| M.označení |
Start |
Přistání |
Délka letu |
Poznámka |
| 1962-003A |
20.02.1962 |
20.02.1962 |
4h55m |
1.americký orbitální let (3 oblety Země) |
Posádka :
Glenn,J.H.[PL]
[ Popis letu | Obrázky |
Experimenty | MA
6 v NASA ]
První
americký orbitální let.
Start ve 14:47 UT. Astronaut během letu pozoroval drobné prachové částečky
kolem lodi ("světlušky"). Postupně se projevily malé závady na
automatickém stabilizačním zařízení. Pro chybný signál o uvolnění tepelného
krytu nebyly odděleny vyhořelé brzdicí rakety.
Kabina přistála s odchylkou 80 km v cílové oblasti 350 km od ostrova
San Juan a byla vylovena čekající lodí "Noa".
Orbitálnímu letu předcházely dva pilotované
suborbitální lety:
05.05.1961 14:34 UT - MR-3 [Mercury Redstone] alias
Freedom 7, velitel Alan Bartlett
Shepard, Jr., max. výška 187.5 km, dolet 488 km, trvání 15 min 28 s,
přistání v Atlantském oceánu, USS Lake Champlain;
21.07.1961 13:30 UT - MR-4 [Mercury Redstone] alias Liberty
Bell 7, velitel Virgil Ivan Grissom,
max. výška 190.4 km, dolet 486 km, trvání 15 min 37 min, přistání v Atlantském
oceánu, kabina utonula, astronaut zachráněn, USS Randolph. Kabina byla v roce
1999 vylovena a zrestaurována (viz. článek Příběh
Liberty Bell 7 [ek])
Popis
letu :
V období od 20.12.1961 do 20.02.1962 musel být start MA 6 kvůli nejrůznějším
potížím odložen celkem desetkrát. Raketa Atlas s kosmickou lodí Friendship
7 se konečně zvedla ze startovací plošiny až na jedenáctý pokus 20.02.1962.
Po navedení na oběžnou dráhu Glenn ohlásil, že snáší let vcelku dobře,
kromě zvýšené teploty v kabině.
Už na prvním obletu byl však na Zemi zachycen telemetrický signál o
uvolnění tepelného ochranného štítu. Glennovi to nechtěl nejdříve nikdo
oznámit. Začaly bleskové rozhovory mezi řídicím střediskem, leteckou továrnou
v St. Louis (která kabinu vyrobila) a ústředím nasa ve Virginii. konečně
bylo nalezeno řešení. Tři lana, kterými jsou připoutány brzdicí rakety,
obepínají rovněž kryt a přidržují ho. Dokud jsou na kabině tato lana, bude
tam držet i ochranný štít. Původní program však počítal s jejím odhozením
ještě mimo atmosféru. Nikdo nevěděl, jak nebezpečné muže být, když brzdicí
rakety zůstanou na kabině při průletu atmosférou.
Při
druhém a třetím obletu se závady začaly množit. Porouchalo se zařízení
automatické stabilizace kabiny a Glenn musel přejít na ruční řízení. Další
vážnou závadou bylo zvýšení teploty v lodi na 41° C. Program letu původně
počítal s fotografováním v infračervené a ultrafialové oblasti spektra,
kosmonaut měl zaznamenat řadu pozorování pouhým okem, měl pozorovat počasí
žlutým filtrem a měl sníst větší dávku potravin. Z tohoto plánu však nebylo
splněno téměř nic. Většinu času musel Glenn strávit tím, že se plně soustředil
na ruční stabilizační systém. Největším nebezpečím byl ale uvolněný tepelný
štít.
Krátce
před zahájením brzdicího manévru doporučilo řídicí středisko Glennovi,
aby neodhazoval brzdicí rakety a vysvětlili mu podrobně, co se stalo. Glenn
věděl, že to je velmi nepříjemná porucha, nezbývalo mu však nic jiného,
než odpálit brzdicí rakety. Sestup pak proběhl v rudé záři hořících zbytků
brzdicích raket. Sám Glenn později popsal závěrečnou fázi svého letu takto
: "Bylo mi jasné, že se něco trhá na okraji kabiny. Hořící sedmi a
osmipalcové kousky se trhaly a svištěly kolem okénka ... Snažil jsem se
sedět bez hnutí, abych uvolňoval co nejméně dodatečného tepla z valstního
těla. Potil jsem se však odshora až dolů. Když jsem spatřil kusy brzdicích
raket, napadlo mne, zda se skutečně ten ochranný beryliový štít nepoškodil.
Když se to tak vezme dohromady, mohl to být velmi ošklivý den ..."
Je nesporné, že největší zásluhu na úspěchu prvního amerického kosmického
letu měl samotný plukovník Glenn (hned po přistání byl povýšen). Stal se
národním hrdinou a v roce 1964 odešel z NASA do politiky.
V roce 1998 se Glenn opět podíval do vesmíru jako člen posádky letu
STS-95.
Aktualizováno : 26.07.2002
[ Obsah | Pilotované
lety | Mercury ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/mercury/ma-6/index.htm)
