GT
- 10 REKORDY BEZ PŘEKÁŽEK pro časopis “Letectví + kosmonautika” zpracoval kolektiv
astronautického klubu S.P.A.C.E.
(L+K č. 18/1966)
Neuběhlo ani půl druhého měsíce od startu Gemini 9 a na rampě
19 je opět rušno. Program Gemini musí skončit do začátku listopadu, aby se mohl
celý tým amerických astronautů věnovat přípravě letů ve třetí sérii amerických
kosmických lodí – Apollo. Proto poslední lety Gemini probíhají v krátkých,
šestitýdenních intervalech.
13. července vyvrcholily předletové přípravy GT-10 třináctihodinovým
simulovaným letem. Vše probíhalo takřka bez závad; jen se znovu objevila porucha
v přenosu dat mezi pozemním řídicím počítačem General Electric-Borroughs
mod III a palubním řídicím systémem Titanu II. Technici měli celý příští den
co dělat, aby závadu nalezli a odstranili.
Kosmonauti John W. Young a Michel Collins se zatím podrobili
lékařské prohlídce, při které byli uznáni duševně i tělesně schopnými vykonat
tento náročný let.
Vše bylo připraveno ke startu na 18. červenec. Jen tropická
bouře Celia v Karibské oblasti mohla ohrozit splnění termínu.
Program letu byl doslova nabitý. Kromě hlavního
úkolu setkání a spojení s cílovou družicí Agena 10 a dalšího setkání s Agenou
8 – měli kosmonauti dalších 15 experimentálních úkolů: vyzkoušení navigace pomocí
zákrytu hvězd Zemí a sledování iontového oblaku kolem lodi, měření magnetického
pole tříosým magnetometrem, měření energie elektronů a brzdného gama záření,
studium poruch ionosféry vyvolaných průletem lodi a z lékařských experimentů
pak studium chování tělových tekutin. Řadu úkolů měl Collins uskutečnit během
dvou výstupů z lodi především odmontovat meteorické detektory umístěné
jak na Gemini 10, tak na raketě Agena 8 vypuštěné v březnu t. r. (studium
tohoto zařízení přinese řadu poznatků o kosmických materiálech pro další projekty)
a dále vyzkoušet ruční manévrovací jednotku (pozn.: HHMU, tj. Hand-held Maneuvering
Unit = ruční manévrovací jednotka) a zařízení zabezpečující pobyt kosmonauta
v prostoru (pozn.: ELSS, tj. Extravehicular Life Support System = systém
zabezpečení životních podmínek mimo loď). Kromě toho měl pořídit řadu fotografií
barevného terče umístěného na adaptéru, řadu snímků Země a hlavně astronomické
snímky. (Velký význam se přikládá fotografování hvězd, které září převážně v ultrafialovém
oboru, a proto nemohou být se Země tak dobře pozorovány. Jde o tzv. mladé a
horké hvězdy, jejichž studium má velký význam pro kosmogonii. Další pokus –
fotografování zodiakálního světla – je již běžnou součástí práce amerických
kosmonautů od jejich průkopnických letů v lodích typu Mercury.) Většinu
z těchto snímků měl Collins pořídit při prvním výstupu, kdy měl zůstat
stát v otevřených dveřích kabiny, což mu mělo umožnit nerušený výhled,
ale současně zachovat pevnou oporu pro fotografování.
Protože jedním z hlavních úkolů bylo setkání s Agenou
8, bylo nutno vypustit loď Gemini 10 i novou Agenu 10 do drány “osmičky”. To
samozřejmě kladlo velká omezení na dobu startu obou raket.
Během
18. července přelétala GATV-8 několikrát nad mysem Kennedy. Poprvé to bylo ve
20:09 SEČ asi 40° nad jihovýchodním obzorem. Teprve při dalším průletu
ve 21:46 letěla raketa prakticky zenitem směrem od západu na východ. Krátce
před tímto okamžikem začalo první startovní okno, trvající asi čtvrt hodiny,
ve kterém bylo nutno vypustit Agenu 10.
Skutečně se ve 21:46 SEČ zvedla z rampy 14 nosná raketa
Atlas Agena-D a dostala se na určenou dráhu ve výši 296 – 301 km. Na rampě 19
bylo vše připraveno ke startu.
Další přelet Ageny 8 nad John F. Kennedy Space Center byl
ve 23:24 SEČ. Současně přelétala místo startu i “desítka”; její dráha byla volena
tak, aby z ní bylo možno dosáhnout setkání s “osmičkou”, ale umožňovala
jen sedmatřicetivteřinové okno. Kdyby technici této možnosti nevyužili, opakovala
by se příznivá konstelace cílových družic až za dva dny.
