http://www.osel.cz/index.php?clanek=4992
takže každý ten kráter ponorený do večnej tmy, naplnený depotom vody, zároveň asi môže fungovať ako permanentne dobýjaný kondenzátor..
viem že kondenzátori sa dnes používajú napríklad v automobiloch pri rekuperácii energie, dokonca sa experimentuje s úplným vyhodením chemických batérií http://en.wikipedia.org/wiki/Supercapacitor
bolo by to možné využiť tak aby tí prípadný roboti čo na dne kráterov budú fungovať, tam fungovali si doslova čerpali energiu s prostredia?
keď sa tak nad tým zamyslím tak aj nejaké zariadenie na rovníku by to mohlo využiť, ako prídavný zdroj energie, a nabíjať si "batérie" v dôsledku striedania dňa a noci
to je šialené myšlienka "solárne články" fungujúce na temnej strane
celý mesiac je jeden ohromný van de graaffov generátor
má to len jednu chybičku..
nikto nevie či bol mesiac dostatočne geologicky aktívny, aby sa tam aj vytvorilo niečo ako koncentrované ložisko, ak nie je to dokonalí konglomerát, a potom aby sa človek k tomu "jednému metru vody" dostal musel by doslova zomlieť a "vydestilovať" celý mesiac
v každom prípade slovné spojenie "už sme tam boli" kríva na obe nohy, pretože stále vieme prt..
Velmi vhodný přístroj by byl takový, do kterého by se jedním koncem sypal regolit(obecně cokoli) a na druhém konci by byly nádrže s jednotlivými prvky, nebo sloučeninami. Autor takového přístroje by byl pohádkově bohatý...
NASA, v rámci programu Small Business Innovation Research, vybrala fy Astrobotic Technology a Carnegie Mellon University pro výrobu prototypu malého lunárního exkavátoru. Ten by měl být určen pro povrchovou těžbu regolitu včetně zmrzlé vody v polárních oblastech (mimo permanentně zastíněné krátery).
Oproti předchozímu koncepčnímu návrhu s radlicí na pásovém podvozku by mělo jít o příčné korečkové rypadlo na čryřkolovém podvozku.
Přidělená "dotace" 599 970 USD by měla pokrýt dvouletý vývojovou fázi II.
Tento pátek 2010-10-22 vyjde číslo amerického vědeckého časopisu Science, ve kterém budou shrnuty výsledky experimentu z dopadem stupně Centaur do kráteru Cabeus a zveřejněno množství vody a dalších těkavých látek, které se při impaktu uvolnilo.
Doufám, že v pořadu na Radio Leonardo v pátek mezi 11. a 12 hodinou budu mít možnost se o těchto výsledcích také zmínit.
Jinak redaktorka Vlčková připravuje do Lidových novin (možná v sobotním vydání ?) článek o tom.
Objev: v měsíčních kráterech je toho víc než voda
Posted on October 23, 2010 by Anthony Watts
Ze Science@NASA: Téměř rok po oznámení objevu molekul vody na měsíci objevili vědci v odhaleních NASA Lunar Crater Observations and Sensing Satellite čili LCRROSS a Lunar Reconnaissance Orbiter čili LRO nová data – a je tam toho víc než voda.
Mise nalezla důkazy, že lunární půda v zastíněných kráterech je bohatá na užitečné materiály. Navíc to vypadá, že měsíc je chemicky aktivní a má plnocenný vodní cyklus. Vědci též potvrdili, že ‚měsíční voda‘ byla na některých místech převážně ve formě čistých krystalů vody.
Výsledky jsou popsány v šesti článcích vydaných 22. října v Science.
Dva dopady LCROSS a doprovodného raketového stupně do měsíčního kráteru Cabeus 9. října 2009 zvedly mračno materiálu, který možná neviděl přímé sluneční světlo po miliardy let. Jelikož tento výron vyletěl téměř 10 mil nad okraj kráteru, provedly přístroje na palubě LCROSS a LRO pozorování kráteru, trosek a mraků výparů. Po dopadech byla do vesmírného vakua zdvižena zrnka převážně čistého vodního ledu.
