| M.označení |
Start |
Přistání |
Délka letu |
Poznámka |
| 1998-004A |
29.01.1998 |
25.08.1998 |
207d12h50m |
Mir 25 |
Posádka : Musabajev,T.A.[VE](Kazachstán)
| Budarin,N.M.[PI] | Eyharts,L.[KV](Francie)
Popis letu :
Cílem
letu bylo střídání dlouhodobých posádek na Miru
(Musabajev a Budarin vytvořili 25. základní posádku Miru) a experimenty
v rámci mezinárodní spolupráce Ruska s Francií (program Pégase). Eyharts
se vrátil 19.02.1998 v Sojuzu TM-26
spolu se Solovjovem a Vinogradovem (24. základní posádka Miru).
Sojuz TM-27 úspěšně odstartoval podle plánu, tedy 29.01.1998 v 16:33
UT (17:33 SEČ) z kosmodromu Bajkonur. V tu dobu byl raketoplán Endeavour
STS-89 ještě připojen k Miru. Na oběžné dráze se tedy nacházely 3 kosmické
lodi (Sojuz TM-26, Endeavour
STS-89, Sojuz TM-27) a 13 kosmonautů. Pouhých 24 minut poté se Endeavour
odpojil od Miru a obletěl ho. Pak se vzdálil a začal se připravovat na
sobotní přistání (31.01.1998 ve 22:35 UT).
Protože
bylo třeba uvolnit místo pro přilétající Sojuz TM-27, byl 30.01.1998 ve 12:53
UT odpojen Progress M-37 od modulu Kvant (port +X) a vzdálen od Miru. Sojuz
TM-27 se připojil k Miru (na port +X) v sobotu 31.01.1998 v 17:55 UT (18:55
SEČ). Nedlouho poté byl otevřen průlez a posádka Sojuzu přestoupila na Mir.
V dalších dnech se Eyharts se svými kolegy věnoval experimentům v rámci
programu Pegase (Rusko - Francie).
Sojuz
TM-26 se Solovjovem, Vinogradovem a Eyhartsem přistál u Arkalyku v
Kazachstánu 19.02.1998 v 09:10 UT, tedy přesně v den, kdy byl před 12 lety
vypuštěn základní blok Miru (v roce 1986).
Po odletu Sojuzu TM-26 (19.02.1998)
z portu -X, přeletěl 20.02.1998 Sojuz TM-27 s posádkou na jeho místo. K
odpojení od portu +X došlo v 08:48 UT a po obletu Miru v maximální vzdálenosti
60 m Musabajev ručně připojil Sojuz TM-27 k portu -X Miru v 09:32 UT. Dotek
byl tak jemný, že Thomas později prohlásil, že vůbec necítil ani neslyšel
charakteristické "drcnutí" na které byl z předchozích spojení
zvyklý.
23.02.1998 se pak Progress M-37 opět připojil k portu +X na modulu Kvant
Miru.
V
úterý 03.03.1998 se měl uskutečnit další výstup na povrch stanice za účelem
opravy poškozeného solárního panelu na modulu Spektr. Kosmonauti měli ke zlomenému
centrálnímu nosníku panelu připevnit jakousi "dlahu" a tak zabránit
případnému úplnému odlomení panelu, které potenciálně hrozí. Musabajev a Budarin
se připravili na výstup z přechodové komory v modulu Kvant-2 a začali uvolňovat
zámky průlezu. Uvolnili 10 primárních zámků a 9 sekundárních. Poslední zámek
se jim uvolnit nepodařilo a Budarin na něm postupně zlomil jak speciální, tak
i univerzální klíč. Výstup proto musel být odvolán. Po návratu do základního
bloku stanice se kosmonautům podařilo nalézt ještě jeden univerzální klíč správné
velikosti, takže v případě potřeby, by bylo možno zámky na průlezu uvolnit.
Řídicí středisko však rozhodlo, že až do příletu nejbližšího Progressu (start
14.03.1998), se další pokus o výstup neuskuteční a odložili ho na duben. V dubnu
se také uskuteční tři výstupy do kosmu kvůli výměně pohonného systému VDU na
modulu Kvant-1.
Thomas se stále věnuje řadě experimentů.
V sobotu 14.03.1998 ve 22:46 UT z Bajkonuru úspěšně odstartovala raketa
Sojuz-U s nákladní lodí Progress M-38. V neděli 15.03.1998 v 19:16 UT se
pak od Miru oddělil předchozí Progress M-37 a později byl naveden k zániku
do atmosféry (nad Pacifikem). Progress M-38 se k Miru připojil v úterý
17.03.1998 v 0:31 UT (v automatickém módu). Kromě obvyklých zásob přivezl
i novou sadu klíčů pro otevření zaseklého zámku průlezu v přechodové komoře
Kvantu-2, a také nový pohonný systém VDU. Kvůli externí pohonné jednotce
VDU (Vynosnaja Dvigatělnaja Ustanovka), musel být Progress M-38 speciálně
upraven. VDU byla totiž připevněna na speciálním nosiči na povrchu Progressu
M-38, v prostoru mezi nákladním a servisním modulem (místo obvyklých nádrží
s palivem).
