VALMEZ
mimořádná situace - mimořádný slet na semináři
...
Události,
které předcházely tomuto mimořádnému setkání příznivců kosmonautiky se dají
zasvěceným lehce vysvětlit - ba dokonce zdá se mi, že je vskutku tuší. Nikdo
z obce fandů a nadšenců kosmických letů nečekal to co se nesmazatelně,
leč smutně vepsalo do dějin kosmonautiky. Rutinní let a hladký průběh letu…..významný
astronaut na palubě národnosti Izraelské a nešťastná událost. Nikdo doposud
nechce pochopit jak se stalo, že tak jedinečný stroj jako je Space Shuttle všeobecně
znám pod názvem raketoplán selže v klíčové a závěrečné fázi letu - přistání.
Neustále se mi jako špatný sen při kterékoliv zmínce o kosmickém letu STS-107
Columbia přetáčí záznam rozpadající se Columbie ve fázi přistání - posádka a
stroj jsou ztraceni. Události, které zajisté mnozí z nás sledovali a s jistou
dávkou netrpělivostí sledují i nadále, nás všechny drží ve střehu dovědět se
něco nového o příčinách katastrofy. Nikdo by však také nečekal, že se něco kolem
této mimořádné události bude dít i u nás. Z iniciativy hvězdárny ve Valašském
Meziříčí se zorganizovala akce mimořádného semináře kosmonautiky. Ostatně vše
mi bylo jasně a stručně sděleno poštou - letáčkem s rozpisem akce. Jen
na první pohled se mi nezdály termíny, ale vše se vysvětlilo tiskařský šotek
se mrška vloudil a paseku natropil. Ještě daleko před terminem tohoto mimořádného
setkání 28-29.3.2003 jsem alespoň e-mailem svolával a upozorňoval své kolegy
na tento seminář. Termín mnohým nevyhovoval, a tak jaksi z nepsané tradice
píši pro všechny, kteří zde nebyli tento report. Musím se přiznat i já jsem
měl namále, neboť mnoho nechybělo a já jsem nedostal dovolenou.
Je 28.3.2003 vydáváme se s kolegou na cestu - směr a cíl Valmez.
Můj navigátor se musel vyspat z noční směny, a já jsem zběžně cestu již
prostudoval. Připravené zásoby měly plánovitě stačit na dva dny. Ještě natankovat
palivo - dobrá nálada je samozřejmostí, vždyť jsme se již na setkání doslova
těšili jako malí kluci. Cesta ubíhala bez problémů a o ničem jiném se vlastně
nehovořilo než o tom co bude a jak bude. V našich myšlenkách si srovnáváme
co bychom se přednášejících rádi zeptali a co bychom se asi měli dovědět jako
horkou novinku, kolik tam bude lidí a podobně.
Po cestě se stavujeme v Rožnově na občerstvení - káva a nealko - to nás
vzpruží, vzápětí pokračujeme v cestě, abychom krátce před 16.00 hod SEČ
dorazili na místo činu - hvězdárna Valmez. Je nádherně, Jaro zdá se ukázalo
svou sílu a nálada je skutečně na jedničku. Po pečlivém zadokování našeho auta
vycházíme ven a hned se k nám šine Milan Halousků - starý harcovník - známý
snad většině z vás. Vítáme se také s věčně usměvavým a milým panem
Vítkem a samozřejmým doprovodem jeho stejně laskavou ženou. Jak se tak již zdá,
zatím se tady můžeme vidět se starými známými tvářemi, které zde vidíme při
tradičním setkání na podzimních seminářích kosmonautiky. Patří také mezi ně
skalní příznivci kosmonautiky a tak se skutečně zdá, že bude “zaděláno” na vcelku
zajímavé dva dny - jejich hlavním tématem - bude si objasnit okolnosti a možné
příčiny kolem havárie raketoplánu s označením STS-107 Columbia.
Z mnohých rozhovorů s různými lidmi, které znám a kteří se zajímají
o kosmonautiku jsem se dověděl mnohé zajímavosti. Dovídám se také, že ti kteří
měli snahu veřejnosti vysvětlit co se vlastně kolem Columbie děje a událo, nebo
ti kteří chtěli uspořádat aktuální výstavu nebo přehled tak jako nyní ve Valmezu
byli nařčeni z nějakého hyenizmu. Mnozí to asi nechápete stejně jako já,
ale těm, kteří si myslí že je to hyenizmus, radím ať raději strčí hlavu do písku
a na vystrčený zadek si nechají napsat pro kolem jdoucí - NEKOPAT ! Co je na
věcí hyenistické, když se chci dovědět skutečnou pravdu? V novinách napíšou
- odpapouškují sotva jednu třetinu pravdivých údajů a zbytkem nás nakrmí doslova
nesmysly. Raději si přečtu a nebo ještě lépe vyslechnu vše od osoby daleko povolanější
a tím jsou přednášející zde ve Valmezu, ale zpět.
První
den tedy v pátek, se nás zde sešlo cca 15 lidí z republiky. V pohodě
jsme se všichni ubytovali na noclehárně zvané jako škorník - viz předcházející
vyprávění, tady se již výkladem nebudu zdržovat. Kolik to vše stálo? Já sám
jsem na jednu noc zaplatil cca 250 Kč. V této částce dostanete pečlivě
vyžehlené a složené povlečení v barvách a vzorech Jara, a ustelete si.
Dále zde byl započítán symbolický poplatek za přednášky a společný velmi chutný
oběd na náměstí pod hvězdárnou. Při tom všem samozřejmostí je mít k dispozici
volně záchod a sprchu s teplou vodou.
První přednáška začala načas přesně - vše si organizuje ředitel hvězdárny pan
Martínek. Je 16.33 SEČ. Přednášející společně s p.Martínkem vítá všechny
přítomné v přednáškovém sále. V úvodě se hned Libor Lenža vyjádřil
v tom smyslu, že ačkoliv rád nás všechny vidí, ale že bohužel se setkáváme
za okolností poněkud smutnějšího rázu.
