| M.označení |
Start |
Přistání |
Délka letu |
Poznámka |
| 1996-011A |
21.02.1996 |
02.09.1996 |
193d19h08m |
Mir 21 |
Posádka : Onufrijenko,J.[VE]
| Usačev,J.V.[PI]
[ Popis letu | Obrázky | Experimenty
]
Popis
letu :
Dne 21.02.1996 odstartovala z Bajkonuru
kosmická loď Sojuz TM-23 s posádkou ve složení:
velitel Jurij Ivanovič Onufrijenko
a palubní inženýr Jurij Vladimírovič
Usačev. Oba tvořili 21. základní posádku Miru
(EO-21).
Ještě před příletem nové posádky se od Miru 22.02.1996 odpojil Progress
M-30 a později téhož dne byl naveden do hustých vrstev atmosféry, kde
zanikl.
Sojuz TM-23 se připojil k Miru
23.02.1996 ve 14:20:35 UT. V následujících dnech se vystřídaly obě základní
posádky a Reiter dokončil
experimenty v rámci programu EuroMir-95.
29.02.1996 se Sojuz TM-22 s předchozí
posádkou (Gidzenko, Avdějev,
Reiter) odpojil od Miru
a v 10:42 UT přistál v Kazachstánu.
Nová
základní posádka se pak už začala chystat na třetí přílet amerického raketoplánu
k Miru. K tomu došlo při letu STS-76.
Druhý jarní den, 22. března 1996, za krásného počasí, vyrazil raketoplán
Atlantis vzhůru k obloze v 08.13.03,999 UT, přesně na začátku startovního
okna. Po dosažení apogea byly v 08.55.26 UT zažehnuty oba motory OMS, takže
zvýšení rychlosti o 23,2 m/s převedlo družicový stupeň na výchozí dráhu
ve výši 158 až 293 km, se sklonem 51,66° a dobou oběhu 89,00 min. Po neodmyslitelných
prověrkách dostala osádka od řídicího střediska souhlas k operacím na oběžné
dráze a otevřela tedy v 09.48 UT nákladový prostor.
Stíhání Miru obíhajícího po dráze ve výši 390 až 398 km bylo zahájeno.
V 11.55.29,8 UT zažehli piloti znovu oba motory OMS. Manévr NC1/OMS-3 trval
42,8 s a změnil rychlost raketoplánu o 21,0 m/s. Atlantis se nyní začal
pohybovat po dráze ve výši 226 až 295 km a kolem 13.00 UT se nacházel 24
260 km za stanicí, k níž se přibližoval rychlostí 1285 km za každý oběh
kolem Země.
Po několika dalších korekčních manévrech se raketoplán přiblížil k Miru
na dohled. Na žádost ruské strany osádka Atlantis krátce po půlnoci 24.
března uzavřela větrací otvory motorového prostoru, aby se snížila pravděpodobnost
znečištění stanice Mir - především optiky jejích měřicích přístrojů a povrchu
slunečních baterií - vypařující se hydraulickou kapalinou. V 01.54 UT byl
znovu oživen stykovací systém na ODS. To se již Atlantis a Mir k sobě přiblížily
na vzdálenost necelých 100 metrů. Ke kontaktu mezi nimi došlo přesně podle
plánu krátce po 02.34 UT. Vlastní spojení obou těles bylo však dokončeno
až 24. března 1996 v 02.50.09,9 UT. Pak Rich
Searfoss natlakoval prostor mezi průlezy a konečně v 04.31 UT byly
jejich poklopy otevřeny.
Jako první se přivítali velitelé obou osádek, Onufrijenko
a Chilton. Podle tradice z
předchozích dvou setkání si osádky během krátké ceremonie v hlavním obytném
prostoru Miru vyměnily drobné dárky. Rusové obdarovali Američany různými
suvenýry, ti zase na oplátku věnovali kosmonautům trička se symboly letu
STS-76, velikonoční čokoládové
zajíčky ale také dvě knihy. Jednou z nich byl Lovellův faktografický román
"Ztracený Měsíc", podle nějž byl natočen film "Apollo 13".
Po krátké instruktáži o bezpečnostních opatřeních na obou kosmických
tělesech začala překládka věcí dopravených na Mir raketoplánem. Během pěti
dnů musely obě osádky spojenými silami přepravit kolem tuny nákladu, včetně
vody, zásob, vědeckého vybavení i oblečení a jiných potřeb z raketoplánu
na Mir. Opačným směrem putovaly výsledky výzkumů a porouchané části výbavy
stanice.
