Raketoplán X-37B skutečně jen manévroval. Dne 2010-10-12 ho objevil G. Roberts a 2010-10-15 T. Molczan stanovil jeho dráhu. Viz Space-40, kde jsou podrobnosti i s odkazy.
Jako doplněk k článku ve Spaceflight Now: Po nepříliš přsném pozorování z Austrálie (Gordon Prichard), další, tentokrát velmi přesné pozorování X-37B z Jihoafrické republiky (Greg Roberts) umožnilo Molczanovi spočítat dost přesně parametry nové dráhy. Za chvíli je dám do SPACE-40 na stránku miniraketoplánu:
Otázky expertů ohledně užitečnosti robotického kosmického letounu X-37B Letectva
By Jeremy Hsu
SPACE.com Senior Writer
posted: 29 November 2010
02:42 pm ET
Nová pozorování utajovaného kosmického letounu X-37B Letectva uvedla tyto tajné mise kosmického prostředku zpět do záře reflektorů. Zatímco jedni hloubají o přesné povaze takového prostředku, někteří experti už přednesli otázky, zda je robotický kosmický letoun vůbec potřebný.
Téměř ke všem funkčním schopnostem, které by mohl X-37B robotický kosmický letoun mít, existují levnější alternativy, jak tvrdí analýza Union of Concerned Scientists (UCS) vydaná během současné mise tohoto prostředku. Experti této organizace chtějí, aby Obamova administrativa a Kongres revidovali U.S. angažovanost v programu tohoto kosmického letounu.
„Není to všechno pro všechny,“ říká Laura Grego, fyzik a expert na kosmickou bezpečnost z UCS ve Washingot D.C. „Ve skutečnosti je to dost omezené.“
Možnou hlavní unikátní výhodou X-37B je schopnost vracet experimenty nebo hardware k inspekci na Zem, jak na to Letectvo poukázalo už před startem letounu v dubnu. Tuto schopnost měl v současnosti pouze raketoplán NASA, ale raketoplán je předurčen k realizaci své poslední letové mise někdy příští rok.
Zůstává hodně nejistoty u programů s neznámou cenovkou. Dlouhá historie kosmického letounu neobsahuje jen Boeing Phantom Works jako primárního dodavatele U.S. Letectva, ale i NASA a Pentagonskou Defense Advanced Research Projects Agency (DARPA).
Počítání způsobů
Hlavním problémem s X-37B je nedostatek přesvědčivých misí, jak tvrdí Grego a kolega z UCS David Wright, který své obavy v červnu popsal v jejich UCS blogu „Všechny věci nukleární“. Tito rovněž nedávno spolupracovali při napsání „Zabezpečení oblohy“ – zprávy, která vypichuje 10 kroků, které by U.S. měla přijmout ke kosmické sebeobraně.
Další systémy, které se nevrací na Zem, mohou vynášet užitečný náklad na orbitu, manévrovat v kosmu, střetávat se se satelity a vypouštět vícečetné satelity nebo jiné náklady při mnohem nižších nákladech, říkají Grego a Wright.
Schopnost přinést užitečný náklad zpět na Zem představuje dost unikátní schopnost X-37B. Ovšem výzkumníci s UCS řekli, že oprava nebo re-pass satelitů nemá moc smysl kvůli malému nákladovému prostoru X-37B, který má rozměry jen jako ložná plocha pick-upu.
Pro srovnání zavazadlový prostor raketoplánu by mohl dovnitř pobrat dva celé X-37B.
Co se týče vysazování kosmických výsadkářů, říkají experti, zapomeňte na to. Na přistání plachtící X-37B by tvořilo snadný cíl pro protiletecké systémy a těžko by se ospravedlnily obrovské náklady na vysazení pár bojovníků.
„Je těžké vymyslet, co by mohlo tuto misi učinit přesvědčivou,“ řekla Grego SPACE.com. „Nechrání vás to před protileteckou palbou a moment překvapení pro vás opravdu pracovat nebude, když vystřelíte raketu Atlas V.“
X-37B podobně představuje jen velmi nepravděpodobný nosič bojových hlavic nebo jiných zbraní kvůli omezené nosnosti, nákladnosti a zranitelnosti jako pomalý, plachtící bombardér, jak tvrdí výzkumníci UCS.
