Kennedy Space Center Visitor Complex
(návštěvnické středisko KSC)
Aleš Holub
V pondělí 10.05.1999 se mi podařilo splnit si jedno z velkých životních přání.
Ten den jsem navštívil Kennedy Space Center na Floridě (USA) a řadu hodin strávil
prohlídkou expozic jeho návštěvnického centra.
Cestu jsem podnikl jako řadový turista s jednou z mnoha cestovních kanceláří,
které na Floridě jednodenní výlet na KSC pořádají. Vyrazili jsme autobusem
z Orlanda kolem 8:00, brzy najeli na dálnici a rychle se blížili ke KSC,
vzdálenému asi 80 km. Samozřejmě, že už cestou, přerušovanou zastávkami
na placení mýtného na dálnici, ve mne rostlo vzrušení a nedočkavost. Naštěstí
už mnoho kilometrů od KSC byla jasně viditelná budova VAB i rampy 39A a
39B, takže jsem mohl začít vstřebávat první dojmy. Místo je to opravdu
zvláštní. Z pohledu středoevropana je zde sice poněkud fádní rovina, ale
tropická příroda se spoustou vodních ploch dojem plně vynahrazuje. Vzdálenosti
jsou v USA tak veliké, že divoká zvěř má všude dostatek prostoru k životu.
Proto mě už nijak nepřekvapilo, že močály v okolí KSC jsou plné aligátorů
a pelikánů. Vždy jsem o tom jen slyšel a četl v kosmonautických publikacích
a teď jsem to opravdu viděl na vlastní oči. Z autobusu je to zajímavá podívaná,
pěší výlet bych si tu ale určitě raději odpustil.
V ceně výletu byla vstupenka s označením CREW PASS za 19 USD. Ta obsahovala
autobusový okruh po různých místech KSC, jeden IMAX film a vstup do všech dalších
prostor návštěvnického centra. Dražší vstupenka MISSION PASS (za 26 USD) se
lišila jen tím, že dovolovala shlédnout dva IMAX filmy. Samotný autobusový okruh
po KSC šlo pořídit za 14 USD a jeden IMAX film za 7,5 USD.
Protože v tištěné příručce, kterou jsme každý obdržel už v autobusu,
bylo napsáno, že okruh po KSC (se třemi zastávkami) trvá asi 3 hodiny,
rozhodl jsem se, že ho absolvuji hned na začátku. Na KSC jsme ale dorazili
asi v 9:30 a okruhové autobusy začínají jezdit až v 10:00. Spolu s ostatními
jsem tak musel strávit zhruba půl hodiny ve frontě a na přímém floridském
slunci. Byl to ale během mé návštěvy můj poslední prostoj. Organizace prohlídek
je totiž na KSC dotažena téměř k dokonalosti. Řada pořadatelů se stará
o to, aby autobusy byly rychle a úplně zaplněny. Stejně tak i všechny atrakce
a programy mají přesně propracované časování, takže nikde a nikdy se nemusí
dlouho čekat.
Vyrazil jsem tedy jedním z prvních autobusů směrem k první zastávce
na okruhu. Tou je tzv. LC-39 Observation Gantry, tedy vyhlídková plošina
zhruba v polovině vzdálenosti mezi VAB a LC-39A, bezprostředně vedle speciální
příjezdové cesty pro transportéry, přepravující sestavu STS z VAB na rampu.
Cesta vedla těsně kolem KSC, takže jsem si tuto budovu mohl opravdu vychutnat.
Bohužel jen při pohledu zvenčí. Musím přiznat, že v reálu nepůsobí tak
monumentálním dojmem jako na fotografiích a v popisech z knih. Určitě za
to může skutečnost, že je zhruba stejně vysoká i široká, takže celková
výška 150 m pak příliš nevynikne. Protože jsem ale kosmonautický nadšenec,
tak na mne při pohledu na VAB dýchla legendární atmosféra tohoto místa
s ozvěnou mnou obdivovaného programu Apollo.
Chvíli po průjezdu kolem VAB jsme dorazili na vyhlídku. Vystoupili jsme z autobusu
a pořadatelé nás nasměrovali do malé místnosti, kde byla řada exponátů, věnovaných
raketoplánům i ostatním komponentám STS a ke shlédnutí zde byl i krátký film
s ukázkou přípravy STS ke startu. Potom už každý mohl vyšplhat na čtyřpatrovou
vyhlídkovou konstrukci a pořadně se rozhlédnout kolem. Stejně jako na jiných
místech okruhu, tak i zde mohl každý zůstat jak dlouho chtěl a poté mohl nastoupit
do kteréhokoliv dalšího autobusu, který pokračoval na další zastávku.
