Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Pilotované lety > STS > STS-70 Di/F-21
tisk 
M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1995-035A 13.07.1995 22.07.1995 8d22h20m TDRSS-G


Posádka STS-70
Posádka :
Henricks,T.T.[VE] | Kregel,K.R.[PL] | Thomas,D.A.[MS] | Currie[ová],N.J.[MS] | Weber[ová],M.E.[MS]

[ Popis letu | Obrázky | Experimenty | STS-70 v NASA ]


Znak STS-70Popis letu (text, určený pro L+K 10/96 poskytl Mgr. A.Vítek)

STS-70/TDRS-G

DATLOVÉ KONTRA RAKETOPLÁN

Ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc., Mgr. ANTONÍN VÍTEK CSc.

Přípravy k letu STS-70 byly zahájeny v sobotu 11. února 1995 jen pár hodin poté, co byl raketoplán Discovery po ukončení mise STS-63 odtažen do haly č. 2 v budově OPF. Po vyložení modulu Spacehab a družice SPARTAN pokračovaly další operace vcelku nerušeně vpřed. V březnu byly jako obvykle demontovány hlavní motory SSME. Jejich výměna za novou trojici (výr.,č. 2036, 2019, 2017) se sice opozdila o tři týdny, protože bylo třeba vyměnit vysokotlaké čerpadlo okysličovadla na prvním z uvedených motorů, ale vedoucí pracovníci se přesto rozhodli uspíšit datum vzletu Discovery z původně plánovaného 22. června již na 8. 6. 1995. Start raketoplánu Atlantis k Miru se totiž posunul z konce května až na druhou polovinu června (viz L+K 8/1996), takže bylo nutno změnit pořadí letů. Že všechno nakonec dopadlo úplně jinak, nezavinilo tentokrát ani počasí, ani technické problemy. Celou věc měl na svědomí jen a jen párek ptáků.

Původně poklidné přípravy ovšem po zkrácení termínů nabraly už v dubnu rychlejší tempo.

Dne 10. dubna dokončili technici v hale č. 3 v budově VAB sestavování startovacích motorů SRB výr. č. 360L044A a 360L0448, 13. dubna k nim připojili nádrž ET (výr. č. ET 71 ) a další týden, v pondělí 17. dubna, zahájili instalaci SSME. Ta byla dokončena během dvou dnů. Po nevyhnutelných prověrkách putoval Discovery 3. května do VAB a odtud po připojení k SRB a ET v časných ranních hodinách 11. 5. na rampu 39B. Tady v PCR (Payload Changeout Room) čekala již od 2. května retranslační družice TDRS-G dokonce s plnými nádržemi pohonných látek. Na pohled bylo tedy vše v nejlepším pořádku. V pondělí 13. května došlo k umístění družice do nákladového prostoru a ve dnech 15.-18. května proběhly zkoušky jejího propojení na systémy raketoplánu.

Ve středu 17. května přiletěla na Kennedy Space Center osádka Discovery, kterou tvořili velitel plk. USAF Terrence T. Henricks (STS-44 v listopadu 1991 a STS-55 v dubnu 1993), pilot Kevin R. Kregel (nováček), letový specialista č. 1 (MS-1) Donald A. Thomas, PhD. (STS-65 v červenci 1994), MS-2 mjr. US Army Nancy J. Currieová (STS-57 v červnu 1993) a MS-3 Mary Ellen Weberová, PhD. (nováček). Tato pětice se zúčastnila zkušebního odpočítávání TCDT (ve dnech . 18.-19. května), po němž komise FRR potvrdila datum startu na 8. června.

