Luna 1
Alternativní názvy |
Označení COSPAR |
Stát |
Start |
Cíl |
Čtvrtý pokus o start sovětské sondy k Měsíci v rámci
programu E-1. I když se nezdařil
plánovaný zásah Měsíce, byla provedena hodnotná vědecká měření po dobu
letu. Sonda se stala prvním lidským výtvorem, který překonal únikovou
rychlost, prolétl oblastí Měsíce a přešel na oběžnou dráhu kolem Slunce.
Konstrukce
Sondu vyvinula a provozovala konstrukční kancelář OKB-1.
Sonda tvaru koule o průměru asi 0.9 m má plášť zhotovený ze slitiny
hliníku a hořčíku. Z přední polokoule (ve směru letu) vyčnívá dlouhý
stožár s magnetometrem instalovaným na konci. Kolem něho jsou
symetricky rozmístěny čtyři tyčové antény. Další dvě antény vystupují ze
zadní polokoule. Délka stanice s tyčí magnetometru obnáší asi
2.8 m. Na povrchu přední i zadní části jsou dále upevněny vždy dva
protonové lapače iontů a vpředu také dva piezoelektrické detektory
mikrometeoritů. Uvnitř tělesa jsou dále instalovány další vědecké
přístroje, telemetrické zařízení, vysílač pracující na frekvenci
183.6 MHz, chemické baterie a dále přístroje měřící vnitřní tlak a
teplotu. Vnitřní termoregulaci zajišťuje cirkulující dusík o tlaku
0.13 MPa hnaný ventilátorkem, čímž se udržuje stálá teplota kolem
20°C.
Část vědeckého vybavení je rovněž umístěna na posledním stupni nosné
rakety o průměru 2.6 m a délce asi 6 m (včetně kuželovitého
krytu, jenž se v průběhu startu odhazuje) a který se po oddělení
sondy pohybuje po prakticky stejné trajektorii. Je zde telemetrický
systém určený ke sledování stupně pracující se dvěma vysílačkami (jedna
19.995 a 19.997 MHz, druhá 19.993 MHz), antény a chemické
baterie. Jedna z vysílaček slouží rovněž pro přenos údajů
z detektoru intenzity kosmického záření. Ve zvláštním kontejneru je
uzavřen asi 1 kg sodíku, který po uvolnění ve velké vzdálenosti má
vytvořit oblak pozorovatelný ze Země.
Sovětské zdroje udávají hmotnost sondy včetně přístrojů a energetických
zdrojů na posledním stupni 361.3 kg a celkovou hmotnost (sonda a
poslední stupeň) 1472 kg. Odhaduje se, že hmotnost pouze vlastní
sondy je asi 205 kg.
Na palubě je umístěna dvojice státních znaků SSSR, které mají být
dopraveny na povrch Měsíce.
Vědecké vybavení
Na palubě sondy se nacházejí následující soubory vědeckých přístrojů:
- třísložkový magnetometr na konci předního stožáru s citlivostí
60 gama pro studium magnetického pole Země a Měsíce;
- 4 protonové lapače iontů pro průzkum plynné složky korpuskulárního
záření Slunce a meziplanetárního prostředí;
- scintilační a Geigerův čítač pro měření intenzity a složení
kosmického záření a detekci těžkých jader (2 fotonásobiče
s krystaly pro měření energií nad 50 keV, nad 500 keV,
nad 5 MeV a výše);
- 2 piezoelektrické detektory mikrometeoritů.
K vědeckému programu patřilo rovněž vypuštění přibližně 1 kg
sodíku z posledního stupně nosné rakety ve velké vzdálenosti od
Země a pozemní sledování vytvořeného oblaku sodíkových par.
Průběh letu
Start sondy se uskutečnil 1959-01-02 v 16:41:21 UT z kosmodromu
Bajkonur pomocí nosné rakety Luna 8K72.
Po dosažení únikové rychlosti 11.4 km/s se sonda oddělila od
posledního stupně nosné rakety. Poslední stupeň pokračoval v letu
po podobné trajektorii jako vlastní sonda.
Následujícího dne 1959-01-03 v 00:56 UT ve vzdálenosti 113000 km
od Země bylo z posledního stupně rakety uvolněno asi 1 kg sodíku.
Sodíkové páry vytvořily zářící oranžový oblak, který byl pozorovatelný
nad Indickým oceánem jako nebeský objekt 6. hvězdné velikosti.
Sodíkový oblak umožnil jednak přesné zaměření polohy sondy a jednak jeho
pozorování bylo využito ke studiu kosmického prostředí.
1959-01-04 v 02:57 UT prolétla Luna 1 po 34 hodinách letu
ve vzdálenosti 5995 km nad měsíčním povrchem. Jelikož nosná raketa
udělila stanici přibližně o 100 m/s vyšší rychlost než byla
vypočtená, sonda byla v místě setkání asi o 2 hodiny dřív než
Měsíc a plánovaný zásah se nezdařil.
1959-01-05 kolem 10:00 UT bylo se sondou ve vzdálenosti 597000 km
od Země ztraceno spojení po vyčerpání chemických baterií.
1959-01-07 opustila Luna 1 sféru gravitačního působení Země a jako
první těleso v historii přešla na heliocentrickou dráhu ležící mezi
dráhami Země a Marsu.
Vědecká měření získaná během letu přinesla nové poznatky o radiačních
pásech, slunečním větru a prostředí ve velké vzdálenosti od Země. Nebylo
prokázáno žádné magnetické pole Měsíce.
Parametry dráhy
Epocha |
Typ |
i |
P |
hp |
ha |
Pozn. |
1959-01-02 |
H |
0.01° |
450 d |
0.9755 AU |
1.315 AU |
Vysvětlivky:
Typ: H - heliocentrická
Experimenty a výsledky
Tříosý magnetometr
Přístroj byl tvořen třemi samostatnými jednoosými magnetometry, které
měly oddělené elektrické napájení a separátní frekvence. Dynamický rozsah
čidel byl -3000 až +3000 gama. Za použití dvoukanálové pětibitové
digitalizace telemetrického systému a citlivosti 600 gama/V to
umožňovalo měřit s přesností ±47 gama. Z doby
průletu kolem Měsíce nebylo zaznamenáno žádné měření a v literatuře
se pouze uvádějí výsledky měření z blízkosti Země.
Fotogalerie obsahuje celkem 5 obrázků, nejnovější byl přidán 2003-11-16.
Literatura
- Ing. Pavel Knapp: Listy z historie. Luna 1 -
Letectví a kosmonautika [47] (1971) - číslo 23, strana 35/915
- Petr Lála: Projekt Luna - Letectví a kosmonautika [43] (1967) -
číslo 4, strana 20-23/140-143
Počet reakcí: 0
|