Poté, co byla z Atlantis na Mir přenesena tvarovaná výplň křesla do
Sojuzu pro americkou astronautku a po schválení vydaném Billem Reevesem
a Nikolajem Nikiforovem - vedoucími směn v řídicím středisku v Houstonu
a v Kaliningradu - se Shanon Lucidová
stala oficiálně třetí členkou 21. základní osádky Miru a zahájila tak svůj
dlouhodobý pobyt na této stanici. Původně měl trvat čtyři a půl měsíce,
ale v důsledku odkladů startu raketoplánu se neplánovaně protáhl o celý
měsíc.
Pátý den letu raketoplánu (26. března) proběhl ve znamení příprav na
výstup dvojice amerických astronautů do volného prostoru. Průlezy mezi
Mirem a Atlantis, stejně tak jako vstup do Spacehabu, byly uzavřeny a v
obytných prostorách raketoplánu došlo ke snížení tlaku z obvyklých 1014
hPa na 703 hPa; Godwinová a
Clifford začali z masek dýchat
čistý kyslík. Kolem 02.45 UT, krátce po dalším nočním oddechu (16.43 až
00.43 UT 27. března), začaly bezprostřední přípravy na výstup. Oba astronauti
se v přechodové komoře oblékli do skafandrů. Během jejich prověrky bylo
zjištěno, že nefunguje přenos lékařskobiologických dat z Cliffordova
skafandru, takže bylo třeba vyměnit vysílač; jako záložní posloužila standardní
přenosová jednotka, používaná astronauty během pobytu v kabině při lékařském
vyšetření. Výměna způsobila určité zpoždění, takže dekomprese přechodové
komory byla zahájena teprve v 06.15 UT. K vlastnímu výstupu došlo v 06.34
UT, dvě minuty po otevření průlezu. Oba astronauti byli pro výstup vybaveni
také záchranným systémem SAFER, který by jim umožnil bezpečný návrat zpět
v případě, že by "odlétli" do volného prostoru. Tentokrát by
je raketoplán, připojený ke stanici, těžko mohl dohonit. Systém SAFER byl
již úspěšně vyzkoušen za letu STS-64
v září 1994.
Prvním úkolem astronautů bylo umístění čtyř montážních přípravků na
zábradlíčka u stykovacího modulu DM na ruské stanici. Tyto přípravky měly
sloužit čtyřem zařízením MEEP. Poté oba pracovníci demontovali a uložili
do přechodové komory televizní kameru, která před připojením modulu DM
sloužila pro sledování setkávacích manévrů. Z úložného kontejneru v nákladovém
prostoru přenesli postupně všechny čtyři MEEP a připevnili je na právě
instalované úchyty. Zařízení MEEP (Mir Environmental Effects Payload) měla
sloužit především k zachytávání kosmického smetí, ale také plynů, které
vytvářely "atmosféru" kolem stanice. S jejich opětovným sejmutím
a odvozem na Zemi k prozkoumání se počítalo zhruba za čtyři měsíce.
Po ukončeni této operace přikročili Godwinová
a Clifford ke zkouškám nové
univerzální pracovní plošiny UFR (Universal Foot Restraint), čtyř různých
druhů poutacích lan a řady nových typů nářadí, určeného zejména pro montážní
práce při výstavbě chystané mezinárodní
kosmické stanice Alpha.
Kosmická vycházka, první, kterou uskutečnili američtí astronauti u ruské
kosmické stanice, skončila ve 12.36 UT po 6 hodinách 2 minutách a 28 sekundách.
Trvala přibližně o půl hodiny déle, než bylo původně plánováno.
Ještě v jejím průběhu otevřel zbytek osádky Atlantis průlezy mezi raketoplánem
a stanicí a také tlak v obytných prostorách byl vrácen na obvyklou hodnotu.
Zbytek letu ve spojení měl posloužit k obohacení atmosféry uvnitř ruské
stanice vzduchem z družicového stupně. Proto byl tlak později postupně
zvyšován až na 1070 hPa a koncentrace kyslíku v ovzduší byla zvýšena z
normálních 20 na 25 %. Během letu bylo také naplněno 15 nouzových plastikových
vaků odpadní vodou z palivových článků Atlantis; každý z nich obsahoval
asi 100 liber, tedy kolem 45 kg vody. Také tyto vaky byly přepraveny na
palubu stanice jako zdroj pitné i užitkové vody.
Budíček 28. března byl opět v 00.43 UT. Začal poslední celý den společného
pobytu astronautů a kosmonautů. Zbývalo ještě dokončit transport materiálu
z Miru i z Atlantis a také se prováděla kontrola seznamů přenášených věcí,
aby se na nic nezapomnělo. Pak již nezbývalo než poslední potřesení rukama
a konečně, kolem 10.15 UT, obě skupiny oddělily uzavřené průlezy. Jejich
hermetizace byla dokončena ve 12.43 UT. Následovalo uzavření průlezu do
stykovacího modulu ODS ve 13.08 UT a vypuštění atmosféry z přechodového
tunelu mezi oběma tělesy ve 13.15 UT. Nastala závěrečná noc spojení raketoplánu
a Miru.
