Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Sondy > Program Luna E-1 (SSSR)
tisk 

Program Luna E-1

SSSR


První sovětský program, jehož cílem bylo dosažení Měsíce. Sondy této série měly zkoumat prostor mezi Zemí a Měsícem, tvrdě dopadnou na Měsíc a dopravit na jeho povrch emblémy Sovětského svazu. Byly podniknuty celkem čtyři starty, z nichž tři skončily havárií nosné rakety. Poslední pokus uvedl na dráhu do oblasti Měsíce sondu Luna 1. Stanice sice nezasáhla Měsíc, ale stala se prvním tělesem, které překonalo únikovou rychlost a po průletu kolem Měsíce se dostalo na heliocentrickou dráhu.

U zrodu prvních sovětských sond na výzkum Měsíce stál dopis, který odeslali 1958-01-28 Sergej Pavlovič Koroljov a Mstislav Vsevolodovič Keldyš na ÚV KSSS. V té době Sovětský svaz triumfoval, když se mu podařilo porazit Spojené státy v nevyhlášeném kosmickém závodě o vypuštění první umělé družice Země. Ve zmíněném dopise byly popsány dva hlavní body zamýšleného měsíčního programu. Prvním cílem byl zásah viditelné strany Měsíce a druhým oblet Měsíce a fotografování odvrácené strany. Program byl schválen tehdejším generálním tajemníkem ÚV KSSS N. S. Chruščovem, kterého především zajímal politický aspekt kosmických výzkumů. 1958-03-20 vyšel výnos "O zahájení prací na automatických lunárních sondách a nosné raketě pro ně". Poté byly zahájeny práce na jeho realizaci.

Úvodní návrhy vzešly od Keldyše a na jejich základě byly vybrány zásadní směry, kterými se předpokládalo vést práce. První projekt obdržel krycí šifru E-1 - dopad na povrch Měsíce, druhý - E-2 - oblet Měsíce a fotografování jeho odvrácené strany. Mimo to se zahájily práce také na třetím programu - označeném E-3 - který předpokládal dopravu a výbuch jaderné hlavice na Měsíci (tento program byl později zrušen a kód E-3 byl poté přidělen sondám určeným k detailnímu fotografování odvrácené strany Měsíce).

Pro sovětský lunární program byla připravena i nová nosná raketa. Stala se jí modifikovaná mezikontinentální balistická střela (ICBM) R-7, která byla nosičem prvních sovětských Sputniků. Nad základní sestavu středového stupně a čtyř paralelně připojených stupňů byl připojen další jednomotorový stupeň. Tato raketa obdržela označení 8K72.

1958-09-02 byl vydán dekret "O vypuštění automatických lunárních sond" a ještě téhož měsíce - 1958-09-23 - se uskutečnil první start programu.

Po úvodních čtyřech pokusech o vzlet byly další připravené sondy modifikovány a startovaly pod označením E-1A.

Popis

Sondu vyvinula a provozovala konstrukční kancelář OKB-1.

Sonda o hmotnosti asi 205 kg tvaru koule o průměru asi 0.9 m má plášť zhotovený ze slitiny hliníku a hořčíku. Z přední polokoule (ve směru letu) vyčnívá dlouhý stožár s magnetometrem instalovaným na konci. Kolem něho jsou symetricky rozmístěny čtyři tyčové antény. Další dvě antény vystupují ze zadní polokoule. Délka stanice s tyčí magnetometru obnáší asi 2.8 m. Uvnitř stanice je instalován telemetrický a rádiový systém, chemické baterie a vědecká aparatura.

Část vědeckého vybavení je rovněž umístěna na posledním stupni nosné rakety, který se po oddělení sondy pohybuje po prakticky stejné trajektorii. Ve zvláštním kontejneru je uzavřen asi 1 kg sodíku, který po uvolnění ve velké vzdálenosti má vytvořit oblak pozorovatelný ze Země.

Na palubě je umístěna dvojice státních znaků SSSR, které mají být dopraveny na povrch Měsíce.

Vědecké vybavení

Na palubě sondy se nacházejí následující soubory vědeckých přístrojů:

  • třísložkový magnetometr;
  • 4 protonové lapače iontů;
  • scintilační a Geigerův čítač;
  • 2 piezoelektrické detektory mikrometeoritů.

Uskutečněné starty

Název COSPAR Start Hodnocení
E-1 No.1 - 1958-09-23 Dezintegrace nosné rakety po 93 s letu.
E-1 No.2 - 1958-10-12 Dezintegrace nosné rakety po 104 s letu.
E-1 No.3 - 1958-12-04 Středový stupeň nosné rakety se předčasně vypojil po 245 s letu.
Luna 1 1959-012A 1959-01-02 Sonda prolétla ve vzdálenosti 5995 km od měsíčního povrchu a jako první umělé těleso přešla na heliocentrickou dráhu.

Literatura

  1. Petr Lála: Projekt Luna - Letectví a kosmonautika [43] (1967) - číslo 4, strana 20-23/140-143

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 0

Verze pro tisk


(originál je na https://spaceprobes.kosmo.cz/index.php?cid=7)

Stránka byla vygenerována za 0.236582 vteřiny.