Blednoucí sluneční skvrny signalizují velký propad sluneční aktivity
by Denise Chow, SPACE.com Staff Writer
Date: 14 June 2011 Time: 01:01 PM ET
Fotka sluneční skvrny z května 2010 spolu se Zemí ukazuje rozměry. Obrázek byl z estetických důvodů vybarven. Tento obrázek má rozlišení 0,1 úhlové sekudny a je ze švédského 1 m slunečního teleskopu, který představuje hranici toho, co je v současnosti v prostorovém rozlišení možné.
CREDIT: The Royal Swedish Academy of Sciences, V.M.J. Henriques (sunspot), NASA Apollo 17 (Earth)
Velký obrázek: http://i.space.com/images/i/10015/original/sunspot-1.jpg
Některá neobvyklá pozorování slunce včetně blednutí slunečních skvrn a slábnutí magnetické aktivity u pólů by mohla indikovat, že naše hvězda se připravuje na nižší aktivitu v nadcházejících letech.
Výsledky tří oddělených studií jak to vypadá ukazují, že i když současný cyklus slunečních skvrn směřuje ke slunečnímu maximu, slunce by mohlo směřovat k ospalejšímu období, kdy bude aktivita během 11-letého cyklu slunečních skvrn silně snížená nebo i chybět.
Výsledky těchto nových studií oznámili dne 14. června při výročním shromáždění divize sluneční fyziky Americké astronomické společnosti, které probíhá tento týden na New Mexico State University v Las Cruces.
„Toto je velice neobvyklé a neočekávané,“ řekl Frank Hill, přidružený ředitel National Solar Observatory's Solar Synoptic Network. „Ale skutečnost, že tři úplně odlišné pohledy na slunce poukazují stejným směrem je silným indikátorem toho, že cyklus slunečních skvrn možná vstoupí do hibernace.“
Pěkné video: http://www.space.com/11616-rivers-fire-inflame-sunspots.html
Skvrna na slunci
Sluneční skvrny jsou dočasné plošky na povrchu slunce, které jsou způsobeny intenzivní magnetickou aktivitou. Tyto struktury občas vybuchují do energetických slunečních bouří, které do vesmíru vysílají proudy nabitých částic.
Astronomové tyto mysteriózní skvrny studují, protože jejich počet a frekvence funguje jako indikátor sluneční aktivity, jejích víry tečou v 11-letých cyklech. Cyklu typicky trvá zhruba 5,5 roku, než se změní ze slunečního maxima na sluneční minimum, kdy je jen málo slunečních skvrn, a k dalšímu slunečnímu maximu, během něhož aktivita slunečních skvrn zesílí.
V současnosti je slunce uprostřed období označovaného za Cyklus 24 a zrychluje se k období maximální sluneční aktivity tohoto cyklu. Ovšem nedávná zjištění naznačují, že aktivita v příštím 11-letém slunečním cyklu, Cyklu 25, by mohla být silně omezená. Ve skutečnosti někteří vědci kladou otázku, zda by propad ve sluneční aktivitě nemohl vést ke druhému Maunderovu minimu, což bylo 70-leté období mezi lety 1645 až 1715, kdy slunce nevykazovalo téměř žádné sluneční skvrny. Video: http://www.space.com/11616-rivers-fire-inflame-sunspots.html
Hill je vedoucím autorem jedné z těchto studií, která využila data od Global Oscillation Network Group, aby se podívali na charakteristiky slunečního nitra. (Tato skupina zahrnuje šest pozorovacích stanic po celém světě.) Astronomové prozkoumali východo-západní zonální proud uvnitř slunce zvaný torzní oscilace. Sluncepisná šířka tohoto tryskového proudu odpovídá formování slunečních skvrn v každém cyklu a modely úspěšně předpověděly poslední vzestup současného Cyklu 24.
„Očekávali jsme, že doteď už uvidíme začátek zonálního proudu u Cyklu 25, ale není po něm ani vidu ani slechu,“ řekl Hill. „To naznačuje, že začátek Cyklu 25 by mohl být opožděn do roku 2021 nebo 2022 nebo k němu vůbec nemusí dojít.“
Magnetické pole slunce
Ve druhé studii výzkumníci sledovali trend dlouhodobého slábnutí síly slunečních skvrn a předpověděli, že příští sluneční cyklus erupcí magnetických skvrn na slunci bude tak slabý, že se vytvoří jen málo slunečních skvrn, pokud vůbec nějaké.
Při více než 13-letém sběru dat o slunečních skvrnách na McPath-Pierce Telescope na Kitt Peak v Arizoně, Matt Penn a William Livinston pozorovali, že průměrná síla magnetického pole během Cyklu 23 významně slábla a dále i nyní v Cyklu 24. Následně teploty slunečních skvrn rostly, jak také zpozorovali.
Bude-li tento trend pokračovat, pak síla slunečního magnetického pole spadne pod určitou prahovou hodnotu a sluneční skvrny se z větší části ztratí; nebo to pole už nebude dost silné, aby překonalo takové konvektivní síly na slunečním povrchu.
V oddělené studii Richard Altrock, ředitel programu výzkumu korony u Letectva v provozu NSO v New Mexico, zkoumal sluneční koronu a pozoroval u zpomalené magnetické aktivity neobvyklý „shon u pólů“.
„Klíčem při porozumění slunci je to, že tyto úžasné, jemné koronální tvary jsou ve skutečnosti silné, robustní magnetické struktury zakořeněné v nitru slunce,“ říká Altrock. „Změny, které vidíme v koroně, odráží změny v hlubokém nitru slunce.“
Altrock se prohrabal 40 lety pozorování na NSO pomocí 16-palcového (40 centimetrů) koronografického teleskopu.
Nová sluneční aktivita se typicky objeví na začátku slunečního cyklu na sluncepisné šířce asi 70 stupňů, pak se přesune k rovníku. To nové magnetické pole současně tlačí zbytky z minulého cyklu až na 85 stupňů k pólům. Současný cyklus však vykazuje odlišné chování.
„Cyklus 24 začal pozdě a pomalu a možná není dost silný, aby vytvořil shon u pólů, což naznačuje, že v roce 2013 uvidíme velice slabé sluneční maximu, pokud vůbec nějaké,“ říká Altrock. „Pokud se té honičce k pólům nepodaří dokončit, tak to vytvoří pro teoretiky strašlivé dilema, protože to bude znamenat, že magnetické pole Cyklu 23 se úplně z polárních oblastí neztratilo. … Nikdo neví, co v tom případě slunce udělá.“
Pokud se tyto modely ukáží být přesné a trendy budou pokračovat, mohlo by to mít dalekosáhlé následky.