„Spatření zrnek převážně čistého vodního ledu ve výronu znamená, že v minulosti byl vodní led nějak na měsíc dopraven nebo shromáždění velkého množství vodního ledu způsobil nějaký chemický proces,“ řekl Antony Colaprete projektový vědec LCROSS a hlavní výzkumník v NASA Ames Research Center.
Kromě vody výron obsahoval i „těkavé“ složky. Jsou to sloučeniny, které v chladných lunárních kráterech zmrzly a při ohřátí sluncem se snadno odpaří. Přístroje z vybavení na LCROSS a LRO určily, že až 20 procent materiálu vyvrženého dopadem LCROSS byl ten těkavý, včetně metanu, amoniaku, plynného vodíku, oxidu uhličitého a oxidu uhelnatého.
Výše: Mapa povrchových teplot na lunárním jižním pólu udělaná při LRO Diviner Lunar Radiometer Experiment. Mapa obsahuje několik velice chladných dopadových kráterů, které by mohly zachytit vodní led a další ledové sloučeniny běžně pozorované v kometách. Přibližné maximální teploty, při nichž by tyto sloučeniny mohly být zamrazeny na místě po více než miliardu let jsou poznamenány napravo. (velký obrázek http://science.nasa.gov/media/medialibrary/2010/10/21/southpole.jpg )
„Rozmanitost a hojnost těkavých látek ve výronu naznačuje množství zdrojů jako jsou komety a asteroidy a aktivní vodní cyklus v lunárních stínech,“ řekl Colaprete.
Tyto přístroje též objevily relativně velké množství lehkých kovů, jako je sodík, rtuť a možná i stříbro. Vědci věří, že voda a směs těkavých látek detekovaných LCROSS a LRO by mohla být pozůstatkem dopadů komet. Podle vědců jsou i vedlejší produkty těchto těkavých chemikálií též dokladem cyklu, při němž vodní led reaguje se zrnky měsíční půdy.
Diviner přístroj z LRO shromáždil data z měření koncentraci vody a teplot a Lunar Exploration Neutron Detector z LRO zmapoval rozložení vodíku. Jejich kombinovaná data vedou vědecký tým k závěru, že voda není v chladných zastíněných pastech rozložena homogenně, ale je spíš v určitých kapsách, které mohou ležet i mimo zastíněné oblasti.
Tyto experimenty v Ames Vertical Gun Range výzkumníkům pomohly porozumět dopadu LCROSS. Tuhé dopady vyšlou trosky do strany (nalevo), zatímco důsledkem dutého dopadu pod vysokým úhlem je vyvržení výronu (napravo). Primárně dopad LCROSS vyprázdněnou raketou fungoval jako dutý projektil. Obrázek credit: Brown University/Peter H. Schultz and Brendan Hermalyn, NASA/Ames Vertical Gun Range. (velký obrázek http://science.nasa.gov/media/medialibrary/2010/10/21/gunrange.jpg )
Poměr těkavých látek k vodě v lunární půdě ukazuje, že probíhá proces zvaný “studená zrnková chemie”. Vědci též teoretizují, že tento proces trvající stovky a tisíce let by se mohl vyskytovat na jiných zmrzlých tělesech bez atmosféry, jako jsou asteroidy; měsíce Jupitera a Saturnu (včetně Europy a Enceladu); na měsících Marsu; na zrncích mezihvězdného prachu vznášejících kolem jiných hvězd a v polárních oblastech Merkuru.
„Pozorování z přístroji z výbavy LRO a LCROSS ukazují, že měsíc má složité prostředí, v němž probíhají komplikované chemické procesy,“ řekl Richard Vondrak, projektový vědec LRO v Goddard Space Flight Center NASA. „Tyto znalosti mohou otevřít dveře k novým oblastem výzkumu a průzkumu.“
Porozumění těchto procesů a prostředí, které určují, kde bude vodní led, jak byla voda dopravena na měsíc a jaký je měsíční vodní cyklus, může pomoci plánovačům budoucích misí určit, ve kterých místech budou mít snadno dostupnou vodu. Existence převážně čistého vodního ledu by mohla pro budoucí lidské výzkumníky znamenat, že nebudou muset vymýšlet komplikované procesy k získávání vody z půdy pro využití jako cenného zdroje pro podporu života. Navíc by hojná přítomnost plynného vodíku, amoniaku a metanu mohla být využita k produkci paliva.
