Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Pilotované lety > Sojuz TM > Sojuz TM-17
tisk 
M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1993-043A 01.07.1993 14.01.1994 196d17h45m 14. základní posádka stanice Mir


Posádka Sojuzu TM-17
Posádka : Ciblijev,V.V.[VE] | Serebrov,A.A.[PI] | Haigneré,J.P.[KV](Francie)

Znak letuPopis letu : (Přehled kosmonautiky v roce 1993 a 1994, Ing. Marcel Grün)

Dne 01.07.1993 odstartovala z Bajkonuru kosmická loď Sojuz TM-17 s posádkou ve složení: velitel Vasilij V. Ciblijev, palubní inženýr Alexandr Alexandrovič Serebrov a kosmonaut výzkumník Jean-Pierre Haigneré (Francie). Start se uskutečnil přesně ve 14:32:58 a v T-529 s došlo k navedení lodi na předběžnou dráhu (51,62°, 88,72 min, 197-225 km). Expedice ALTAIR se uskutečnila na základě dohody mezi RKA a CNES z 28.07.1992 a navazovala na předchozí společný let. Startu se zúčastnili mj. ministr obrany P.Gračov, velvyslanec Francie P.Morel a ředitel CNES J.-D.Levi.

Po standardních korekčních manévrech na 4. a 5. oběhu se loď nacházela na dráze s parametry 51,62°, 90,25 min, 220-354 km. Dne 03.07. bylo dosaženo dráhy orbitálního komplexu a při 32. oběhu bylo přibližování zastaveno nad Brazílií asi 170 m od stanice , aby mezinárodní tým mohl nafilmovat manévry s nákladní lodí Progress M-18, která mu musela nejprve uvolnit místo (v té době byla u stykovacího zařízení Kvant 1 (-X) připojena loď Progress M-17 a u zařízení Kristall (-Y) loď Sojuz TM-16).

Loď Progress M-18 se 03.07. v 15:58:16 oddělila od předního osového uzlu (+X) a poté, co se od komplexu bezpečně vzdálila, dokončil Sojuz TM-17 setkávací manévr. Pozvolna se přibližoval rychlostí 0.27 m/s a 03.07. v 16:24:05 se připojil k právě uvolněnému stykovacímu zařízení. Nové parametry dráhy: 51,62°, 92,39 min, 388-395 km. V 17:45 (ve výšce 389 km nad Malou Asií) mezinárodní posádka přestoupila na palubu stanice Mir.

Progress M-18 byl 04.07. naveden do hustých vrstev atmosféry, v nichž posléze zanikl. Během sestupu se ve výšce kolem 130 km od lodi oddělilo návratové pouzdro Raduga s výsledky výzkumů (147 kg), které přistálo téhož dne v 17:05 poblíž rusko-kazachstánských hranic.

Během třítýdenního společného letu byly realizovány následující výzkumné práce, které až na výjimky pokračovaly ve výzkumu, provedeném v rámci předchozí expedice ANTARES (1992).

Lékařsko-biologické experimenty: Orthostatisme (LMB, Tours a Univ.Cl.-Bernard, Lyon) - účinky beztížného stavu na kardiovaskulární systém kosmonauta a jeho hormonální mechanismus (součástí byla Echographie), Diuresis a Tissue - studium lidské tkáně, konkrétně měření tloušťky kůže pomocí zařízení, které poprvé použil Flade při experimentu HSD v rámci expedice MIR 92, Vinimal (LPN, Paris) - výzkum orientace a percepce kosmonauta, mj. pomocí malé palubní centrifugy, Illusion (LNH, Marseille) - studium adaptace senzomotorického systému člověka na změnu gravitace, Biodose (CEA) - výzkum biologických účinků kosmického záření a stupně radiačního rizika, Nausicaa (CEA/ISPM) - monitorování úrovně radiace na orbitální stanici, probíhal průběžně a nyní byl uzavřen, Immunologie (INSERM) - sledování imunitního systému kosmonauta před a po letu.

