BLÍŽENCI
PŘIBLÍŽILI CÍL pro časopis „Letectví + kosmonautika“ zpracoval
kolektiv astronautického klubu SPACE
(L+K č. 7/1967)
Dne 21. května 1961 dostala americká kosmonautika jasný cíl:
president Kennedy označil přistání Američana na Měsíci v tomto desetiletí
za národní úkol USA. Bylo to dva týdny po prvním pilotovaném letu v programu
Mercury.
Každému bylo jasné, že rozdíl mezi jednoduchou kabinou typu
Mercury a lodí, která má přistát na Měsíci, bude obrovský. Pracovníci NASA se
rozhodli tento kvalitativní rozdíl překlenout mezičlánkem – projektem Gemini.
ZAČÁTEK S HANDICAPEM
National Aeronautics and Space Administration 7. prosince 1961
oznámil rozhodnutí vyvinout dvoumístnou kosmickou loď. Jméno Gemini dostala
o měsíc později, 3. ledna 1962.
Hlavní úkoly druhé etapy amerického kosmického programu byly
stanoveny takto:
- logicky navázat na program Mercury s minimálním vynaložením času a
peněz;
- získat zkušenosti s dlouhodobým pobytem člověka a techniky ve vesmíru
s ohledem na budoucí lety k Měsíci nebo i dále;
- uskutečnit setkání a spojení s dalšími umělými kosmickými tělesy, použít
raketových motorů cílového tělesa pro manévrování spojených těles ve vesmíru;
- získat zkušenosti s činností kosmonautů mimo loď a zjistit, zda jsou
schopni pracovat ve volném prostoru;
- zlepšit metody návratu do atmosféry a přistání do předem určené oblasti;
- získat další informace o účinku beztíže a o fyziologických reakcích posádky
při dlouhodobých letech a nashromáždit další lékařská data potřebná pro připravovaný
let k Měsíci;
- vycvičit tým kosmonautů, kteří budou mít zkušenosti s beztížným stavem
a budou schopni uskutečňovat setkání a spojení těles ve vesmíru.
K první bezpilotní zkoušce došlo 8. 4. 1964 (GT-1). Jejím
hlavním cílem bylo ověření aerodynamických vlastností kombinace Gemini – Titan.
Návrat a přistání se neplánovaly. Druhý pokus v sérii – GT-2 – postihla
nepřízeň počasí. 17. srpna 1964, několik dní před plánovaným startem, byla raketa
zasažena bleskem a let bylo nutno odložit. Další dva odklady způsobily hurikány,
které donutily techniky k demontáži rakety. Po sérii odkladů, způsobených
technickými závadami, se let GT-2 uskutečnil až 19. ledna 1965. Po devatenáctiminutovém
letu po balistické dráze přistála loď do Atlantiku.
Poslední přejímací zkouškou lodi byl let GT-3, pilotované kosmonauty
Grissomem a Youngem. Let skončil po plánovaných třech obězích kolem Země plným
úspěchem.
Všechny tři lety potvrdily, že Gemini je schopna plnit stanovené
úkoly. To bylo předznamenáno i tím, že řízení letu bylo přestěhováno do Manned
Spacecraft Center v texasském Houstonu. Na zeď řídicího střediska vyvěsil
na přivítanou technikům ředitel letů Christopher Columbus Kraft Jr. plakát:
„JSME 301 PILOTOVANÝCH OBĚHŮ A 443 OSOBOHODIN ZA RUSY V KOSMICKÉM LÉTÁNÍ.“
Podívejme se nyní, jak byly plněny jednotlivé hlavní úkoly
projektu Gemini:
SPÁNEK VE VESMÍRU
Trvání letů GT-4, 5 a 7 se postupně prodlužovalo, aby se získaly
zkušenosti s dlouhodobým pobytem člověka a techniky ve vesmíru.
Při letu GT-4 se ukázalo, že je zapotřebí věnovat velkou pozornost
rozvržení spánku kosmonautů. Velitel lodi McDivitt nespal v jednom kuse
nikdy déle než čtyři hodiny a za celý let spal sedm a půl až osm hodin. Spánek
kosmonautů byl narušován zejména: 1. tím, že jeden z kosmonautů byl vždy
vzhůru a obsluhoval přístroje, 2. manévrováním s lodí (zvuk trysek OAMS),
3. zvuky ve sluchátkách při fonickém spojení. U velitele k tomu přistupoval
i pocit odpovědnosti.
Na GT-5 byl učiněn pokus o lepší uspořádání odpočinku. Velitel
měl ke spánku vyhraženou první polovinu noci (podle východoamerického času),
pilot druhou. Kromě toho měli spát další dvě hodiny v průběhu dne. Ukázalo
se však, že oba byli ospalí od půlnoci do šesti hodin ráno. Fonické spojení
a jakýkoli jiný hluk spánek opět silně rušily. Proto lékaři radikálně pozměnili
režim dne pro čtrnáctidenní let GT-7. Oba piloti spali současně ve vyhraženém
desetihodinovém intervalu v nočních hodinách podle východoamerického času.