Ve 23:14:49 byly přípravy jako obvykle zastaveny v čase
T – 3 minuty. Po pauze dlouhé 5 minut 35 vteřin pokračoval countdown nerušeně
až k nule.
Ve
23:20:23 dva motory Aerojet General LR-87-AJ-5 zvedly nosnou raketu Titan II
od země.
V T + 2:36 se oddělil první stupeň, v T + 5:36
bylo dosaženo oběžné dráhy ve výši 161 – 268 km a
v T + 6:10 oddělili kosmonauti svou kabinu od druhého
stupně.
Okamžitě se počali připravovat na svůj první úkol, setkání
s Agenou 10. Manévrování mělo trvat asi 5 hodin, tedy stejně jako u Gemini
8.
5 hodin a 21 minut po startu bylo uskutečněno setkání obou
těles – GT-10 a GATV-10 – nad Madagaskarem, v dosahu sledovací stanice
Tananarive. Protože se zdrželo měření elektrostatického náboje obou těles, bylo
rozhodnuto odložit spojení o 10 minut proti původně plánované době. Došlo k němu
tedy až v 5:18 SEČ, 19. července, západně od Havajských ostrovů.
Paul Haney, mluvčí řídicího střediska: “Zde Gemini Control,
Houston, 5 hodin 59 minut letu. V 5 hodin 58 minut dostalo řídicí středisko
zprávu z Havaje, že obě tělesa jsou spojena. Nemáme dosud fonické spojení
s posádkou, ale telemetrie je dobrá.”
Kosmonauti otočili spojená tělesa o 180°
, aby vyzkoušeli mechanickou pevnost jejich kombinace. Vše je v pořádku,
až na jedno: na palubě zbylo jen 159 kg paliva, ačkoli se počítalo, že zbude
nejméně 272 kg. Vedení letu mění plány. Upouští od dalších dvou setkání GT-10
s GATV-10, určených k procvičení techniky manévru spojování.
Řídicí
středisko si stěžuje, že piloti jsou příliš málomluvní: “Zde je Gemini Control,
Houston, 6 hodin 25 minut letu Gemini 10. Neměli jsme již další spojení s posádkou
nad Havají. Diskutovali jsme zde o spotřebě paliva při manévru setkání. Hodnoty
budou ještě porovnány při dalším spojení pro lepší porozumění tomuto problému.
Během spojení s Rose Knot Victor (RKV, sledovací loď zakotvená v jižním
Atlantiku) provede posádka pečlivé měření úrovně radiace k pozdějšímu porovnání
s měřením i ve větších výškách dosažených po zapálení motoru Ageny. Nad
RKV bude též provedeno přesné měření rychlosti, které je klíčovým údajem pro
stanovení hodnoty přírůstku v rychlosti, kterého má být dosaženo zapálením
hlavního motoru Ageny. Změny o 420 stop za vteřinu bude dosaženo zapálením motoru
na něco více než 12 vteřin. K tomu má dojít v T + 7 hodin 38 minut.”
V tento okamžik poprvé v historii kosmonautiky bylo
použito motoru jiné družice k manévrování kosmické lodi. Kosmonauti, obrácení
čelem k motoru, pozorovali jeho činnost. Young prohlásil “To je hrozný!
To byl pěknej vodpich!!”
Bylo
dosaženo oběžné dráhy 296 – 762 km. Tím byl překonán poslední ze sovětských
kosmických rekordů.
V nejvyšším bodu dráhy prolétali kosmonauti
spodní hranicí van Allenových pásů. Přesto bylo již předem známo, že dávka pronikavého
záření, kterou budou zasaženi, bude hluboko pod nebezpečnou mezí. Tento manévr
nebyl samoúčelný. Měl umožnit setkání s Agenou 8, která se pohybovala po
dráze ve výši 396 – 398 km. Při pohybu po nové dráze měla GT-10/GATV-10 delší
oběžnou dobu než cílová GATV-8, což bylo při daném fázovém posunu těles na drahách
nutné k tomu, aby se k sobě začala přibližovat.
Po namáhavém prvním pracovním dnu se kosmonauti posilnili
vařeným masem a brambory, toustem, čokoládou a čajem a v 9:40 SEČ se uložili
ke spánku.