Jejich hodnocení z větší části souhlasí s ranou analýzou od Briana Weedena bývalého orbitálního analytika U.S. Letectva a nyní technického poradce Nadace bezpečného světa. Weeden odhadl pravděpodobnost vyzbrojení X-37B jako „nulovou“.
Orbitální špión
Weeden souhlasil s výzkumníky UCS ohledně toho, že znovupoužitelné kosmické letouny „mají řadu inženýrských a technických problémů“, které omezují rentabilitu takovýchto prostředků. Ale X-37B pořád vidí jako rozumně schopného orbitálního špiona, který dovede vyplnit mezery v současném pokrytí orbitálními satelity.
„Řekl bych, že kosmický letoun je právě teď pravděpodobně přiměřenější jako válečný bojovník k našim potřebám z hlediska našich potřeb operativní dispozice ve vesmíru než cokoliv, co máme,“ řekl Weeden. „To ale hodně záleží na času jeho obratovosti.“
X-37B by mohl pro každou misi rekonfigurovat náklad svých senzorů. Tento náklad by závisel na potřebě vojenského velitele nebo zpravodajské agentury na špehování určité části světa, navrhuje Weeden.
Jelikož má na misi ke spálení více paliva než trvalý satelit, tak by X-37B mohl být také schopen měnit svou orbitu a mít tak pružnost změnit oblast své působnosti za letu.
A nakonec by kosmický letoun měl možná časový náskok před satelitními misemi z hlediska přípravy, řekl Weeden. Každá satelitní konstrukce má svůj unikátní způsob „spáření“ s nosnou raketou, která ji vynese do kosmu, což se může stát z krátkodobého hlediska problémem času.
Činitelé Letectva by tyto problémy v naléhavé situaci mohli obejít jednoduše tím, že by jakýkoliv senzor nacpali jako náklad do standardizovaného tělesa X-37B.
Když neznáme přesné náklady, co to stojí (ty jsou tajné), může být velká část debaty o X-37B mimo mísu. Tam, kde výzkumníci UCS a Weeden vidí nedostatek nějaké přesvědčivé mise, se může Letectvo a U.S Ministerstvo obrany radovat z nějakých možností, pro něž mají oblast využití.
Weeden poznamenal, že Ministerstvo obrany často v posledních letech dávalo přednost takovým systémům všeumělů.
„X-37B neumí žádnou věc opravdu dobře, ale umí spoustu věcí,“ vysvětluje Weeden. „No a v tomto smyslu to pro něj může být argument.“
Robotický návrat
Hodně ze spekulací o znuvupoužitelnosti X-37B nakonec závisí na tom, jak dobře si povede během návratu a přistání. Takové automatizované přistání jako letadlo by pro U.S. Letectvo představovalo premiéru.
Před tím takovouto schopnost návratu automatizovaným plachtěním předvedl pouze Sovětský svaz u své verze obdoby k U.S. raketoplánu Burana.
„Ze všeho, co o tom vím, to není oproti raketoplánu tak moc pokročilé,“ řekl Weeden. „Je to s ohledem na raketoplán evoluční nikoliv revoluční.“
Takovéto přistání má určitě výhody u křehkého a tajného vojenského a zpravodajského nákladu oproti kapsli přistávající na padáku.
„Je krásnější, když to přistane na vaší ranveji, než když to musíte sbírat z oceánu nebo z přistání v poušti,“ přiznává Grego. Přesto ale ona i Wright z Union of Conncerned Scientists zůstávají nepřesvědčeni, že tento kosmický prostředek své náklady ospravedlňuje.
Ať jsou současné schopnosti X-37B v momentálně jakékoliv, zahájil dost ambiciózní projekt NASA s určením X-37. NASA a Boeing podepsali společnou dohodu o spolupráci za 173 milionů dolarů, aby společně tento prostředek vyvinuli už v roce 1999.