Libor nás svou přednáškou vrací zpět do historie před havárií Columbie, a to
do doby také dříve lednové mimořádné události, která stejným způsobem zasáhla
celý svět. Hovořil o havárii Challengeru a také tato přednáška měla obdobný
resp. příznačný název - Vzpomínka na Challenger. Jak jsem se již zmínil
byly nám připomenuty události, které vedly k havárii a také po ní. V mezičase
jak probíhá přednáška přibývají další posluchači a zjišťuji, že je nás úhrnem
i s přednášejícími cca 21. Libor neopomněl připomenout problematiku spojů
jednotlivých segmentů motorů na TPH, které mnozí z vás znáte pod zkratkou
SRB. Je zajímavé jak se můžete díky přednášce podívat zpět na události dávno
minulé, a zjistíte i po určitých letech dostáváte nový pohled na tuto událost.
Pokud se zahloubáte trochu více, pak vás napadají myšlenky různé co kdyby a
co by ……, ale i tak se stejně po letech shodnete v tom, jak jen to bylo
možné nechat dojít tak daleko.
Již jsem zde nejednou chválil vybavení hvězdárny. Musím se však připomenout.
Musím vychválit především všechny přednášející - jak pečlivě data a informace
pro své přednášky přichystali. Velmi příznivě vypomáhá a obří pomoc poskytuje
projektor, díky němu si můžete velmi ostře a v kvalitním zobrazení vše
co je k přednášce nachystáno prohlédnout - moc príma a myslím si, že to
všichni, kteří zde byli v poslední době ocení.
Zvykem, na konec přednášky je diskuse - ta se celkem natáhla, takže došlo
k malému časovému skluzu ve vyhlášení dalšího programu tohoto dne. Ještě
zde heslovitě připomenu hlavní probírané aspekty přednášky, neboť vše si můžete
nastudovat ze sylabusů, které zde budou ve formátu PDF.
Tedy po havárii odešel gen.ředitel NASA J.Fletcher a na jeho místo nastoupil
astronaut a gen.letectva R.Truly. Orbiter - družicový stupeň došel cca 220 konstrukčních
změn, 105 změn se provedlo na startovacím komplexu - palebném postavení. Zpřísnily
se předpisy s ohledem na přípravy a zabezpečení startu raketoplánů do vesmíru.
Astronauti byli vybavení lepšími a kvalitnějšími skafandry. Na startovacích
motorech - hlavních vinících…byly konstrukční změny v počtu 155 - zlepšil
se zápalníkový systém, byla zpevněna konstrukce pláště trysky, těsnění a podobně.
Vnější nádrž ET doznala 8 hlavních změn - nejpodstatnější je způsob přípojkových
přírub a potrubí s KPH k orbiteru, dále byly zakázány starty urychlovacích
stupňů Centaur. Co je však podstatné, dost vystřízlivěli výhradní zastánci raketoplánu,
i oni museli nakonec uznat, že i s jednorázovými prostředky - nosiči budou
muset nadále do budoucna počítat jako s nedílnou součástí americké raketové
techniky .
Do
diskuse se vkládá všudypřítomný A.Vítek: Měření teplot před startem probíhá
metodou bezkontaktního měření. Stejně tak se stalo v případě STS 51-L a
děje se tak i nadále. Takto se děje pro ověření kvalit těsnícího tmelu - resp.
suspenze podílu pevných částic v přítomném tmelu. Jde o ověření drobivosti
a nebo jeho vláčnosti - základních a důležitých vlastností. Je zajímavé, že
kontrola proběhla vcelku dle předpokladu a tedy v pořádku, až na inkriminované
místa - to vykazovalo jisté anomálie v měření. NASA však nepřikládalo k této
věci velkou váhu. Při vyšetřování možných příčin havárie se zjistilo, že boční
vítr zanášel výpary vzniklé při tanku ET právě na toto místo. Znamená to tedy,
že toto místo bylo dodatečně ještě ochlazováno. V okamžiku zážehu SRB vzniká
prudký nárůst pracovního tlaku, a tento je vyšší něž normální pracovní. Tento
jev způsobí jisté deformace a extrémní namáhání hlavně na spoje jednotlivých
elementů SRB. Vše mělo za následek, že stará konstrukce spoje nesplnila svůj
účel těsnit a vytvořil se tak první prostor pro proniknutí spalin. Toto ostatně
bylo vidět krátce po startu, kdy na moment se zakouřilo z pravé SRB a zase
vše ustalo.
Jednou z kladených otázek na Libora byla jak dopadlo soudní jednání NASA
s pozůstalými rodinami astronautů.
A.Vítek: vše se vlastně odvíjelo mimosoudním vyrovnáním, jak a kdo, resp. kolik
kdo dostal zůstalo v tajnosti s ohledem na pozůstalé. Oficiální žaloby
byly tedy staženy.
Přestávka přijde vhod a tak se vydáváme ven se protáhnout na sluníčko a taky
na chvíli pokecat o věcích podstatných a zcela nepodstatných.
Gong nás všechny svolává do učebny jako slepice své kuřata. Všichni jsou již
v lavicích posluchárny a naslouchají úvodnímu slovu přednášky, které se
skutečně hodí k tématu hlavnímu - Kosmické lodě pro záchranu kosmonautů.
Přednáší nám pan Martínek. Skromný a svědomitý to člověk, jedna z ustaraných
duší této hvězdárny! Zaujal mne postoj přednášejícího, který nám sdělil, že
ačkoliv se kolem bezpečnosti posádky do vesmíru již podnikly nemalé kroky, tak
pořád převažuje duch financí nad touto bezpečností. Nelze tedy než s ním
plně souhlasit. Připomněli jsme si mnohé projekty známé a málo známé, které
se týkají bezpečnosti a především se nesou v duchu této přednášky - evakuace
lidí z ohrožené kosmické lodě. Hovořilo se zde o systémech a zařízeních
různých firem, ale i institucí. Byly zde hodnoceny způsoby přijatelné a tedy
realizovatelné, ale připomněli jsme si zde také skupinu návrhů, které sice mají
za úkol člověka dostat do bezpečí, ale svou povahou budí na vašich tvářích úsměv
- a nebo jsou až naivní. Přednáška byla jakýmsi seznámením, účinným průřezem
toho co by bylo možné učinit za daných okolností pro záchranu ohroženého života
člověka. Přesto vše, když není něco a nebo někdo na správném místě a v nesprávný
čas je velice těžké pomoci, a o tom jsme se v posledních uplynulých dnech
měsíce února mohli sami přesvědčit. Věcem kosmických letů se věnuje nespočet
odborníků a pracovníků, kteří vše chystají, organizují a astronauti jsou již
pak jen špičkou ledovce. Za nimi stojí spousty práce, právě těch neznámých techniků
a odborníků, vědců, o kterých se málo ví a hovoří. Přesto vše se nedá s naprostou
jistotou říci, že se nic nestane a že se nedá špatným událostem zabránit. Kosmické
lety a jejich funkční systémy jsou natolik složité a náročné na čas příprav
a různých ověřování, že je nemožné, aby se vždy něco nestalo. Náhle vstupuje
chlapík s velkou televizní kamerou se záměrem točit naše setkání - vše
by mělo být v region TV.
