Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Pilotované lety > STS > STS-53 Di/F-15
tisk 
M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1992-086A 02.12.1992 09.12.1992 7d 7h19m DoD 1


Posádka STS-53
Posádka :
Walker,D.M.[VE] | Cabana,R.D.[PL] | Bluford,G.S.[MS] | Voss,J.S.[MS] | Clifford,M.R.U.[MS]

[ Popis letu | Obrázky | Experimenty | STS-53 v NASA ]


Znak STS-53Popis letu : (převzato z L+K 21/93 se svolením Mgr. A.Vítka)

STS-53 / DoD-1

NAPOSLEDY PŘÍSNĚ TAJNÉ!

Ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc.
ANTONÍN VÍTEK, CSc.

Start Discovery STS-53 (02.12.1992)Mezi čtrnáctým a patnáctým startem raketoplánu Discovery uplynulo hodně vody. Po návratu z expedice STS-42 (22. ledna 1992) byl totiž tento družicový stupeň podroben důkladné revizi spojené s řadou úprav. K nejdůležitějším z celkového počtu 78 změn, které výrobce, firma Rockwell International na Discovery provedl, patřilo přidání brzdicího padáku a doplnění záložního způsobu řízení předního podvozkového kola. Došlo také k modernizaci elektronického vybavení a hydraulika obdržela nová, výkonnější čerpadla APU.

Po návratu na Kennedy Space Center okupoval renovovaný raketoplán halu č. 3 v OPF. Do motorového prostoru na zádi připojili technici koncem července tři hlavní kyslíkovodíkové motory SSME (výr. č. 2024, 2012 a 2017). V téže době byly také nainstalovány dva neutajované pokusy, totiž GCP a ODERACS. Proč zdůrazňujeme neutajované... Let STS-53 byl totiž devátou a poslední expedicí vyhrazenou pro ministerstvo obrany USA. Raketoplán tudíž nesl přísně utajovaný náklad; citováno z jednoho zahraničního pramene: Vznikly-li by nějaké pochybnosti o tom, kdo je hlavním zákazníkem letu Discovery, pak by letový symbol tyto pochybnosti vyvrátil. Má totiž tvar pětiúhelníku, tedy Pentagonu.

V průběhu vystrojování raketoplánu byla v polovině října nalezena závada na telemetrickém systému levého zadního modulu motorů RCS a OMS. Vzhledem k její závažnosti museli technici na pokyn se shora celý modul vyměnit. Rozsáhlá demontáž započala 21. října, přičemž jako náhradní blok posloužilo zařízení z raketoplánu Atlantis, který byl o čtyři dny dříve odeslán k Rockwellům k rozsáhlým úpravám.

Přes toto kanibalské řešení přivodila celá operace značný skluz v harmonogramu práce, takže původně plánovaný termín startu v polovině listopadu nebylo možno dodržet. Teprve 3. listopadu se Discovery přestěhoval do budovy VAB, aby zde došlo k doplnění sestavy startovacími motory SRB spolu s nádrží ET. Ráno 8. listopadu po propojení všech nezbytných systémů a obvyklých prověrkách putoval raketoplán na rampu 39A.

Simulované odpočítávání proběhlo za přísných bezpečnostních opatření a potom, 19. listopadu, se v nákladovém prostoru ocitlo i to hlavní - totiž přísně utajované zařízení. Pak následovalo tankování nádrží systému RCS a OMS hypergolickými pohonnými látkami a konečně - 30. listopadu - začal countdown naostro. Zpočátku šlo všechno jako na drátkách, pouze s příslušnými předem naplánovanými přestávkami, až do posledního přerušení v T -9 min v ranních hodinách 2. prosince. Se startem se počítalo v 06.59 EST (11.59 UT), ale jako obvykle zaúřadovalo počasí. V noci poklesly teploty až na 47°F (8°C), takže na vnější nádrži ET se vytvořila silná vrstva námrazy. Slunce toho dne vycházelo jen minutu před plánovanou dobou startu, a proto se vedení startovních příprav rozhodlo prodloužit poslední plánovanou přestávku a v čase T -9 min vyčkat na pomoc slunečních paprsků. Čekání se nakonec protáhlo na 85 minut; během této doby zvláštní tým IET (Ice Evaluation Team) několikrát zkoumal stav námrazy. Větší kusy ledu uvolněné vibracemi v průběhu startu by totiž mohly vážně poškodit dlaždice tepelné ochrany raketoplánu. Teprve když členové IET zjistili, že ledová krusta taje a přestává být nebezpečnou, bylo možno pokračovat v odpočítávání. Jeho poslední minuty už proběhly bez problémů. Ve 13.23.38 UT Discovery vzlétl z rampy a nabral kurs se sklonem dráhy 57°.