Nově byly zařazeny experimenty: Téléassistance - při kterém mohou odborníci na Zemi v Toulouse přímo sledovat a řídit průběh kosmických experimentů (předmětem byl Orthostatisme, zejména používání srdečního echografu As de Coeur fy. Matra Marconi, s nímž se začalo 08.07.), Synergies - výzkum úlohy vestibulárního systému při kontrole dynamické rovnováhy a funkci svalů.

Dva francouzské experimenty (Exeq, DERTS - studium vlivu těžkých iontů na různé elektronické prvky, Microaccélerometre, CNES - dlouhodobé měření úrovně mikrogravitace na stanici) byly realizovány na palubě stanice Mir průběžně od srpna 1992 a nyní došlo k jejich ukončení. Další experiment z expedice ANTARES - Alice (CEN, Saclay) - byl zaměřen na výzkum chování kapalin a změny jejich fáze kolem kritického bodu.

Po třech dnech pobytu ve vesmíru se Haigneré již subjektivně adaptoval na stav beztíže, avšak do zcela normálního stavu se dostal až 10. den letu. Po dvou týdnech se jeho výkonnost podle testů ustálila na 95%. Pracoval obvykle 8 hodin denně, poté prováděl zhodnocení výzkumů a drobné opravy, průměrně hodinu věnoval radioamatérským kontaktům ve francouzštině (volací znak F6MIR), hodinu denně obvyklému fyzickému tréninku a zhruba 5 hodin denně spal (před usnutím se uklidňoval pohledem na Zemi).

21.07. byly výzkumné práce ukončeny (jejich plán byl splněn na 105%, pouze při realizaci experimentu Alice došlo k technickým problémům a pokus bude ukončen později) a kosmonauti zahájili přípravy k návratu na Zemi.

22.07. umístili na průlez modulu Kristall setkávací optický terč pro navádění amerického raketoplánu ke stanici. Loď Sojuz TM-16 se oddělila od komplexu 22.07. v 02:56 a po brzdicím manévru přistál její návratový modul 22.07. v 06:41:20 asi 140 km východně od Džezkazganu (KZ) v místě o souřadnicích 69.36° v.d., 47.39° s.š. Přesnost přistání byla necelé 3 km.

Příští společná expedice se uskuteční v r. 1996 pod názvem CASSIOPEA, bude trvat dva týdny a posádka již byla jmenována (Afanasjev, Usačov a Claudie André-Deshays[ová]). Náklady na obě expedice mají být 165.75 mil. F, z toho 38.35 mil. F formou kontraktů pro sdružení Energija.

Znak EO-14Nová, již 14. základní posádka Ciblijev a Serebrov měla strávit na palubě asi 4 měsíce a během nich mj. uskutečnit tři výstupy do prostoru. Volací znaky pro radioamatérskou aktivitu: Ciblijev R3MIR, Serebrov R4MIR.

27.07. uskutečnili kosmonauti sérii astrofyzikálních pozorování teleskopy Buket a Granat, v dalších dnech věnovali pozornost studiu interakcí vysokoenergetických částic s radiačními pásy kolem Země.

02.08. byla z nádrží nákladní lodě Progress M-17 naplněna motorová jednotka ODU a poté provedeny přípravy k jejímu odpojení a přijetí nové nákladní lodi, která v té době byla již na cestě.

11.08. v 15:36:42 se nákladní loď' Progress M-17 oddělila od komplexu, avšak nečekal ji řízený zánik, nýbrž naopak byla navedena na dráhu vedoucí asi 10 km nad dráhou stanice, jejíž parametry byly po dvou manévrech následujícího dne: 51.62°, 92.00 min, 370-376 km s předpokládanou životností 1.5 r.