Přednáška se stočila na aktuality dnešních dní a začala se odvíjet obráceně.
Tedy ode dneška šla zpět do historie evakuačních systémů a zařízení. Jistě sami
dobře víte, že s současnosti je k ISS dokována jedna kosmická lod typu
Sojuz.
Tento stroj splňuje zatím požadavky pro nutnou evakuaci přítomné posádky a
tedy tří kosmonautů na palubě ISS stanice. Potíž je jen v tom, že životnost
Sojuzu je nanejvýše 1/2 roku. Z těchto důvodů by se posádka měla vystřídat
a nebo si ponechat lod stejného typu, kterou přiletí další posádka, a s lodí
u níž dochází takříkajíc “záruka" se vrátí posádka dle harmonogramu letu.
Vzpomeňte si na příklad projektu záchranné lodi pro potřeby ISS. Myslím tím
X-38, která měla dle původních plánů být již být od 2004 roku dokována ke stanici
a být tak k plně k dispozici. Zatím však tato loď má za sebou modelové
zkoušky, technologické zkoušky v podobě shozů z B-52 a přistání na
padáku. Ostatně shozy se konaly z 10 km, a mimo jiné se ověřovaly aerodynamické
vlastnosti tohoto jinak vztlakového tělesa s dávnou minulostí. Tvar lodi
byl převzat z řady vztlakových těles s označením X a hlavně X-24A.
Znáte je pod různými přezdívkami jako létající žehlička a podobně. Toto těleso
a nebo resp. kosmická lod měla být dokonce již v roce 2002 vyzkoušena v praxi.
Vynést ji měl raketoplán Atlantis, posléze vyložit z ložního prostoru.
X-plán měl pokračovat vlastním jednodenním letem a následným přistáním na Zemi
jako evakuační loď. Nicméně finanční problémy opět zvítězily, a na bezpečnost
se rychle zapomnělo, a tak se stalo, že týž rok byl projekt zastaven. Neznamená
to však, že jen USA se chystala pro zvýšenou bezpečnost svých astronautů něco
podniknout. Následoval projekt CRV Crew Return Vehicle a snad jeho realizace
dojde koncem roku 2003? Záměrně píši otazník neboť již mnohých podobných snah
skončilo před svou vlastní realizací. ACRV - projekt, se kterým nás také pan
Martínek seznámil. Jde o projekt ESA jehož počátky sahají do dní roku 1992 -
V rámci tohoto programu byly zatím vyzkoušeny přístroje, systém orientace a
vývojová tepelná ochrana - vše v projektu opět návratového tělesa - ARD.
Mimo jiné jste si již na stránkách MEKu mohli přečíst. Zatím vše utichlo rokem
1998. Hovořilo se i o modifikacích lodí Apollo a Sojuz a jim podobných, až jsme
se dostali snad do prehistorie evakuačních zařízení, jejichž kvalita byla spíše
k zasmání. Možnosti záchrany se tedy řešily stále a ne tedy až se něco
stalo. Jistá předvídavost zde byla je a bude. Mnoho projektů a dobrých projektů
pohořelo doslova na politice řízení organizací kosmických velmocí, lobování
a jiných zájmech, které s bezpečností posádky nic nemají společného. Skutečnost
je snad jen ta, že až se něco skutečně stane jako v případě Columbie STS-107,
pak se vyplaví jisté množství adrenalinu potřebné k tomu, aby se zodpovědní
lidé a složky zabývaly daleko více pohledem na bezpečnost těch, které do kosmu
posílají ve jménu vědy, techniky a výzkumu kosmického prostoru.
Přednáška byla velice kvalitní a také na úrovni co se týká připravenosti presentace
- což se stalo nepsaným standardem - a za to vše díky. Debata následovala -
bylo o čem hovořit, jak o jednotlivých projektech, tak celkově a zase na téma
bezpečnosti lidí, kteří se do kosmu vydávají. Shodli jsme se v podstatě na tom,
že historie si nutně vyžádá novou, kvalitnější a bezpečnější koncepci STS. Jisté
směry a způsoby jak tomu dostát by zde byly, a záleží zase jen na lidech….Bylo
by zde namístě si uvědomit, že prioritou číslo jedna je záchrana lidského života
a pak až techniky, která selhala. Pokud se bude nějaký záchranný systém pořizovat
do orbiteru, pak nelze než s tímto souhlasit. Sám za sebe pak nesouhlasím
s nějakým sdělením, že takto vybavený orbiter ztratí na nosné kapacitě
a vše se prodraží. Ano, ale přivezu posádku v bezpečí domů.
Pro dnešek je padla, je po 17.00 SEČ. Přednášející si chtějí odpočinout a věnovat
se také práci na hvězdárně - je jasno, teplo a mile. Je ovšem také čas večeře,
již půl hodiny poslouchám protesty svého žaludku, který žádá pro sebe pravidelný
přísun živin, končíme v počtu pěti v místní restauraci. A co bylo
dál….? No jako vždy dobře najedeni, mile pokecali a pak chrněli až do rána.
Je sobotní rááááááááááááno:
- tak nějak se osazenstvo probírá z krušné noci. Uspala nás bouřka a dlouhý
rozhovor na téma kosmonautiky. V nadměrném chrápání se však usínalo špatně.
A tak kdo usnul první vyhrál, kupodivu jasné mistrovství vyhrál můj kolega z
Havířova, ale nebudu jmenovat, byl to Jarda. Kdo uznával zásady hygieny konal
tak své a hurá na další přednášku.
Kdo jiný by nás tak “převálcoval” s přednáškou na aktuální téma jako pan
A.Vítek a J.Kusák, ale popořadě. Ze všeho nejdříve nás jde ukojit právě pan
Vítek. Sál pro přednášky se o poznání zaplnil téměř po okraj. Panečku je zde
zatím na 37 lidí. Všichni si chtějí poslechnout co se o nešťastné Columbii řekne.