Velitel spal neklidněji, často se budil a pozoroval palubní desku. Teprve po
několika dnech se dostavila taková únava, že spal velice tvrdě. Pak se celý
cyklus opakoval. Pilot naproti tomu spal mnohem lépe, ale i tak hůře než na
zemi. Kosmonauti se snažili kabinu pro spaní co nejlépe upravit a neváhali proto
ani polepit okénka obaly od jídla. Po letu byla nejvíce unavena posádka GT-4,
posádka GT-7 nejméně. Režim dne vyzkoušený na GT-7 byl v podstatě zachován
při dalších pokusech.
Měření tepu za letu při všech dlouhodobých letech ukázalo,
že po zvýšení frekvence krátce po startu se tep uklidňuje a v období 36
– 40 hodin se vrací k normálu. Dva až tři oběhy před zapálením brzdicích
raket tep znovu stoupá.
Chuť k jídlu, jak se zdá, je dost individuální. Nejhladovější
byla posádka GT-4, která snědla vše beze zbytku. Pocit hladu úplně scházel posádce
GT-5 (jedli přibližně 1 000 cal z 2 500, které měli denně k dispozici).
Průměrnou chuť k jídlu měli Borman a Lovell, kteří jedli 2 200 cal za den.
Ztráty na váze nezávisí na délce letu a pohybují se mezi 1 – 5 kilogramů.
Obecně při těchto letech zjistili američtí lékaři jednu zajímavou
a povzbuzující skutečnost: po týdenním pobytu na oběžné dráze se fyziologické
reakce člověka ve vesmíru vracejí k normálnímu stavu. To bylo vskutku překvapení,
neboť při kratších letech se stav posádky neustále zhoršoval.
Také kosmická loď vydržela bez větších technických závad až
čtrnáctidenní pobyt ve vesmíru, i když o různé potíže nebyla nouze. Připomeňme
zde jen závadu na palivových článcích na GT-5.
KOSMICKÁ RANDEZ - VOUS
Druhý hlavní úkol programu Gemini – setkání a spojení na oběžné
dráze – se uskutečnil až v druhé polovině programu. Přípravy k jeho
splnění však začaly mnohem dříve. Již při letu GT-3 byla prověřena manévrovací
schopnost lodi jako nutný předpoklad úspěchu. Při dalších letech dostali kosmonauti
úkoly složitější. V GT-4 se měli snažit o let ve formaci s posledním
stupněm nosné rakety. Ukázalo se tehdy, že vizuální odhad vzdálenosti je velmi
nepřesný a že vskutku, jak se předpokládalo bude k setkání třeba palubního
radaru. Při dalším letu – GT-5 – kosmonauti vypustili malé cílové těleso REP
(Randez-vous Evaluation Pod), ale pro závadu na palivových článcích k setkání
nedošlo. Teprve po stabilizaci závady v energetickém systému lodi přistoupili
k nácviku setkání, ale pouze s fiktivním cílem „Phantom Agena“.
Vyvrcholením mělo být setkání GT-6 s cílovou družicí Agena
v listopadu 1965. Pro závadu na druhém stupni nosné rakety Atlas Agena
D se však cílové těleso na dráhu nedostalo. Vedení projektu Gemini operativně
změnilo plány a rozhodlo, aby za cílové těleso sloužila loď GT-7, určená k dlouhodobému,
čtrnáctidennímu letu. Tak konečně 15. prosince 1965 došlo k historickému
setkání dvou lodí na oběžné dráze.
Poprvé se dvě umělá kosmická tělesa spojila při letu GT-8,
16. března 1966. K dalšímu kroku, použití motorů Ageny ke změně dráhy spojených
těles, nedošlo pro havarijní závadu na stabilizačním systému Gemini 8.
Setkání, a s výjimkou GT-9Aa) i spojení dvou
těles se stalo při zbývajících letech záležitostí rutiny. Při GT-10 a 11 byly
uskutečněny manévry pomocí motorů cílového tělesa. Za zmínku stojí setkání
GT-10 s dvěma cílovými tělesy (GATV-10 a GATV-8) a setkání
GT-11 a Ageny na konci prvního oběhu kolem Země.