„Máme-li pravdu, mohlo by to být poslední sluneční maximu, které během několika desetiletí uvidíme,“ řekl Hill. „To by mohlo ovlivnit vše od výzkumu vesmíru až po zemské klima.“
Monday, June 13, 2011
Nový článek ukazuje, že globální oteplování od roku 1950 bylo kvůli Slunci Z blogu Dr. Davida Stockwella, Niche Modeling, přichází slova, že předložil článek k publikaci ukazující, že sluneční aktivita samotná stačí k vysvětlení pozorovaného globálního oteplení od roku 1950 bez potřeby vkládat ‚skleníkové plyny‘. http://landshape.org/enm/solar-variability-does-explain-late-20th-century-warming/
Nakonec můj spánek posledních 6 měsíců dospěl ke konci s tím, že včera jsem formálně předložil plody své práce jistému žurnálu. Hlavní body:
1. působení slunce se integruje podle času a ne že působí přímo,
2. akumulace 0,1 W/m2 nárůstu slunečního osvitu ve 20. století stačí k vysvětlí globální oteplování,
3. existuje věrohodné vysvětlení globálního oteplení, které neobsahuje nárůst lidských emisí skleníkových plynů.
Obrázek: Kumulovaný sluneční osvit (modře) a účinek vulkanismu (červeně) jsou vysoce korelované s teplotami HadCRU a vysvětlují trend teplot od roku 1950. Přímý sluneční osvit (oranžový) není s teplotou korelovaný.
V tom modelu je ještě spousta dalších momentů, které bezpochyby během času zvládnu. Momentálně je tu Závěr. Na rozdíl od konsensuálního pohledu ukazují historické teplotní záznamy vysokou citlivost k proměnlivosti slunce, použijeme-li vztahů z dynamiky pomalu se ustanovujících rovnovah. Rozsah výsledů naznačuje, že v srdci zjištění předchozích studií slabých korelací sluneční variability s teplotou mohla být nesprávná specifikace vztahu mezi účinkem a teplotou. Akumulační model je věrohodnou alternativou mechanismu k vysvětlení jak paleoklimatické teplotní variability tak oteplování v současné době i bez zdroje v nárůstu teplo zachycujících plynů vytvářených lidskou aktivitou. Základ, z něhož se při zamítnutí slunečního vysvětlení oteplení v pozdním 20. století vycházelo, je třeba znovu uvážit.
citace:Adolf, uz ked si nas nejaky rok dozadu skolil o opatrnosti pouzivania linaernych trendov, nebolo by vhodnejsie zobrazit klzavy priemer?
Obrázek pochází z tohoto čerstvého článku, který jsem zatím ještě sám ani nečetl. Jen jsem ho z něj vytáhl, protože vypadá dost dramaticky. Samozřejmě, že sluníčko může mít různě po rukávech pár es a překvapit nás spoustou manévrů. Zatím se ukázalo, že s ním nikdy není nuda, má smysl pro humor a zápletky plné napětí a překvapení. Řekl bych, že tomu tak bude i nadále.
Na dlouho přímkovou předvídatenost bych tedy moc nesázel.
takze aby som to zhrnul - znova sa ochladi (o com sa tu na fore hovori uz roky), energeticke naroky nasej civilizacie zakonite stupnu, a to zrovna v dobe ked mudro odstavime vsetky atomky Asi budeme chodit vsetci povinne krutit veternikmi, aby mal europarlament elektrinu
Monday, June 13, 2011 Nový článek vysvětluje, jak je klima ‚neobvykle citlivé‘ k solárním a lunárním cyklům
Měsíce a slunce zemské klima v různých obdobích roku ovlivňují, poukazuje nová studie. Výzkumníci analyzovali meziměsíční změny v teplotních gradientech mezi póly. Byla tu variabilita změn zimní sezóny 11 let – což znamená, že hnací silou bylo slunce se svým 11-letým solárním cyklem – a 18,6 roku variabilita letních sezón – což znamená, že pak tu dominuje měsíc. Basil Davis z École Polytechnique Federál de Lausanne ve Švýcarsku a Simon Brewer z University of Wyoming v Laramie popisují tuto práci v nadcházejícím Quaternary Science Reviews. http://www.sciencenews.org/view/generic/id/331087/title/News_in_Brief_Earth_%2B_Environment
Abstrakt: Dalekosáhlé empirické důkazy naznačují, že mimozemské účinky ovlivňují i klima Země, ale jak k tomu dochází, to zůstává nejasné. Zde popisujeme nový přístup k tomuto problému, který identifikuje jak orbitální, tak solární i lunární účinky na základě jejich neustálé kontroly nad gradientem v různé insolaci Země mezi zeměpisnými šířkami LIG. LIG ovlivňuje klimatický systém růzností slunečního ohřevu mezi tropy a póly, které vede ke vzniku na zeměpisné šířce závislých teplotních gradientů (LTG), což pohání zemskou atmosféru i větry poháněnou oceánskou cirkulaci. Použili jsme spektrální analýzu nedávných změn LTG Země, abychom podpořili předchozí práce o orbitálních časových škálách (Davis a Brewer, 2009), které naznačují, že klimatický systém je možná neobvykle citlivý ke změnám v LIG. Určení účinku LIG na LTG je možné, protože LIG se mění podle sezónně specifické periodicity založené na sklonu zemské osy v létě (41 tisíc let orbitálního cyklu a 18,6 roku lunárního cyklu) a precesi (21 tisíc let orbitálního cyklu) a celkovém slunečním osvitu (11 letý sluneční cyklus) v zimě. Analyzujeme změny LTG na severní polokouli za posledních 120 let a zjišťujeme významné (99%) vrcholy ve spektrálních frekvencích odpovídající 11 letým cyklům v zimě a 18,6 roku v létě, tj. v souladu s účinkem LIG. Mezisezónní a multifrekvenční povaha signálu LIG a difúzní účinek vlečení klimatického systému pomocí LTG může odpovídat za složitosti v reakci na mimozemské působení, jak jej vidíme v klimatických záznamech. Tato hypesensitivita LTG k LIG je v klimatických modelech reprodukována jen mizerně, byla by ale v souladu s kontroverzní teorií, že LTG je jemně vyladěný tak, aby maximalizoval entropii.
Zakreslení časového průběhu sluncepisných šířek tryskových proudů Slunce pod jeho povrchem ukazuje mechanismus uzavření slunečního cyklu. Nové tryskové proudy se typicky tvoří na sluncepisné šířce asi 50 stupňů (jak je zde zakresleno v roce 1999) a spojovány se slunečním cyklem v následujících 11 letech. Nový tryskový proud spojovaný s budoucím slunečním maximem očekávali, že se vytvoří do roku 2008, ale neobjevil se ani do dneška, což naznačuje zpoždění či absenci cyklu 25.
Jak vypadá nedávné ochlazení severní polokoule ve středních šířkách z Aqua
June 6th, 2011
Dostal jsem pár e-mailů o datech z webové stránky UAH/NASA Discover, která poskytuje denní průměrné globální teploty hlubokých vrstev s aparátů AMSU na satelitu NOAA-15 a z NASA satelitů Aqua (zrovna tak jako teploty povrchu moře z aparátu AMSR-E Aqua).