V T +124 s byly odhozeny motory SRB a v T +522 s - po vypojení motorů SSME - se družicový stupeň ocitl na suborbitální dráze 20-367 km. Ta byla v T +37 min po dosažení apogea změněna pomocí manévru OMS-2 na prakticky kruhovou ve výši 370 km nad Zemí. Pětičlenná osádka Discovery se mohla pustit do práce.

Raketoplánu velel David M. Walker, účastník dvou vesmírných expedicí (STS-51A v listopadu 1984 a STS-30 v květnu 1989). Funkci druhého pilota zastával Robert D. Cabana (STS-41 v říjnu 1990). Zkušení byli i dva letoví specialisté. MS-1, Guion S. Bluford, měl za sebou dokonce tři pobyty v kosmu: STS-8 v září 1983, STS-61A v listopadu 1985 a STS-39 v dubnu 1991. Všechno dohromady představovalo přes 513 hodin pobytu ve stavu beztíže. MS-2, James S. Voss, si vesmír prozatím ozkusil jen jednou, při misi STS-44 v listopadu 1991. Role nováčka připadla na třetího letového specialistu. Byl jím čtyřicetiletý Michael R. Clifford.

Úvodní pracovní prověrky zřejmě proběhly bez potíží. O průběhu letu nebyly sice vzhledem k jeho tajnému charakteru vydávány žádné podrobné zprávy, ale o hladkém průběhu jeho počátečních fázi svědčí okolnost, že už kolem 15.00 UT mohly být otevřeny dveře nákladového prostoru a že osádka Discovery obdržela pokyn k plnění úkolů na oběžné dráze.

V prvé řadě šlo o testování systémů tajné družice známé pod krycím jménem DoD-1 (Department of Defense). O družici byl oficiálně oznámen jediný údaj: její hmotnost, která včetně lůžka činila 10530 kg. Pravděpodobně šlo o fotoprůzkumnou nebo radiolokační družici.

Detail experimentu FARE (05.12.1992)Prověrky DoD-1 zřejmě příslušné pracovníky uspokojily, protože družice byla v 19.19 UT vypuštěna na vlastní oběžnou dráhu ve výši kolem 370 km. Přesné parametry nebyly zveřejněny.

Okamžikem vypuštění skončila tajná část úkolů, takže další průběh letu Discovery mohla veřejnost sledovat v obvyklé šíři. Zároveň skončil i zákaz fotografování z oken raketoplánu, který platil až do okamžiku vypouštění tajné družice.

"Šlo jim zřejmě o to," prohlásil Cabana, "abychom náhodou neukázali něco, co nesmí být zveřejněno."

Na fotografování ovšem nebylo prozatím ani pomyšlení. Osádka Discovery aktivovala přístroje CREAM a DME, sloužící k měření radiace v obytných prostorách. Začala také práce na lékařskobiologických experimentech, totiž na snímání očního pozadí a měření nitroočního tlaku. Konečně se v nákladovém prostoru rozjel automatický pokus GCPE.

