Hodněkrát se tu o tom debatovalo. Teď je to snad na dohled.
Proton spolu s družicí EUTELSAT 5 West B někdy v roce 2019 vynese i Mission Extension Vehicle, MEV-1 firmy Orbital ATK.
Půjde o první exemplář družice schopné připojit se ke GEO družici a svým pohonným systémem prodloužit životnost takové GEO družice. Ať už jde o vyčerpání paliva, přesun na jinou dráhu, záchranu družice na nižší než plánované dráze, atd.
Tenhle komentář k výkonům a rentabilitě jsem psal k článku na OSEL.cz, ale hodí se i sem:
Chvilku jsem nahrubo počítal a vychází mi, že na "přestěhování" družice na geostacionární dráze nad opačnou polokouli během 100 dní (z hlediska běžné životnosti GEO družic běžně přes 10 let podle mě přijatelná doba) je potřeba delta-v celkem cca 70m/s.
MEV-1 podle obrázků a rozměrů solárních panelů uživí při konzervativním odhadu alespoň 2kW iontový motor, což odpovídá cca 0,1N tahu. Při jeho vlastní hmotnosti 2t a hmotnosti manipulované družice řekněme 5t to dává zrychlení 0.014 mm/s2. Za 100 dní takového tahu se "nasbírá" delta-v 120 m/s, čili by to zřejmě zvládl i rychleji než za těch 100 dní. "Cenou" za 70 m/s bude cca 15-30 kg paliva (záleží na míře "spěchu" a přesných parametrech pohonu a hmotnosti nákladu).
I kdybych opět konzervativně předpokládal, že většina z té palubní tuny paliva na MEV byla "chemická" (pro manipulaci a rychlejší manévry), rozhodně by xenon (typicky) stačil na takové "velké" stěhování minimálně několika (5? 10?) družic a na "menší" posuny mnoha. I kdyby šlo o "srovnání" družic, které se odchýlí od roviny rovníku (gravitační pole v okolí Země není úplně dokonale symetrické), kde by byly potřeba někdy i stovky m/s, pořád by to na několik družic (2-3?) stačit mohlo a ekonomicky to stále dává smysl.
Mechanizmus spojenia je zaujímavý - je to v podstate rovnaký princíp "probe and drogue" - "sondy a košíku", ako používajú rusi na pri dokovaní sojuzov a progressov. Len miesto prechodového poklopu je využitá tryska a spalovacia komora raketového motoru cielového objektu