Mezitím nerušeně pokračovaly přípravy systémů družice a její urychlovací jednotky IUS k letu. Odpoledne 31. května si však technici při práci na rampě povšimli dvojice ptáků, sedících na povrchu nádrže ET. Šlo podle pozdějšího zjištění ornitologů o párek datlů zlatých (Colaptes auratus), kteří se rozhodli, že si v měkkém polyuretanovém potahu nádrže vydlabou hnízdo pro snůšku svých vajec. Práce jim šla od ruky jedna radost: první odhad počtu děr po přistavení jeřábů k raketoplánu činil 78, přičemž některé z nich měly průměr až 100 mm. Několik techniků se pustilo do zalepování otvorů v izolaci na přístupnějších místech, další zajišťovali přísun pětasedmdesátimetrového jeřábu s pracovní plošinou, aby se bylo možno dostat k horním partiím nádrže a vedení startovních příprav nahonem svolalo odborníky, aby se poradili o nečekaném problému. Vzhledem ke značnému rozsahu poškození tepelné izolace bylo nakonec rozhodnuto start Discovery odložit na 13. července a celou sestavu přesunout zpět do VAB, kde byly pro opravy příhodnější podmínky. Znamenalo to ovšem opět uložit TDRS do PCR, takže teprve 8. června se mohl raketoplán vrátit do montážní haly č. 3. Opravy pěnové izolace zde probíhaly ve dne v noci, víkend-nevíkend, takže již ve středu 14..června byly všechny šrámy zaceleny (nakonec jich pracovníci nalezli téměř 200), takže hned další den ráno se vypouštěcí zařízení MLP-2 s raketoplánem mohlo vrátit zpět na rampu 39B. V pátek usadili technici družici TDRS znovu do nákladového prostoru, kde 19. června proběhly zkoušky jejího propojení se systémy družicového stupně. K zaplašení datlů postačily vlající staniolové pásky, takže pokus o nové zahnízdění se neopakoval.

Start STS-70Dne 10. července přiletěla proto na Floridu opět letová osádka, ne však přímo, jak bývá zvykem. Vzhledem k bouřce, doprovázené silným lijákem, museli astronauti přistát na mezinárodním letišti v Orlando, odkud dorazili na kosmodrom pronajatými automobily. Do svého přechodného obydlí v OCB se proto dostali až kolem osmé hodiny večer. V té době již probíhalo ostré odpočítávání, které započalo téhož dne v 10.00 místního času EDT (tj. 14.00 UT) jako obvykle od T -43 h. Všechno probíhalo hladce. Jediné zdržení v délce 55 sekund nastalo až v T -31 s, kdy bylo třeba prověřit správnou funkci destrukčního povelového systému na nádrži ET. Discovery proto ke svému 21. letu do vesmíru odstartoval 13. července 1995 ve 13.41.55 UT s necelou minutou zpoždění, což na počátku dvouapůlhodinového startovního okna nic neznamenalo. Start proběhl nominálně. SRB byly odhozeny v T +122,76 s, zatímco povel k vypojení hlavních motorů vydaly počítače v T +510,6 s. Raketoplán po odhození nádrže ET pokračoval setrvačností v letu až do apogea, kde v T +42 min manévrem OMS-2 přešel na pracovní dráhu ve výši 296 km se sklonem 28,5° k rovníku. Po obvyklých prověrkách dostala osádka souhlas s pokračováním letu a otevřela nákladový prostor.

Družice TDRS-G při uvolněníDon Thomas a Mary Weberová se rovnou pustili do příprav k vypuštění družice TDRS-G. Její prověrky proběhly bez problémů. Otočný prstenec nasměroval sestavu urychlovací jednotky IUS s připojeným satelitem ven z nákladového prostoru pod úhlem 57° a Thomas pak 13. 7. v 19.55 UT přesně podle plánu odpálil výbušné svorníky poutající kolos o hmotnosti 17 134 kg k lůžku. To stačilo, aby stlačené pružiny celé těleso plavně urychlily do prostoru. Přibližně o 15 minut později velitel Discovery Tom Henricks zvýšil manévrem motory OMS rychlost raketoplánu, aby se dostal do bezpečné vzdálenosti, až dojde k zážehu motoru prvního stupně jednotky IUS plánovanému na 20.55 UT. Družice se pak vydala po přechodové dráze na dráhu stacionární, na níž byla usazena zážehem druhého stupně kolem 02.30 UT dne 14. července.