Radil jsem uživatelům, aby ze všech zde uvedených kanálů AMSU důvěřovali jen „ch. 5‘‘ (teploty střední troposféry), jelikož všechny ostatní kanály na webové stránce Discover jsou ze satelitu NOAA-15, který má výstupy z posuvem mezi dnem a nocí. Doufejme, že příští týden budeme mít i přechod na další kanály z NOAA-15 AMSU na Aqua AMSU, takže tam nebude dlouhodobý posuv ze změn v časech sledování satelitu. Poznamenávám, že všechna ta data jsou k dispozici jen od té doby, kdy v polovině roku 2002 Aqua zahájila činnost. (A opět variace povrchové teploty moře jsou velice přesné a pochází z úplně odlišných přístrojů za použití různých metod.)
Jelikož vznikl pozoruhodný zájem o oblast „globálního ochlazování“ myslím, bych mohl předložit předběžný přehled určitých dat z Aqua AMSU pro střední šířky severní polokoule, které jsou vyobrazeny na následujícím grafu … jsou tu denní klouzavé 31-denní průměry pro oblast v pásu zeměpisných šířek 30N až 60N:
Na výše uvedeném grafu si lze povšimnout několika věcí:
1) U žádného z kanálů není žádný významný dlouhodobý LINEÁRNÍ trend;
2) Kanály střední troposféry a nízké troposféry vykazují na počátku záznamů oteplování, pak ochlazování na konci záznamů, je naznačuje zobrazená regresní křivka polynomu 2. stupně;
3) Pozdní léto 2010 bylo opravdu ve středních šířkách severní polokoule dost teplé.
Všimněte si, že obecně se na ch. 3 nemůžete spolehnout, abyste z něj vyvozovali teplotní změny, jelikož je citlivý k množství neteplotních účinků z povrchu. To platí zvláště nad oceánem, kde nízká oblačnost vytváří anomálně velký teplotní kontrast proti radiometricky studenému pozadí oceánu (příklady ukážu později).
Ale jelikož se díváme na pruh který primárně pokrývá pevninu, potřebujeme si dávat pozor pouze na různé neteplotní efekty: sněhová pokrývka. Zvláště silně viditelné je ochlazování koncem období v datovém kanálu 3, což je pravděpodobně výsledek objemového rozptylu od zvýšené sněhové pokrývky v letech 2010 a 2011. To je známý problém u pasivních mikrovlnných měření a je základnou k získávání údajů o sněhové pokrývce, hloubce sněhu a ekvivalentu ve sněhu vázané vody, které pak využívá NASA a NOAA primárně z aparátu AMSR-E.
Všimněte si, že polynomická regrese, kterou jsem na data použil, měla za účel ukázat pouze, co se dělo během zrovna tohoto období… Nenaznačuji, že má předpovědní hodnotu pro budoucnost. Nechám na jiných, aby o tom diskutovali. Nicméně myslím si, že tato data jsou užitečná, aby člověk získal určitou představu o tom, co se dělo během posledního desetiletí v oblasti, kde žije většina lidí. Myslím, že z hlediska perspektivy globálního oteplování můžeme minimálně říci, že tu během posledních 9 let nebyly žádné zjevné projevy oteplování.
Arktida od roku 2002
Zde jsou výsledky pro arktickou oblast 60N až 85N, ale bez kanálu 7, který trpí velkou stratosférickou kontaminací arktických vzduchových mas:
Troposférické teploty nevykazují žádný trend, přestože data kanálu 3 vykazují stoupavý trend. V Arktidě se data kanálu 3 stala moc citlivá na mořský led, což způsobuje teplý kontrast oproti pozadí studeného oceánu. Jestli nevěříte, že led může způsobit „teplý“ signál, zkontrolujte si dnešní kanál 3 v obrázcích od NOAA-15, které vykazují teplé projevy Severního ledového oceánu v oblastech s mořským ledem obklopujících Antarktidu:
Je tomu tak proto, že mikrovlnné radiometry měří jasovou teplotu, kterou vytváří teplota objektu a jeho mikrovlnná emisivita (1 minus reflektivita).
Aby věci u interpretace kanálu 3 byly ještě obtížnější, více sněhové pokrývky na mořském ledu způsobí spíše anomálně chladný signál než teplý signál, stejně jako nad pevninou – ledaže by ten sníh tál, a v takovém případě se to přepne na anomálně teplý signál. Problém je, že je těžké interpretovat, kvůli čemu je v Arktidě u kanálu 3 ten stoupavý trend v datech. Sezónní stratifikace těchto dat by pravděpodobně poskytla nějaké vysvětlení.
Prozatím si ale myslím, že troposférická data z AMSU kanálu 5 jsou dost jasná: v této oblasti nejsou během posledních devíti let žádné příznaky oteplování, což je oblast, kde během posledních 30 až 40 let došlo k největšímu oteplení, tj. na severní polokouli ve středních a vysokých zeměpisných šířkách. A možná jsou tu ve středních šířkách i příznaky nedávného ochlazování během několika posledních let, ale zda to vydrží, to kdo chce, ať hádá.
Vědci dokázali existenci “Magnetických lan”, která způsobují sluneční bouře
Posted on June 15, 2011 by Anthony Watts
Vypadá to, jako by GMU nikdy nekončilo a čekalo, až Dave Clarke a John Mashey spustí další palbu copygate. Zde je pár zajímavých výzkumů.
FAIRFAX, Va., 15. června 2011 – Vědci Georgie Mason University nedávno objevili, fenomén zvaný gigantické magnetické lano je fakt příčinou slunečních bouří. Potvrzením existence těchto útvarů je první klíčový krok, který pomůže zmírnit neblahé účinky, které erupce slunečních bouří mohou mít na satelit a komunikaci na Zemi.
Tento objev byl učiněn docentem Jie Zhangem a jeho pokročilým studentem Xin Chengem pomocí obrázků z NASA kosmické lodi Solar Dynamic Observatory (SDO).
Ačkoliv se už věřilo, že magnetické lano by mohlo být příčinou těchto gigantických erupcí na Slunci, nebyli vědci dosud schopni existenci tohoto jevu dokázat kvůli rychlosti, jakou se to lano pohybuje.
Velký obrázek: http://spaceweather.gmu.edu/press/Figure_1_SDO_171_Full_Size.png
Nicméně pečlivým přezkoumáním obrázků nasnímaných teleskopem Atmospheric Imaging Assembly (AIA) na palubě SDO byl Zhang schopen lokalizovat oblasti na slunci, kde se magnetické lano formuje. Teleskop AIA je vybaven tak, aby byl schopen zachytit obrázky Slunce každých 10 sekund, 24 hodin denně. A tato bezprecedentně vysoká časová kadenci s tímto objevem pomohla.
„Magnetické lano spouští sluneční erupce. Vědci debatovali o tom, zda tato magnetická lana před sluneční erupcí opravdu existují. Věřím, že výsledek tohoto excelentního pozorování nakonec pomůže tuto kontroverzní otázku vyřešit,“ říká Zhang.
Solární bouře je divoká erupce vysílající ze Slunce do vesmíru miliardy tun elektricky nabitého materiálu zvaného též plazma rychlostí více než milion mil za hodinu. Oblak plazmy s sebou odnáší silné magnetické pole. Když tyto magnetizované mraky za jeden až tři dny doletí k Zemi, vloží do magnetosféry Země obrovské množství energie.