Je zde i pan Kusák, který si také rád poslechne svého kolegu…vše začíná.
A.Vítek
- tato celebrita pro mnohé z nás je uvítána panem Martínkem, a v zápětí
se slova ujímá již pan Antonín. Také zde v jeho případě musím vyjádřit
svůj a myslím si, že i obdiv jiných jak tento skromný člověk vše vystíhá, připraví
si a trpělivostí přednese. Je to intenzívní práce na poli kosmonautiky, a já
prostě nenacházím definici jak vše co pro to dělá popsat. Myslím si, že ti,
kteří jej znají ví o chci říci.
Předně nám pan A.Vítek sděluje, jak o všem bylo v tisku a TV informováno.
Dost, a myslím si že i právem se zlobil na práci redaktorů a novinářů, kteří
až velice často vytrhují celý kontext pravdivosti, a ze všeho se snaží udělat
senzaci. Jak pak vypadá jejich práce pokud se jedná o politiku? Nechci ani domýšlet
- ostatně to zde nepatří. Pak věřte, že sotva 1/3 toho co se dalo do tisku je
pravda, a zbytek se pohybuje na úrovni neskutečných dohadů pramenících z neznalostí
věci samé. Nejednou se zprávy bez rozboru doslova přepapouškovaly. Pravda stačilo
řádně sledovat skutečné a dostupné zdroje přímo od pramene a pak psát. Nejlepší
by bylo, kdyby odborníci, kteří u nás bezesporu jsou hovořili k věci přímo.
Takže to je věc první.
Věcí druhou je také to, že i na Internetu je spousta zdrojů, které se rovnají
kvalitě informovanosti našich novinářů takříkajíc nezasvěcených - takže pozor
i na tuto skutečnost.
Bylo nám připomenuto, jak byl let tajen pro přítomnost Izraelského astronauta, a
jak rychle byla vyvrácena sabotáž a nebo teroristický čin.
Řečeno bylo, že se skupina pro vyšetřování CAIB uveřejňuje málo zpráv a vesměs
se zdržuje konkrétních komentářů. Tým pro vyšetřování se omezuje jen na oficiální
sdělení a informace. Upozornění padlo na komentáře kosmonautiky ze stanice CBS
News od B.Harwooda - zde se dle pana Vítka jedná o seriozní informace. Další
informace lze získat přímo u zdroje - NASA - jako Spaceflight Now a podobně.
Na pravou míru byla uvedena i informace o tepelné ochraně o tzv. kachlících.
Jde o materiál SIO2 s 99,98% čistotou křemene ze kterého je
vyrobena tepelná ochrana. Je to v podstatě plstěná vata - vlákna, je to křemen
- ne křemík. SIO2 se mísí za přidání vody a následně je lisován do
“cihliček” cca velikosti 15x15x5 cm průměrně. Samozřejmě, že každá z cihliček
má svůj tvar nejen na svém povrchu, ale především na své spodní straně, kterou
je lepena na povrch raketoplánu. Nelepí se přímo na hliníkový potah křídla.
Na ten příjde nejdříve nalepit plsť o tloušťce 2cm a teprve pak na ní cihlička
tepelné ochrany specifického tvaru. Tato plsť funguje jako tepelné dilatační
prostředí při tepelné zátěži vlastní tepelné izolace zvláště při průniku atmosférou.
Pokud
se jedná o odtržený kus polyuretanové izolace - pěny, kterou je pokryta
ET - stalo se tak v 81 sec od startu. Odtržený kus byl lokalizován z míst
dvojité stojny v přední části, na kterou je připoután vlastní orbiter.
V případě Columbie STS-107 šlo o kus izolace v přibližujících se rozměrech
50x40x15 cm a materiál tedy polyuretan s příměsí drceného korku. Izolace
na ET zajišťuje teplotní ztráty natankovaného paliva hned v obou směrech.
Záběry, které jste viděli, a na nichž se odtrhává izolace z ET byly vlastně
identifikovány až dva dni po startu díky rutinní analýze snímků. Později byly
analyzovány ještě dva kousky, které rovněž kolidovaly s levým křídlem.
Také tyto kusy narazily na levé křídlo, předpokládá se a to potvrdila analýza,
že lokalizaci dopadu - zásahu lze s naprostou jistoto nalézt na spodní
straně náběžné hrany. Následně zde se dá také kvalifikovat jako ono místo, kde
začala fyzická destrukce raketoplánu.
Přednášející
p.Vítek nám také řekl, že normálními dostupnými prostředky nebylo možné pořídit
snímky, které by prozradily poškození křídla raketoplánu. Určité snímky byly
pořízeny za pomocí radioteleskopu AMOS - byly to tzv. kontrolní snímky. Mnozí
z vás snímky znají z Internetu. Obrázky - snímky se nacházejí ve dvojí
kvalitě. Pokud se na ně podíváte sami, pak musíte uznat, že ze žádného pohledu
není nic znát. Ponejvíce levé křídlo bylo zakryto otevřenými dveřmi ložního
prostoru. Raketoplán byl takto orientován, tedy svým otevřeným ložním prostorem
k Zemi - pro maximální možné snížení tepelného namáhání celé konstrukce.
Obdobné snímky však pro nízkou rozlišovací schopnost nebylo možné pořídit z paluby
ISS, prostě nebyly by k ničemu. Navíc ani na palubě ISS nebyla dostupná
optika. Byl zde připomenut fakt, který byl uveřejněn v časopise L+K. 17.1.2003
byl radiolokátorem USAF zaregistrován neznámý objekt - těleso s přibližnými
rozměry 30x30cm a o rychlosti 5m/s. Tento předmět se vzdaloval od orbiteru,
a 20.1.2003 zanikl v atmosféře. Šlo o nepravidelný předmět a jeho existence
byla přiznána oficiálně 6.2.2003 - nebyl zaveden do katalogu a nebylo mu přiděleno
obligátní mezinárodní katalogové číslo.
Pan Vítek se nedal zastavit, až Libor musel vyhlásit přestávku. Využívám toho a
zapisuji si postřehy, ovšem kolem přednášejícího se tvoří skupinka a pan Vítek
vykládá dále jako by snad přestávky nebylo….
Po symbolické přestávce se začalo hovořit o zajímavých aspektech letu v atmosféře.
