| M.označení |
Start |
Přistání |
Délka letu |
Poznámka |
| 1992-014A |
17.03.1992 |
10.08.1992 |
145d14h10m |
11. základní posádka stanice Mir
|
Posádka : Viktorenko,A.S.[VE]
| Kaleri,A.J.[PI] | Flade,K.D.[KV](Německo)
Popis
letu : (Přehled kosmonautiky v roce 1992, Ing. Marcel Grün)
Kosmická loď Sojuz TM-14 s 11. základní
posádkou stanice Mir a německým kosmonautem
odstartovala 17.03.1992 v 10:54:30. Předstartovní přípravy byly zahájeny
15.03. za svítání, kdy byla nosná raketa dopravena na rampu č. 1 (tzv.
Gagarinovskou, z níž od r. 1957 bylo do té doby vypuštěno již 316 raket).
Startu 72. expedice sovětských kosmonautů přihlížela řada oficiálních hostů,
mj. německá vládní delegace vedená spolkovým ministrem pro výzkum H.Reisenhuberem,
v níž byli též čtyři dosavadní němečtí kosmonauti, dále resortní ministři
Ruska a Kazachstánu. Přítomna byla rovněž skupina francouzských a amerických
turistů, kteří za exkursi zaplatili 1900, resp. 4900 USD.
Posádku lodi Sojuz TM-14 tvořili velitel
Alexandr Stěpanovič Viktorenko,
palubní inženýr Alekandr Jurijevič
Kaleri a kosmonaut výzkumník Klaus-Dietrich
Flade (SRN).
Po
bezchybné funkci všech stupňů (oddělení čtyř startovní bloků prvního stupně
2 min po staru bylo zachyceno v TV přenosu) byla loď navedena v 11:03 na předběžnou
dráhu s parametry 51.6°, 88.7 min, 190-240 km. Během následujících dvou dní
se uskutečnilo postupně pět korekcí dráhy, po nichž se dostal Sojuz
TM-14 do těsné blízkosti orbitálního komplexu. První fáze setkávacího manévru
byla zahájena 19.03. asi 37 km od stanice pomocí naváděcího systému KURS a ukončena
ve vzdálenosti 0.4 km. Poté velitel provedl průlet před Mirem a zorientoval
loď ve vzdálenosti 200 m proti spojovacímu uzlu -X na modulu Kvant.
Připojení se uskutečnilo ve 12:32:50, k otevření průlezu došlo ve 14:46. Jako
první přestoupil na palubu stanice Mir K.-D.Flade.
Poté následovali další kosmonauti, kteří rovněž přenesli do orbitální stanice
zbytek přístrojů (14 kg). Po uvítacím ceremoniálu a krátkém rozhovoru s ministrem
Reisenhuberem začal pracovní program letu.
Za předletovou přípravu a vlastní let zaplatilo Německé výzkumné středisko
pro letectví a kosmické lety DLR (Deutsche Forschungsanstalt für Luft-
und Raumfahrt) sovětské organizaci Licensintorg podle komerčního ujednání
z 18.04.1990 asi 20 mil. DEM, příprava vědeckého programu stála asi 25
mil. DEM.