Vypuštěním retranslační družice byl splněn hlavní úkol celé mise. Bezprostředně nato nastalo v Houstonu velké pozdvižení. Pracovníci řídicího střediska MCC se začali stěhovat do nových prostor. Starý prostor MCC, který sloužil americkým pilotovaným letům nepřetržitě po tři desetiletí od letu Gemini 4, ovšem zůstal prozatím v provozu, protože se počítalo s tím, že do počátku roku 1996 bude používán pro řízení startů a přistávání raketoplánů. Ale úderem 00.30 UT dne 14. července (v 21.30 CDT 13. 7.) zahájila noční směna rutinní provoz v novém sálu, známém pod přízviskem "White FCR" (Flight Control Room, čti "fikr"). To již osádka Discovery nerušeně spala.

Den nato, krátce po 08.00 UT 14. července, byla v poklidném tempu zahájena další činnost. Astronauty čekalo celkem 20 pokusů na obytné i na letové palubě. Spektrometry experimentu Windex sloužily ke sledování fluorescence povrchu raketoplánu, vyvolané bombardováním jeho tepelné ochrany atomy kyslíku.

Fluorescenci ovšem ovlivňovaly i spaliny z trysek motorů. Příežitost ke studiu tohoto vlivu dostala Nancy Currieová, když velitel Tom Hendricks snížil pomocí motorů OMS poněkud dráhu Discovery na 282-314 km s dobou oběhu 90,6 min, aby optimalizoval podmínky budoucího přistání. Henricks, Kregel a Weberová odpovídali na otázky amerických občanů, zprostředkované na palubu raketoplánu prostřednictvím veřejné počítačové sítě New York Times On-Line Services.

K odpočinku se tentokrát astronauti uložili ve 23.12 UT.

Další den - 15. července - se dopoledne piloti ujali kamery HERCULES, spojené s počítačem a navigačním zařízením, které umožňuje přesně zaznamenávat souřadnice oblastí na povrchu Země u jednotlivých snímků. První pokus o adjustaci inerciální plošiny připojené ke kameře se nezdařil; bylo třeba, aby astronauti získali praxi v zaměřování referenčních hvězd.

Weberová při práci s BDSMary Weberová zkontrolovala inkubátor BDS a zjistila, že buněčné kultury se vyvíjejí podle předpokladů. Ted' však přišlo to hlavní: na astronautku čekaly testy ostrosti vizuálního vnímání. Aby však k nim mohlo dojít, musel nejprve Kregel odstranit své kolegyni z oka rušivé zrníčko prachu.

Odpoledne toho dne se kamerou HERCULES zabývali pro změnu Kregel a Currieová. Přitom pokračovaly samozřejmě i ostatní experimenty.


Kompletní posádka STS-70 na oběžné drázeV neděli 16. července se ještě celá osádka Discovery zúčastnila neodmyslitelné tiskové konference. K budíčku 17. července došlo již krátce po půlnoci houstonského času (05.00 UT). Takto nezvyklé zkracování doby odpočinku bylo ovšem zaviněno časnou dobou plánovaného přistání a postižení astronauti se s tím museli smířit.

Nancy Currieová odeslala na Zemi videozáběry vyvíjejících se rybích zárodků, zatímco její kolegyně Weberová zjištovala stav buněčných kultur v BDS. S radostí konstatovala, že se kultury vyvíjejí lépe než na Zemi.

Henrick a Kregel pokračovali v pokusech s kamerou HERCULES. Stále ještě je pronásledovaly problémy s adjustací její inerciální plošiny, ale přesto se jim podařilo nasnímkovat již 95 % plánovaných objektů na povrchu Země.

Všichni astronauti také trpělivě zodpověděli řadu dotazů reportérů ze stanice CNN, stejně jako na zvědavé otázky, které astronautům položili zájemci z celého světa prostřednictvím počítačové sítě INTERNET.

Celá mise probíhala v pohodě. Jediný problém způsobila pojistka, vyhozená zkratem v poškozené šňůře u vysavače, sloužícího k čištění mechanických filtrů v klimatizační jednotce. Vysavač se během letu běžně používá jen třikrát: po dosažení oběžné dráhy, v polovině letu a den před přistáním. Aby bylo možno dodržet tento postup, museli astronauti šňůru vysavače zkrátit o poškozené místo.

Další den - 18. července - vstávala celá osádka družicového stupně již před půlnocí houstonského času (kolem 04.40 UT).