K přípravám na odpojení Atlantis došlo krátce před půlnocí světového
času z 28. na 29. března. V 00.37 UT byly zapojeny systémy ODS a v 01.05.46
UT započalo odemykání zámků, které trvalo dvě a půl minuty. Signál plného
odpojení dostaly palubní počítače Atlantis přesně v 01.08.03,4 UT. Současně
s tím nastartovaly trysky RCS, které v módu "low-Z" dodaly raketoplánu
nezbytný impuls k plavnému oddělení. Po hodinovém oblétání stanice ve vzdálenosti
nepřevyšující 180 m dali piloti raketoplánu povel k vlastnímu separačnímu
manévru. V 02.08 UT, po zapojení dvou trysek RCS na 12,5 sekundy, přešel
raketoplán na samostatnou dráhu ve výši 388 až 397 km.
Eventualita přistání raketoplánu na Floridě na obězích 143 a 144 musela
být pro silný vítr odvolána. Ke cti tedy přišla kalifornská základna Edwards
AFB. Brzdicí manévr se uskutečnil na 144. oběhu zážehem obou motorů
OMS ve 12.23.08,1 UT na dobu 200,4 sekundy, což způsobilo snížení rychlosti
o 108,5 m/s. Družicový stupeň rychle sestupoval z dráhy a ve 12.57.33,3
UT proťal pomyslnou hranici atmosféry ve výši 400 000 stop (121,92 km).
Vlastní průlet ovzduším Země proběhl bezvadně. Atlantis dosedl hlavním
podvozkem na beton dráhy 22 v neděli 31. března 1996 ve 13.28.56,8 UT.
Ve 13.29.00,4 UT byl vypuštěn brzdicí padák a o 7,4 sekundy později se
dráhy dotklo přední podvozkové kolo. Brzdicí padák byl odhozen ve 13.29.31,4
UT a ve 13.29.52,0 UT se raketoplán zastavil. Celková doba letu STS-76
činila 9 dní 05 h 15 min 53 s.
V
dalším období mezinárodní posádka Miru (Onufrienko,
Usačev a američanka Lucidová)
přijala dvě nákladní lodi.
Nejprve to byla automatická nákladní loď Progress
M-31, která odstartovala z Bajkonuru
dne 05.05.1996.
Automatická nákladní loď Progress
M-32 se zásobami, vědeckým vybavením a náhradními díly pro zajištění
dalšího provozu orbitálního komplexu odstartovala z Bajkonuru
dne 31.07.1996.
Dne 17.08.1996 odstartovala z Bajkonuru kosmická loď Sojuz
TM-24 s posádkou ve složení: velitel Valerij
Grigorjevič Korzun, palubní inženýr Alexandr
Jurijevič Kaleri a kosmonaut výzkumník Claudie
André-Deshays[ová] (Francie). Byl to první start nosné rakety Sojuz-U
po dvou neúspěšných pokusech o vynesení užitečného zatížení (bez posádky).
Sojuz TM-24 se připojil k přednímu portu
Miru (-X) 19.08.1996 v 14:50:21 UT. Mir
se v tu dobu pohyboval po dráze ve výši 375-390 km.
Let francouzské kosmonautky se uskutečnil na komerční bázi v rámci programu
CNES Cassiopée (16.4 mil. USD).
Program Cassiopée obsahoval následující experimenty :
- Lékařství a biologie
- PHYSIOLAB (kardio-vaskulární výzkum)
- COGNILAB (neuro-senzorický experiment)
- FERTILE (biologie)
- Kosmická fyzika
- ALICE II (chování kapalin ve stavu beztíže)
- Kosmická technologie
- CASTOR
- DYNALAB (dynamika stanice Mir)
- TREILLIS tlumení vibrací)
Po dokončení všech experimentů se kosmická loď Sojuz
TM-23 s kosmonauty Onufrienkem,
Usačevem a Claudií
André-Deshays[ovou] od Miru odpojila 02.09.1996 v 04:20 UT. Sestup
na Zemi byl zahájen zapálením brzdicího motoru v 06:47:20 UT. Orbitální
modul byl odhozen v 07:14:36 a padáky se rozevřely v 07:26. K přistání
došlo v 07:41:40 UT asi 100 km jihozápadně od města Akmola v Kazachstánu.
Aktualizováno : 30.03.2002
[ Obsah | Pilotované
lety | Sojuz TM | Sojuz
TM-22 | Sojuz TM-24 ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm23/index.htm)