Expedice
MIR 92 byla zaměřena především na lékařský výzkum (13 experimentů) : CHR - studium
chromosomálních změn v lymfocytech kosmonauta, Ústav genetiky university v Essenu,
ROK - studium orientace kosmonauta v beztížném stavu a dalších problémů spojených
s tzv. kosmickou nemocí, Ústav Maxe Plancka v Seewiesenu, HPMa - studium hormonálních
regulací v beztížném stavu, universita v Mnichově, HPMb - experiment s hormonálními
tekutinami, Svobodná universita v Berlíně, TON - studium nitroočního tlaku plně
automatizovaným tonometrem, oční klinika university v Hamburku, OVI - studium
vestibulárního aparátu, Fyziologický ústav university v Mohanu (Mainz), ISX
- studium izometrických funkcí svalů, krevního tlaku a tepu, vysoká škola sportovní
v Kolíně nad Rýnem, VOG - video-okulografický experiment, Svobodná universita
v Berlíně, HSD - měření tloušťky kůže, Fyziologický ústav Svobodné university
v Berlíně, PSY - psychologický test pracovní výkonnosti, Ústav letecké medicíny
DLR, DOS - dozimetrická měření pěti různými detektory, Ústav letecké medicíny
DLR, SUR - studium spánku, biorytmů a vlastních pocitů kosmonauta, Ústav letecké
medicíny DLR, KFV - studium distribuce tekutin v lidském těle, Ústav letecké
medicíny DLR. Program výzkumu byl splněn i když činnost elektroniky německých
přístrojů negativně ovlivňovala vysoká relativní vlhkost na stanici Mir
(přes 90%), s níž konstruktéři nepočítali. 14. experiment (TES) se týkal materiálového
výzkumu a uskutečnil se na československém krystalizátoru ČSK-1, u něhož byl
problém nadměrné vlhkosti prostředí odstraněn již v minulosti dodatečnou úpravou
desek s elektronikou. Šlo o přípravu kovových slitin v mikrogravitaci podle
návrhu Ústavu kosmických simulací v Berlíně a Humboldtovy university tamtéž.
Materiály připravil ústav DLR z Kolína n. Rýnem a firmy OHB Systém (Brémy),
Kayser Threde GmBH (Mnichov) a Panares (Mnichov), realizace se uskutečnila ve
spolupráci s českými odborníky.
Dne 20.03. pokračoval Flade v lékařských experimentech (mj. CHR) a uskutečnil
tiskovou konferenci s německými novináři. 21.03. se zabýval zejména psycho-fyziologickými
reakcemi a specifickými aspekty adaptace lidského organizmu na stav beztíže
(v TV přenosu byl vidět při experimentu OVI v modulu Kristall)
a odpoledne začal s materiálovými pokusy TES, které ukončil 22.03. Následujícího
dne využil Flade obleku Čibis a uskutečnil experiment KFV pomocí aparatury
APT (Applied Potential Tomography), která původně měla být součástí britsko-sovětského
letu JUNO v květnu 1991. V průběhu letu Flade (s volacím znakem DP1MIR)
navázal řadu kontaktů s radioamatéry na frekvenci stanice Mir
(145.550 MHz).
Před závěrem společného letu se ruští kosmonauti věnovali testům jednotlivých
systémů a zkušebnímu zážehu motorové jednotky lodi Sojuz
TM-13 (záměna sedaček v lodích Sojuz bala provedena už 20.03.). Poté
byly přeneseny do návratové kabiny výsledky experimentů (asi 10 kg bylo
pro německé odborníky), vč. amerického pokusu PCGP. Souběžné kosmonauti
Volkov a Krikaljov trénovali ve vakuovém obleku Čibis, aby jejich kardiovaskulární
systém lépe snášel návrat do pozemských podmínek. 24.03. od 15:00 do 23:30
kosmonauti spali a poté zahájili přípravy k návratu. Návratový manévr proběhl
přesně podlé plánu a kabina přistála v plánované oblasti Kazachstánu (57
km SV od Arkalyku) dne 25.03. v 08:51:22, o šest sekund dříve, než určoval
letový harmonogram. V místě přistání ležela několikacentimetrová vrstva
sněhu. Za zajištění záchranných akcí musela NPO Eněrgija poprvé zaplatit
asi 15000 USD. Po přistání se posádka podrobila lékařské prohlídce, zdravotní
stav kosmonautů byl dobrý. Podle vyjádření lékařů S.Krikaljov
zhubl během letu o 5 kg, musel být při prvních krocích podpírán a vyskytly
se u něj abnormality vestibulárního ústrojí, avšak po několika dnech se
stav zcela normalizoval.