Druhý den začal intenzívním pozorováním Země pomocí modifikované kamery HERCULES. Kamera je vybavena orientačním systémem, který umožňuje přesné stanovení zeměpisných souřadnic snímkovaného místa. Pro začátek byl středem zájmu ostrov Eleuthera na Bahamách, poloostrov Minch v Dánsku a ostrov Galveston u pobřeží Texasu. Astronauti se však také pokoušeli zachytit slabý laserový paprsek vysílaný ze Země v rámci pokusu BLAST. Konečným cílem experimentu je ověření možnosti přenosu zpráv mezi Zemí a tělesem na oběžné dráze pomocí laseru. Další experiment, FARE, sledoval různé způsoby přečerpávání kapalin ve stavu beztíže. Všechny takto získané poznatky budou využity při vývoji kosmické stanice Freedom.

V průběhu druhého dne letu piloti snížili dráhu raketoplánu z úvodních 370 km na 318-331 km. Nová doba oběhu činila 91,01 min, sklon dráhy k rovníku byl 57,00°. Manévr se uskutečnil v rámci příprav na pokus ODERACS, který spočíval ve vypuštění šesti kalibračních koulí. Pokus měl v podstatě sloužit ke kalibraci pozemních radiolokátorů i optických dalekohledů, sledujících tzv. kosmické smetí. Tyto drobné úlomky představují totiž reálné nebezpečí zejména pro rozměrnější objekty, jakými jsou raketoplány nebo kosmické stanice. Kalibrační koule byly vyrobeny ve dvou materiálově rozdílných provedeních. Tři kusy z hliníkových slitin, další tři z nerezové oceli. V každém souboru byly koule tří velikostí: 2, 4 a 6 palců, tj. 50,8, 101,6 a 152,4 mm v průměru. S vypuštěním celé šestice uložené ve standardním kanystru GAS se počítalo třetího dne letu v 11.22 UT, ale asi 10 minut před touto plánovanou dobou sdělili astronauti na Discovery pozemnímu středisku v Houstonu, že telemetrický systém vypouštěcího zařízení se neozývá. Nepomohlo ani záložní propojení mezi raketoplánem a kanystrem v nákladovém prostoru. Rich Clifford se proto pokusil naslepo aktivovat vypouštěcí zařízení přenosným dálkovým ovladačem, podobným zařízení, jaké se dodává k současným televizorům. Marně. Dvacetiminutové okno, vhodné pro operaci, uplynulo bez výsledku. Osádka Discovery dostala pokyn k přerušení marného úsilí a skupina expertů na Zemi se pustila do studia možných příčin závady. Astronauti se prozatím omezili na demontáž některých přístrojových panelů v kabině a na průzkum správného propojení příslušných konektorů. Jejich úsilí vyšlo naprázdno. Odpoledne čtvrtého dne letu došel tým odborníků na Zemi k názoru, že příčinou selhání pokusu ODERACS jsou vybité baterie. S tím se nedalo nic dělat - takže ani při další příležitosti (okno pro druhý pokus se otevíralo pátého dne letu) by se vypuštění nepodařilo.

Osádka Discovery proto raději pokračovala v technologických experimentech a v pozorování a fotografování Země. V rámci pokusu CRYOHP byly pátého dne letu vyzkoušeny nové typy tepelných trubic, určené pro Freedom. Místo s obvyklými freony či s amoniakem pracují s kapalným kyslíkem. S kyslíkovou náplní se počítá především u přístrojů, které je třeba ochladit na velmi nízké teploty, jako jsou např. detektory infračerveného záření.

Pokusy tedy pokračovaly vpřed plnou parou, ale některá nepotřebná zařízení byla naopak vypojena. Meteorologická předpověď pro nejbližší dny nevěstila totiž nic dobrého ani pro floridské letiště na KSC, které bylo primárním místem přistání raketoplánu při návratu na Zemi, ani pro záložní základnu Edwards AFB v Kalifornii. Řídicí středisko proto vyzvalo osádku Discovery, aby maximálně šetřila elektrickou energií, pro případ několikadenního neplánovaného prodloužení letu. Tisková konference, stanovená na pátý den, ovšem zrušena nebyla, protože její nároky na spotřebu elektřiny jsou minimální.