Předně ze všeho nejdříve nám byl vysvětlen postupný výpadek teplotních čidel
v inkriminovaném levém křídle. Tato událost totiž nese jistý klíč k objasnění
co se stalo a jak se konstrukce a zařízení křídla chovalo, s následky, které
již znáte. Svou logičností výkladu jsme byli zavedeni k jádru věci. Pokud
máte čas podívejte se na sylabus
z přednášek - tyto by měl Aleš Holub mít v PDF formátu k vaší
dispozici. Vybírám alespoň nejzajímavější postřehy:
Časový údaj
13:47:52 - orbiter procházel interaktivním řízením letu. Je to období, kdy
letí v náročném prostředí silně ovlivňující letovou dynamiku. Prostředí
kde nelze naprosto přesně znát parametry atmosféry v daných výškách. Mění
se velice rychle atmosférický tlak. Družicový stupeň započal svůj vlastní režim
sestupu ještě ve stínu, a jeho dráha se bez přesných momentálních měření nedá
přesně stanovit.
13:57:35
- byl zaznamenán docela podivný počin elevonů. Byl pořízen snímek, jež opublikovaly
snad i naše všechny noviny. Černobílý snímek ve spektru šedi - leč dosti zpixelizovaný
. Jeho rozklad na pixely zejména v okrajích - konturách je značný. Přesto
vše, skutečně pořízený záznam - snímek již ukazuje destruované levé křídlo.
Zubatice - takto nazváno novinami již poukazovaly počátek vlastní katastrofy.
Ostatně podle tvrzení p. Vítka existuje ve skutečnosti ještě jeden a je detailnější
- kvalitnější.snímek. Nicméně nebyl ještě publikován a zatím se drží v tichosti
i jeho rozbor.
Možná, že většina z vás víte, že raketoplány nemají tzv. černé skřínky.
Sám neznám důvod proč - jen předpokládám, ale to zde nechci rozebírat. V případě
letu Columbie se údaje o letu a parametrech technického rázu zaznamenávaly na
kazetopáskovém záznamovém zařízení jež je známo pod zkratkou OEX. Tuto se podařilo
dne 19.3.2003 skutečně nalézt a na první pohled nejevila mnoho známek poškození.
Údaje ze záznamového zařízení - data, podstatným způsobem mohou pomoci při objasňování
příčin havárie. Prvně byla jednotka OEX přivezena jako každá jiná z trosek
Columbie do hangáru na Mys Canaveral. Teprve po identifikaci jednotku převzala
firma Imation k rekonstrukci, došlo k záloze všech dat pro další analýzu.
Nahrávka odhadem obsahuje pro vyšetřovatele asi 18sec datového toku, které ve
skládance pro odpověď, proč - chybí. Časový údaj obsahuje asi 721 parametrů
(měření teplot a veličin k optimalizaci řízení letu). Přes víkend 29-30.3.2003
tedy v přibližné době konání našeho setkání zde ve Valmezu, probíhala analýza
dat ze záloh a rekonstrukce - neboť se na záznamu objevilo množství šumu. Odborníci
se velmi obávali toho, že vysoká teplota, kterou záznamové zařízení muselo také
projít demagnetovalo data již uložených, ale nic takového se nepotvrdilo. Ostatně
na Internetu by měl být již report jak OEX dopadl, myslím si, že p.Vítek pokud
čte tyto řádky patrně hned připojí svou reakci diskuse na MEKu. OEX jednotku
však měl pouze nejstarší tažný kůň programu Shuttle a to Columbia, ta zase zůstala
jako jeden ze starších hardwarových zařízení z dob minulých, ostatní orbitery
jednotky nemají. Poslední údaj na OEX by měl podle posloupnosti byt s časem
14:00:18.
……………a dále:
byl analyzován také sonický třesk. Obyčejně, víte dobře, že orbiter při přistání
doprovází dvě až jako dělové rázy - rány, něco jako dunn dunn. Tyto zvuky se
analyzují pokaždé při návratu raketoplánu z kosmického prostoru. Slouží
k tomu zařízení, které je osvědčeno ve vyhledávání tornád. Pan Vítek nám ukázal
audio záznam sonitřesku při normálním přistání, a pak v případě Columbie.
Šlo o podstatný rozdíl v křivkách, a i tyto grafy - křivky se budou analyzovat,
aby jako puzle zapadl do obrázku hádanky. Audio záznam representuje obraz toho
jak probíhal rozpad konstrukce.
Samotná Columbie se rozpadla a její trosky ještě 5 hodin po dopadu klesaly
k Zemi. Byly to ty nejlehčí - folie, textilie a pošití - obšívky atd. Těžší
úlomky spadly na Zemi po cca 3, 5 minutách. Většina trosek spadla velmi rozptýlena
a to většinou do oblasti východního Texasu a státu Lousiana. Do dneška se našlo
4572 kusů rozličných trosek, což je úhrnem 24,5 tuny rozličného materiálu. Představuje
to 24 % příslušného materiálu orbiteru Columbie. Předpokládá se, že by se mohlo
zachovat 30-50 % trosek, jsou lokalizovány trosky pod vodními hladinami, které
nejsou doposud vyloveny. Nenašly se téměř žádné hliníkové díly - trosky - vše
se většinou prostě vypařilo.
Pan Vítek nás ve své poutavé přednášce upozornil, že v souvislosti okolností,
které mohly vést k poškození tepelné ochrany STS se koná v součastné
době jistý velice zajímavý experiment. Experiment Kráter. Jde o doslovné
bombardování tepelné ochrany orbiteru materiálem polyuretanové pěny z ET.
Má se tak stát v různých rychlostech a různých rozsazích co do rozměrů.
Ověřit se takto má odolnost tepelného štítu a teorie rozsahu úderů izolace z ET
na HRSI Shuttle. Je dost dobře možné, že v době, kdy čtete tyto řádky vše
proběhlo a spíše probíhají analýzy. Pro zajímavost ještě mohu dodat, že odtržený
kus izolace pěny - měl v okamžiku nárazu na orbiter cca 750 km/h.
Pan Antonín Vítek ukončil přednášku dalším upozorněním, že skupina pro vyšetřování
CAIB, by měla 6.dubna zveřejnit první výsledky vyšetřování. Byla vyhlášena přestávka
- avšak opět v celku jen formální. Stále se hromadně diskutovalo o tom
co zde bylo slyšet.
Dalším
významným hostem, tradičním přednášejícím a laskavým člověkem, který nám také
v odborném výkladu přiblížil mnohé okolnosti havárie byl pan Jan Kusák.