Dne 26.03. bylo oznámeno, že S.Krikaljov
(nyní druhý na žebříčku kosmonautů, 464 dny ve vesmíru) byl odměněn 150000
SUR a automobilem Volha, A.Volkov
obdržel stejný typ automobilu a 75000 SUR.
Nová základní posádka se brzy na stanici zabydlila a zahájila sérii
měření kosmického záření a pokračovala v testování fyzikálně-mechanických
vlastností konstrukčních materiálů vně kosmické lodi. 31.03. kontrolovala
fotografické a filmovací vybavení. 01. a 02.04. kosmonauti pořídili fotografie
a spektrogramy několika zemědělských oblastí býv. SSSR, mj. v okolí Azovského
moře v rámci komerčního programu Terra-K a v této činnosti pokračovali
i 10.04. Ve dnech 11. až 14.04. soustavně pozorovali zdroj Cygnus X-1 přístroji
observatoře Rentgen v modulu Kvant.
14.04. se věnovali lékařskému výzkumu, zaměřenému na vlastní psycho-fyziologické
reakce a na vliv beztížného stavu na vestibulární systém i vidění. Využili
k tomu zařízení, dopravené do vesmíru v rámci expedice AUSTROMIR. Následující
tři pracovní dny byly věnovány geofyzikálnímu výzkumu pomocí bulharského
zařízení Spektr-256 a astrofyzikálnímu pozorování rentgenového zdroje Cygnus
X-1. 17.04. byl v zařízení Gallar zahájen experiment s růstem polovodičového
krystalu teluridu kademnatého (CdTe), který trval 65 hodin.
Dne 19.04.1992 ve 22:29 UT odstartovala z Bajkonuru
nákladní loď Progress M-12. Nesla
spotřební materiál a další náklad, nutný pro zajištění dlouhodobého provozu
orbitálního komplexu, vč. pohonných látek, potravin, vody, náhradních dílů,
přístrojů a pošty. Tento Progress nebyl vybaven návratovým pouzdrem. Nosná
raketa vynesla Progress M-12
na předběžnou dráhu s periodou 88.4 min ve výšce 193-230 km. Po nezbytných
korekcích dráhy se 22.04. v 00:11 (podle jiných pramenů 21.04. ve 23:50)
loď Progress M-12 bez problémů
připojila k družicovému komplexu Mir ze
strany přechodového úseku stanice na uzel +X.
Dne 23.04. posádka zahájila vykládku lodi a v následujících dnech pokračovala
ve výzkumném programu, zaměřeném především na pozorování Země (pořizování
snímků a videozáběrů vodních a lesních ploch v nespecifikovaných oblastech),
měření toků nabitých částic v radiačních pásech kolem Země pomocí magnetického
spektrometru Marija a dokončila výrobu dalšího polovodičového krystalu
v peci Gallar.Rovněž přečerpala pohonné látky z nákladní lodi do nádrží
orbitálního komplexu. 27.04. zahájila experiment v zařízení Gallar s růstem
monokrystalu CdTe se zlepšenou strukturou a geofyzikálními vlastnostmi,
který trval plných 75 hodin. Koncem dubna rovněž instalovali nový soubor
vysílačů, které přivezla nákladní loď Progress
M-12.
Počátkem května se kosmonauti zabývali dálkovým průzkumem Země pomocí
videospektrální aparatury, umístěné vně stanice - byl zaměřen na ekologii
vodních nádrží, lesních porostů a zemědělského využívání půdy. Ve dnech
07.-11.05. rovněž pokračovali v monitorování experimentů, týkajících se
působení kosmického prostředí na vzorky konstrukčních materiálů a elektronických
součástek, připevněných vně modulu Kvant
2. Probíhala i další astrofyzikální pozorování. Od 12.05. začala soustavná
měření mikroakcelerací v různých částech stanice aparaturou Vibrogal.