„NASA přesvědčivě potvrdila přítomnost vodního ledu a popsala její ostrůvkovitý výskyt v trvale zastíněných oblastech měsíce,“ uvádí Michael Wargo vedoucí lunární vědec v Ústředí NASA ve Washingtonu. „Tento větší podnik je jedním z mnoha kroků, které NASA učinila, abychom lépe porozuměli naší sluneční soustavě, jejím zdrojům a jejímu původu, vývoji a budoucnosti.“
udáva dokonca obsah vody medzi 5 - 10 % objemu
"The Near-IR spectrometers on the LCROSS shepherding satellite detected abundant water (H2O) but also hydrogen sulfide (H2S), ammonia (NH3), methanol (CH3OH), methane (CH4), ethylene (C2H4) and sulfur dioxide (SO2). The uv-vis spectrometer found carbon dioxide (CO2), sodium, silver, and cyanide (CN). Aboard the distant LRO spacecraft, the ultraviolet LAMP imager detected hydrogen (H2), nitrogen, carbon monoxide (CO), sodium, mercury, zinc, gold (!), and calcium. But water, present in quantities between 5 and 10 weight percent, is the most abundant volatile substance present."
"gold" s výkričníkom.. ma fakt rozosmialo
hm..
"až 20 procent materiálu vyvrženého dopadem LCROSS byl ten těkavý, včetně metanu, amoniaku, plynného vodíku, oxidu uhličitého a oxidu uhelnatého."
20 % "užitočného obsahu" to už je fakt dosť, na zemi sa už pri takomto obsahu v "rudnom ložisku" začína uvažovať nad ťažbou
O zlatě se hojně mluvilo tehdy v dobách, kdy tam byla Apolla, ze podle jejich poznatků by ho tam mohlo být možná hodně. Pak to ale utichlo.
Podle složení vyvrženého materiálu se mi zdá jako nejpravděpodobnější domněnka, že v uvedeném kráteru má odpadní nádrž nějaký místní chemický podnik. Jde možná o nějaké chemické vyluhování kovů z hornin.
quote:O zlatě se hojně mluvilo tehdy v dobách, kdy tam byla Apolla, ze podle jejich poznatků by ho tam mohlo být možná hodně. Pak to ale utichlo.
Podle složení vyvrženého materiálu se mi zdá jako nejpravděpodobnější domněnka, že v uvedeném kráteru má odpadní nádrž nějaký místní chemický podnik. Jde možná o nějaké chemické vyluhování kovů z hornin.
no, ked sa vratime k zlatemu standardu, to zlato sa bude hodit. Zrejme si ho drzia v zalohe
zariadenie na extrahovanie vody s mesačného permafrostu by mohlo vypadať podobne
myslím tým rotačný reaktor, s "podávačom"
robot by doniesol jemnozrnný materiál, podávač by ho dopravil k rotačnému "separátoru"
v ňom by prebiehal tento proces
po uzavretí, by bol naplnený kyslíkom (vyrobeného isru), pri tlaku a teplote keď začne voda sublimovať, zmes kyslíka a sublimátu bude odvádzaná do desublimačného zariadenia, kde sa na chladičoch (peltierove články?) premení spätne na ľad, po izolovaní od rotačného seprátora, sa v desublimátore zvýši tlak a teplota (peltierove články sa vypnú) voda sa skvapalní a odčerpá
akonáhle by bol materiál spracovaný, a sublimát zachytený, "miešačka" by sa sklopila a vysypala odpad, rover by ho odniesol preč a doplnil novú dávku materiálu pre nový cyklus
hm.. ale má to haldu pohyblivých častí, vďaka prachu by to zariadenie bolo asi zanedlho na odpis
These findings also shed light on the icy deposits that probes recently found deep in the shadows of Moon craters. Until now, scientists mostly believed that water came from icy meteors smashing into Luna and leaving water behind. Now it seems that this water probably originated on the Moon, and was brought to the surface by magma in volcanic eruptions.