Když zpočátku se vyjádřil v tom smyslu ,že se vlastně omlouvá, že neměl
dostatek času nastudovat materiály k havárii - všichni jsme věděli, že
přednáška bude mít vysokou úroveň - ostatně nikdy tomu nebylo jinak . Pan Vítek
sedí v poslední lavici posluchárny, dostal funkci doplňující zálohy….a
přednáška se pozvolna rozjíždí……sestup z orbity musí se co nejvěrněji a
nejpřesněji zkorigovat směrodatné parametry dráhy. Pro daný sestup existuje
tedy jisté vymezení hranic tolerancí - koridor do kterého musí být stroj spolehlivě
naveden. Prof. Kusák vyvrátil jisté dohady, resp. tvrzení v rozhovoru gen.
Klímy v TV, který hovořil k události havárie. Uvedl na pravou míru
dohad o odrazu od atmosféry, v letu raketoplánu při cestě návratu na Zemi. Z uvedených
faktů a předběžných propočtů se potvrdilo například i to, že funkce motorů byla
naprosto v pořádku a v tolerancích pro dané podmínky návratu. Stejně tak
vše odpovídá, že orbiter vnikl do atmosféry pod sklonem 40 stupňů v podélné
ose stroje, což je obvyklý náklon pro optimální průnik do atmosféry.
Jedním z tzv. balistických rizik při sestupu je i významné vyosení výsledné
aerodynamické síly při horizontální poloze křídel. Pan Kusák se plně ztotožnil
s názorem p.Vítka, který byl uveden v L+K č.4, a tedy faktické poškození
křídla v místě náběžné hrany. Identifikaci již znáte, a proto se zde nebudu
zdržovat popisem. Ocenil, jak řídící systémy kosmické lodě držely doslova celý
let pod kontrolou, a to až do posledních chvil. Tyto systémy byly bezesporu
vystaveny extrémnímu namáhání. Na přednášce s Prof.Kusákem byla vyslovena
také jedna úvaha. Kvalita, resp. prohlédnout všech cca 27 000 kusů dlaždic tepelné
ochrany tak, aby byla zaručena jejich 100 %spolehlivost nalepení - přichycení
je téměř nemožné. Vzhledem k četnosti kosmických letů STS a jednotlivým
přípravným fázím, s montážemi a servisem okolo včetně, se počítá vždy s nějakou
úmrtností dlaždic.
Přistání samotné není také jednoduchou záležitostí. Je potřeba vycházet z mnoho
hodnot měření a složitých operací řízení orbiteru. Valná většina práce je tedy
převedena na počítače, a průnik atmosférou včetně zpomalovacích manévrů je rovněž
řízena počítači na palubě. Vlastní přistání a dosednutí na ranvej, s dojezdem
včetně je již práce pilotů. Děje se tak cca 15 sec před vlastním dosednutím
na přistávací dráhu, kdy je z automatiky přepnuto na manuál. Je to okamžik,
tzv. ručního podrovnání. …….Prof: Jan Kusák……po bitvě je každý generál… množící
se diskuse a hlavně dohady, málokdy se hovořilo na konkrétní téma. Svůj díl
zavinění zde nese i skutečnost, kdy se na vrub šetření financí ovlivňovaly části
údržby stroje a tím kolísá v návaznosti i jeho spolehlivost. Další, skoro
tradiční míru viny nese standardní rutina, a ta se NASA již vymstila mnohokrát,
co více zákon schválnosti je také to, že v daném čase kde v STS je
skoro 5,5 milionů funkčních částí na výměnu, nelze prohlédnout na 100 procent
vše.
Pan
Vítek doplňuje: V případě letu Columbie byl také fakt, že se zde použilo
staršího typu ET, který byl ve skladu až 2roky. Nyní se běžně po ověření používá
ET s podstatným odlehčením a se zvýšenou mírou pevnosti. ET se zkratkou
SLVT. Skutečností je také to, že tento starší typ ET byl již nejméně 2x namontován
do sestavy. Také i zde se zvažovalo, že toto šetření v podobě použití staršího
typu ET mohlo být prapříčinou již známého odtržení polyuretanové pěny izolace.
Jedním z faktorů proč se takto přemýšlelo bylo i to, že se zde použilo
staršího činidla pro polymerizaci. Šetření v tomto směru, ale původní domněnku
nepotvrdilo.
Profesor Kusák upozornil na zpracování havárie ve známé databázi SPACE40, kdy
připomněl i jisté oddělené těleso po dvou dnech letu z konstrukce orbiteru.
Z balistického rozboru je stále málo informací k dispozici. Panu profesoru
chybí ke kompletním výpočtům cca 3-4 minuty údajů. Na listopadové setkání opět
zde ve Valmezu slíbil další informace a snad i zmíněné výpočty.
Je čas oběda, slyším zvukový projev mého žaludku a kolegova také. Nic naplat,
museli jsme vydržet. Přednášky byly tak poutavé, že se ani nechtělo vstávat
z lavice posluchárny. Společný oběd si další zájemci mohli dokoupit dodatečně.
Následovala krátká procházka na náměstí a zde byla a doposud jakožto, že dále
je fajn posezeníčko. No a faj oběd s faj lidmi a vůbec….
Kdo chce detaily, ať si tu jednou alespoň přijede…
Tak
a jsme po vydatném obědě. Stále se ještě trousí posluchači. Nastává čas další
přednášky a už do kompletu zde chybí jen další známý propagátor kosmonautiky
Tomáš Přibyl . I jeho přednáška se tak trochu nese v duchu události,
která nás mnohých zarmoutila. Mimořádné situace na palubě.
V historii kosmonautiky jsme horkých chvilek mohli být svědky již několik.
Mimořádných situací bylo dosti a vskutku nelze v jediné přednášce obsáhnout
všechny. Tomáš připomněl alespoň aspekty těch hlavních mimořádných událostí.
Různé události mají různé výklady. Co autor to pohled. Vždy jste z velké
části odkázáni na druhy literatury, a mnohdy se zde píší nepodložené fakty.
Podle sdělení Toma je potřeba také hodně přemýšlet a tak trochu i číst mimo
řádky. Trochu připomenu také to, že připravit přednášku na dané téma, znamená
si nastudovat mnoho informací a údajů a nelze vyjít s něčím co se podobá
nesourodé slátanině - ale s takovou přednáškou jsem se za svou historii
co znám všechny přednášející zatím nesetkal a ani nesetkám. Ostatně i vy by
jste v širší míře tohoto faktu měli využít, ale zpět.