Dne 14.05. ve 13:30 a 15.05. odpoledne byly provedeny korekce dráhy
orbitálního komplexu motorovou jednotkou lodi Progress
M-12. Nové parametry byly: 51.6°, 92.2 min, 374-414 km.
V dalších dnech pokračovala pozorování různých oblastí býv. SSSR, zaměřená
na ekologické studie (mj. rostoucího znečištění v okolí velkých měst a
průmyslových aglomerací). 22.-25.05. se opakovalo pozorování okolí Černobylu,
povodí Volhy a zemědělských oblastí Kazachstánu jak videospektrografickou
aparaturou, tak kamerou Priroda 5. Dne 26.05. posádka uskutečnila sérii
měření kosmické radiace a věnovala se výzkumu přírodních zdrojů Země. 29.05.
fotografovala Krasnodarskou pánev, okolí Volhy a Aralského jezera, 02.06.
okolí Černobylu, Aralské jezero, okolí Krasnodaru, Kalmycko a průmyslové
oblasti v Kazachstánu. Kosmonauti rovněž uskutečnili nový farmakologický
experiment.
Počátkem června kosmonauti kontrolovali aparaturou Vibrogal podmínky,
za nichž v pícce Gallar (v centrální části základního bloku stanice Mir)
právě probíhala příprava krystalu GaAs (galiumarsenidu). V dalších dnech
Viktorenko a Kaleri provedli kontrolu zařízení, umístěných vně stanice
a realizovali experiment Rezonance, zaměřený na měření stability komplexu.
Rovněž provedli další astrofyzikální pozorování rentgenovým dalekohledem
v modulu Kvant a měřili toky neutronů
a záření gama. Dne 10.06. prověřovali stav technického vybavení stanice.
V noci z 25. na 26.06. byla motorovou jednotkou lodi Progress
M-12 znovu upravena dráha, jejíž nové parametry byly: 51.6°, 98.5 min,
390-413 km. Kosmonauti poté umístili do nákladového prostoru této lodi
použité a nepotřebné zařízení. 27.06. ve 23:07 se Progress
M-12 odpojil od družicového komplexu (byl při tom opticky sledován
západními amatéry) a kolem 23:55 téhož dne se uskutečnil řízený zánik v
zemské atmosféře nad obvyklou oblastí jižního Pacifiku.
Nákladní loď Progress M-13
odstartovala 30.06.1992 v 16:43 z Bajkonuru
na počáteční dráhu s parametry 51.6°, 88.5 min, 189-244 km. Kromě obvyklého
nákladu spotřebního materiálu a zásob čerstvých potravin nesla rovněž přístrojové
vybavení pro rusko-francouzský společný let a dva nové gyrodyny (velké
gyroskopy), protože při technických prověrkách se ukázalo, že pět ze dvanácti
těchto zařízení systému polohové stabilizace komplexu je již mimo provoz
a plánovaná životnost ostatních byla překročena. Během následujících dvou
dnů byly provedeny obvyklé korekce dráhy, potřebné pro přiblížení lodi
k orbitální stanici, avšak 02.07. došlo automaticky k přerušení sbližovacího
manévru ve vzdálenosti pouhých 150 m od stanice poté, co kontrolní systém
lodi zaznamenal odchylku od programu. Chyba byla zřejmě v softwaru pro
kontrolu polohy podélné osy lodi a po příslušné změně programu se spojení
s uzlem Mir +X úspěšně uskutečnilo 04.07.
v 16:55. Poté kosmonauti začali s vykládáním přivezeného nákladu.
Dne 08.07. se uskutečnil předem oznámený výstup obou kosmonautů do prostoru.
Začal otevřením poklopu v modulu Kvant
2 ve 12:37 a skončil ve 14:40 (o několik minut později, než bylo plánováno).
Kosmonauti při něm instalovali dva nové gyrodyny systému stabilizace stanice.