Kosmonauti při některém z výstupů do kosmu odmontují VDU z povrchu Progressu
M-38 a přemístí ho na konec nosníku Sofora na modulu Kvant. Původní jednotka
VDU (která byla v provozu od roku 1992 a ve které už došlo palivo) bude
z nosníku sejmuta. VDU jsou na jednorázové použití a nemají možnost doplnění
paliva.
Na duben 1998 bylo plánováno celkem 5 výstupů na povrch stanice (oprava
solárního panelu na Spektru, montáž VDU). Američan Thomas zůstal při všech
výstupech uvnitř stanice.
První výstup proběhl 01.04.1998 mezi 13:35 a
20:15 UT (15:35 - 22:15 SELČ). Průlez se sice podařilo otevřít bez větších
problémů, ale pak nastaly jiné potíže. Musabajev a Budarin se dostali do
skluzu a v daném čase se jim podařilo připravit pouze úchyty pro ruce a
jednu ze dvou opěrek pro nohy. Tyto součásti jsou nezbytné pro úspěšné
provedení opravy, která spočívá v instalaci 1,5 m dlouhé kovové "dlahy"
na zlomený nosník solárního panelu na modulu Spektr. Pro nedostatek času
však tato operace byla odložena až na příští výstup, plánovaný na pondělí
06.04.1998.
Druhý dubnový výstup proběhl 06.04.1998. Budarin
a Musabajev při něm úspěšně dokončili opravu solárního panelu. Nejprve
si připravili i druhý úchyt pro nohy a pak instalovali kovovou "dlahu"
na nosník panelu. Podle plánu se pak měli pustit do příprav pro příští
výstupy (především instalace VDU), ale vzhledem k tomu, že v jednom z manévrovacích
systémů Miru právě došlo palivo a bylo třeba přepnout na jiný, řídicí středisko
výstup zkrátilo a kosmonauti se vrátili do stanice. Výstup trval celkem
4 hodiny a 15 minut.
Výstup
11.04.1998 začal v 09:55 UT (11:55 SELČ). Kosmonauti se nejprve přemístili
na konec téměř 14 m dlouhého nosníku Sofora na modulu Kvant. Poté z něho
odmontovali starou jednotku VDU a odhodili ji do prostoru. Očekává se,
že do roka jednotka zanikne v horních vrstvách atmosféry. Kosmonauti se
pak vrátili k základnímu bloku Miru a zkotrolovali vnější ventil kyslíkového
generátoru, který už několikrát selhal. U ventilu byly nalezeny jakési
zbytky nečistot a proto byly zatím odloženy plány na zaslepení vývodu a
výměnu ventilu. Na miru je k dispozici ještě jeden záložní kyslíkový generátor.
V průběhu výstupu přestalo řídicí středisko přijímat informace z Musabajevova
skafandru, takže bylo třeba dělat častěji přestávky a vizuálně kontrolovat
stav systémů skafandru. Výstup byl ukončen v 16:20 UT (18:20 SELČ), tedy
po 6 hodinách a 25 minutách.
V pátek 17.04.1998 pokračovaly práce ve volném
kosmu, související s instalací VDU. Začátek výstupu se zpozdil o 15 minut,
protože Budarin měl potíže s radiovým přenosem hlasu ze svého skafandru.
Po odstranění závady byl v 07:40 UT (09:40 SELČ) otevřen průlez přechodové
komory. Nejprve kosmonauti demontovali některé vědecké přístroje připevněné
k vnějšímu plášti lodi, aby vytvořili prostor pro přesun motoru. Potom
se přemístili k Progressu M-38 a vyklopili VDU z vnitřní schránky na povrch
nákladní lodi. Vlastní montáž VDU bude provedena při následujícím výstupu
22.04.1998. V 14:12 UT (16:12 SELČ) byl výstup ukončen (trvání 6 hodin
32 minut).
22.04.1998 se skutečně podařilo instalaci VDU
dokončit. Kosmonauti vystoupili na povrch stanice v 05:34 UT (07:34 SELČ).
Postupně sklopili 14 metrů dlouhý příhradový nosník Sofora tak, že jeho
konec se přiblížil k Progressu M-38, kde byla nová jednotka VDU umístěna.
Potom VDU připevnili k nosníku a propojili všechny potřebné kabely a konektory.
Po potvrzení úspěšného propojení z pozemního řídicího střediska nakonec
nosník Sofora i s VDU opět vztyčili do pracovní polohy. Jednotka bude aktivována
během několika příštích dnů a Mir tak opět získá další prostředek pro udržování
správné orientace v prostoru. VDU obsahuje asi 400 kg pohonných látek a
může fungovat několik let. Úspěšný výstup byl ukončen v 11:55 UT (13:55
SELČ), tedy po 6 hodinách a 21 minutách.
VDU byl z řídicího střediska úspěšně aktivován v pátek 24.04.1998.