Jako první na přetřes přišel první historický let. První člověk ve vesmíru
a jeho kosmická lod Vostok 1. Zde byl problém na úrovni konstrukčního snad pochybení.
Došlo k selhávce pyroparton - pyrotechnického oddělení kosmické lodi na
díly - sekce pro přistání. Po pyrooddělení se stále kabina s kosmonautem
pojila s přístrojovou sekcí. Vše díky neodděleného kabelu elektroinstalace.
V této konfiguraci a stále spojena došlo k vlétnutí do atmosféry,
hrozilo poškození kabiny a bezprostřední ohrožení kosmonautova života. Vlivem
narůstajících teplot a velké míře tření o atmosféru však přeci jen došlo k přepálení
této symbolické pupeční šňůry a loď se rozdělila, a posléze i Gagarin v pořádku
přistál. Posloupnost událostí nás od Vostoku 1 přesunula k Liberty Bell
7. Let Grissoma, jehož přistání došlo konce ve vlnách Atlantiku proběhlo vcelku
v pořádku až… Až na to, že po fonickém spojení astronaut po přistání požádal
o cca 5 minut na opis - záznam palubních údajů do palubního denníku, a odpojení
skafandru. Po tomto úkonu nacvičeným způsoben odstranil pojistku ze vstupního
průlezu a čekal na otevření zvenčí. Z nenadání došlo k samovolnému
odstřelu průlezu. Do kabiny se začala valit voda a voda se dostala i astronautovi
do skafandru. V rámci sebezáchovy se vysmekl astronaut z lodi ven
a snažil se udržet na hladině - leč brzo vysílen se začal topit. Posádka vyprošťovacího
vrtulníku myslela, že astronaut žádá, aby prioritně byla zachráněna jeho kosmická
kabina, ale opak byl pravdou. Stále přibývající voda stahovala vrtulník blíže
k hladině až díky přehřívání rotoru se vyprošťovací práce musely prostě
vzdát, a vyloven byl jen Grissom. Byl to kontroverzní konec tohoto letu a stále
se spekulovalo, zda a jak nese astronaut svou míru zavinění na tom, že se kosmická
kabina potopila. V květnu 1997 byla objevena kabina LB7 a 20. července
1999 vylovena na povrch. Nic se potvrdilo z počátečních spekulací, že vše
zavinil astronaut. Pyropatronu odstřelení iniciovala zcela náhodná sekvence.
Také bod pro Grisoma je ta skutečnost, že astronauti po odpalu průlezu měli
vždy mírně ožehnutý rukáv skafandru - Grissom jej měj zcela čistý.
V historii mimořádek je i zařazena Friendship 7 - let Glenna. Jedno z čidel
tepelného štítu signalizovalo závadu. Podezření padlo na částečně pootevřený
štít. Tento štít držel ve své poloze komplet tří tzv. retro raket - brzdících
motorů, které byly uchyceny páskovinou v povrchu štítu. S ohledem
na jakousi jistotu byly tyto retro rakety ponechány na svém místě delší dobu,
aby se tak zajistilo neodpadnutí štítu v době průniku atmosférou, později
se zjistilo, že tuto horkou chvilku pro astronauta zaobstaralo jedno čidel -
tedy závada normálního charakteru.
A na scéně je Aurora 7 - neplést s říjnovou revolucí prosím…. Let Carpentera.
Z historie nám jej mnozí přiblížili jako dobrodruha na orbitě kolem Země.
Ve skutečnosti tento člověk plnil docela nabitý a předem nasmlouvaný vědecký
program - sérii pozorování a fotografování. Při těchto úkonech se dost nepočítalo
se stavem paliva na palubě a tak brzo došlo vzhledem k časté orientaci
lodě v prostoru k rychlé spotřebě a let musel být brzo skončen. Tomáš
nás upozornil na jistou knihu, kde se astronauta Carpentera zastává astronautův
kolega D.Slayton, není tedy pravda, že se Carpenter proměnil na neukázněného
turistu. Raritou je, že při tomto letu Carpenter s pamětí na Grissoma nepoužil
klasický průlez, ale variantu tzv. nouzového opuštění Mercury. Po odhození padákového
pouzdra se Carpenter vysoukal přední nosovou částí kabiny ven a v nafukovací
člunu vyčkal záchranářů. Tomáš se rozhovořil v detailech až zjistil, že
na svou přednášku nebude mít tolik času co plánoval. Přesto připomněl ještě
let Gemini 6, 8. Připomněli jsme si Sojuz 5 a 15, Apollo 1, 11, 12, 13, 14,
15, 17, Skylab, Saljut, Mir. Přednáška byla kvapem dokončena. Tom byl vlastně
s drahou polovičkou na dovolence a tady si jen odskočil. Jak se vzal tak
i zmizel…přestávka přišla k duhu. Ještě připomenu - Tomáš se může pochlubit
sběratelskou raritou - získal jako jeden z mála kompletní podpisy celé
posádky z Columbie STS-107 a ještě něco na něj prásknu….chystá knížku o
havárii Columbie - takže se nabaží i váš duch neposeda.
Po přestávce nás doráží fakty páně Vítků.
Přednáška
začala důsledným výkladem, jak se propracovávala horká plazma již poškozeným
křídlem. Žárem zatížený materiál křídla neodolal. Extrémní teplotní namáhání
- resp. postup rozpadu křídla bylo podpořeno drobnými trhlinami uvnitř, kabelovými
průchodkami a odlehčenými profily konstrukce. Vše bylo doloženo fakty, které
měly podobu postupného vypadávání teplotních senzorů umístěných v konstrukci.
Plazma pronikla tedy poškozeným křídlem takřka na jeho začátku a dostala se
k podvozkové šachtě levého podvozku. Zde došlo i k upálení ocelové
pojistky jistící výklop podvozku do polohy otevřené. Stálé působení horké plazmy
přispívala k totálnímu rozpadu křídla.