Automatická nákladní loď Progress M-19 se zásobami pro další provoz orbitálního komplexu Mir vzlétla z Bajkonuru dne 10.08.1993 na dráhu s parametry 51.64°, 88.51 min, 246-300 km. Start se uskutečnil přesně ve 22:23:45, při 4. oběhu byly parametry změněny na 51.62°, 89.97 min, 246-300 km a během následujícího oběhu bylo perigeum zvýšeno na 252 km. Posledním manévrem byla dráha lodi ztotožněna s dráhou orbitální stanice a 13.08. přesně v 00:00:06 se uskutečnilo spojení. Komplex se poté pohyboval po dráze s parametry: 51.62°, 92.36 min, 387-393 km.

V následujících dnech kosmonauti vyložili náklad, provedli technickou údržbu stanice a koncem srpna již opět pokračovali ve výzkumné práci. Uskutečnili řadu astrofyzikálních pozorování (mj. pulsarů v souhvězdí Vela a Centaurus, proměnného rentgenového zdroje v souhvězdí Circinus), několik technických experimentů (mj. tavbu v peci Gallar, trvající nepřetržitě 220 h), věnovali se geofyzikálnímu výzkumu (např. Fialka-F pro studium UV záření v okolí Země) a soustavně pokračovali v lékařsko-biologických experimentech.

Další období bylo věnováno výstupům do prostoru. 16.09. začali kosmonauti pomocí teleskopického manipulátoru instalovat na modul Kvant 1 novou roztahovací kovovou roštovou konstrukci Rapana o hmotnosti 26 kg, včetně elektrického připojení na palubní energetické zdroje.

20.09. se oba kosmonauti vydali znovu mimo stanici. Během tří hodin nejprve roztáhli nosník Rapana do délky přes 5 m a poté na něm sestavili plošinku pro umístění různých vzorků, testujících vliv kosmického prostředí na konstrukční materiály. 28.09. měl výstup pokračování: Serebrov instaloval novou kasetu se vzorky, zabýval se americkým panelem (TREK) a demontoval panel od experimentu s kosmickým zářením. Pořídil také podrobné TV záběry povrchu stanice, ukazující mírná poškození, způsobená meteorickým rojem Perseid. Jeden impakt způsobil větší otvor do panelu slunečních baterií, ale na elektrickém příkonu se to výrazněji neprojevilo. Ciblijev měl potíže se skafandrem, v němž přestala cirkulovat chladicí tekutina a proto byly všechny práce předčasně ukončeny a kosmonauti se vrátili do stanice. 08.10. bylo oznámeno, že další výstup bude proveden 22.10.

Počátkem října uskutečnili kosmonauti sérii měření úrovně ultrafialového, rentgenového a gama záření uvnitř orbitálního komplexu v rámci přípravy budoucí společné americko-ruské orbitální stanice.

Dne 08.10. byly oficiálně oznámeny změny v harmonogramu činnosti 14. základní posádky. Podle původního plánu mělo k výměně kosmonautů na stanici dojít v listopadu, avšak ukázalo se, že bude nutno prodloužit pobyt o 50 dní vzhledem k problémům s nosnými raketami. Nosič připravované nákladní lodi Progress nebyl včas k dispozici, protože výrobní závod motorů v Samaře pozastavil jejich dodávky, dokud nedostane zaplaceno (14 miliard rublů). Na-štěstí se ukázalo, že Ruská meteorologická služba má několik raket Sojuz v re-servě pro své účely (varianta pro bezpilotní lety, která je schopná po drobných modifikacích vynést dvoumístnou pilotovanou loď). Jedna z nich byla proto zrekvírována pro start lodi Progress M-20. Avšak pro plánovaný pilotovaný let bylo zapotřebí druhé verse (viz popis rakety SOJUZ v části B), kterou meteoro-logická služba nevlastnila. Protože práce na oběžné dráze mohly pokračovat, nebylo nutné volit komplikované převedení komplexu do bezpilotního stavu a let 13. základní posádky byl tedy prodloužen.