Vyhlídková plošina je ale pořád ještě asi dva kilometry od nejbližší
rampy LC-39A. Bez dalekohledu toho tedy není moc vidět. Zato je odtud viditelná
i rampa LC-39B (kde v tu dobu stál raketoplán Discovery, připravovaný k
letu STS-96) a řada dalších ramp, patřících už do areálu základny Cape
Canaveral a sloužících pro klasické nosné rakety. Také výhled zpět na VAB
je velmi pěkný a já jsem si neodpustil se zde nechat na památku vyfotografovat.
Uprostřed vyhlídkové plošiny je maketa jednoho hlavního motoru raketoplánu
SSME. Teprve takhle zblízka a ze všech stran vynikne neuvěřitelná složitost
i obrovské rozměry tohoto motoru.
Udělal jsem ještě několik fotografií a pak už jsem se vydal k autobusům,
abych přejel na další zastávku. Ještě předtím jsem ale navštívil malý obchod
se suvenýry, který zde byl zcela ve znamení raketoplánů a všeho, co s nimi
souvisí. Takovéto obchůdky jsou na každé zastávce okruhu a jsou vždy zaměřeny
na jiné hlavní téma.
Druhou zastávkou byl Apollo / Saturn V Center. Cestou jsme opět blízko minuli
VAB a těsně před zastavením se podívali na VIP vyhlídku ke sledování startů
z LC-39A a B. Jsou to vlastně jen obyčejné dřevěné lavice na kovové konstrukci,
ale například právě z tohoto místa sledoval start STS-95 (s Johnem Glennem na
palubě) 29.10.1998 i americký prezident Clinton s manželkou Hillary. Také při
startech Apolla k Měsíci zde vždy byli ti nejvzácnější hosté z celého světa.
Po vystoupení z autobusu jsme nejprve shlédli krátký film o historii
Apolla i o vývoji raket Saturn V. Pak jsme přešli do velkého sálu, který
byl přesnou kopií startovacího řídicího střediska ze šedesátých let, tedy
z dob Apolla. Následovala ukázka odpočítávání sestavy Apollo/Saturn V před
startem k Měsíci, včetně řady autentických rozhovorů mezi jednotlivými
specialisty řídicího střediska a kosmonauty v kosmické lodi. Na závěr zaznělo
známé závěrečné odpočítávání a pak se celým prostorem rozlehl obrovský
rachot, doplněný chvěním země. Opravdu velmi věrně tak byl simulován zážitek
ze sledování startu Saturnu V. Na tomto místě jsem se poprvé setkal s americkou
důkladností při simulovaných atrakcích pro turisty. Vsadím se, že rachot
a chvění, nebylo ve skutečnosti (z vyhlídky ve vzdálenosti několika kilometrů
od místa startu) tak silné, jako při této simulaci. Zážitek to byl ale
jedinečný a mohu s klidným svědomím prohlásit, že si dovedu představit,
jak to při skutečném startu tenkrát vypadalo. Opravdu báječná věc pro kosmonautického
fanatika.
Velkým dojmům však ještě nebyl konec. Po opuštění sálu jsme se dostali
do obrovité haly, ve které ležela opravdová raketa Saturn V v celé své
velikosti (přes 110 m délky). Vše jsem si zde mohl do detailu prohlédnout
a prozkoumat. V okolí pak byla řada menších exponátů s jednotlivými díly
rakety, různé schématické řezy, ale i kompletní lunární modul (LEM), kabina
Apollo i s CM, a také třeba měsíční vozidlo Rover (LRV). Pokoušel jsem
se i fotit, ale světla zde bylo tak málo, že se mi žádná fotografie nepodařila.
V této hale jsem strávil nejdelší dobu z celého okruhu, určitě hodně přes
hodinu a stejně jsem si nestačil prohlédnout úplně všechno, co zde bylo
k vidění. Tato zastávka na mne zapůsobila nejsilněji z celé návštěvy KSC.
Určitě na tom má zásluhu nejen dokonalá expozice, ale i moje slabost pro
Apollo.
Musel jsem ale dál. Další zastávkou byl International Space Station Center.
Na tomto místě byly vystaveny makety některých modulů ISS ve skutečné velikosti
a mohl jsem se jimi volně procházet a nakukovat do všech zákoutí. Překvapilo
mne, jak jsou moduly prostorné. Přestože zvenku nepůsobí nijak velkým dojmem,
je uvnitř opravdu dost místa a kosmonauti se určitě nemusí ani trochu přikrčovat.
Připomínalo mi to chodby a místnosti běžného panelového, nebo rodinného domu.
Byly zde i menší makety jiných orbitálních stanic. Například Skylabu, ale i
Saljutu a Miru.