Magnetosféra Země normálně tenhle zhoubný sluneční vítr odstíní a uchrání tu prostředí. Ovšem sluneční bouře mají potenciál tento stínící účinek rozrušit a vytvořit drsné kosmické počasí, které může mít ničivé účinky na širokou škálu technologických systémů včetně provozu satelitů, komunikací a navigací i elektrické rozvodné sítě.
Zhangův výzkum pomůže poskytnout proti slunečním bouřím včasnou výstrahu a pomůže tak minimalizovat škody kosmickým počasím způsobené zde na Zemi.
„Pochopení procesu erupce u těchto bouří nám určitě pomůže s jejich lepším předpovídáním,“ říká Zhang. „Nemůžeme slunečním bouřím zabránit, zrovna tak jako nemůžeme zabránit zemětřesením a sopkám. Ale vývoj schopnosti předvídat může pomoci tyto neblahé účinky zmírnit. Např. operátoři satelitů mohou vypnout klíčové systémy, aby zabránili možným škodám na těchto systémech.“
Široce se věří, že magnetická pole hrají ve Slunci podstatnou roli při ukládání energie a při pohonu slunečních bouří. Ovšem přesný tvar magnetických silokřivek, jaký zaujmou před erupcí, je vysoce kontroverzní. Většina silokřivek jsou okrouhlé smyčky, jejichž paty jsou zakořeněny do povrchu Slunce. Ty nemohou snadno vybuchnout a ve skutečnosti hrají často roli při zabránění erupci.
Vědci podezírali magnetická lana, pokud fakt existují, tak že jsou tím jevem, který erupci pohání. Magnetická lana obsahují spoustu magnetických siločar obalujících centrální osu a možná se kroutících jedno kolem druhého. Kvůli tomuto kroucení to magnetické lano může přenášet silný elektrický proud. Ten elektrický proud by teoreticky mohl vytvořit dostatečnou elektro-magnetickou sílu, aby překonala uvnitř též spočívající síly odporu od dalších silokřivek a dohnat to magnetické lano k útěku.
Obrázky AIA nyní odhalují, že před erupcí je tam dlouhý nízko ležící kanál probíhající celou aktivní oblastí, který se zahřívá na teploty až 10 milionů stupňů a zvolna se zdvihá. Když to dosáhne kritického bodu, začne rychlá erupce. Toto je formace výrazně se lišící od obklopujících magnetických silokřivek. Tento konkrétní horký kanál je, jak nyní věříme, tím magnetickým lanem, které vědci hledali.
citace:teraz to sledujem len okrajovo..
tá predpoveď minima na úrovni "maudera" je fakt s dielne nasa?
Tyto výsledky byly prezentovány na zasedání Americké astronomické asociace. Data jsou ze všech dostupných zdrojů, tedy z velké části z NASA. Ovšem ty týmy, které analýzou slunečních dat dospěly k těmto závěrům, nejsou NASA. Chápu to tak, že dva jsou z akademické sféry a jeden z Letectva. Mám trochu podezření, že NASA, které dělá podobný výzkum z interpretací slunečních dat také, se takových závěrů neodvažuje.
Každopádně tvrdá sluneční věda na jasných slunečních datech a fyzikálních modelech potvrzuje to, co ti "astrologové" předvídající aktivitu slunce a klimatu dlouho dopředu na základě pohybů kolem barycentra, a tudíž konstelací planetárních obrů, předvídali už hodně dávno.
Za povšimnutie zrejme stoja vojny na zostupnej časti grafov miním a v ich plató, teda cca 1400-1550 a 1600-1700, a teritoriálne potom vojny v severnej a strednej Európe, na britských ostrovoch, v stredomorí a vojny "mimoeurópske" - predpokladám, že práve tieto územia by boli v oblasti produkcie potravín postihnuté klimatickými zmenami najviac (cez skrátenie vegetačného obdobia a zmeny zrážkového režimu)
[Upraveno 19.6.2011 Alchymista]
Dr.Frank Hell (NSO - National Solar Observation) uvádí doslovně: Nepředpovídáme malou dobu ledovou, ale průběh slunečního cyklu....vztah mezi sluneční aktivitou a globálním oteplováním či ochlazováním není zatím dostatečně vyjasněn.
Na základě tohoto výroku, doslovně přeloženého z internetové stránky NSA, lze tvrzení redaktora www.novinky.cz zařadit mezi novinářské kachny.
www.milan.jermar.sweb.cz, autor knihy
Globální změna - Cesta ze světového chaosu do budoucnosti
(2.vydání bude na trhu letos).
kachna..
titulok je síce mierne prehnaný, ale čo sa obsahu týka, akýkoľvek článok propagujúci vieru v "GW" v porovnaní s ním nie je kachna, ale priam sviňa..
a ten záver je priam úžasný
"Maunderovo minimum může dokonce stimulovat rozsáhlejší pronikání do vesmíru. Mise, které míří mimo ochranné magnetické pole Země, například při cestách na Měsíc, se vystavují smrtící radiaci během slunečních bouří. Levnější by mohly být i mise na nízké oběžné dráhy kolem Země, protože satelity by během příštích desítek let nemusely mít tak silné štíty, které je před radiací chrání."
ten pomarančovník v záhrade čo som chcel síce nebude
ale nastáva dokonalé "vesmírne počasie"
to je srandovné, ako im odrazu záleží na "korektnosti" pri šírení vedeckých informácií http://www.blisty.cz/art/59117.html
KVALITA ČESKÉ NOVINÁŘSKÉ PRÁCE:
Ledová doba nenastane, zpráva na Novinkách.cz vychází z překrouceného výkladu původního sdělení
keby takto rozoberali každú bulvárnu správu o GW, ukomentovali by sa k smrti
tak si spomínam, keď sa pred časom objavila správa o možnosti vypuknutia skutočnej "doby ľadovej", v dôsledku zmeny prúdenia golfského prúdu následkom "GW", to ich nechalo dokonale "chladnými"
ale teraz..
21.6.2011 - 11:38 - M:
citace:... uvádí doslovně: Nepředpovídáme malou dobu ledovou, ale průběh slunečního cyklu....vztah mezi sluneční aktivitou a globálním oteplováním či ochlazováním není zatím dostatečně vyjasněn....
To nie je, ale cim dalej tym viac sa zmensuje vyznam CO2, a postupne ho nahradza Slnecna energia, tvorba oblakov, zmena vodohospodarskeho rezimu krajiny, cyklicke zmeny oceanskych cyklov...
K tomu pridane chyby merania a falsovania dat...
Eastbrook o potenciálním zmizení slunečních skvrn
Posted on June 17, 2011 by Anthony Watts
ZMIZENÍ SLUNEČNÍCH SKVRN – NADCHÁZÍ HLUBOKÉ OCHLAZENÍ?
