SPUTNIK 2
LISTY Z HISTORIE
Ing. Pavel KNAP
Letectví + kosmonautika č.3 / 1971, str.115
Prohlášeni
TASSu k vypuštění prvního Sputniku přiblížilo družici, objasnilo účel jejího letu
a informovalo o dráze, na niž se dostala. Ale jeden z odstavců zprávy napověděl
také něco o dalších plánech sovětských vědců:
"Po dobu Mezinárodního geofyzikálního roku hodlá Sovětský svaz vypustit
ještě několik umělých družic Země. Tyto další družice budou větši a těžší a
umožni rozšířit program vědeckých výzkumu."
Snad nikdo nepředpokládal, že se prognóza vyplní tak brzy. Rozbouřená hladina
zájmu o vesmír se ještě neuklidnila, když sovětská tisková agentura vyslala
do světa novou zprávu, souměřitelnou s onou, která měsíc předtím vyvolala tak
nesmírné vzrušeni.
"Podle programu Mezinárodního geofyzikálního roku v oblasti studia horních
vrstev atmosféry a také oblasti studia fyzikálních procesů a podmínek života
v kosmickém prostoru byla 3. listopadu v Sovětském svazu vypuštěna druhá umělá
družice Země. Druhý Sputnik; vytvořený v SSSR, je posledním stupněm rakety a
jsou v něm umístěny komory s vědeckou aparaturou. Druhá umělá družice má aparaturu
pro studium slunečních paprsků v krátkovlnné, ultrafialové a rentgenové oblasti
spektra (pozn,: jak bylo později oznámeno, šlo o fotočlánky s výměnnými filtry,
propouštějícími záření v oblastech 3 až 8 ?. 8 až 22 ?, 44 až 120 ? a v čáře
L?, tj. 1216 ?); aparaturu pro studium kosmických paprsků (pozn.: tu tvořila
dvojice Geiger-Müllerových počítačů); aparaturu pro studium teploty a tlaku;
hermetickou komoru s pokusným zvířetem (psem), soustavou na upravováni vzduchu,
zásobou potravy a přístroje pro studium životních procesů v podmínkách kosmického
prostoru; aparaturu pro vysílání údajů o vědeckém měřeni na Zemi; dva vysílače
o kmitočtu 40,002 a 20,005 MHz (délka vlny asi 7,5 a 15 m) a potřebné zdroje
elektrické energie. Celková váha této aparatury, pokusného zvířete a zdrojů
elektrické energie činí 508,3 kg."
Sputnik
číslo 2 měl za úkol uskutečnit také některá měřeni fyzikálních veličin v prostoru,
avšak hlavním vědeckým objektem - a současně hlavním předmětem zájmu odborníků
i prostých lidí celého světa - byl pokusný psík na jeho palubě. Agentury uváděly
i jeho "profil" - fenka sibiřského loveckého psa, lajky, zvaná podle
bílého zabarvení srsti Limončik = Citrónek. Start družice s živým tvorem na
palubě měl přinést odpověď na otázku související už bezprostředně s přípravami
budoucího letu člověka do vesmíru: jak bude živý organismus snášet kombinované
podmínky stavu beztíže a působení kosmického prostoru.
Sovětští vědci k novému pokusu nepřistoupili bez předchozích zkušeností - nejprve
vypouštěli ve výškových raketách pokusná zvířata do 100 - 110 km, později až
do 200 - 210 km. Avšak při těchto experimentech se doba pobytu zvířat ve sledovaných
oblastech počítala pouze na minuty. Pokus s lajkou na palubě Sputniku 2 mohl
odpovědět, jaké je dlouhodobé působeni všech uvažovaných faktorů. Přístroje
zaznamenávaly tep zvířete, dechovou frekvenci, krevní tlak, byly pořizovány
elektrokardiogramy a sledovány životni podmínky.
Sputnik 2, jak již bylo řečeno, tvořil jeden celek s posledním stupněm nosné
rakety. Délka jeho přední kuželové částí, kde v trubkové konstrukci spočívalo
celé užitečné zatíženi (při startu je chránil aerodynamický kryt, který se po
průletu hustými vrstvami atmosféry oddělil), činila 4,95 m (celkovou délku tělesa
na dráze odhadovali západní odborníci na základě optických i radarových pozorováni
přibližně na 24 m), průměr základny 0,90 m. Užitečné zatížení bylo rozděleno
do tří hlavních celků. Válcovité těleso vpředu obsahovalo aparaturu pro měřeni
teplotních i fyzikálních podmínek okolního prostoru, v kulovém pouzdru (shodném
se Sputnikem 1) byly zdroje elektrické energie a vysilače (každý s výkonem 1000
mW) a konečně ve třetí části - hermetické válcovité komoře - bylo pokusné zvíře
spolu s přístroji pro úpravu vzduchu, se zásobníky potravy a snímači údajů o
zdravotním stavu zkoušeného psíka.
První živý tvor přečkal start výborně a jeho životni pochody v průběhu dalšího
letu na oběžné dráze kolem Země probíhaly zcela normálně. Závěr vědců byl jednoznačný:
pobytem ve vesmíru - alespoň v trváni několika dnů - by neměl být život nijak
ohrožen.
Týden po uvedení družice na dráhu, 10. listopadu, se vyčerpaly chemické zdroje,
dodávající přístrojům elektrický proud. Aparatura družice skončila svou činnost,
pokusný psík zahynul. Novinové zprávy z prvních dnů letu, které uváděly, že
se prý asi po sedmi dnech letu - za přeletu Sputniku nad územím Sovětského svazu
- kabina se psem oddělí, zbrzdí a snese na padáku k Zemi, byly později dementovány
s tím, že takovým zařízením budou vybaveny až družice následující.
Sputnik 2 zanikl po 162 dnech letu, 14. dubna 1958, po 2370 obězích kolem zeměkoule.
Na dráze létal také kryt družice.
Sputnik 2 (1957- 002A)
Datum startu: 3.11.1957
Místo startu: Bajkonur
Perigeum: 225 km
Apogeum: 1671 km
Sklon dráhy: 65,3°
Oběžná doba: 103.7 min
Životnost přístrojů: 7 dnů
Životnost družice: 162 dny
Obr. 1. Sputnik 2 - druhá umělá družice Země
Obr. 2. Sputnik 2 - schématický nákres družice
--------------------------------------------
Přepis článku: M.Filip
30.9.2007
Aktualizováno: 04.10.2007
[ Obsah | Články
| O prvních družicích Země | Program
Sputnik ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/novinky/clanky/sputnik/lk7103.htm)
