kosmo.cz - Pilotované lety - Sojuz T

M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka

1983-062A 27.06.1983 23.11.1983 149d10h46m 2. základní posádka na Saljutu 7

Posádka : Ljachov,V.A.[VE] | Alexandrov,A.P.[PI]

[ Popis letu | Obrázky | Experimenty ]

Popis letu : (podle Přehledů kosmonautiky 1983 se svolením RNDr. P. Lály CSc)

Let druhé základní posádky na stanici SALJUT 7. Volací znak PROTON, velitelem byl Vladimir Afanasjevič LJACHOV (nar. 20.7. 1941, v oddílu kosmonautů od r. 1967, velitel lodi Sojuz 32), palubním inženýrem Alexandr Pavlovič ALEXANDROV (nar. 20.2. 1943, v oddílu od r. 1978, první let). Na místě třetího člena posádky bylo umístěno rezervní navigační zařízení, doplňující standardní systém IGLA a počítač ČAJKA.

Nosná raketa byla vypuštěna v 10.12 SEČ a navedla loď na předběžnou dráhu ve výši asi 190 - 255 km. Po prověrce palubních systémů a prvních korekcích dráhy se kosmonauti kolem 20 hod SEČ uložili k odpočinku. Druhý pracovní den začal 28.6. kolem 1 hod, kdy byl navázán radarový kontakt se stanicí Saljut 7. Závěrečná fáze přibližování začala ve vzdálenosti 110 m a rychlostí 0,9 m/s, k úspěšnému připojení dopravní lodi na zadní spojovací uzel stanice došlo 28.6. v 11.46.07 SEČ. Na oběžné dráze tak začal fungovat orbitální komplex Saljut 7 - Sojuz T-9 - Kosmos 1443 o celkové hmotnosti 47 tun (délka asi 38 m, objem 300 m3).

Kosmonauti přešli na palubu stanice až po prověrce hermetičnosti spojení, která trvala 3 hod (2 oběhy), a začali oživovat její systémy (např. během bezpilotního letu je teplota uvnitř stanice pouze 5-7°C, před jejich příletem byla zvýšena na 17°). Druhý pracovní den na palubě stanice začal 29.6. v 7 hod a skončil ve 20 hod SEČ. Teplota na palubě byla 18°C, tlak 750 Torr (100 kPa). K přednímu spojovacímu uzlu stanice byla od 10.3. 1983 připojena družice Kosmos 1443 (mezinárodní označení 1983-013A), která dopravila na stanici dodatečný náklad nutný pro provoz v pilotovaném režimu. Vstupní otvor do tohoto nového prostoru otevřeli kosmonauti 30.6., zahájili vykládku téměř 3 tun materiálu a kontrolu návratového pouzdra, které mělo zajistit návrat asi 500 kg materiálu na Zemi.

Mezi první vědecké experimenty patřilo měření hmotovým spektrometrem ASTRA-L zahájené 1.7. V rámci profylaktických oprav kosmonauti 5.7. vyměnili filtr u plynového analyzátoru a také čistící systém v systému regenerace vody z atmosférické vlhkosti. Začalo také pozorování zemského povrchu jak vizuálně, tak pomocí kamer KATE-140 a MKF-6M. Pozorování se soustředilo na vhodně osvětlené oblasti Kavkazu, severní části Kaspického moře, Horní Altaj atd. Ke sledování zemského povrchu kosmonauti používali také bulharský přístroj SPEKTR 15 a výrobek NDR spektrometr MKS-M. Pro pozorování toku gama záření byl 15.7. zapojen přenosný teleskop JELENA. Kosmonauti průběžně přenášeli vybavení z družice Kosmos 1443 a umísťovali ho na určená místa - nepotřebný materiál současně ukládali do uvolněného prostoru. V dalších dnech se pozorování zemského povrchu soustředilo na oblasti Amudarji, Syrdarji, Karakumského kanálu, Gruzínské a Azerbájdžánské republiky a lesních masívů Karpat a Kavkazu. Dne 21.7. byl při komplexní lékařské kontrole zjištěn puls 57 resp. 58 tepů/min, tlak 130/59 resp. 130/60. Dne 29.7. skončil dvoutýdenní program geofyzikálního výzkumu světového oceánu, při kterém bylo aparaturami MKF-6M a KATE-140 pořízeno přes 3000 snímků. Ve skleníku OAZIS kosmonauti zasadili semena pšenice a udržovali vhodné podmínky pro jejich vývoj. Při kontrole zařízení byla věnována největší pozornost autonomní navigační aparatuře DELTA a byl vyměněn jeden z řídících pultů stanice. Do 5.8. byly v elektrické peci KRYSTAL provedeny dvě tavby polovodičového materiálu selenidu kadmia. Poprvé byly pomocí přístroje nazvaného ELEKTROTOPOGRAF sledovány změny struktury tenkých povrchových vrstev v kosmickém vakuu. Tento experiment bude mít velký význam pro sledování dlouhodobých změn povrchu umělých kosmických těles. Gama teleskopem JELENA bylo provedeno několik cyklů měření nad oblastí brazilské magnetické anomálie. Před 12.8. byl proveden experiment REZONANS, při kterém se sledovala chování velmi hmotného orbitálního komplexu při dynamických operacích. Pokračovaly experimenty s určením parametrů atmosféry v okolí stanice hmotovým spektrometrem ASTRA-1.