Don J. Easterbrook, Professor of Geology, Western Washington University, Bellingham, WA
Tři studie vydané tento týden NSO tj. Solar Synoptic Network předpovídají, že během následujících několika desetiletí dojde k téměř vymizení slunečních skvrn a k možnému slunečnímu minimu podobnému Mauderovu minimu, což přichází jako omračující zpráva. Podle Franka Hilla:
“Skutečnost, že tři zcela odlišné přístupy ke Slunci poukazují stejným směrem je silným indikátorem toho, že cyklus slunečních skvrn může vstupovat do hibernace.”
Naposledy, kdy se na desítky let ze slunce ztratily sluneční skvrny, to bylo během Maunderova Minima mezi lety 1645 až 1700, které se vyznačovaly drastickým ochlazením klimatu a maximálním ochlazením období Malé doby ledové.
Co se stalo, když se sluneční skvrny naposledy ztratily?
Hojné fyzické důkazy z geologické minulosti poskytují záznamy o minulých obdobích globálního ochlazování. Geologické záznamy poskytují jasný důkaz minulých globálních ochlazování, můžeme jich proto použít k projekcím globálního klimatu do budoucna – minulost je klíčem k budoucnosti. Tak o čem se můžeme z historie minulosti slunečních skvrn a klimatických změn poučit?
Galileovo vylepšení teleskopu v roce 1609 vědcům umožnilo, aby sluneční skvrny poprvé spatřili. Mezi lety 1610 až 1645 bylo možno spatřil jen velmi málo slunečních skvrn, a to i přes skutečnost, že je hledalo mnoho vědců s teleskopy a mezi lety 1645 až 1700 se sluneční skvrny téměř ze slunce ztratily (Obr. 1). Během tohoto období nesmírně snížené aktivity slunečních skvrn, známému jako Mauderovo minimum, se globální klima krutě ochladilo (Malá doba ledová), což ukazuje na jasnou souvislost mezi slunečními skvrnami a chladným klimatem. Po roce 1700 počet pozorovaných slunečních skvrn rychle vzrostl z téměř nuly na více než 50 (Obr. 1) a globální klima se oteplilo.
OBRÁZEK 1. Sluneční skvrny během Maunderova minima (upraveno podle Eddy, 1976).
Maunderovo minimum nebylo začátkem Malé doby ledové – ta ve skutečnosti začala kolem roku 1300 – ale znamenalo snad nejkrutějších část tohoto ochlazení. Teploty během asi 20 let ve středních a vyšších zeměpisných šířkách spadly o asi 4°C (asi 7°F). Nejchladnější klima, které na několik set let následovalo, bylo devastující. Evropská populace se během Středověké teplé periody stala závislou na zrninách z obilí a s příchodem chladnějšího klimatu, brzkého sněhu, pustošivých bouří a vracejících se záplav rozšířených po celé Evropě, došlo k masivnímu poklesu úrody. Zimy byly v Evropě krutě chladné a léta byla deštivá a na pěstování obilnin příliš chladná, což vedlo k rozsáhlému šíření hladu a nemocí. Vyhynula asi třetina populace Evropy.
Ledovce po celém světě postupovaly a v Severním Atlantiku se na jih rozšiřoval souvislý led. Ledovce v Alpách postoupily a překrývaly farmy a pohřbily celé vesnice. Řeka Temže i kanály a řeky v Holandsku často během zimy celé zamrzaly. New Yorský přístav v roce 1780 zamrzl a lidé mohli pěšky přejít z Manhattanu na ostrov Staten Island. Na Islandu došlo k obklíčení celého ostrova ledem táhnoucím se ve všech směrech několik mil, čímž uzavřel přístavy. Populace Islandu poklesla na polovinu a kolonie Vikingů v Grónsku v 15. století vymřely, protože si tam už nemohly vypěstovat dost jídla. V některých částech Číny opustili pěstování plodin vhodných pro teplé počasí, které tam staletí pěstovali. V Severní Americe zažívali ranní evropští osadníci vynímečně kruté zimy.
Tak čím se lze z Maunderova minima poučit? Snad nejdůležitější je, že zemské klima je se slunečními skvrnami provázané. Příčina tohoto vztahu není ještě pochopená, ale určitě existuje. Druhou věcí je, že ochlazení klimatu během minim slunečních skvrn uvaluje na lidstvo obrovské utrpení – globální ochlazování přináší daleko více škod než globální oteplení.
Globální ochlazení během dalších minim slunečních skvrn
Globální ochlazení, k němuž došlo během Maunderova Minima nebylo první ani jedinou událostí tohoto druhu. Maundera předcházelo Spörerovo minimu (asi 1410-1540) a Wolfovo Minimu (asi 1290-1320) a bylo následováno Daltonovým minimem (1790-1830), nepojmenovaným minimem z let 1880-1915 a nepojmenovaným minimem z let 1945-1977 (Obr. 2). Každé z těchto období bylo charakterizováno nízkým počtem slunečních skvrn, chladnějším globálním klimatem a změnami v rychlosti tvorby 14C a 10Be v horní atmosféře. Jak ukazuje Obr. 2, bylo každé z minim obdobím globálního ochlazování zaznamenaného v postupu alpínských ledovců.
Obrázek 2. Korespondence chladných období a slunečních minim od roku 1500 do roku 2000. Každé z pěti slunečních minim bylo obdobím prudkého poklesu globálních teplot (modré oblasti).
Ten samý vztah mezi slunečními skvrnami a teplotou lze rovněž vidět i mezi počtem slunečních skvrn a teplotou v Grónsku a v Antarktidě (Obr. 3). Každé ze čtyř minim v počtech slunečních skvrn zobrazené na Obr. 3 se rovněž objevuje na Obr. 2. Všechny korespondují s postupem alpských ledovců během každého z chladných období.
Obrázek 3. Korelace mezi počtem slunečních skvrn a teplotou v Grónsku a v Antarktidě (upraveno podle Usoskin et al., 2004).
Obrázek 4 ukazuje ten samý vzor mezi sluneční variabilitou a teplotou. Teploty jsou během každého slunečního minima nižší.
Obrázek 4. Sluneční osvit a teplota mezi lety 1750 až 1990. Během tohoto 250 letého období obě tyto křivky probíhaly podle pozoruhodně podobného vzoru (upraveno podle Hoyt a Schatten, 1997). Každé ze slunečních minim odpovídá ochlazení klimatu.
O čem se lze z těchto historických dat poučit? Jasně existuje silná korelace mezi sluneční variabilitou a teplotou. Ačkoliv je tato korelace příliš robustní, než aby šlo o pouhou shodu náhod, není ještě přesně jasné, jak se sluneční variabilita do klimatických změn na Zemi promítá. Sluneční vědci po mnoho let se sluneční vědci domnívali, že variabilita slunečního osvitu je příliš malá na to, aby způsobila významné klimatické změny. Ovšem Svensmark (Svensmark a Calder, 2007; Svensmark a Friis-Chriesten, 1997; Svensmark et al, 2007) navrhl nový koncept možnosti, jak může mít slunce dopad na zemské klima. Svensmark rozpoznal důležitost tvorby oblačnosti jakožto důsledku ionizace atmosféry způsobené kosmickými paprsky. Mraky odráží přicházející sluneční záření a mají sklon Zemi ochlazovat. Množství kosmické radiace je silně ovlivněno slunečním magnetickým polem, takže během období slabého slunečního magnetického pole na Zemi dopadá více kosmické radiace. Tudíž je možná variabilita intenzity slunečního magnetického pole, což při klimatické změně hraje důležitou roli.