Nákladní loď Progress M-19 byla od orbitálního komplexu oddělena 12.10. v 17:59 - v té době už byla na cestě další nákladní loď. Po sedmi hodinách samostatného letu na podobné dráze, jako se pohybovala stanice, byl zážehem brzdicího motoru vyveden z dráhy, aby vzápětí vstoupil do hus-tých vrstev atmosféry, v nichž zanikl. Po provedení brzdicího manévru se ve výšce kolem 130 km od lodi oddělilo pouzdro Raduga, které balisticky přistálo 13.10. (v 00:22) na území Kazachstánu. Přivezlo 150 kg výsledků výzkumné činnosti kosmonautů.

Automatická nákladní loď Progress M-20 s náhradními díly, zásobami a novým vědeckým vybavením pro další provoz orbitální stanice Mir odstartovala 11.10.1993 ve 21:33 z Bajkonuru a po obvyklých manévrech se po dvou dnech připojila 13.10. (ve 23.:25) k orbitálnímu komplexu. Jeho nová dráha měla parametry: 51.62°, 92.41 min, 388-397 km.

Bezprostředně poté zahájili kosmonauti vykládku přivezené aparatury. Především přenesli do hlavního modulu stanice Mir zařízení pro výrobu krysta-lů bílkovin, připravené ve spolupráci laboratoří Boeing Defense and Space Group v Seattle a NPO Energija v Moskvě. Poprvé má demonstrovat možnost pravidelné dopravy z oběžné dráhy pouzdrem Raduga. 15.10. je kosmonauti uvedli do provozu a poté systematicky dohlíželi na realizaci jednotlivých proce-sů. Další dva nové experimenty v aparatuře o hmotnosti kolem 5 kg připravila americká firma Payload Systems Inc. v Cambridge, MA v rámci dlouhodobého programu PCGP (Protein Crystal Growth Program), ale jejich výsledky přivážejí kosmonauti se zpožděním až při svém vlastním návratu (poprvé se tak stalo v lodi Progress M-2, viz 1989-099A, podruhé v lodi Progress M-11, viz 1992-004A). Nákladní loď přivezla také aparaturu pro experiment, připravený International Center for Space Biotechnology, Arlington, VA (nové typy bílko-vinných krystalů, které by měly být čistší než v minulosti), jehož výsledky rov-něž přivezou až kosmonauti sami.

V dalších dnech se kosmonauti opět vydali do kosmického prostoru. 22.10. uskutečnili už čtvrtý výstup, který pro Serebrova znamenal rekord: po deváté se ocitl ve skafandru v kosmickém prostoru. Oba kosmonauti zkoušeli zařízení pro testování speciálních materiálů v podmínkách kosmického pro-středí a po 38 min se vrátili do stanice, ačkoliv výstup měl trvat čtyři až pět ho-din.

26.10. si Serebrov amatérskou vysílačkou vyměnil pozdravy se svými americkými kolegy na raketoplánu Columbia (STS-58).

29.10. posádka po páté vystoupila do prostoru. Zprostředkovala TV přenos, ukazující panely slunečních baterií i velkou anténu o průměru 3 m pro komunikaci via geostacionární družici Altair a provedla novou detailní kontrolu pláště stanice, který je navzdory drobným poškozením od trysek dosud v uspo-kojivém stavu. Spolu s pozemními odborníky usoudili kosmonauti, že žádná část stanice nevyžaduje opravu. V další části výstupu provedli běžnou výměnu kaset s exponovanými materiály a kontrolu nosníku Sofora. Oba kosmonauti během celé série výstupů strávili mimo kabinu kumulovaně 14 hodin.