Druhý pracovní den začal 19. července v 17:20 budíčkem. Kosmonauti
snížili nejprve dráhu své lodi na 296 – 387 km a začali připravovat první činnost
mimo loď (pozn.: EVA; Extra-vehicular Activity = činnost mimo loď). Ve 22:50
otevřel Collins po předchozí dekompresi dveře své kabiny, která byla v té
době v apogeu dráhy, a začal provádět astronomické pozorování. “Je to skvělý
pohled, ale nevidím tolik hvězd, jak jsem doufal; vidím jednu … nebo dvě
a pak jasně zářící předmět severně od Orionu. Je příliš veliký, aby to mohla
být planeta.” Pořídil méně snímků, než se plánovalo, protože ho začaly silně
pálit oči, stejně jako jeho kolegu. Došlo k závadě v patroně s hydroxydem
litným, který pohlcuje z cirkulujícího kyslíku vydechovaný kysličník uhličitý.
Na radu lékařů vypnuli toto zařízení a potíže pominuly. Kabina byla okamžitě
uzavřena ve 23:45 SEČ a po rekompresi si vytřeli oči vlhkým hadříkem a nakapali
si do nich kapky z palubní lékárničky.
Potom se uložili opět k spánku, který byl přerušen pouze
drobnou závadou v klimatizačním zařízení, kterou zjistily pozemní stanice.
Probudily kosmonauty, kteří ji snadno odstranili.
V 15 hodin následujícího dne byli kosmonauti
opět probuzeni a přistoupili k závěrečným manévrům pro setkání s Agenou
8. Protože se nyní pohybovali po nižší dráze než “osmička”, začali ji upravovat
postupně až na kruhovou ve výši 400 km. Tím skončilo využívání primárního a
sekundárního pohonného systému Ageny 10, a proto se ve 20:03 SEČ od ní odpoutali.
Byli s ní spojeni celkem 39 hodin 40 minut. Oddělení bylo jemné pomocí
řídicích trysek OAMS, takže za 12 minut poté byla tělesa pouze 120 m od sebe.
Poslední manévry se uskutečnily již pomocí
vlastních motorů. Podle údajů řídicího střediska zůstalo na palubě jen asi 160
kg paliva a k setkání bylo třeba nejméně 70 až 115 kg. To znamená, že jim
mělo po setkání zbývat ještě 45 až 90 kg – čím více, tím déle budou moci letět
ve formaci.
Ve 23:15 se GT-10 a GATV-8 přiblížily na 15 metrů. Toto setkání
bylo mnohem obtížnější, protože Agena 8 je již mrtvým tělesem bez radaru a bez
pozičních světel. Nebyla také již stabilizována, ale její rotace byla velmi
pomalá, takže se k ní Collins mohl bez nebezpečí vydat. Po poslední prověrce
přístrojů dostali kosmonauti ze stanice Carnarvon v Austrálii povolení,
aby Collins vystoupil z kabiny ihned po výletu ze stínu Země.
Slunce astronautům vyšlo ve 23:58. V 0:02 Collins otevřel
dveře a o dvě minuty později opustil kabinu. S kabinou byl spojen patnáctimetrovým
lanem – “pupeční šňůrou” – a svůj let řídil ruční pistolí na stlačený dusík
dodávaný zvláštní hadicí, kterou si sám připojil k nádrži v adaptéru
kabiny. Nejprve se pohyboval pouze v blízkosti kabiny, se které odmontoval
sběrač mikrometeoritů a podal ho Youngovi k uložení. “Je to tady venku
skoro tak, jak jsme to očekávali. Jen manévrování je obtížné.”
Pak se přiblížili k cílové “osmičce”, vzdálené nyní asi
2 metry od jejich lodi. “Mohu se na ni zavěsit, ale nemohu se dostat na druhou
stranu . . . Počkejte, už to ´de . . .” Potíže mu dělala “pupeční šňůra”. Mnohokrát
se do ní zamotal. “Klec s hady v zoo je úplný nic proti tomu!” Při
tom zápolení ho také potkal malér: “Ztratil jsem Hasselblada (pozn.: Fotografický
přístroj Hasselblad na 70 mm film) … Upad´ mi!” Přes to všechno zůstal Collins
velmi klidný; při výstupu z kabiny měl tep 130, později dokonce jen
110. Po 28 minutách byl jeho výlet do vesmíru ukončen, protože zásoby paliva
klesly na pouhých 40 kg. V 0:32 SEČ 21. července zmizel opět za dveřmi GT-10.