Viktorenkovo skóre při šesti výstupech je nyní 19 h 39 min. V dalších dnech
pokračovala vykládka lodi, měření úrovně kosmického záření a sledování
vlivu kosmického prostředí na různé materiály. 14.07. se uskutečnilo rovněž
přečerpávání pohonných látek do nádrží stanice Mir.
17.07. prošli oba kosmonauti pravidelnou týdenní lékařskou prohlídkou a
bylo konstatováno, že jejich zdravotní stav je dobrý. Téhož dne došlo ke
korekci dráhy komplexu využitím motorové jednotky lodi Progress
M-13. V následujících třech dnech měli kosmonauti čas na vědecký výzkum:
kromě astrofyzikálních pozorování se zaměřili na dálkový průzkum Země (zemědělské
usedlosti, řeky a jezera, ekologická situace dvou průmyslových oblastí)
kamerou MKF-6MA. Po další korekci dráhy motory nákladní lodi dne 21.07.
byly její nové parametry: 51.6°, 92.7 min, 407-425 km. Tyto úpravy nebyly
původně plánovány a měly usnadnit setkávací manévr a vlastní spojení s
lodí Sojuz TM-15, jejíž start byl kvůli nim o jeden den odložen. Nákladní
loď Progress M-13 se oddělila
od orbitálního komplexu 24.07. ve 04:49 a téhož dne se kolem 07:15 uskutečnil
její řízený zánik obvyklým způsobem.
Transportní loď Sojuz TM-15 s posádkou
Anatolij Jakovlevič Solovjov
(velitel), Sergej Vasiljevič
Avdějev (palubní inženýr) a Michel
Tognini (kosmonaut výzkumník, Francie) odstartovala z Bajkonuru
dne 27.07.1992 v 06:08:42 a nosná raketa ji vynesla na předběžnou dráhu
s parametry 51.6°, 88.6 min, 200-233 km. Po dvou dvouimpulsních korekčních
manévrech byl zahájen setkávací manévr. V jeho průběhu se projevila závada
v systému automatického sbližování KURS na lodi Sojuz
TM-15. Proto velitel aktivoval záložní komplet ručního řízení a dovedl
loď bezpečně k přednímu spojovacímu uzlu hlavního bloku orbitální stanice
(+X). Ke spojení tak došlo o 4 min později, než bylo plánováno, tedy v
07:51. Obě posádky se setkaly na palubě stanice Mir
v 09:22.
Na zahájení společné rusko-francouzské expedice ANTARES, za níž zaplatila
francouzská strana 12 mil. USD, se uskutečnila telekonference kosmonautů
s francouzským prezidentem F.Mitterandem, při níž bylo využito ruské retranslační
družice Kosmos-Altair a videotechniky, zanechané na palubě stanice r. 1990
japonským novinářem T.Akiyamou.
Poté byl zahájen výzkumný program, zahrnující 10 francouzských vědeckých
experimentů, 6 jich bylo věnováno lékařství a biologii (podpůrné vybavení
mělo hmotnost 170 kg): Orthostatisme - účinky beztížného stavu na kardiovaskulární
systém kosmonauta a jeho hormonální mechanismus, Viminal - výzkum orientace
a percepce kosmonauta, Illusions - studium adaptace senzomotorického systému
člověka na změnu gravitace, Biodose - výzkum biologických účinků kosmického
záření a stupně radiačního rizika, Nausicaa - monitorování úrovně radiace
na orbitální stanici, Immunologie - sledování imunitního systému kosmonauta
před a po letu. 2 experimenty se týkaly materiálového výzkumu (hmotnost
vybavení včetně vzorků 96 kg): Supraconducteur - vypěstování supravodivého
monokrystalu Yba2Cu3O7 v peci Krater V na modulu Kristall
během pokusu trvajícího 160 h, Alice - výzkum transportu a změny fáze kolem
kritického bodu na modelovém vzorku v téže peci. 2 experimenty (31 kg přístrojů)
byly technického rázu: Exeq - studium vlivu těžkých iontů na různé elektronické
prvky, Microaccélérometre - dlouhodobá měření úrovně mikrogravitace na
stanici Mir. Část svého volného času věnoval
Tognini radioamatérským kontaktům na frekvenci 145.550 MHz, avšak výlučně
s francouzsky hovořícími stanicemi.
