| M.označení
| Start
| Přistání
| Délka letu
| Poznámka
|
| 1974-096A
| 02.12.1974
| 08.12.1974
| 5d22h24m
| testy před letem EPAS
|
Posádka : Filipčenko,A.V.[VE]
| Rukavišnikov,N.N.[PI]
Popis letu :
(podle Přehledů kosmonautiky 1974 se svolením RNDr. P. Lály CSc)
Úkolem letu bylo vyzkoušet všechna zdokonalení, která byla provedena
v konstrukci lodí Sojuz pro nadcházející let
Sojuz - Apollo. Let
probíhal podle letového plánu co nejbližšího tomuto společnému
experimentu SSSR a USA. Kosmická loď byla vybavena novým spojovacím
systémem, který byl vyvinut speciálně pro společný let. Část
odpovídající americkému spojovacímu prstenci byla umístěna na
speciálním zařízení, jež umožňovalo simulovat spojení obou lodí.
K dalším modifikacím patří možnost snížení tlaku na 520 mm Hg a
zvýšení obsahu kyslíku (parciální tlak 170 mm Hg), což umožní
zrychlit přestup do lodi Apollo s kyslíkovou atmosférou.
Modifikován byl i energetický systém (nový tvar slunečních panelů
atd.), na povrchu byl umístěn nový optický terč usnadňující
Američanům spojení se Sojuzem a nové okno v orbitálním úseku
pro filmování umělého zatmění Slunce, jež má vyvolat svým stínem
Apollo.
Raketa s lodí Sojuz 16 byla vypuštěna v 10.40 SEČ. Tzv. montážní
dráha pro společný let leží ve výši 225 km na Zemí. Protože apogeum
počáteční dráhy bylo příliš vysoko, snížili kosmonauti při průletu
perigeem na 5. oběhu raketovým motorem rychlost lodi, takže nová
dráha ležela ve výši 177 - 223 km. V době od 18.30 do 4.30 SEČ
následujícího dne (3.12.) byla loď mimo radiovou slyšitelnost
pozemních stanic a kosmonauti odpočívali. Na 17. a 18. oběhu
provedli korekce dráhy, jejichž výsledkem byla téměř perfektní
"montážní dráha" ve výši 233 - 224 km a s periodou 88.9 min.
Na takovéto dráze bude loď Sojuz vyčkávat přiblížení amerického
Apolla. Tlak v kabině lodi byl snížen na 540 mm Hg a kosmonauti
zahájili také experiment se sledováním vlivu beztíže na mikrorganismy.
Nový spojovací mechanismus byl zkoušen na 32., 38., 48 oběhu. Spojení
i rozpojení obou částí proběhlo bez závad. Na 68. a 69 oběhu
kosmonauti snímkovali na trase 30 000 km v polarizovaném
světle denní i noční obzor Země. K prověření viditelnosti nově
instalovaným oknem (pro snímání umělého slunečního zatmění) byla
fotografována hvězdná obloha. Pro národohospodářské účely byly
snímkovány vybrané oblasti území SSSR.
V závěru letu byl tlak v obyvatelných úsecích lodi zvýšen na
obvyklých 760 mm Hg. Na 80. oběhu, když byla loď na jižním Atlantikem,
byl zkušebně zapálen raketový motor, který tím snížil perigeum dráhy
kosmické lodi. Manévr byl monitorován sledovací lodí Moržovec. Na
82. oběhu byl pyrotechnicky odpálen prstenec simulující americkou
kosmickou loď. Kosmonauti přenesli do návratové kabiny výsledky svých
měření, prověřili systémy nutné pro návrat k Zemi a oblékli si skafandry
chránící je proti náhlé dekompresi.
Na konci 96. oběhu, při letu nad jižním Atlantikem, byl
zapálen brzdící raketový motor a kosmická loď se dostala na sestupnou dráhu.
Pak došlo k rozdělení tří částí lodi a návratová kabina proletěla atmosférou,
zbrzdila se a na padáku sestoupila k Zemi. V 9.04 SEČ dne 8.12. přistáli
kosmonauti v cílové oblasti 300 km na sever od Džezkazganu. Kosmonauti
se po přistání cítili dobře, všechny nové systémy pracovaly normálně.
Aktualizováno : 20.10.2001
[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz/so-16/index.htm)