Krátkým tunelem se pak prošlo do budovy, ve které v té době opravdu
probíhala pozemní příprava několika modulů ISS. Tím se tato zastávka lišila
od předchozích - tedy nejen makety a filmy, ale i nahlédnutí do skutečného
reálného provozu na KSC. Ten už rozhodně není tak fotogenický jako třeba
starty velkých nosných raket. Pomalu, kousek po kousku, se zde tvoří historie
kosmonautiky. Zde jsem si také potvrdil svůj dojem z amerického přístupu
k řešení technických problémů. Vše musí být velké, neuvěřitelně složité,
ale velmi precizně provedené a odzkoušené. Vůbec se už nedivím, že při
tomto přístupu, jsou zařízení pro kosmonautiku tak drahá a často i nespolehlivá.
Přílišná složitost podle mne nejen nevhodně zvyšuje náklady na testování
(detailní prověření každého dílu i celého komplexu), ale snižuje i celkovou
spolehlivost. Ale to jsem odbočil.
Z této poslední zastávky mne už autobus odvezl zpět k návštěvnickému
centru. Přestože jsem na okruhu strávil celkem více než 4 hodiny, v autobusech
jsem určitě neseděl déle než 30 minut. Těžiště celého okruhu bylo v zastávkách
a jejich atrakcích.
Ani samotné návštěvnické středisko se nemá za co stydět. Brzy po příjezdu z
okruhu jsem zde zašel do velikého Space Shopu, kde bylo k dostání téměř vše,
co si turista může přát. Ano, turista. Vše zde bylo opravdu orientováno především
na suvenýry a z nich hlavně na trička, fotografie a nášivky. Moc jsem si toho
zde nevybral, ale s prázdnou jsem samozřejmě neodešel.
Pak jsem pokračoval k Shuttle Plaza, kde byl vystaven samostatně orbiter
raketoplánu a vedle pak sestava SRB a vnější nádrže ET. Do kabiny raketoplánu
je možno vstoupit a podívat se jak do pilotní a obytné kabiny, tak i do
nákladového prostoru. Po velkých dojmech ze Saturnu V i modulů ISS mi už
ale raketoplán a jeho vnitřní prostory připadaly poměrně malé. Také vybavení
pilotní kabiny nebylo úplné, což mi, jako fajnšmekrovi, trochu vadilo.
Pak už jsem pospíchal na jeden IMAX film, který jsem měl v ceně vstupenky.
Filmy jsou celkem jen tři. Dva superširokoúhlé a jeden trojrozměrný, který
se musí sledovat speciálními brýlemi. Vybral jsem si ten trojrozměrný o
fiktivní budoucí základně v libračním bodě L5. Trojrozměrný (3-D) dojem
byl docela dobrý (zřejmě bylo použito polarizované světlo a brýle, které
každý při příchodu do kina dostal, pak zajistily jeho rozklad pro každé
oko zvlášť), a také samotný děj filmu byl zajímavý. Na druhý IMAX film
jsem se už z časových důvodů nedostal. Bohužel, protože ani superširokoúhlé
promítání jsem ještě neviděl a jistě by to byl také velmi pěkný zážitek.
Po IMAX filmu jsem pokračoval návštěvou Rocket Garden s řadou vystavených historických
nosných raket, včetně Saturnu IB. Pořídil jsem pěkné fotografie a pak jsem zašel
do Gallery of Space Flight a expozice Mission to Mars. K vidění zde byly historické
kosmické lodi Mercury a Gemini, kosmické skafandry, kosmická strava, přistávací
modul sondy Viking a řada dalších exponátů.
Úplně na závěr svého pobytu v návštěvnickém středisku KSC jsem se podíval do
budovy Robot Scouts. Byla to taková pěkná hříčka založená na myšlence, že zatímco
lidé se teprve připravují na cesty k Marsu a vzdálenějším planetám, tak automatické
sondy - roboti, tam už byli a jsou a zahájili tak už kolonizaci planet pro svojí
„civilizaci" (robotů). Byla to série krátkých filmů (asi pětiminutových),
z nich každý pojednával o nějakém způsobu výzkumu planet i o připravovaných
projektech, vše viděno očima robotů. Po skončení každého filmu se muselo ztemnělou
chodbou přejít k dalšímu stanovišti a tam začínal další film. Bylo to docela
dobrodružné a zajímavé.
Pak už jsem musel rychle spěchat k našemu autobusu, který se krátce
před 17:00 vydal zpět do Orlanda, odkud jsme ráno vyrazili. Pln dojmů jsem
se ještě naposledy rozhlédl po srdci amerického kosmického programu a pak
už jsem musel toto místo opustit. Vzpomínky však zůstávají a také fotografie
mi budou tento neobyčejný výlet navždy připomínat.
Aktualizováno : 22.06.2006
[ Obsah | Rakety
a kosmodromy | KSC ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/kdromy/usa/ksc/report.htm)