Letectvo podle Susan Turner bývalé zástupkyně ředitele pro NASA program X-37 projevilo raný zájem o X-37 jako o možný kosmický manévrující prostředek. Ale U.S. kosmická agentura se více zajímala o celkový pokrok v technologiích znovupoužitelných kosmických dopravních prostředků.
Postavení lepšího kosmického letounu
Kosmická agentura měla záměr zavést celý nový balík technologií, řekla Turner. Ty by měly obsahovat automatizovaný návratový a přistávací systém.
NASA chtěla rovněž řízení letu ovládané výlučně elektromechanickými servopohony (EMA), které by vyřadily objemné hydraulické okruhy normálního řídícího systému a rovněž přijmout přístup známý jako létání po vodičích – power-by-wire. Brzdný systém X-37 by rovněž obsahoval EMA.
Žádány byly nové tepelné dlaždice k ochraně X-37 proti děsivému žáru při návratu kvůli jeho prudšímu vstupnímu náklonu v porovnání s raketoplánem. Tepelné zatížení rovněž roste, kvůli menším rozměrům X-37, což znamená menší povrchovou plochu k odvodu tepla.
Tak zvané horké konstrukce se plánovaly pro kormidlová křidélka – ruddevators, která kombinují výškovky s kormidlem, což jsou řídící povrchy, které aeroplánu pomáhají kormidlovat. Horké konstrukce měly za cíl ustát tepelnou zátěž při návratu, aniž by k ochraně potřebovaly dodatečné dlaždice nebo povlaky.
„Zaplníme oblohu letouny X,“ vzpomíná Turner. V současnosti je na inženýrském ředitelství v NASA's Marshall Spaceflight Center in Huntsville, Ala.
Ale jako NASA projekt se podařilo přežít pouze X-37 až do roku 2004, kdy president George Bush oznámil svou iniciativu NASA soustředěnou na měsíc, která neponechávala žádný prostor pro znovupoužitelné miniraketoplány.
NASa nakonec projekt X-37 přesunula na Pentagonskou DARPA, která tento projekt následně předala Letectvu.
Znovuzrození X-37
Prostorová omezení zabránila, aby se X-37B stala plnocennou náhradou za raketoplán, přinejmenším co se týče letů lidí. Ve skutečnosti NASA svého času uvažovala o předchůdci X-37 jako o sekundárním nákladu v rámci raketoplánu, řekla Turner.
„X-37 byl vždy jednoduše technologický demonstrátor, který nevystavoval lidi riziku a teoreticky byl levnější než raketoplán,“ řekla Turner. Dodala, že v jednom okamžiku NASA doufala, že X-37 použije jako orbitální dopravní prostředek s dlouhou životností a nic nevylučuje, že zrovna tak o X-37B může uvažovat Letectvo.
X-37 by mohl rovněž na palubě tuctových raket střední třídy Atlas nebo Delta startovat častěji než raketoplán. Takovéto mise by mohly brát vědecké náklady na orbitu častěji než je zařazovat do dlouhé fronty na vypuštění raketoplánem a ještě využít výhod návratové schopnosti X-37.
NASA měla podobně zájem o X-37 jako o znovupoužitelnou platformu pro testovací účely letového hardware, takže testovací inženýři by mohli vědět, jak dobře si takové systémy vedly. Takovéto testovací možnosti se naskytnou jen málo, říká Turner.
Bez ohledu na úsilí a náklady vypadá Turner, že je ráda, že X-37 se nakonec na orbitu dostal jako X-37B, i přestože experti z venku nadále debatují o jeho účelnosti a rentabilitě jako prostředku Letectva.
„Vždycky lidem říkám, že dobrou myšlenku je těžké zabít,“ řekla Turner.