V polovině května přišla řada na další nákladní kosmickou loď. Progress
M-39 odstartoval z Bajkonuru ve čtvrtek 14.05.1998 ve 22:13 UT. Následující
den, 15.05.1998 v 18:41 UT, se předchozí Progress M-38 odpojil od Miru
a na jeho místo (k modulu Kvant-1) se 16.05.1998 ve 23:50:34 UT připojil
Progress M-39. Na Mir přivezl obvyklé zásoby a kromě toho dodatečné palivo
pro postupné snižování dráhy Miru a také 15 mloků a 80 šneků pro experimenty
v mikrogravitaci.
Koncem května 1998 se posádka stanice začala připravovat na přílet raketoplánu
Discovery STS-91. Plánované
spojení ohrozil výpadek hlavního palubního počítače Miru (v sobotu 30.05.1998
ráno), který se však po třech dnech podařilo znovu zprovoznit (v pondělí
01.06.1998 večer). Discovery STS-91
tak odstartovala podle plánu 02.06.1998 ve 22:06:24 UT (03.06.1998 0:06:24
SELČ).
Brzy po úspěšném navedení na oběžnou dráhu se projevila porucha na hlavní
anténě (pásmo Ku). Anténa sice správně přijímala všechna data z řídicího
střediska, ale neposílala zpět TV signál a vysokorychlostní telemetrii
z nákladového prostoru. Protože však anténa pro pásmo S pracovala bez problémů,
pokračovalo přibližování k Miru podle předpokladů.
Ke spojení se stanicí Mir došlo ve čtvrtek 04.06.1998 odpoledne v 16:58
UT (18:58 SELČ). Po otevření průletu a uvítání velitelů se na Mir dostal
i Valerij Rjumin, který měl za sebou už tři lety k Saljutu 6, z toho dva
dlouhodobé. Rjumin byl na Miru sice poprvé, přesto byla jeho hlavním úkolem
důkladná inspekce stanice pro potřeby dalšího plánování akcí v řídicím
středisku (CUP). Konstatoval, že Mir je přeplněn různým zařízením, dráty
a zásobami, takže prostor je velice stísněný a je obtížné zde pracovat.
V dalších dnech pak probíhalo už tradiční překládání nákladu pro Mir
z raketoplánu a výsledků experimentů naopak z Miru do Discovery. Thomas
se stal oficiálně členem posádky STS-91.
V sobotu 06.06.1998 byl učiněn další pokus o nalezení netěsnosti v poškozeném
modulu Spektr. Kosmonauti modul napustili zeleným fosforeskujícím plynem
a pokoušeli se pozorovat jeho únik. Žádnému z nich se však nepodařilo nic
zahlédnout.
Překládání nákladu trvalo celé čtyři dny a celkem bylo přeneseno kolem
500 kg vody a přes 2000 kg zásob, experimentů a dalšího materiálu. Pak
už přišlo na řadu rozloučení a odlet Discovery. K uzavření průlezu mezi
oběma tělesy došlo v pondělí 08.06.1998 v 13:07 UT (15:07 SELČ) a k odpojení
v 16:01 UT (18:01 SELČ) při přeletu nad Ruskem. Oficiálně tím tak byla
zakončena Fáze 1 přípravy mezinárodní kosmické stanice ISS.
Fáze 2 - výstavba ISS - by měla
začít na podzim 1998.
Po odpojení odmanévroval raketoplán do vzdálenosti cca 75 m od Miru
a zahájil jeho oblet. Musabajev a Budarin opět napustili Spektr fluorescenčním
plynem a posádka Discovery se pokoušela zahlédnout jeho únik. Opět zcela
neúspěšně. Po ukončení obletu a vzdálení se raketoplánu se posádka Miru
vrátila ke každodenní práci.
Snižování dráhy Miru je naplánováno tak, aby k zániku Miru došlo ještě
před koncem roku 1999. Poslední pracovní dráha bude ve výši 150 km.
Let další základní posádky na stanici Mir byl
zahájen úspěšným startem Sojuzu TM-28
ve čtvrtek 13.08.1998 v 09:43 UT (11:43 SELČ). K Miru se Sojuz
TM-28 připojil v sobotu 15.08.1998 v 10:56 UT (12:56 SELČ). Přiblížení
proběhlo automaticky, ale v závěru spojovacího manévru posádka přešla na
ruční řízení. Zhruba jeden a půl hodiny po úspěšném připojení kosmonauti
otevřeli průlez a obě posádky se setkaly v základním bloku Miru.
Baturin, bývalý Jelcinův poradce, provedl řadu
experimentů a také inspekci Miru. Po 12 dnech pobytu na stanici bylo jeho
křeslo přeneseno do Sojuzu TM-27. Společně s Musabajevem a Budarinem se
25.08.1998 v 02:05 odpojil od Miru a Sojuz TM-27 pak úspěšně přistál v
05:23 UT (07:23 SELČ) poblíž Arkalyku v Kazachstánu.
Aktualizováno : 04.11.2001
[ Obsah | Pilotované
lety | Sojuz TM | Sojuz
TM-26 | Sojuz TM-28 ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm27/index.htm)
