Kosmonautika@kosmo.cz |
![]() Posádka : Cernan,E.A.[VE] | Schmitt,H.H.[PL] | Evans,R.E.[PL] [ Popis letu | Obrázky | Experimenty | Apollo 17 v NASA ]
![]() ANTONÍN VÍTEK, CSc. , ing JOSEF KRUPIČKA, CSc. Poslední lunární expedice Apolla s pořadovým číslem 17 se poprvé zúčastnil v roli pilota měsíčního modulu Challenger i erudovaný vědecký pracovník, geolog Harrison H. Schmitt. Spolu se svými kolegy, velitelem Eugenem A. Cernanem a pilotem CM Ronaldem E. Evansem se vydal 7. prosince 1972 v 05.33 UT na palubě velitelského modulu America, vyneseného nosnou raketou Saturn 5 výr. č. SA-512 nejprve na parkovací dráhu kolem Země a z ní po dvou obězích na dráhu k Měsíci. Tam celé soulodí dorazilo 10. prosince. Manévr LOI-1 proběhl v 19.47 UT v zákrytu za Měsícem. Později, 11. prosince v 00.16 UT, přivedl manévr DOI-1 kosmickou loď do vzdálenosti 18 km od měsíčního povrchu.
Osádka měsíčního modulu musela přetrpět nezbytné prověrky Challengeru a svých skafandrů, nežli mohl 12. prosince v 00.05 UT Cernan vyrazit na první vycházku. "Tyto první kroky Apolla 17 patří těm, kteří je jeho osádce umožnili," říká slavnostně. "Lidi, tady je minerálů," spontánně jásá Schmitt, sotva se ocitl venku. "Jestli jsem někdy viděl geologickej ráj, tak je to tady!" Po instalaci ALSEPu vyrazili oba astronauti na krátkou projížďku jihovýchodním směrem. Vzhledem k časové tísni byla zkrácena, takže toho dne ujeli jen asi 4 km. Vycházka tentokrát trvala 7 h 12 min.
Na okraji morénového pole u kráteru Nansen opustili Cernan a Schmitt vozidlo a začali stoupat vzhůru do svahu Jižního masívu. Nebylo to snadné. Svah měl místy sklon až 20° a v sypké půdě prokluzoval každý krok. Geologická kořist však za takovou námahu stála. Pak se již pomalu vraceli zpět k LM, se zastávkami určenými pro sběr minerálů. U kráteru Shorty se jim podařilo najít zajímavé vzorky oranžové půdy. Vycházka skončila návratem do LM poté, co s Roverem tentokrát najezdili 19 km a strávili na měsíčním povrchu 7 h 37 min.
"Vypadá to jako anorthositické gabbro," začal. "Jsou tu velké inkluze materiálu bez bublin. Jižní polovina je v textuře heterogenní. Jde buď o nějaké rekrystalizované brekcie, nebo to anorthositické magma na sebe nechytalo spoustu příměsí. Tahle druhá možnost je pravděpodobnější. Když to srovnám se zastávkami na opačné straně u Jižního masívu, tak tady se vyskytují horniny mnohem komplikovanějšího charakteru. Příměsi, jejich uspořádání a vůbec všechno, co tady vidím kolem. Podle mých představ - ale to je jen teorie - došlo při nějakém impaktu k obrovskému výstřiku roztavených hornin. Ty dopadly na svahy Severního masívu, tam se na ně přilepily povrchové vrstvy a celá směs postupně ztuhla." "Tak už dost, Jacku," sténal Cernan. "Kdo tě má poslouchat! Pojď, vylezeme kousek výš a pořídíme panoramatické snímky."
"Vypadají jak tvář starého, stoletého člověka," ohodnotil je Cernan. Pak se stočili na jihozápad, ke kráteru Van Serg, který měl být podle předpokladů geologů mladým impaktním útvarem. "To je první místo v téhle oblasti," kvitoval s respektem Cernan, "do kterého se geologové na Zemi strefili." Poslední plánovanou zastávku však museli badatelé pro nedostatek času vypustit. Čekalo na ně ještě odhalení pamětní desky s textem "Na tomto místě skončil první průzkum Měsíce člověkem v prosinci L. P. 1972. Nechť mír, s nímž jsme přišli, se odrazí v životě všech národů na Zemi". V závěru ceremonie se obrátil dr. Schmitt, držící v ruce brekcii, k návštěvníkům houstonského střediska, mezi nimiž bylo i 39 mladých lidí z různých zemí světa: " Tenhle kámen," řekl geolog, "je složen z úlomků řady hornin nejrůznějších tvarů, velikostí a barev. Všechny dohromady jsou spojeny v celek, který tu ležel a vlastně žil velice mírumilovným způsobem. Až se tenhle kámen ocitne na Zemi, rádi bychom dali po kousku všem zemím na celém světě jako symbol souladu a míru do budoucnosti. Konec programu Apollo znamená, že se nyní dveře přivírají. Naděje budoucnosti však spočívá v mladých lidech, kteří se učí žít a pracovat společně."
Pak zaparkovali Rover, který toho dne ujel 12 km, asi sto metrů od LM a po 7 hodinách 17 minutách se přichystali k nástupu do Challengeru. Nejprve Schmitt a pak i Cernan. "Když nyní činím poslední kroky na Měsíci," řekl, "doufám, že nebudou poslední na dlouho a že budoucnost ukáže, že dnešní výboj ukul další osud lidstva. My opouštíme Taurus-Littrow v míru, tak, jak jsme sem přišli. Nechť ti, co se sem navrátí, přijdou v míru a v pokoji pro celé lidstvo. Ať má osádka Apolla 17 šťastnou cestu domů!" Přání velitele Cernana se splnilo. Start z měsíčního povrchu (14. prosince ve 22.54 UT), spojení s mateřskou lodí (15. prosince v 01 .10 UT) i start z dráhy kolem Měsíce směrem k Zemi (16. prosince v 23.35 UT) proběhly hladce. Apollo 17 úspěšně přistálo 19. prosince 1972 v 19.24 UT v Tichém oceánu, kde na něj již čekala letadlová loď USS Ticonderoga. Aktualizováno : 06.12.2003 [ Obsah | Pilotované lety | Apollo ] |