Program společného letu stanice s družicí Kosmos 1443 byl splněn a 14.8. 1983 došlo k jeho oddělení. Po devítidenním autonomním letu bylo 23.8. na Zemi vráceno přístrojové pouzdro s výsledky práce kosmonautů a vzorky opotřebovaného zařízení. Podle analýzy výsledků mohli pracovníci řídícího střediska informovat kosmonauty o potřebných úpravách výzkumného programu. Když byl oddělením družice Kosmos 1443 uvolněn přední spojovací uzel, bylo možné provést "přestavbu" orbitálního komplexu. Dne 16.8. oba kosmonauti vstoupili ve skafandrech do lodi Sojuz T-9 a v 15.25 SEČ ji oddělili od zadního spojovacího uzlu V určenou dobu byly zapojeny systémy vzájemného vyhledání a přibližování obou těles a Saljut 7 se otočil o 180°. Potom se loď automaticky připojila k přednímu uzlu stanice a kosmonauti se na ni opět vrátili. Tím bylo umožněno připojení dopravní lodi PROGRESS 17 ve dnech 19.8. až 17.9. 1983 (mezinárodní označení 1983-085A).

Během vykládání kusového nákladu kosmonauti pokračovali ve vědeckých experimentech. Jednalo se především o pozorování zemského povrchu v rámci komplexního průzkumu Černého moře prováděného souběžně pozemními a leteckými prostředky ve spolupráci SSSR, NDR, BLR, PLR, RSR a Mongolska. Při pravidelném "lékařském dnu" byla sledována reakce organismu kosmonautů na různé zatížení. Před oddělením nákladní lodi byly přečerpány zásoby pohonných hmot a motory lodi provedeny dvě korekce dráhy. Nová výška dráhy 18.9. byla 337 - 358 km, perioda 91,4 min. Do 12 hod 23.9. vykonala stanice Saljut 7 celkem 8 250 oběhů kolem Země. Kosmonauti provedli montáž a zkušební zapojení aparatury PION pro zkoumání zvláštností tepelného přenosu a fyziky směsi několika fází (např. plynu a kapaliny) v podmínkách mikrogravitace. Byla prověřena práceschopnost rentgenového spektrometru holografické aparatury. Pokračovala také pozorování černého moře a jeho okolí. Při sledování zdravotního stavu kosmonautů byly výsledky měření elektrokardiogramu zaznamenávány na kazetu a vysílány na Zemi později.

Jak bylo oficiálně oznámeno na kongresu Mezinárodní astronautické federace v Budapešti v říjnu 1983 členem sovětské delegace prof. K. Feoktistovem, bylo připravováno vystřídání této posádky na oběžně dráze bez přerušení vědeckovýzkumného programu. Dne 26.9. 1983, asi minutu před startem však došlo k požáru nosné rakety. Během 10 s po zjištění požáru vydali řídící pracovníci signál k záchrannému manévru. Hlavní motor záchranného systému umístěného na špici rakety zajistil bleskové oddělení kosmické lodi (přetížení asi 15 G) a pomocné motory odklon od vertikály. Kabina s kosmonauty dosáhla výšky několik set metrů a měkce přistála asi 4 km od místa startu. Kosmonauti V.G. Titov a G.M. Strekalov nebyli při havárii zraněni. Operativně bylo rozhodnuto prodloužit let druhé základní posádky na oběžné dráze, protože jejich dopravní loď Sojuz T-9 měla ještě rezervu životnosti.

Kosmonauti V. Ljachov a A. Alexandrov začali při geofyzikálních pozorováních používat také vizuální ruční kolorimetr CVET-1 a provedli první měření na nové aparatuře PION. K registraci procesů tepelné výměny používali jak kinofilm, tak videozáznam s použitím holografické techniky. Pro registraci malých rušivých zrychlení se přitom používaly vysoce citlivé akcelerometry. Pokračovaly také experimenty s aparaturou ELEKTROTOPOGRAF (změny povrchových vrstev ve vakuu), pozorování světového oceánu a znečistění v okolí lodi. Dodatečné zásoby pro prodloužený let dopravila kosmonautům nová zásobovací loď Progress 18 (mezinárodní označení 1983-106A), která se automaticky připojila k zadnímu spojovacímu uzlu stanice 22.10. a zůstala tam připojena do 13.11. 1983. Kromě překládání kusového nákladu a přečerpání pohonných hmot a pitné vody do nádrží stanice pokračovali kosmonauti v experimentech. Zásobovací loď přivezla modernizované bloky zařízení TAVRIJA, ve kterém se 25.10. podařilo získat mimořádně čistý bílkovinný materiál. Komplexní lékařská kontrola ukázala, že zdravotní stav kosmonautů po 120 dnech letu je velmi dobrý. Kosmonauti proto mohli uskutečnit významný experiment - dvojí výstup do kosmického prostoru spojený se složitými montážními prácemi.