Směřujeme k další Malé době ledové?
V roce 1999, rok po vysokých teplotách z události El Nino 1998, jsem nabyl přesvědčení, že geologická data o neustále se opakujících klimatických cyklech (z izotopů z ledových jader, z postupů a ústupů ledovců a minim slunečních skvrn) přesvědčivě ukazují, že směřujeme k několika desítkám let globálního ochlazování a předložil jsem o tomto účinku článek (Obr. 5). Důkaz pro tento závěr byl předkládán v sériích článků během let 2000 až 2011 (data jsou k dispozici v několika článcích v GSA, na mé webové stránce, v článku z roku 2010 a v článku, jehož publikace je naplánována na září 2011). Důkazy, které jsou v souladu s daty o teplotách z izotopických analýz v Grónských ledových jader, minulou historií PDO, fluktuacích alpínských ledovců a o náhlém přepnutí pacifických teplot povrchu moře ze studené na teplé v roce 1977 a z teplé na studenou v roce 1999. Projekce PDO do roku 2040 vytváří také důležitou součást predikce ochlazení.
Obrázek 5. Projekce teplotních změn do roku 2040. Zobrazeny jsou tyto možné scénáře: (1) ochlazení podobné poklesu z let 1945-1977, ochlazení podobné poklesu z let 1880-1915 a ochlazení podobné Daltonovu minimu (1790-1820). Ochlazení podobné Mauderovu minimu by mělo velikost Daltonovy křivky na grafu.
Až dosud to vypadá, že moje ochlazovací predikce vychází, s tím, že po roce 1998 není žádné globální oteplování a s postupně přicházejícím ochlazením od té doby. Ovšem až dosud, jak už jsem naznačil, je to příliš brzy, abychom řekli, který z těch možných scénářů ochlazení je nejpravděpodobnější. Kdybychom opravdu směřovali ke zmizení slunečních skvrn podobnému k Maunderovu minimu během Malé doby ledové, tak by možná mohla vyjít ta má nejchmurnější predikce. Jak už jsem v posledních 10 letech mnohokrát řekl, teprve čas ukáže, zda jsou mé predikce správně, nebo ne. Oznámení, že se sluneční skvrny mohou úplně ztratit na několik desítek let je velice znepokojující, neboť by to znamenalo, že směřujeme k další Malé době ledové, a to během doby, kdy se předpovídá nárůst světové populace o 50% s prudce narůstající poptávkou po energiích, produkci potravin a dalších lidských potřeb. Nejhůře budou zasaženy chudé země, které už i tak měly nízkou produkci potravin, ale účinek tohoto ochlazení pocítí všichni. Hodiny tikají. Čas ukáže!
References
D’Aleo, J., Easterbrook, D.J., 2010. Multidecadal tendencies in Enso and global temperatures related to multidecadal oscillations: Energy & Environment, vol. 21 (5), p. 436–460.
Easterbrook, D.J., 2000, Cyclical oscillations of Mt. Baker glaciers in response to climatic changes and their correlation with periodic oceanographic changes in the Northeast Pacific Ocean: Geological Society of America, Abstracts with Programs, vol. 32, p.17.
Easterbrook, D.J., 2001, The next 25 years; global warming or global cooling? Geologic and oceanographic evidence for cyclical climatic oscillations: Geological Society of America, Abstracts with Programs, vol. 33, p.253.
Easterbrook, D.J., 2005, Causes and effects of late Pleistocene, abrupt, global, climate changes and global warming: Geological Society of America, Abstracts with Programs, vol. 37, p.41.
Easterbrook, D.J., 2006, Causes of abrupt global climate changes and global warming; predictions for the coming century: Geological Society of America, Abstracts with Programs, vol. 38, p. 77.
Easterbrook, D.J., 2006, The cause of global warming and predictions for the coming century: Geological Society of America, Abstracts with Programs, vol. 38, p.235-236.
Easterbrook, D.J., 2007, Geologic evidence of recurring climate cycles and their implications for the cause of global warming and climate changes in the coming century: Geological Society of America Abstracts with Programs, vol. 39, p. 507.
Easterbrook, D.J., 2007, Late Pleistocene and Holocene glacial fluctuations; implications for the cause of abrupt global climate changes: Geological Society of America, Abstracts with Programs, vol. 39, p.594
Easterbrook, D.J., 2007, Younger Dryas to Little Ice Age glacier fluctuations in the Fraser Lowland and on Mt. Baker, Washington: Geological Society of America, Abstracts with Programs, vol. 39, p.11.
Easterbrook, D.J., 2007, Historic Mt. Baker glacier fluctuations—geologic evidence of the cause of global warming: Geological Society of America, Abstracts with Programs, vol. 39, p. 13.
Easterbrook, D.J., 2008, Solar influence on recurring global, decadal, climate cycles recorded by glacial fluctuations, ice cores, sea surface temperatures, and historic measurements over the past millennium: Abstracts of American Geophysical Union Annual Meeting, San Francisco.
Easterbrook, D.J., 2008, Implications of glacial fluctuations, PDO, NAO, and sun spot cycles for global climate in the coming decades: Geological Society of America, Abstracts with Programs, vol. 40, p. 428.
Easterbrook, D.J., 2008, Correlation of climatic and solar variations over the past 500 years and predicting global climate changes from recurring climate cycles: Abstracts of 33rd International Geological Congress, Oslo, Norway.
Easterbrook, D.J., 2009, The role of the oceans and the Sun in late Pleistocene and historic glacial and climatic fluctuations: Geological Society of America, Abstracts with Programs, vol. 41, p. 33.
Eddy, J.A., 1976, The Maunder Minimum: Science, vol. 192, p. 1189–1202.
Hoyt, D.V. and Schatten, K.H., 1997, The Role of the sun in climate change: Oxford University, 279 p.
Svensmark, H. and Calder, N., 2007, The chilling stars: A new theory of climate change: Icon Books, Allen and Unwin Pty Ltd, 246 p.
Svensmark, H. and Friis-Christensen, E., 1997, Variation of cosmic ray flux and global cloud coverda missing link in solar–climate relationships: Journal of Atmospheric and SolareTerrestrial Physics, vol. 59, p. 1125–1132.
Svensmark, H., Pedersen, J.O., Marsh, N.D., Enghoff, M.B., and Uggerhøj, U.I., 2007, Experimental evidence for the role of ions in particle nucleation under atmospheric conditions: Proceedings of the Royal Society, vol. 463, p. 385–396.
Usoskin, I.G., Mursula, K., Solanki, S.K., Schussler, M., and Alanko, K., 2004, Reconstruction of solar activity for the last millenium using 10Be data: Astronomy and Astrophysics, vol. 413, p. 745–751.