Hlavním a to bezprostředním důsledkem havárie, bylo zastavení provozu celé
zbývající flotily raketoplánů až do odvolání. Dalším neblahým vlivem této
okolnosti se dotkly pozastavení další výstavby ISS, a v dalším případě i
ohrožení jeho provozu a existence na orbitě. Po různých úvahách a dá se říci, a
tahanicích, muselo dojít k rázným a to zásadním rozhodnutím. Posádku ISS,
která je ještě tříčlenná nahradí posádka dvojčlenná. Tato posádka zde bude na
1/2roční směně. Nynější posádka se vrátí domů. Nová posádka bude bezpochyby
velice vytížena psychicky, ale i fyzicky. V současnosti tvoří až 40 % osobočasu
posádky na opravy a servis komplexu. Je podstatný rozdíl vše plnit ve třech a nebo ve
dvou. V této souvislosti 8.dubna je plánovaná EVA s možností zajistit
v max. míře dostupné opravy. Pro EVA ze stanice musí na palubě zůstat vždy
jeden člen na palubě pro zabezpečení zevnitř.
Bylo tedy rozhodnuto přestavět harmonogram letu, neboť největší zátěž nyní
padá na hlavy Ruské kosmické agentury. Bylo tedy rozhodnuto o dvou dvoučlenných
letech s již zmíněnými půl ročními směnami a 4mi kusy Progressů. Progressy
dopraví pravidelné zásoby a drobnější náhradní díly, které jsou omezeny rozměry
a váhovými limity pro tuto dopravní lod. Další důležitou úlohu sehrají Progressy
v potřebách změn parametrů oběžných drah stanice. Připomenu, že stanice
stále klesá ať již si to připustíme či nikoliv. Zásluhu na tom má tzv. efekt
slunečního větru, který se různí od slunečního maxima a minima, toto působí
intenzívně na velkou rozlohu solárních panelů. Tuto potřebu byl spolehlivě schopen
pokrýt STS, který dle potřeb přivezl objemnější náklad a jiné zásoby včetně
tzv. klíčové vody. Z úst gen .ředitele RAKA J.Koptěva na jednání NASA,
RAKA a ESA, vyznělo, že pokud NASA nedá STS zpět do provozu do maximálně roku,
bude provoz a vlastní existence stanice velice ohrožena.
RAKA svými financemi není schopna zabezpečit stanici logisticky (čtěte
sylabus v PDF). Nyní je na palubě kolem 3 tun zásob paliva určených
pro orientaci a částečně udržení orbity. Jde však o zásoby krátkodobého rázu.
Na stanici je zapotřebí voda, náhradní díly, je potřeba zajišťovat kvalitu atmosféry
stanice, dusík pro chlazení….atd. Výroba kyslíku je možná palubním zdrojem ze
systému ELEKTRON a nebo částečně - spíše nouzově za pomocí tzv. svícemi KCIO4.
I to jsou důvody proč se posádka musí snížit ze tří na dva. Také již zmíněná
klíčová a nebo také úzkoprofilová voda reguluje posádku na dva členy. Dále vyvstala
nutnost zprovoznit recyklovač moči, který zatím není v provozu. Ověřen
byl pouze experimentální tzv. poloprovoz. Jeho funkce je také žádoucí pro potřeby
systému ELEKTRON, který vyrábí rozkladem vody kyslík. Je potřeba stanici zásobit
potravinami, a také bude s pravděpodobností přistoupeno k vyšší ekonomii
využívání potravin - prostě sníst vše - nic nevyhodit. Pro jakékoliv údržby
a opravy musí být poskytnuta vysoká jakost a kvalita náhradních dílů. Něco se
dopraví Sojuzy a něco dílem Progressy, ale jak jsem již napsal objemnější díly
se do těchto lodí nevejdou. Znamená to například, že porouchané přístroje a
nebo vybavení bez skutečného významu se budou odpojovat a nebo se prostě nebudou
opravovat.
Stanici hrozí nebezpečí nemožnosti řídit svou orientaci. Zlobí gyrodyny - silové
setrvačníky CMG (4kusy), jeden již je mimo provoz pro zadřené ložisko, třetí
jeví známky postupného zadrhávání. Zařízení je objemné a váží kolem 1tuny -
ruský Progress tuto součástku není schopen - tento díl přepravit. Se dvěma gyrodyny
není možné stanici řídit. V případě selhávky by vše musel řídit ruský systém
SUDA - předpokládá to však přejít a sladit vše na ruský systém. Každý takový
systém musí čas od času proběhnout saturací - ověřit a seřídit, aby všechny
segmenty pracovaly správně. Dále by se muselo orientovat stanici IRM na ruských
segmentech což představuje zvýšenou spotřebu paliva - není pak kdy tanky doplnit.
Pan Vítek nás ujistil, že tak jako vždy a snad všude peníze hrají ve všem hlavní
roli, a tak i osud kosmonautiky může různě ovlivnit průběh války v Iráku.
Zde bych mohl zakončit tento report, ale stále by bylo o čem psát. Zřejmě bych
již opakoval fakta, která znáte většina z vás. Co více máte možnost si
přečíst a nastudovat sylaby z přednášek,
které dostal tradičně každý posluchač. Tak tomu bylo i na tomto mimořádném setkání.
..na závěr:
Poslední chvíle tohoto mimořádného setkání končí. Probíhá loučení známých a
vlastně se všemi z okolí. Cestou k autu se mi ještě hlavou honí kdejaká
myšlenka a postřeh z toho všeho co jsem zde nejen já slyšel a viděl. Stálo
za to se vydat na tuto cestu. Ještě uložit věci a nalodit navigátora. Naposledy
se loučím s kolegy Milanem Halouskem a Patrikem Pluhařem, a vydáváme se
na cestu. Kolega naviguje, rychle se stmívá, udržuje mne ve střehu a stále se
probírají události. Dnešní den jsem zakončil asi ve 23:30 SEČ, kdy jsem
dopsal asi pátou stránku tohoto reportu, a musím uznat, že zítra je také den……..musím
do práce, až příjdu vše dopíšu.
Nesmím zde zapomenout na organizátory celé akce. Můj klobouk dolů a mé veliké
díky za perfektní organizaci tohoto mimořádného setkání. Spokojeni byli nakonec
myslím si, že všichni, kteří zde byli a snad dokonce i vy, kteří jste vydrželi a
vše si zde také přečetli.
Co říci na závěr jako tečku za touto událostí - bylo fajn. Ahoj v Bohdaneči.
pro MEK napsal Daniel Lazecký
Aktualizováno: 11.04.2003
[ Obsah | Novinky
v kosmonautice | Články | Sylaby
z přednášek na mimořádném semináři ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/novinky/clanky/vm2003m/index.htm)