Hlavním úkolem byla instalace dvou dodatečných panelů slunečních baterií, které ve složeném stavu dopravila na stanici družice Kosmos 1443. Panely měly být připevněny z obou stran prostředního ze tří panelů se slunečními bateriemi, kterými je stanice standardně vybavena. Tento panel byl již před startem doplněn speciálními příchytkami, které umožňovaly upevnit po jeho stranách dodatečné plochy baterií (podobně jako se vytahuje vlajka na stožár). Základní panely mají 20 m2 každý, rozměry asi 3 x 7 m a celkem dodávají do energetického systému stanice 4,5 kW (z toho asi 1/3 pro běžnou spotřebu, ostatní pro dobíjení akumulátorů nutných pro činnost ve stínu Země nebo pro krátkodobě zvýšený odběr). Každý z dodatečných panelů má plochu 4,6 m2 a instalace dvou panelů tedy zvýšila o 15 % celkovou užitečnou plochu a také použitelný příkon sluneční energie.

První výstup do kosmu uskutečnili kosmonauti 1.11. 1983. Oblékli si speciální skafandry, které jsou neustále uloženy v přechodové části stanice, a pak z ní vypustili vzduch. Poklop stanice byl otevřen v 5.47 SEČ a jako první vystoupil na její povrch palubní inženýr. Po speciálních úchytkách přeručkoval do vzdálenosti asi 6 m, kde upevnil přenosnou TV kameru a připravil pracoviště pro montáž prvního panelu, složeného ve zvláštním pouzdru. Celý postup práce byl souběžně na Zemi prováděn záložní posádkou ve vodním bazénu - celkem vyžadovala montáž 48 standardních operací a spolu se záložními variantami jich kosmonauti měli nacvičeno 189. Po upevnění panelu k němu kosmonauti ještě připevnili zvláštní krytky, zamezující odrazu slunečního světla do detektorů orientace. Celý pobyt obou kosmonautů trval 2 hod 50 min a po jeho skončení se kosmonauti opět vrátili do stanice a po hermetizaci přechodového úseku mohli sejmout skafandry. Druhý výstup začal 3.11. ve 4.47 SEČ a trval 2 hod 55 min. Kosmonauti při něm stejným způsobem instalovali ke druhé straně centrálního panelu další dodatečnou plochu s bateriemi.

Po korekci dráhy komplexu motorem Progress 18 byla 5.11. výška 326 - 356 km, perioda 91,1 min. Kosmonauti pokračovali v biologických experimentech ve sklenících OAZIS a SVETOBLOK-T a 13.11. ukončili práci s nákladní lodí, která se pak od komplexu oddělila. V dalších dnech zkoušeli kosmonauti metodiku registrace technologických procesů pomocí holografické aparatury a jako přípravu na návrat na Zemi zahájili cvičení s podtlakovým oblekem ČIBIS. Od 18.11. začali kosmonauti přenášet výsledky své práce do návratové části lodi Sojuz T-9 a postupně vypínat systémy stanice. Odebrali také vzorky vzduchu a mikroflóry z prostor stanice pro pozemní analýzu. Do orbitálního úseku lodi uložili nepotřebný odpad. Stále více času věnovali také cvičení, aby se připravili na pozemní podmínky. Byl překontrolován stav palubních systémů dopravní lodi Sojuz T-9 a zkušebně zapálen její brzdící motor.

Návrat na Zemi se uskutečnil 23.11. 1983. Kosmonauti přestoupili do návratové kabiny lodi Sojuz T-9 a v 17.40 SEČ ji oddělili od stanice Saljut 7. Během standardního sestupného manévru byl nejprve oddělen nepotřebný orbitální úsek lodi (zanikne v květnu 1984), a pak byl zapálen brzdící motor. Po oddělení přístrojové části vstoupila pilotní kabina do hustých vrstev atmosféry a nakonec měkce přistála ve stanovené oblasti 160 km východně od Džezkazganu 23.11. 1983 ve 20.58 SEČ. Kosmonauti pak byli převezeni na kosmodrom Bajkonur, kde odpočívali a připravovali zprávu o svém letu. Do Moskvy se vrátili 7.12. 1983.

Aktualizováno : 28.10.2001

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz T ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.

(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_t/so-t9/index.htm)