Progress M-20 se oddělil od komplexu 21.11. v 02:36 a krátce poté byl naveden do hustých vrstev atmosféry, v nichž zanikl (vstup do ovzduší byl přenášen televizí). Ve výšce asi 130 km se od lodi oddělilo pouzdro Raduga, které úspěšně přistálo 21.11. v 09:03 na Uralu (Rusko). Přivezlo mj. vzorky, exponované v kosmickém prostoru po celé dva roky, včetně kous-ků povrchového materiálu tepelné ochrany pláště. Šlo již o šestý úspěšný po-dobný návrat - předchozí se uskutečnily 28.11.1990 (Progress M-5), 30.09.1991 (Progress M-9), 22.10.1992 (Progress M-14), 04.07.1993 (Progress M-18), 13.10.1993 (Progress M-19) a na Zemi při nich bylo dopraveno od 106 do 147 kg užitečného zatížení. Návrat pouzdra Raduga/Progress M-7 dne 07.05.1991 se nezdařil.

Koncem roku se kosmonauti věnovali především dokončování započa-tých experimentů a přípravám na přijetí nové základní posádky.

Podle ruských techniků je reálný předpoklad, že provoz orbitální stanice Mir bude možno zachovat až do konce r. 1997, ovšem údržba komplexu je časově značně náročná a vyžaduje v současnosti asi 45% pracovního času.

Nový rok strávila na oběžné dráze 14. základní posádka (EO- 4) Ciblijev a Serebrov (volací znak Sirius). Dokončovala práce na peci Optizon (získání polovodičových křemíkových krystalů), na zařízení Kristalizator a prováděla měření v rámci experimentu Mikroakcelerometr. Protože se již pilně připravovali k návratu na Zemi, část pracovní doby trávili kosmonauti v obleku Čibis.

Dne 08.01.1994 odstartovala z Bajkonuru kosmická loď Sojuz TM-18 s posádkou ve složení: velitel Viktor Michajlovič Afanasjev, palubní inženýr Jurij Vladimírovič Usačev a kosmonaut výzkumník Valerij Vladimírovič Poljakov.

Let byl původně plánován na listopad 1993, ale z finančních a organizačních důvodů byl posunut na pozdější termín.

Start se uskutečnil v 10:05:34, v T+8.6 min byla loď navedena na základní dráhu (51.62°, 88.75 min, 204-222 km). Při 4. oběhu se uskutečnila první korekce dráhy (51.62°, 90.17 min, 243-322 km), při 18. oběhu druhá korekce (51.62°, 90.33 min, 253-328 km) a při 33. oběhu byla dráha změněna tak, aby se loď přiblížila k orbitálnímu komplexu a 10.01.1994 (v 11:50) se připojila ke stykovacímu uzlu - X modulu Kvant [1]. Komplex měl poté dráhu s parametry: 51.62°, 92.24 min, 385-392 km. Následujícího dne začaly přípravy k návratu předchozí posádky na Zemi. Ciblijev a Serebrov intenzívně cvičili v obleku Čibis a kontrolovali svůj kardiovaskulární systém.

Loď Sojuz TM-17 s kosmonauty Ciblijevem a Serebrovem se oddělila od komplexu 14.01.1994 v 04:37:11. Vzdálila se asi 45 m, aby bylo možné vyfotografovat uzel APAS-89 na modulu Kristall. V 04:46:20 si Ciblijev stěžoval, že kosmická loď reaguje nezvykle pomalu. Na žádost Serebrova, který pořizoval fotografickou dokumentaci z orbitálního modulu se pokusil přiblížit se k jednomu z panelů slunečních baterií avšak v 04:47:30 došlo k lehké kolisi s modulem Kristall a poté bylo přerušeno spojení. V 04:52 byla obnovena linka se Sojuzem a v 05:02 s Mirem. Dodatečně se ukázalo, že ke střetu, zaviněnému chybnou funkcí ovládání trysek pohonného systému došlo asi 1.5 m od uzlu a stranou od antén a přístrojů a že loď nebyla poškozena. Přistání se uskutečnilo bez problémů 14.01. (v 08:18:20) 215 km Z od Karagandy.


Aktualizováno : 30.03.2002

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz TM ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.


(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm17/index.htm)

Stránka byla vygenerována za 0.162804 vteřiny.