První sovětský program, jehož cílem bylo dosažení Měsíce. Sondy této
série měly zkoumat prostor mezi Zemí a Měsícem, tvrdě dopadnou na Měsíc
a dopravit na jeho povrch emblémy Sovětského svazu. Byly podniknuty
celkem čtyři starty, z nichž tři skončily havárií nosné rakety. Poslední
pokus uvedl na dráhu do oblasti Měsíce sondu Luna 1. Stanice sice
nezasáhla Měsíc, ale stala se prvním
tělesem, které překonalo únikovou rychlost a po průletu kolem Měsíce se
dostalo na heliocentrickou dráhu.
U zrodu prvních sovětských sond na výzkum Měsíce stál dopis, který odeslali
1958-01-28 Sergej Pavlovič Koroljov a Mstislav Vsevolodovič Keldyš na
ÚV KSSS. V té době Sovětský svaz triumfoval, když se mu podařilo porazit
Spojené státy v nevyhlášeném kosmickém závodě o vypuštění první umělé
družice Země. Ve zmíněném dopise byly popsány dva hlavní body zamýšleného
měsíčního programu. Prvním cílem byl zásah viditelné strany Měsíce a
druhým oblet Měsíce a fotografování odvrácené strany. Program byl
schválen tehdejším generálním tajemníkem ÚV KSSS N. S. Chruščovem,
kterého především zajímal politický aspekt kosmických výzkumů.
1958-03-20 vyšel výnos "O zahájení prací na automatických lunárních
sondách a nosné raketě pro ně". Poté byly zahájeny práce na jeho realizaci.
Úvodní návrhy vzešly od Keldyše a na jejich základě byly vybrány zásadní
směry, kterými se předpokládalo vést práce. První projekt obdržel krycí
šifru E-1 - dopad na povrch Měsíce, druhý -
E-2 - oblet Měsíce a
fotografování jeho odvrácené strany. Mimo to se zahájily práce také
na třetím programu - označeném E-3 -
který předpokládal dopravu a výbuch
jaderné hlavice na Měsíci (tento program byl později zrušen a kód
E-3
byl poté přidělen sondám určeným k detailnímu fotografování odvrácené
strany Měsíce).
Pro sovětský lunární program byla připravena i nová nosná raketa. Stala
se jí modifikovaná mezikontinentální balistická střela (ICBM) R-7, která
byla nosičem prvních sovětských Sputniků. Nad základní sestavu středového
stupně a čtyř paralelně připojených stupňů byl připojen další
jednomotorový stupeň. Tato raketa obdržela označení
8K72.
1958-09-02 byl vydán dekret "O vypuštění automatických lunárních
sond" a ještě téhož měsíce - 1958-09-23 - se uskutečnil první start
programu.
Po úvodních čtyřech pokusech o vzlet byly další připravené sondy
modifikovány a startovaly pod označením E-1A.
Popis
Sondu vyvinula a provozovala konstrukční kancelář OKB-1.
Sonda o hmotnosti asi 205 kg tvaru koule o průměru asi 0.9 m
má plášť zhotovený ze slitiny hliníku a hořčíku. Z přední polokoule
(ve směru letu) vyčnívá dlouhý stožár s magnetometrem instalovaným
na konci. Kolem něho jsou symetricky rozmístěny čtyři tyčové antény.
Další dvě antény vystupují ze zadní polokoule. Délka stanice s tyčí
magnetometru obnáší asi 2.8 m. Uvnitř stanice je instalován
telemetrický a rádiový systém, chemické baterie a vědecká aparatura.
Část vědeckého vybavení je rovněž umístěna na posledním stupni nosné
rakety, který se po oddělení sondy pohybuje po prakticky stejné
trajektorii. Ve zvláštním kontejneru je uzavřen asi 1 kg sodíku,
který po uvolnění ve velké vzdálenosti má vytvořit oblak pozorovatelný
ze Země.
Na palubě je umístěna dvojice státních znaků SSSR, které mají být
dopraveny na povrch Měsíce.
Vědecké vybavení
Na palubě sondy se nacházejí následující soubory vědeckých přístrojů:
- třísložkový magnetometr;
- 4 protonové lapače iontů;
- scintilační a Geigerův čítač;
- 2 piezoelektrické detektory mikrometeoritů.
Uskutečněné starty
Literatura
- Petr Lála: Projekt Luna - Letectví a kosmonautika [43] (1967) -
číslo 4, strana 20-23/140-143
Počet reakcí: 0
|