Přes veškerá úsporná opatření byl šestý den letu opět nabitý řadou experimentů. Bluford, Voss a Clifford se podrobili dalšímu vyšetření očí, navíc pokračovali s pokusem HERCULES a BLAST a také uvedli do provozu zařízení na výrobu mikrokapslí o průměru 50 až 100 mikrometrů. Tyto kapsle se používají při podávání léčiv s prodlouženým účinkem. V daném případě obsahovaly antibiotikum ampicilin. Mikrokapsle připravené v kosmickém prostoru byly po návratu raketoplánu porovnány s analogickými kapslemi vyrobenými za běžných technologických podmínek.

Discovery STS-53 po přistání na Edwards AFB (09.12.1992)Zatímco se letoví specialisté věnovali pokusům, prováděli oba piloti důkladnou prověrku navigačních a pohonných systémů družicového stupně, při níž došlo i ke krátkodobému zkušebnímu zážehu motorků RCS. Kontrola těchto zařízení se obvykle provádí až 24 hodin před přistáním, ale tentokrát byla o den uspíšena, aby nedošlo ke kolizi s experimentem OGLOW. Večer šestého dne letu byla opět snížena výška dráhy, jednak kvůli pokusu OGLOW (hustší atmosféra), jednak jako příprava k budoucímu přistání.

Sedmý den letu proběhl ve znamení pokusu OGLOW. V podstatě šlo o studium záření povrchu raketoplánu, které způsobuje atomární kyslík. Pokus ovšem vyžaduje, aby družicový stupeň zůstal dosti dlouhou dobu na noční straně oběhu. Vzhledem ke skutečné době startu Discovery a ke geometrii jeho dráhy nastala potřebná konstelace až 8. prosince. Astronauti snímkovali fluorescenci křemenných dlaždic a také sledovali, jak je tento efekt ovlivňován spalinami z trysek RCS a odpadní vodou vypouštěnou z nádrží raketoplánu.

Ostatní experimenty se zvolna chýlily ke konci. Velice úspěšná kamera HERCULES (pořídila přes 200 snímků, osmkrát více, než bylo v plánu) se vrátila nazpět do kontejneru na obytné palubě a uloženo bylo také zařízení BLAST. To nebylo tak úspěšné. Špatné počasí nad pozemními stanicemi na ostrově Maui (Havajské ostrovy), Ft. Stewart v Georgii a USAF Malabar Test Facility u Palm Beach na Floridě způsobilo, že ze 20 pokusů zachytil přijímač namontovaný na stropním okénku letové paluby vysílaný laserový paprsek jen ve dvou případech, a to ještě jen z části.

Večer toho dne došlo také k neplánované korekci dráhy. Manévrem motory RCS změnili piloti rychlost Discovery o 0,6 m/s, aby se bezpečně vyhnuli drobnému úlomku, letícímu kosmickým prostorem. Osmý den letu byl zároveň dnem posledním. Původně proponované přistání na Floridě řídicí středisko pro nízkou oblačnost odvolalo. Po nezbytných přípravách a po brzdicím manévru přistál tedy Discovery na betonové dráze 22 základny Edwards AFB v Kalifornii, po letu trvajícím 7 dní 07 h 19 min 19 s. Kola hlavního podvozku se dotkla země ve 20.43.17 UT, příďové kolo ve 20.44.04 UT a o necelou minutu později se raketoplán zastavil.

Jeho osádka však mohla opustit kabinu až po půldruhé hodině. V předním modulu motorků RCS došlo totiž k úniku toxických pohonných látek a teprve když pozemní tým vybavený dýchacími přístroji potvrdil, že nehrozí nebezpečí, dovolili pětici astronautů vystoupit na letištní plochu a odebrat se k rodinám.

Pro Discovery však žádný odpočinek neexistoval. Ještě téhož dne byly zahájeny přípravy k jeho převozu zpět na Floridu na hřbetě Boeingu 747-SCA.


Aktualizováno : 06.12.1997

[ Obsah | Pilotované lety | STS ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.


(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-53/index.htm)

Stránka byla vygenerována za 0.139710 vteřiny.