[ Obrázky ]
Ruská
raketa pro vynášení těžkých nákladů. Nosnost až 25 tun.
Jde o raketu se standardním řazením stupňů. Oba stupně používají motory RD-253.
Pohonnou jednotku tvoří čtyři motory, každý s vlastním turbočerpadlovým agregátem,
poháněným generátorovým plynem o tlaku 39,4 MPa. Částečně vyexpandovaný generátorový
plyn se dodatečně spaluje za tlaku 17,7 MPa ve spalovací komoře raketového motoru.
Díky tomu se podařilo u dvousložkové kombinace oxid dusičitý + asymetrický dimetylhydrazin
dosáhnout specifického impulsu v rozmezí 2795-3100 Ns.kg-1 (vyššího
než u Ariane).
Základní varianta Protonu byla dvoustupňová a měla nosnost 12200 kg.
Od roku 1966 ze už nepoužívá.
V současné době je standardní verzí třístupňová raketa s nosnou kapacitou
19000 kg. Uplatňuje se při startech nejtěžších družic a bloků družicových
stanic. Motor třetího stupně má tah 0,6 MN.
Pro vypouštění meziplanetárních sond a geostacionárních družic je Proton doplněn
čtvrtým stupněm D a DM na kyslík a vodík s tahem 160 kN. Teoretická nosnost
na nízkou dráhu je pak až téměř 25000 kg. Obvykle se ale raketou vynášely na
LEO náklady o hmotnosti cca 20 tun a v poslední době tvoří převážnou většinu
nákladů geostacionární družice (o hmotnosti až 5 tun).
Proton má délku 65-70 m a startovací hmotnost asi 950 tun.
V NPO Chruničeva vznikl také horní stupeň Briz
(Breeze), používaný v současnosti jako třetí stupeň lehké nosné rakety
Rokot, která vznikla přestavbou dvoustupňové
mezikontinentální rakety označované v kódu NATO SS-19. Při třech experimentálních
startech byla raketa Rokot vypouštěna
ze sila na kosmodromu Tjuratam
(Bajkonur), v budoucnu však pro ni bude vybudováno vypouštěcí zařízení
na kosmodromu Pleseck
(pochopitelně spolu s nezbytnou technickou pozicí zahrnující montážní halu
pro předletové zkoušky rakety a připojení užitečného zatížení, kompresorovou
a plnicí stanici, obslužnou věž apod.) a Svobodnyj
(upravená sila mezikontinentálních raket). Raketa o vzletové hmotnosti
107 t má nosnou kapacitu 1850 kg na dráhu ve výšce 400 km. Stupeň Briz
o délce 3,38 m a průměru 2,28 m váží při startu 6400 kg a je schopen opakovaného
zážehu. Pohonnou látkou je asymetrický dimetylhydrazin a oxid dusičitý.
Proton M
Modernizací původního Protonu vznikla raketa Proton M. Výsledkem prací bylo
zvýšení nosné kapacity na geostacionární dráhu, zvětšení prostoru pro užitečné
zatížení pod aerodynamickým krytem, zvýšení spolehlivosti, atd. Proton M je
podle potřeby opatřován urychlovacím blokem Briz M, a ve vývoji je i kyslíkovodíkový
blok KVRB. S blokem Briz M má nosnost na geostacionární dráhu 3 t, s blokem
KVRB až 4,2 t.
Blok Briz-M byl vyvinut v konstrukční kanceláři
Saljut (součást GKNPC Chruničeva) a vyznačuje se originální kombinací původního
strupně Briz s toroidálními dodatečnými palivovými nádržemi, které jsou na původní
stupeň nasunuty a odhazují se ihned po jejich vyčerpání.
Kyslíko-vodíkový horní stupeň KVRB o délce 8,6 m
a průměru 4 m rovněž vyvíjí NPO Chruničeva. Pohonnou jednotkou stupně bude restartovatelný
(až 5 zážehů) motor KVD-1M o tahu ve vakuu 73,58 kN, doplněný dvojicí řídicích
motorů výkyvných ve dvou osách. Nový horní stupeň by měl být použitelný i na
raketách Angara, Zenit,
Eněrgija-M.
Aktualizováno : 10.09.2017
[ Obsah | Rakety
a kosmodromy ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/nosice/rusko/proton/index.htm)