Vynímečně podrobná data z CryoSatu byla už použita k vytvoření této mapy tloušťky mořského ledu v Arktidě. Dat z ledna až února letošního roku bylo použito k předvedení, jak se tloušťka ledu blíží ke svému ročnímu maximu. Díky orbitě CryoSatu je možno poprvé spatřit tloušťku ledu těsně u severního pólu. Credits: CPOM/UCL/ESA
From the European Space Agency (ESA):
Odhalena nová mapa tloušťky arktického ledu
Tato první mapa tloušťky mořského ledu z ESA mise CryoSat byla odhalena dnes na Pařížském aerokosmickém salónu. Tato nová informace má přispět k našemu chápání složitých vztahů mezi ledem a klimatem.
Z výšky něco jen přes 700 km a při dosažení bezprecedentních šířek 88° CryoSat strávil posledních sedm měsíců dodávkami přesných měření ke studiu změn tloušťky pozemského ledu.
Satelity už ukázaly, že rozsah mořského ledu se v Arktidě zmenšuje. Ve skutečnosti byl na jaře 2011 třetí nejnižší rozsah ledu zaznamenaný satelity.
Ovšem pro plné pochopení toho, jak klimatická změna ovlivňuje křehkou polární oblast, je zapotřebí přesně určit, jak se přesně mění tloušťka tohoto ledu.
Abychom odpověděli na tuto otázku, tak skupina vědců spolu s profesorem Duncanem Whhgamem z University College London navrhla ESA v roce 1998 misi CryoSat. Ztráta původního satelitu CryoSat v roce 2005 v důsledku závady při startu bohužel způsobila, že čekání bylo delší než normálně.
Ledová mise ESA
Nicméně start náhradního satelitu v dubnu 2010 vedl k této první mapě tloušťky ledu. Jasně tak demonstroval, že mise CryoSat je excelentní a nesmírně polárnímu výzkumu pomůže.
CryoSat na Pařížském aerokosmickém salónu
Výsledky byly prezentovány na Aerosalónu v Le Bourget Volkerem Liebigem, ředitelem programů sledování Země u ESA, Duncanem Winghamem a René Rorsbergem z Národního kosmického institutu na Technické universitě v Dánsku. Profesor Winham řekl: „Nová mise je vždy riskantní. Je to dost dlouhé čekání a pak všichni uvidí, jestli se to fakt povedlo.“ „To, co je na těchto výsledcích opravdu krásné, je, že nám ukazují nikoliv jen, že ten hardware je excelentní – což už jsme věděli – ale že dovede také dodat geofyzikální informace, které potřebujeme.“
„Je to ocenění pro týmy ESA a UCL, které opravdu tvrdě pracovaly a jsme proto kvůli těmto novým výsledkům velice šťastní.“
CryoSat měří výšku mořského ledu nad hladinou vody, známou jako freeboard, z čehož se počítá tloušťka. Měření použitá k vygenerování této mapy Arktidy pochází z ledna až února 2011, jelikož to led dosahuje svého ročního maxima.
Antarktický ledový příkrov – Dat z ESA mise CryoSat bylo poprvé použito ke zmapování výšky ledového příkrovu, který pokrývá Antarktidu. Zde použitá předběžná data jsou z února až března 2011. K detailnímu prostudování ledových příkrovů je ještě zapotřebí sebrat více dat. Nicméně schopnost CryoSatu mapovat takto podrobně okraje ledového příkrovu demonstrovala, že mise ke sledování Země CryoSat nabízí i další využití. Vnější bílý kruh představuje hranice předchozích misí a vnitřní kruh ukazuje, že CryoSat sbírá data až do šířky 88°. Credits: CPOM/UCL/ESA/Planetary Visions
Data jsou vynímečně podrobná a zřetelně lepší než byla specifikace mise. Dokonce ukazují žlábky v centrální Arktidě, které odráží, jak led reaguje na tlak větru.
Profesor Leibig řekl: „Tyto významné výsledky přichází právě rok po startu. Je to další důležitý krok směrem k dosažení jednoho z primárních cílů mise; jmenovitě určit, jak se tloušťka mořského ledu v Arktidě mění v reakci na změny klimatu.“
Nová mapa Antarktidy byla rovněž vytvořena, aby ukázala výšku ledového příkrovu. To je ještě předběžnější, protože je zapotřebí ještě více dat, abychom uviděli, co CryoSat dovede.
A ještě je tu možno demonstrovat dodatečné pokrytí, které CryoSat nabízí u pólů: některé části Antarktidy lze nyní vidět z vesmíru poprvé.
Navíc lze nyní podrobně monitorovat i detaily o okrajích ledového příkrovu tam, kde se stýká s oceánem, a to díky sofistikované radarové technice CryoSatu. A to je důležité, protože právě zde dochází ke změnám.
„Spatřit tyto vzrušující výsledky je velice uspokojující,“ řekl Richard Francis z ESA, který byl během vývoje projektovým managerem projektu CryoSat-2.
„Trvalo asi deset let, než jsme převedli původní požadavky na létající misi: deset let tvrdé práce a oddanosti jádra týmu méně než sta lidí schopných pomoci s kritickými expertízami s okruhu několika set dalších.“
Manažer ESA mise CryoSat, Tommaso Parrinello, dodal: „Tyto první výsledky jsou velice vzrušující, jelikož začínáme spatřovat potenciál mise jako už realizovaný.
„Nadcházející měsíce budou věnovány kompletaci tohoto obrazu, abychom získali lepší vhled do toho, jak se polární led mění.“
================================================================
Během posledních dvou let jsem dostával neustále nakládačku od alarmistů za to, že používám mapu PIPS2. A tímto se PIPS2 ukazuje být velice přesná. Nicméně teď jsou v nesouladu, jelikož je to z 23. května.
slávny profesor Mann sa otrpal po afére klimategate, a stvoril ďalšie hokejkovité potvorstvo, dokazujúce ako hladina oceánu nezadržateľne stúpa v dôsledku GW..
teraz však neprešiel ani týždeň a hneď sa ukázalo že tam zase nadžgal svoje smutne slávne "zombiedata", hore nohami pretočenú dátovú radu http://wattsupwiththat.com/2011/06/22/manns-inverted-tiljander-data-survives-another-round-of-peer-review/
"opičí biznis" s GW pokračuje
http://www.mineraly.sk/
Expertní posudky považují za nepravděpodobné, že by geotermální elektrárna u Basileje aktivovala pohyb na zlomu, jenž byl v roce 1356 zdrojem devastujícího zemětřesení. Zároveň se ale experti shodli na 15% pravděpodobnosti, že elektrárna spustí zemětřesení, jehož škody by vystoupily nad hranici 500 milionů dolarů. Šéf projektu Markus Häring se bude za škody zodpovídat před soudem. Pramen: AP, New York Times, New Scientist, Science
citace:http://www.mineraly.sk/
Expertní posudky považují za nepravděpodobné, že by geotermální elektrárna u Basileje aktivovala pohyb na zlomu, jenž byl v roce 1356 zdrojem devastujícího zemětřesení. Zároveň se ale experti shodli na 15% pravděpodobnosti, že elektrárna spustí zemětřesení, jehož škody by vystoupily nad hranici 500 milionů dolarů. Šéf projektu Markus Häring se bude za škody zodpovídat před soudem. Pramen: AP, New York Times, New Scientist, Science
Zase to nedramatizujte - zastaveno bylo několik projektů, jenomže v USA fungují geotermální elektrárny o výkonu 3086 MW. Překvapivě 2. místo drží Filipíny - 1904 MW výkonu a 3. je Indonésie s 1197 MW. Takže geotermální zdroje mají své rizika, ale na vhodných místech jsou výhodné.