Na počátku letu si M.Tognini
otevřeně stěžoval na žaludeční potíže a bolesti v zádech. Po poradě s lékařem
francouzské výpravy, chirurgem M.Cometem se podařilo obojí utlumit - na
bolesti v zádech pomohlo speciální cvičení a změna polohy těla při spánku,
takže francouzský program mohl být v zásadě splněn (vedoucí projektu v
CNES A.Labarthe po přistání konstatoval, že bylo provedeno 9 z 10 experimentů).
Kromě toho se uskutečnilo během letu několik ruských pokusů, mj. výzkum
vlastností kapalin v podmínkách mikrogravitace, genetická transformace
rostlinných buněk (Altyn) a získání mikroorganismů s předem stanovenými
vlastnostmi (Recomb). 5. den letu (02.08.) se již Tognini plně adaptoval
na kosmické podmínky a mohlo být realizováno několik pokusů, mj. experiment
Illusions. 6. den letu francouzský kosmonaut uskutečnil experimenty Alice
a Orthostatisme a 7. den čtyři další. Viktorenko a Kaleri zatím uklidili
stanici a začali s jejím předáváním další základní posádce. Následujícího
dne kosmonauti filmovali povrch Země videospektrální aparaturou na moulu
Kvant 2 a měřili úroveň ionizačního
záření v okolí stanice. 9. den letu A.Solovjov a M.Tognini studovali svůj
kardiovaskulární systém za použití obleku Čibis, zatímco ostatní kosmonauti
pořizovali multispektrální snímky několika oblastí v Kazachstánu a v okolí
Černobylu. 10. den letu Tognini pracoval s detektorem Nausicaa, zatímco
Viktorenko s Kalerim oživovali systémy lodi Sojuz
TM-14 před jejím návratem na Zemi a začali s přenášením výsledků experimentů
a dalších vzorků (z toho 12 kg pro francouzské odborníky, zbytek přiveze
až příští expedice) do přistávací kabiny. 08.08. Solovjov a Avdějev začali
s měřením radiace uvnitř stanice pro porovnání s výsledky, získanými v
prosinci 1988 expedicí ARAGATZ. Závěrečné výzkumné práce byly provedeny
09.08.
Téhož dne odpoledne přestoupili kosmonauti do návratové kabiny a v 18:30
uzavřeli průlez. Po obvyklých důkladných prověrkách hermetičnosti lodí
se ve 21:50 Sojuz TM-14 oddělil od stanice
Mir. V 00:28 došlo k zážehu korekčního
motoru, který trval 261 s a poté se loď dostala na sestupnou dráhu. Návratová
kabina přistála na Zemi 10.08. v 01.04.35 (s předstihem asi 40 s proti
plánu), 136 km východně od Džezkazganu (Kazachstán, v místě o souřadnicích
47,42° s.š. a 69,35° v.d.). Při přistání se kabina převrátila a nárazem
se zablokoval výstupní průlez. Kosmonauti nebyli zraněni avšak museli asistovat
při otevírání průlezu. Ještě v průběhu letu byla mezi CNES, Ruskou kosmickou
agenturou RKA a sdružením NPO Eněrgija podepsána rámcová dohoda o spolupráci
do r. 2000, zahrnující mj. další čtyři čtrnáctidenní pilotované lety (1993,
1996, 1998, 2000).
Aktualizováno : 04.11.2001
[ Obsah | Pilotované
lety | Sojuz TM ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm14/index.htm)