Dveře byly ještě jednou otevřeny v 1:55, aby Collins mohl
zbavit zařízení pro EVA, která již nepotřeboval. “Had už utek,” hlásil Young
pozemním stanicím, když Collins vyhodil otevřenými dveřmi “pupeční šňůru”. “A
letový plán taky,” dodal krátce nato rozmrzele. Také se jim ztratil sběrač mikrometeoritů,
odmontovaný z adaptéru vlastní lodi. Později byl však naštěstí nalezen
založený v kabině. “Nevyhazujte především vaši žvýkačku,” žádá řídící středisko,
“budeme ji potřebovat k ověření, zda to byl vskutku hydroxyd lithný, co
vám podráždil oči!”
Poslední den cesty nadešel. Okolo třetí hodiny odpoledne byli
kosmonauti probuzeni a začali se připravovat na sestup. Ve 21:30 byla odhozena
přístrojová sekce a ve 21:30:45 ve výši 375 km nad Tichým oceánem zapáleny brzdicí
rakety. Sestupová křivka přesně sledovala vypočtenou a ve 21:07 dopadla GT-10
asi 6 km od hlídkující mateřské vrtulníkové lodi USN Guadalcanal do Atlantiku
na 26° 43´ s. š. a 72° 00´ z. d.
MOTORICKÉ VYBAVENÍ SOUSTAVY GEMINI – AGENA
(pozn.: čísla uvedená v textu v závorkách se vztahují
ke konstrukčnímu nákresu těles, který doplňuje tento článek ve výše zmíněném
časopisu)
CÍLOVÉ TĚLESO AGENA
(GATV - Gemini Agena Target Vehicle)
Primární pohonný systém je tvořen jedním motorem Bell Model
8247 (1) modifikací standardního motoru Ageny o tahu 7 250 kp. Je schopen až
osminásobného restartu v kosmických podmínkách. Po dosažení oběžné dráhy zbývá
v nádržích přibližně 450 kg paliva (asym. dimethylhydrazinu) a 1 040 kg okysličovadla
(dýmavé kyseliny dusičné). Palivo se dopravuje do spalovací komory turbočerpadlem.
Sekundární pohonný systém Ageny Bell Model 8250 je uložen
ve dvou modulech po obou stranách PPS. Každý z nich má dva motory – rozběhový
(2) o tahu 7 kp a manévrovací (3) o tahu 45 kp. Celkový impuls skladovatelných
pohonných hmot, dopravovaných do spalovacích komor přetlakem plynu, činí pro
každý z modulů 18 000 kp. s. (28 kg paliva a 32 kg okysličovadla celkem).
Řízení polohy se provádí plynovými tryskami ACS (Agena Control
Systém) o tahu 0,2 a 4,5 kp na stlačený dusík. Jsou umístěny moduly SPS ve dvou
skupinách (4) po třech.
KOSMICKÁ LOĎ GEMINI
Ve vlastní kabině (RM – Re-entry Module) jsou umístěny dva
nezávislé systémy řízení kabiny během sestupu do atmosféry Rocketdyne SE-6,
označované RCS-A (5) a RCS-B (6). Každý z prstenců RCS (Re-entry Control
Systém) je tvořen 8 motory na monomethylhydrazin a kysličník dusičitý o tahu
11 kp. Palivo je dopravováno přetlakem dusíku.
V přístrojovém úseku (ES – Equipment Section) a v úseku
brzdicích raket (RS – Retrograde Section) je umístěno 16 motorů systému orbitálního
řízení Rocketdyne SE-7, označovaného OAMS (Orbital Attitude Maneuvering Systém).
4 motory o tahu 45 kp slouží ke změně dráhy v příčném směru (7), dva motory
o tahu 38,5 kp pro pohyb dozadu (8) a dva o tahu 45 kp pro dopředný pohyb (9).
Zbývajících 8 motorů o tahu 11 kp slouží k řízení polohy (10). Pohonné
hmoty – monomethyl hydrazin a kysličník dusičitý – jsou dopravovány z kulových
nádrží z titanové slitiny přetlakem helia. Při letu GT-10 zásoba činila
okolo 400 kg.
Číslování motorů OAMS je naznačeno v řezech AA a BB.
Směry zde naznačené jsou míněny vzhledem k poloze pilotů v kosmické
lodi (řezy BB a DD jsou pootočeny o 90° proti směru hodinových ručiček).
V úseku brzdicích raket jsou umístěny čtyři brzdicí motory
na tuhé palivo s průměrným tahem 1 150 kp (11).
Článek byl z L+K převzat se svolením Mgr. A.Vítka (přepis
zajistil M.Filip)
Aktualizováno : 13.05.2001
[ Obsah | Pilotované
lety | Gemini | Gemini
10 ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/gemini/ge-10/lk.htm)
