| M.označení |
Start |
Přistání |
Délka letu |
Poznámka |
| 1985-092A |
03.10.1985 |
07.10.1985 |
4d 1h45m |
USA 11, USA 12 |
Posádka :
Bobko,K.J.[VE] |
Grabe,R.J.[PL] | Hilmers,D.C.[MS]
| Stewart,R.L.[MS] | Pailes,W.A.[PS]
[ Popis letu | Obrázky
| Experimenty | STS-51-J
v NASA ]
Popis
letu : (převzato z L+K 14/86 se svolením Mgr. A.Vítka)
STS-51-J
V ŽOLDU PENTAGONU
ANTONÍN VÍTEK, CSc.
Ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc.
Je politováníhodné, že první start čtvrtého amerického raketoplánu Atlantis
v rámci letu STS-51-J měl ryze vojenský charakter a jako takový byl prohlášen
za přísně tajný, údajně kvůli nácviku procedur utajování.
Přitom se všeobecně vědělo, že na palubě raketoplánu je dvoustupňová
urychlovací raketa IUS se dvěma vojenskými telekomunikačními družicemi
USAF typu DSCS-3. Každá z nich má hmotnost 890 kg, průměr 2,7 m a délku
2 m. Družice jsou vybaveny převáděči, pracujícími v pásmu 7/8 GHz a počítá
se s jejich desetiletou životností. O tom, že budou vypouštěny v párech
z kosmických raketoplánů, se hovořilo v Kongresu již v roce 1981 i s tím,
že první akce tohoto druhu se očekává v létě roku 1985.
V obytných prostorách byl umístěn experiment NASA zvaný Bios, který
sledoval úroveň toku částic kosmického záření s vysokou energii uvnitř
raketoplánu.
V
rámci utajení nebyl předem zveřejněn přesný čas startu. Atlantis nakonec
odstartoval 3. 10. v 15.16 UT.
Jeho velitelem byl plk. Karol J. Bobko a pilotem pplk. Ronald J. Grabe.
K osádce patřili mjr. David C. Hilmers a plk. Robert L. Stewart jako letoví
specialisté a specialista pro užitečné zatížení mjr. William D. Pailes
od kosmické divize USAF.
Parametry oběžné dráhy nebyly kupodivu utajovány. Víme, že během letu
STS-51-J bylo dosaženo nového výškového rekordu pro raketoplány. Po dosažení
prvního apogea, přibližně v T+40 min, přešel Atlantis na dráhu 470-476
km se sklonem k rovníku 28,52°. Na sedmém oběhu, asi po jedenácti hodinách
letu, se dráha změnila na eliptickou, s parametry 475-515 km při stejném
sklonu. Tím byl překonán rekord Challengeru při letu STS-41-C,
kdy se opravovala družice Solar Maximum Mission (viz L+K 60, 1984, č. 14,
s. 544), který tehdy dosáhl maximální výšky 494 km. Přitom 500 km nad zemským
povrchem představuje u raketoplánu asi 50% jeho maximálního dostupu.
Svůj vlastní rekord měl Atlantis překonat během letu STS-61-J, při němž
se počítalo s vypuštěním Hubbleova kosmického dalekohledu HST ve výši 585
km. Před katastrofou Challengeru se počítalo se startem 8. srpna t. r.
Na vysoké dráze zůstal Atlantis po celý zbytek letu i po úspěšném vypuštění
urychlovaci rakety IUS s družicemi. Návrat na Zemi proto trval o něco déle
než obvykle a skončil 7. 10. přistáním na Edwards AFB v 17.01 UT.
Aktualizováno : 18.07.1997
[ Obsah | Pilotované
lety | STS ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-51j/index.htm)