Umělecká ilustrace X-37B U.S. Letectva v kosmu. Credit: Boeing
Diagram orbitálního testovacího prostředku U.S. Letectva X-37B. Graphic by Karl Tate
Prototyp kosmického letounu X-37B spatřený na ranveji během letových testů na této nedatované fotce uvolněné U.S. Letectvem. Credit: USAF
Kosmický letoun X-37 spatřený připojený k letounovému nosiči WhiteKnight během testovacího letu. Credit: Alan Radecki
Podle vydaného NOTAM (sám jsem ho neviděl, informace je zprostředkovaná), jsou oznámeny "speciální operace" na Vandenberg AFB v rozmezí časů od 2010-12-03 06:00 UTC do 2010-12-03 15:00 UTC. To odpovídá prvnímu dni veřejně oznámeného možného přistání miniraketoplánu.
Jinak podrobné informace o letišti na VAFB jsou na
citace:Podle vydaného NOTAM (sám jsem ho neviděl, informace je zprostředkovaná), jsou oznámeny "speciální operace" na Vandenberg AFB v rozmezí časů od 2010-12-03 06:00 UTC do 2010-12-03 15:00 UTC. To odpovídá prvnímu dni veřejně oznámeného možného přistání miniraketoplánu.
Jinak podrobné informace o letišti na VAFB jsou na
Zdravim pane Vitek.
Z jednoho uzavreneho fora (hw pro radiove telekomunikace) jsem vycetl, ze mezi experimenty na palube X-37 byla moznost vysokorychlostnich prenosu a to oboustranne na velkmi vysokem kmitoctu. Melo by jit o pasmo 94GHz (http://www.erodocdb.dk/Docs/doc98/official/pdf/ERCREP025.PDF) pro spojeni o kapacite 260Mbps v modulaci COFDM/Bi-QPSK pres 40cm parabolu s 360st natacecim systemem (v podstate se vysune "ruka" na jejimz konci je parabola).
Udajne jde o to, ze potrebuji zabezpecenou radiovou linku a cim vyssi kmitocet, tak je mensi rozptyl (ostrejsi paprsek).
Puvodne se melo pouzit FSO:
Kvuli nejvetsi bezpecnosti, ale zrejme kvuli problemu s "mrakama" pouzili vysoke MW pasmo.
Nevim, jestli to je pravda, jen predavam tak, jak jsem zachytil.
Ta vysoka rychlost by odpovidala tomu, ze X37 by se dal pouzit jako vysoko-LEO-mobilni retlanslacka mezi NEO odposlouchavacima satelitama (viz nedavno to monstrum s 100m parabolou) a pozemnima stanicema.
To je jen muj vlastni odhad, protoze samotna "100m-parabola" druzice by jinak mela caste vypadky v prenosu dat a pro vhodne pouziti by bylo zapotrebi neco "mobilniho" mezi povrchem a "100m-parabola" druzici a to jeste tak, aby svazek datovych mikrovln byl co nejuzsi.
citace:Miniraketoplan pristal dnes v 09:16 UT v Vandenberg AFB.
Přistál americký vojenský raketoplán X-37B
Bezpilotní raketoplán amerického letectva přistál v pátek na vojenské základně v Kalifornii, informuje televize CNN.3.prosinec 2010 - 14:24
Ve vesmíru strávil sedm měsíců. Vesmírná loď X-37B dosedla na ranvej Vandenberovy základny v 1:16 západoamerického času, to je 10:16 SEČ. "Dnešní přistání završilo úspěšný let. Podpořila ho skvělá týmová práce vesmírné perutě amerického letectva a firmy Boeing," oznámil plukovník Troy Giese, programový ředitel letu.
"Letoun zapálil na nízké oběžné dráze brzdicí motory a samostatně vstoupil do ovzduší. Potom úspěšně zakončil svůj panenský let,“ cituje CNN z prohlášení amerického letectva. Projekt je zahalen tajemstvím. Americké letectvo kromě termínu přistání a data startu - 22. dubna - oznámilo jen to, že úkolem letounu Air Force X-37B je prověřit dálkové řízení, odolnost tepelného štítu a činnost přístrojů na palubě.
Dlouhý pobyt raketoplánu ve vesmíru umožnila energie, kterou získával ze solárních panelů. Klasické raketoplány NASA získávají energii z palivových článků a ve vesmíru zůstávají nejvýše několik týdnů. Podstatný rozdíl je ï v tom, že vojenský raketoplán má čtvrtinové rozměry a je zavalitější. Na délku měří necelých devět metrů. Oba raketoplány jsou stejné v tom, že startují kolmo jako raketa a přistávají jako kluzák.