Krátce po budíčku si astronauti všimli malého poškození na jednom.okně, pravděpodobně způsobeného dopadem mikrometeoritu. Miniaturní kráter měl průměr asi 1,5 mm a hloubku necelý milimetr.

Den proběhl ve znamení experimentů. Astronauti odvysílali na Zemi snímky kultur lidských rakovinných buněk. Pokračovalo také snímkování Země kamerou HERCULES bez ohledu na přetrvávající potíže s její inerciální plošinou.

Během dne byl také poprvé spuštěn pokus MSE s přípravou mikrokapslí obsahujících antibiotika. Tyto mikrokapsle, jejichž výroba by měla být ve stavu beztíže podstatně efektivnější, zajišťují pomalé postupné uvolňování léčiva v lidském těle.

Po budíčku 19. července (03.42 UT) se konečně Kregelovi podařilo nastavit bezchybně inercialní plošinu kamery HERKULES podle hvězd. Astronaut později během dne odvysílal na Zemi řadu záběrů z této kamery.

Don Thomas pokračoval s experimenty na zařízení MSE, zatímco Currieová kontrolovala přístroj CPCGE sloužící k přípravě bílkovinných krystalů a ještě pomáhala veliteli a pilotovi při práci s kamerou HERCULES. Navíc se pokusila o dokumentární fotografie okna poškozeného dopadem mikrometeoritu. Weberová pokračovala v obsluze inkubátoru BDS. Dokončovala se také pozorování fluorescence raketoplánu v rámci experimentu Windex.

V průběhu odpoledne však už byly jak HERCULES tak Windex uzavřeny a pomalu se chýlily ke konci i biologické pokusy.

Ve čtvrtek 20. července piloti provedli zevrubnou prohlídku všech systémů raketoplánu, zatímco zbytek osádky ukončoval zbylé experimenty a zabýval se úklidem vnitřních prostor raketoplánu v rámci příprav na přistání. To bylo plánováno na ráno 21. července. Vzhledem k dobré meteorologické předpovědi se záložní letiště na Edwards AFB v Kalifornii na přijetí raketoplánu nepřipravovalo.

Počasí si však postavilo hlavu. Nízká oblačnost a přízemní mlha způsobily, že přistání na Floridě, plánované na 11.54 UT resp. na 12.31 UT, muselo být ve 12.10 UT odvoláno a ředitel letu nařídil prodloužení mise o jeden den. Protože i na 22. července byla na KSC hlášena nízká oblačnost (plánované přistání v 10.26 resp. 12.02 UT), počítalo se tentokrát i s možností přistání na Edwards AFB (ve 12.29 UT), samozřejmě, že zbytečně.

Přistání STS-70 (v pozadí VAB)První termín 22. června na Floridě sice nevyšel, protože bylo třeba vyčkat na rozplynutí ranních mlh, ale pak již vše klapalo jak na drátkách. Po brzdicím manévru v 11.00 UT dosedl Discovery hlavním podvozkem na dráhu 33 SLF na KSC ve 12.02.00 UT. Příd'ové kolo se dotklo betonu o 11 sekund později a raketoplán se definitivně zastavil ve 12.02.57 UT po letu trvajícím 8 dní 22 h 21 min 02 s.

Jeho osádka se ještě téhož dne vrátila do Houstonu. Discovery byl odtažen do haly č. 1 OPF k přípravám k transportu do Palmdale v Kalifornii do závodů firmy Rockwell International k pravidelné údržbě (OMDP - Orbiter Maintenance Down Period), v jejímž rámci má být vybaven přídavnými nádržemi na kyslík a vodík a vnější přechodovou komorou, potřebnou při letech k plánované mezinárodní kosmické stanici.

K jeho odletu na hřbetě Boeingu 747SCA do Kalifornie došlo 27. září 1995. Zpět do služby se má vrátit po devíti měsících. Nejbližší jeho plánovanou misí je STS-82 v únoru 1997, během níž se má uskutečnit druhá servisní expedice k družicové observatoři HST.


Aktualizováno : 21.04.1997

[ Obsah | Pilotované lety | STS ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.


(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-70/index.htm)

Stránka byla vygenerována za 0.134453 vteřiny.