| M.označení
| Start
| Přistání
| Délka letu
| Poznámka
|
| 1982-063A
| 24.06.1982
| 02.07.1982
| 7d21h51m
| 1. návštěva na Saljutu 7
|
Posádka : Džanibekov,V.A.[VE]
| Ivančenkov,A.S.[PI] | Chrétien,J.L.[KV](Francie)
Popis
letu : (podle Přehledů kosmonautiky 1982 se svolením RNDr. P. Lály
CSc)
Let první sovětsko-francouzské posádky na stanici
Saljut 7. Volací znak PAMIR, velitelem byl plk.
Vladimir Alexandrovič Džanibekov (nar. 13. 5. 1942, v oddílu
kosmonautů od r. 1970, třetí let), palubním inženýrem
Alexandr Sergejevič Ivančenkov (nar. 28. 9. 1940, v oddílu
od r. 1970, druhý kosmický let) a funkci kosmonauta
výzkumníka zastával francouzský občan pplk.
Jean-Loup Chrétien
(nar. 20. 8.1938, ve výcviku od r. 1980). Záložní posádku tvořili
Leonid Kizim,
Vladimir Solovjov a
Patrick Baudry.
Nosná raketa byla vypuštěna přesně v plánovanou dobu
17.29.53 SEČ na předběžnou dráhu ve výši 200 - 248 km
s periodou 88,7 min. Po dvouimpulsové korekci na 4. oběhu
byla dráha zvýšena na 248 - 277 km, perioda 89,6 min.
Následující den od 2.00 do 8.00 SEČ kosmonauti odpočívali.
Po další dvouimpulsové korekci byla výška dráhy 295 - 314
km, perioda 90,4 min. Vlastní setkávací manévr byl zahájen
v 15.38 SEČ, když se loď dostala do radiového kontaktu se
stanicí (vzdálenost 20-25 km). Brzdící motor byl zapálen ve
vzdálenosti 4 a 1,5 km od stanice, ostatní manévry zajistily
malé trysky. celý manévr řídil palubní počítač dopravní
lodi, ve vzdálenosti 900 m však musel řízení převzít velitel
V. Džanibekov. Připojení k zadnímu uzlu stanice úspěšně
ukončil 25. 6. v 18.46 SEČ nad Libyí celých 14 min před
plánovaným okamžikem.
Po prověrce hermetičnosti kosmonauti ve 22.00 SEČ
přestoupili na palubu stanice, kde se setkali se základní
posádkou A. Berezovým
a V. Lebeděvem. První pracovní den
pětičlenné posádky trval od 10.00 do 21.00 SEČ. Kosmonauti
zahájili první ze 14 společných experimentů. Přístrojové
vybavení má celkem 435 kg, z toho asi 180 kg bylo na stanici
už při startu, 242 kg dopravila loď Progress 13 a 15 kg
přivezli kosmonauti s sebou.
Experimenty
byly rozděleny do několika skupin. Mezi lékařské patřily DS 1 (ultrazvukové
měření rychlosti prouděni krve do mozku), ECHOGRAFIE (měření změn základních
parametrů srdeční činnosti), POSTURE (sledování změn orientace a polohy v důsledku
vizuální stimulace při pohybu a v klidu). Další skupinu tvořily biologické experimenty
CYTOS 2 (sledování vlivu antibiotik na různé bakterie v podmínkách beztíže);
speciální inkubátor byl už na stanici připraven, ampule se vzorky kosmonauti
přivezli s sebou a BIOBLOC 5 (studium vlivu těžkých iontů kosmického záření
na živě organismy). Komplex technologických experimentů byl nazván ELMA (Elaboration
de Materiaux dans l'Espace). Součástí experimentu byla tepelná kalibrace nové
sovětské pece KRISTALL, měření rychlosti rozpouštění tuhé slitiny ve vlastní
tavenině (experiment DIFFUSION) a přípravy slitiny prvků, které se na Zemi nemísí
(hliník a indium). Po odletu návštěvní posádky bylo v rámci experimentu ELMA
2 zpracováno ještě dalších 24 ampulí se vzorky. Velká pozornost byla věnována
astrofyzikálním experimentům. Fotografická komora s velkou citlivostí byla použita
pro studium atmosféry, meziplanetární hmoty a slabých galaxií ve viditelném
a blízkém infračerveném oboru v experimentu PIRAMIG. V experimentu PCN (Photographie
du Ciel Nocturne) se citlivou kamerou snímkovalo světlo noční oblohy. Registrace
rentgenového záření galaktických a extragalaktických zdrojů (v oboru 2-600 keV)
s časovým rozlišením 1 ms bylo úkolem experimentu SIRÉNE. Kromě toho se zkoušela
aparatura pro zvýšení rozlišovací schopnosti pozorování gamma záření z kosmu.
Dne 30. 6. byla podle měření pozemních stanic dráha
stanice ve výši 281-307 km a perioda 90,3 min. Dne 1. 7., na
závěr letu, kosmonauti prověřili systémy dopravní lodi Sojuz
T-6 a zkušebně zapálili na 69 s její manévrovací motor. Nová
výška dráhy byla 284-332 km, perioda 90 min. Všechny získané
materiály byly uloženy do kabiny lodi. Dne 2. 7. kosmonauti
přestoupili do dopravní lodi která se ve 12.04 SEČ oddělila
od stanice Saljut 7. Ve 13.05 SEČ byl odhozen orbitální úsek
lodi s nepotřebným odpadem (zanikl za 48 dní po startu, tj. 11.8).
Sestup z oběžná dráhy začal ve 14.35 SEČ zapálením
motoru nad jižním Atlantikem na 198,8 s. Tím se rychlost
lodi snížila z původních 7460 m/s na 7345 m/s. Pilotní
kabina se od přístrojového úseku oddělila ve 14.47 SEČ ve
výši 227 km nad Nigérii. Do hustých vrstev atmosféry ve výši
100 km vstoupila kabina ve 14.57 SEČ nad Tureckem. Rádiové
spojení s kabinou bylo vlivem brzdění ve výši 70 - 30 km
přerušeno na 4 min. Kabina s kosmonauty měkce přistála
s odchylkou 4 km v cílové oblasti 65 km severovýchodně od
Arkalyku v 15.21.10 SEČ.
Stejně jako start bylo i přistání přenášeno přímým přenosem
v sovětské a francouzské televizi. Kosmonauti se pak vrátili na kosmodrom a
6. 7. přiletěli do Moskvy. Dne 9. 7. byli vyznamenáni v Kremlu a na francouzském
velvyslanectví. 0ba francouzští kosmonauti se vrátili do Paříže 12. 7. a 16.
7. byli přijati prezidentem Mitterrandem. Sovětští účastníci letu navštívili
Francii v září 1982 při kongresu Mezinárodní astronautické federace.
Aktualizováno : 28.10.2001
[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz T ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_t/so-t6/index.htm)