Měsíc má možná tolik vody jako Země
Annalee Newitz—
Skupina vědců dnes oznámila, že pod povrchem Měsíce může možná být tolik vody, kolik máme na Zemi. Toto odhalení by mohlo změnit všechno, co o Měsíci víme – a vydláždit během příštích dvaceti let cestu pro lunární kolonie.
Výzkumníci použili speciální iontové sondy, aby jí analyzovali vzorky vulkanického skla vykopaného z povrchu Měsíce posádkou Apolla 17. V tomto skle hluboko pod povrchem Měsíce zůstala zachována voda a další prchavé látky a týmu vědců to umožnilo určit pravděpodobné koncentrace vody v plášti Měsíce. Tyto koncentrace byly 100 krát vyšší než to, co odhalily předchozí studie.
Geolog z Case Western Reserve University James Van Oman řekl:
Na rozdíl od většiny vulkanických usazenin jsou roztavené vměstky zapouzdřeny do krystalů, které během erupce zabránily úniku vody a dalších těkavých látek. Tyto vzorky nám poskytují nejlepší okno, jaké máme, k náhledu na množství vody v nitru Měsíce.
Profesor Alberto Saal, další geolog, který na studii pracoval:
Čárou odrazu k tomuto byl rok 2008, kdy jsem si řekli, že obsah původní vody v lunárním magmatu by měl být podobný jako obsah vody v lávách pocházejících ze zemského odplyněného svrchního pláště. Teď jsme prokázali, že tomu tak skutečně je.
Když to psali do Science, tak tým tvrdil:
Tyto obsahy těkavých složek jsou velice podobné původním čedičům v pozemských středooceánských hřbetech a poukazují na to, že určité části lunárního nitra obsahují tolik vody jako svrchní plášť Země.
Jinými slovy vidíme – přinejmenším v této hrudce vulkanického skla – něco, co vypadá velice podobně tomu, co bychom očekávali na Zemi. To by mohlo změnit naše chápání toho, jak se Měsíc vytvořil. Obecně se věří, že se Měsíc odlomil od Země, když naši planetu zasáhlo těleso o rozměrech Marsu. Ale dopad jako tento, by po sobě nemohl zanechat moc vody. Je tedy možné, že by se Měsíc vytvořil nějak jinak? To je předmětem dalšího výzkumu, ale výzkumný tým si všímá dvou možností: jednou je, že do určité chvíle Země a Měsíc možná sdílely stejnou „atmosférickou obálku“ nebo druhá, že vzorek, který tým analyzoval, mohl být odchylný a nikoliv reprezentativní, co se týče vody v plášti všude na Měsíci.
Tato zjištění rovněž vrhla světlo na ledové usazeniny, které nedávno sondy odhalily hluboko ve stínech měsíčních kráterů. Až dosud vědci převážně věřili, že voda pocházela z ledových meteorů, dopadajících na Měsíc a zanechávajících po sobě vodu. Teď to vypadá, že tato voda pravděpodobně pochází z Měsíce a byla na povrch vynesena jako magma při vulkanických erupcích.
Takže jak tohle všechno ovlivní naše plány na lunární kolonii? Je zjevné, že je-li plášť bohatý na vodu, jak tato nová studie naznačuje, máme lepší šanci na vytvoření vody a kyslíku na Měsíci pro své habitaty. Plus, pokud je lunární voda spojená s vulkanickou aktivitou, tak to činí nápad NASA – postavit lunární kolonii v jedné z obrovských lunárních magmatických děr ještě atraktivnější.
Anglický článek: http://io9.com/5805307/the-moon-may-have-as-much-water-as-earth-does
U článku je pěkné video, kde barvitěji a šířeji se spoustou pěkných video-ilustrací říkají a předvádí to, co je v článku. Odkaz na video se mi nepovedlo ukrást. Jestli to někdo umíte, tak to prosím udělejte, jinak se nutno si to kvůli videu otevřít.
Vědci našli v měsíčním meteoritu minerály, které vznikají za přítomnosti vody. Možná to naznačuje, že pod povrchem je více vody, než jsme si dodnes mysleli.
[Upraveno 24.10.2010 alamo] 
