Luna 2

Poslední sovětský pokus o zásah Měsíce v projektu E-1A. Po nominální funkci všech systémů dopadla Luna 2 jako první umělé těleso 1959-09-13 na měsíční povrch.

Konstrukce

Sondu vyvinula a provozovala konstrukční kancelář OKB-1.

Sonda tvaru koule o průměru asi 0.9 m má plášť zhotovený ze slitiny hliníku a hořčíku. Z přední polokoule (ve směru letu) vyčnívá dlouhý stožár s magnetometrem instalovaným na konci. Kolem něho jsou symetricky rozmístěny čtyři tyčové antény. Další dvě antény vystupují ze zadní polokoule. Délka stanice s tyčí magnetometru obnáší asi 2.8 m. Na povrchu přední i zadní části jsou dále upevněny vždy dva protonové lapače iontů a vpředu také dva piezoelektrické detektory mikrometeoritů. Uvnitř tělesa jsou dále instalovány další vědecké přístroje, telemetrické zařízení, dva vysílače pracující na frekvencích 183.6 MHz a střídavě 19.993 a 39.986 MHz , chemické baterie a dále přístroje měřící vnitřní tlak a teplotu. Vnitřní termoregulaci zajišťuje cirkulující dusík o tlaku 0.13 MPa hnaný ventilátorkem, čímž se udržuje stálá teplota kolem 20°C.

Část vědeckého vybavení je rovněž umístěna na posledním stupni nosné rakety o průměru 2.6 m a délce asi 6 m (včetně kuželovitého krytu, jenž se v průběhu startu odhazuje) a který se po oddělení sondy pohybuje po prakticky stejné trajektorii. Je zde telemetrický systém určený ke sledování stupně, pracující s vysílačkou na frekvencích 19.993 a 30.003 MHz, antény a chemické baterie. Ve zvláštním kontejneru je uzavřen asi 1 kg sodíku, který po uvolnění ve velké vzdálenosti má vytvořit oblak pozorovatelný ze Země.

Sovětské zdroje udávají hmotnost sondy včetně přístrojů a energetických zdrojů na posledním stupni 390.2 kg a celkovou hmotnost (sonda a poslední stupeň) 1511 kg. Odhaduje se, že hmotnost pouze vlastní sondy obnáší asi 234 kg.

Na palubě je umístěna dvojice státních znaků SSSR, které mají být dopraveny na povrch Měsíce.

Vědecké vybavení

Na palubě sondy se nacházejí následující soubory vědeckých přístrojů:

• třísložkový magnetometr na konci předního stožáru s citlivostí 60 gama pro studium magnetického pole Země a Měsíce;
• 4 protonové lapače iontů pro průzkum plynné složky korpuskulárního záření Slunce a meziplanetárního prostředí;
• scintilační a Geigerův čítač pro měření intenzity a složení kosmického záření a detekci těžkých jader (2 fotonásobiče s krystaly pro měření energií nad 50 keV, nad 500 keV, nad 5 MeV a výše);
• 2 piezoelektrické detektory mikrometeoritů;
• radarový výškoměr pro zjišťování vzdálenosti sondy od měsíčního povrchu.

K vědeckému programu patřilo rovněž vypuštění přibližně 1 kg sodíku z posledního stupně nosné rakety ve velké vzdálenosti od Země a pozemní sledování vytvořeného oblaku sodíkových par.

Průběh letu

Start sondy se uskutečnil 1959-09-12 v 06:39:42 UT z kosmodromu Bajkonur pomocí nosné rakety Luna 8K72. Po dosažení únikové rychlosti 11.31 km/s se sonda oddělila od posledního stupně nosné rakety, který pokračoval v letu po podobné trajektorii jako vlastní sonda. V 18:38 UT byl ve vzdálenosti 149000 km z posledního stupně rakety vypuštěn sodíkový oblak - "umělá kometa" - který byl po dobu asi 5 minut pozorovatelný jako objekt čtvrté až páté hvězdné velikosti, tedy na hranici pozorovatelnosti prostým okem. Pozorování oblaku potvrdily astronomické observatoře.

1959-09-13 v 21:02:24 UT dopadla stanice po 33.5 hodinách letu jako první těleso vyrobené lidskou rukou na měsíční povrch. Sonda zasáhla Měsíc takřka ve středu přivrácené strany asi 800 km severně od rovníku. Dopad se uskutečnil rychlostí 3.3 km/s pod úhlem asi 60°. Místo zásahu (1° z.d., 30° s.š., podle Marka Wadea - Encyclopedia Astronautica 0.00° v.d., 29.10° s.š.) leží v oblasti Palus Putredinis {=Bažina Hniloby}, východně od Mare Serenitatis {=Moře Jasu} poblíž kráterů Aristides, Archimedes a Autolycus. Asi půl hodiny poté dopadl na měsíční povrch také poslední stupeň nosné rakety. Sonda byla před dopadem postříkána desinfekční látkou.

Během mise nebylo zaznamenáno žádné magnetické pole Měsíce ani nebyly objeveny známky jeho radiačních pásů.

Literatura

1. Ing. Pavel Knapp: Listy z historie. Luna 2 - Letectví a kosmonautika [47] (1971) - číslo 24, strana 35/955
2. Petr Lála: Projekt Luna - Letectví a kosmonautika [43] (1967) - číslo 4, strana 20-23/140-143