Vícemístná kosmická loď původně určená pro zkoušky manévrování a spojování
na oběžné dráze, později pro dopravu posádek na stanice typu Saljut.
Popis lodi.
Kosmická loď typu Sojuz byla zpočátku vyvíjena pro let až tří kosmonautů
a pro zkoušky manévrování a spojování na oběžné dráze. Celková hmotnost
lodi je 6500 - 6800 kg, délka 7.94 m, max. průměr 2.72 m. Skládá se ze
tří částí : orbitální sekce (na které je většinou
umístěn aktivní spojovací uzel), návratové kabiny
a přístrojové sekce.
Orbitální modul.
Orbitální modul má téměř kulový tvar a její vnitřní
objem 6.5 m3 slouží k odpočinku a práci posádky během samostatného letu
a k umístění aparatury, kterou není třeba dopravit zpět na Zemi.
Návratový modul.
V návratové kabině (2.8 t) jsou kosmonauti při
startu a přistání. Její objem 3.8 m3 umožňuje umístit jen nejnutnější aparaturu.
Kromě kosmonautů lze dopravit zpět na Zemi asi 70 kg získaného materiálu.
Pilotní kabina má zvonovitý tvar, který umožňuje využít aerodynamického
vztlaku při sestupu atmosférou (přetížení 3-4 g).
Přístrojový modul.
V přístrojové sekci je řada důležitých aparatur, mj. termoregulační
systém (akumulátory a dva panely slunečních baterií o ploše 14 m2, dodávající
1.4 kW) a systém stabilizace a orientace. K orientaci a malým manévrům
je využíváno trysek na peroxid vodíku. Hlavní korekční motor spaluje kyselinu
dusičnou a hydrazin v jedné komoře s tahem 4090 N, záložní motor má dvě
komory (tah 4030 N).
Průběh letu.
Lodi typu Sojuz jsou vypouštěny stejnojmennou raketou z kosmodromu Bajkonur.
Na aerodynamickém krytu je instalováno záchranné zařízení, které oddělí
kabinu v případě havárie nosné rakety v první fázi letu. Navádění na dráhu
trvá asi 540 s. Manévrování na oběžné dráze i spojení je možno provést
automaticky nebo ručně. Po skončení plánovaného programu je zahájen návratový
manévr. Po zapálení korekčního motoru, který sníží rychlost letu asi o
150 m/s, dojde asi za 12 min. k pyrotechnickému rozdělení všech tří částí.
Po aerodynamickém brzdění a řízeném sestupu atmosférou začíná ve výši 11
až 9 km pracovat padákový systém (brzdicí padák má průměr 4 m, hlavní padák
35 m). Těsně nad Zemí se zapalují motory měkkého přistání umístěné pod
aerodynamickým krytem, které sníží rychlost dopadu na 3-4 m/s.
Zkoušky lodi.
Bezpilotními zkouškami byly zřejmě družice Kosmos 133, 140, 146 a 154. Po havárii
lodi Sojuz 1 bylo provedeno dvojí automatické spojení prázdných lodí (Kosmos
186 a 188 dne 30.10.1967 a Kosmos 212 213 dne 15.4.1968). Poslední zkouškou
před letem lodi Sojuz 3 byl Kosmos 238. Až do havárie lodi Sojuz 11 byli v kabině
obvykle tři kosmonauti bez skafandrů. Počínaje lodí Sojuz 12 je posádka pouze
dvoučlenná a kosmonauti mají během kritických fází letu na sobě lehké skafandry.
Aktualizováno: 20.10.2001
[ Obsah | Pilotované
lety ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz/sojuz.htm)