Pre opice je charakteristické opičiť sa. Bez premýšľania. Vodca stáda (watts) dá niečo na web a stádo opíc to po ňom opakuje vo všetkých diskusných fórach bez toho, aby sa nad tým hlbšie zamyslelo.
V skratke. Watts tvrdí, že vraj Steve McIntyre spochybnil prácu pojednávajúcu o hladine oceánu za posledných 2000 rokov, Kemp et al. 2011.
Steve McIntyre vraj sprdol prácu Kemp et al. 2011 kôli Tilijander dátam. V skutočnosti McIntyre kritizoval iba obrázok pochádzajúci z inej práce Mann et al. 2008. Nie teda samotnú rekonštrukciu hladiny oceánu, ale teplotnú rekonštrukciu Manna.
Čo sú to Tilijander dáta ? Sú to sedimentárne údaje, ktoré boli v Mann et al.2008 použité. Mann et al. 2008 je ale multiproxy rekonštrukcia používajúca množstvo iných proxy údajov. Čo sa stane, ak vynecháme Tilijander dáta ? Skoro nič:
Rozdiel vidíme medzi plnou a čiarkovanou rekonštrukciou. Pri plnej čiare boli vynechané Tilijander údaje. Tie rekonštrukcie síce nie sú z Mann et al. 2008, ale ide tiež o multiproxy rekonštrukciu McShayne and Wyner (2010). Chcel som tým len demonštrovať, že po vynechaní dát Tilijander z multiproxy rekonštrukcie, kde sa používa množstvo iných údajov sa toho veľa nezmení. Watts vyvolal davovú psychózu a opičiaci takmer omdlievali nadšením, že pán profesor Mann použil akési nesprávne (či dokonca invertované !) dáta. Ku žiadnej inverzii dát však nedošlo. Tilijander dáta spochybňujú klimaskeptici už dosť dávno. Ale ani keď ich vynecháme, nič sa v podstate nemení na rekonštrukcii Mann et al. 2008. Týmto humbukom chcel iba Watts odviesť pozornosť od práce Kemp et al. 2011, ktorá pojednáva o niečom celkom inom ! A to je hladina oceánu za posledných 2000 rokov. A opičiaci mu na to samozrejme hneď skočili a dali na web video kde si ich môžeme pozrieť v akcii: http://www.youtube.com/watch?v=M1owcncKCHg
citace:Svět ignoruje bezprostřední a větší hrozbu globálního ochlazování, jelikož bojuje s neexistujícím globálním oteplováním... Dokonce Hadley ukazuje v posledních 10 letech ochlazování. Všichni tvůrci politik ale i tak věří, že se otepluje!
...
10rokov oteplovania a pseudokorelacie s narastom CO2 bolo dostatocnych na spustenie alarmistickej kampane.
Je 10 rokov opaku dostatocnych na jej zastavenie?
Ahoj green,
nedavno som na teba myslel, ak dovolis, len skopírujem svoj povzdych nad Adolfovym grafom...
P.S. pred dvoma rokmi sme hovorili, ze do dvoch rokov bude teoria GW neudrzatelna. Myslim, ze je to tu.
a jejda,, samotný najzelenejší GREEN (záchranca prd ohavnou tyraniou peňaženiek.. či už prázdnych, a tiež hlavne tých plných.. spoľahlivo vás od nich oslobodí!) po dlhej smutnej dobe jeho absentovania, navštívil toto spustnuté hnusné technokratické fórum, na ktorom sa šíri zvrátené presvedčenie, že ľudstvo a "inteligencia", je tu na to aby vyťahala čo najviac uhlíka z hlbín zeme a nakŕmila ním život..
a nevyhnutne nakoniec vytunelovala dieru do samotného vesmíru, aby ho zachránila pred nárastom entropie
tento spasiteľ nás zblúdilých, duší prišiel aby nás poučil o zhovädilosti nášho opičieho stáda, a najmä jeho vodcu Wattsa
že som iba laik radšej sem rovno postnem čo na to vodca našej "OPIčEJ SVORKY" - DR. Zaius alias Watts.. http://wattsupwiththat.com/2011/06/23/reduce-your-co2-footprint-by-recycling-past-errors/ Reduce your CO2 footprint by recycling past errors!
voľný preklad: "ZNÍŽTE PRODUKCIU CO2, OPAKOVANÍM STARÝCH CHÝB!"
a na záver dodáva "smejte sa.."
nuž sa smejme.. nahlas a schuti, pretože to zjavne na takých ako GREEN najviac platí! [Upraveno 23.6.2011 alamo]
citace:Zase to nedramatizujte - zastaveno bylo několik projektů, jenomže v USA fungují geotermální elektrárny o výkonu 3086 MW. Překvapivě 2. místo drží Filipíny - 1904 MW výkonu a 3. je Indonésie s 1197 MW. Takže geotermální zdroje mají své rizika, ale na vhodných místech jsou výhodné.
Obecně z takové nějaké selské logiky bych čekal, že většině případů odčerpávání energie tektonické aktivity by spíš mělo snížit pravděpodobnost, že ta energie odejde formou otřesu. Ale konkrétně se tam může jistě dít leccos na co nemusí platit nějaká hrubě zjednodušená logika.
Ovšem ať se tam děje ledacos, těžko si dovedu představit, že by někdo mohl mít model, který by mu řekl, co to tektonicky opravdu udělá. Kdysi jsem viděl nějaký poučný film. Tam byl expert na tektoniku, měl tam hrubou podložku a cihlu. Tu cihlu vždy položil do definované výchozí polohy a pak do ní bacilo něco na způsob Sharpyho kladiva, aby ji to postrčilo po té podložce. Opakoval to tam před kamerou několikrát. Vždy stejná cihla, podložka, výchozí poloha i rána postrkující cihlu. Cihla se vždy soupla po podložce, ale pokaždé úplně jinak!
Demonstroval na tom, že z nějakých odhadnutých tlaků, napětí aj. veličin o poskočení na otírajících se plochách, které představují o něco větší deterministický chaos než ta cihla na stole, žádné spohlivé predikce nikdo neudělá.
A pak sem přijde někdo, kdo tvrdí, že stavbou elektrárny někdo naprosto určitým způsobem změnil finančně pojistné riziko! To není věda - to je důkazní procedura z Kladiva na čarodějnice. V lepším případě jde vybírání výpalného, v horším a pravděpodobnějším případě o vytváření další formy investičních bariér do energetiky za účelem pokračující Zelené fašizace hayabusha kapitálovými skupinami...
Asi budeme chodit vsetci povinne krutit veternikmi, aby mal europarlament elektrinu 