Vojenský raketoplán začala vyvíjet NASA koncem 90. let. Později projekt převzalo vojenské letectvo. Jeho přesný účel není znám.
Podle některých zdrojů (viz dole) během doběhu po přistání praskla jedna pneumatika podvozku, naštěstí bez dalších následků. Pouze se zvažuje, že některé šrámy z celkově sedmi (7) na trupu mohou pocházet z nárazu kousků pryže z pneumatiky a nikoli od kosmického smetí.
ten druhý je zřejmě exemplář, který byl použit pro zkušební lety pouze v atmosféře, nikoli ten, co se připravuje k letu do vesmíru na jaro 2011, cituji: "where the X-37 approach and landing test vehicle is housed".
ten druhý je zřejmě exemplář, který byl použit pro zkušební lety pouze v atmosféře, nikoli ten, co se připravuje k letu do vesmíru na jaro 2011, cituji: "where the X-37 approach and landing test vehicle is housed". Jesli je tomu tak tak letvý mají jen jeden protože o třetím nebyla žádná řeč. Podle plánované frakvence jeden stačí. Rád bych věděl jaké dostane 37čka jméno protože X je jen na dobu testů.
Nedávno (v listopadu) byla zmínka z neoficiálních zdrojů, že nový exemplář je ještě ve Skunk Works u Boeingů.
Bylo by to pochopitelné, protože rozhodně se budou snažit ještě do tohoto exempláře zabudoat případně změny, vyplývající ze zkušeností s prvním orbitálním letem a hlavně s výsledky šetření provedených po přistání. Jinak by druhý let do vesmíru nebyl ničím jiným, než opakováním prvního, možná s jiným nákladem, ale z technického hlediska by moc nového nepřinesl.
citace:... Jinak by druhý let do vesmíru nebyl ničím jiným, než opakováním prvního, možná s jiným nákladem, ale z technického hlediska by moc nového nepřinesl.
Nicméně v článku http://www.spaceflightnow.com/news/n1012/12x37review/ se píše mimo jiné o tom, že při druhém letu má být také rozšířena letová obálka o náročnější dráhy - s jiným sklonem a následné ověření možností přistání na Vandenberg za horších povětrnostních podmínek - vítr, srážky, atd., než tomu bylo při prvním letu. Už jen toto samotné by významně přispělo k ověření schopností letounu a rozšíření možnosti využití X-37.
Při druhém letu má být také rozšířena letová obálka o náročnější dráhy - s jiným sklonem a následné ověření možností přistání na Vandenberg za horších povětrnostních podmínek - vítr, srážky, atd., než tomu bylo při prvním letu. Už jen toto samotné by významně přispělo k ověření schopností letounu a rozšíření možnosti využití X-37.
Kvôli vyskúšaniu pristátia za zhoršených meteopodmienok stačí urobiť zhodenie/vypustenie z výšky cca 10km.
citace:Při druhém letu má být také rozšířena letová obálka o náročnější dráhy - s jiným sklonem a následné ověření možností přistání na Vandenberg za horších povětrnostních podmínek - vítr, srážky, atd., než tomu bylo při prvním letu. Už jen toto samotné by významně přispělo k ověření schopností letounu a rozšíření možnosti využití X-37.
Kvôli vyskúšaniu pristátia za zhoršených meteopodmienok stačí urobiť zhodenie/vypustenie z výšky cca 10km. Myslím že nestačí - tímto drop testem neověříte chování raketoplánu po 3/4 roce na orbitě a tepelně náročném průletu atmosférou. Nezapomínejte, že celý proces deorbit-reentry-landing probíhá zcela autonomně. Pozenmí obsluha má pouze jedno "kill tlačítko", ktrým může nechat stroj zlikvidovat pokud by nešlo vše podle plánu a hrozilo "nestandartní přistání" = jinde než na runway Vandenberg AFB.