MUŽI PŘES PALUBU
Dalším úkolem projektu Gemini bylo získání zkušeností s činností
kosmonautů mimo loď. Poprvé k tomuto experimentu došlo 18. března 1965
na GT-4 pod dojmem kosmické procházky Alexeje Leonova. White tehdy poprvé použil
k pohybu v prostoru trysek na stlačený kyslík. Poté následovala dlouhá
přestávka až do letu GT-9A. Závěry, učiněné z rozboru činnosti mimo loď na GT-9A,
10 a 11, byly velmi skeptické. Práce kosmonauty značně vyčerpávala, způsobovala
nebezpečné zvyšování tepové a dechové frekvence, pocení a růst teploty ve skafandru.
Na základě pečlivého rozboru potíží byl program činnosti mimo loď pro let GT-12
pozměněn a kosmonaut byl lépe technicky vybaven. Zdá se, že se tak Američanům
podařilo překonat počáteční obtíže. Jediným dluhem, který v tomto směru
Gemini po sobě zanechala, je manévrovací jednotka AMU, kterou kosmonauti již
nestačili prověřit.
Zatímco kabiny Mercury přistávaly po balistické dráze, loď
Gemini mohla při průletu atmosférou využívat řízeného vztlaku a volit tak v určitých
mezích i místo přistání. Po prvních letech, kdy její aerodynamické vlastnosti
ještě nebyly dostatečně přesně známy, dosahovali kosmonauti cíle v oblasti
přistání s odchylkou několika málo kilometrů. Během letů prověřili obě
varianty přistání, přistání řízeného ručně i přistání řízeného palubním počítačem.
Nejdůležitější, co projekt Gemini americké kosmonautice dal,
je tým vycvičených kosmonautů, kteří mají zkušenosti z letů v kosmickém
prostoru. Z dvaadvaceti kosmonautů, kteří mají dokončen základní výcvik
a jsou schopni dalších letů, má jeden kosmonaut dva lety se setkáním (Stafford)
a devět kosmonautů uskutečnilo jeden let se setkáním. Dva lety absolvovalo sedm
členů týmu a osm kosmonautů má na kontě jeden let.b) Letové zkušenosti
amerických kosmonautů (včetně letů v projektu Mercury) představují celkem
1 993 hodin 38 minut 37 vteřin čistého letového času proti 507 hodinám 16 minutám
nalétaným sovětskými kosmonauty.
Přítomnost dvou kosmonautů na palubě a prodlužování délky letů
umožnilo NASA zařadit do letových plánů četné vědecké experimenty, které jsou
zahrnuty v tabulce.
KONEC VE ŽNI REKORDŮ
Zatímco po skončení projektu Mercury v květnu 1964 (…správně
má být v květnu 1963…pozn.M.F.) byli držiteli všech kosmických rekordů
sovětští kosmonauti, situace po ukončení letů Gemini se radikálně změnila. Američané
mají dosud nejdelší let kosmické lodi s posádkou – 330 hodin 35 minut 17
vteřin čistého letového času na GT-7, to je 206 oběhů kolem Země, při nichž
kosmická loď urazila 9 200 481 kilometrů.
Osobní rekord v nalétaných hodinách drží kosmonaut James
A. Lovell s 425 hodinami 10 minutami čistého letového času.
USA uskutečnily šestnáct kosmických letů člověka (…včetně
suborbitálních letů kabin Mercury 3 a Mercury 4…pozn.M.F.) proti osmi letům
uskutečněným SSSR. Při nich americké kosmické lodi nalétaly celkem 1 015 hodin
49 minut 9 vteřin proti 432 hodinám 40 minutám sovětských lodí. Edwin A. Aldrin
drží rekord v nejdelším pobytu mimo loď – 5 hodin 28 minut.
Výškový rekord vytvořila 14. 9. 1966 posádka GT-11, která pomocí
motoru cílového tělesa dosáhla výšky 1 375 km. Při témže letu byla poprvé vytvořena
umělá gravitace na palubě kosmické lodi s posádkou (tíže 0,000015 g).
USA drží též rekord v trvání letu dvou pilotovaných lodí
ve formaci, tj. ve vzdálenosti menší než 100 km. GT-7 a GT-6A se pohybovaly
v mezích této vzdálenosti po 20 hodin a 22 minut.
Čestné uznání Mezinárodní letecké federace, která získala firma
McDonnell za projekt Gemini, je tedy vskutku zasloužené.
PŘEHLED VĚDECKÝCH EXPERIMENTŮ V PROGRAMU GEMINI
Označení
pokusuc) Předmět
------------------------------------------------------------------------
MSC-1 Elektrostatický náboj povrchu lodi (4, 5)
MSC-2 Protonový a elektronový spektrometr (4, 7)
MSC-3 Trojosý magnetometr (4, 7)
MSC-4 Optické spojení pomocí laseru (7)
MSC-5 Odrazivost měsíčního povrchu v oboru ultrafialového záření (12)
MSC-6 Spektrometr beta záření (10, 12)
MSC-7 Spektrometr brzdného záření (10, 12)
MSC-8 Fotografie barevného terče (11)
MSC-10 Dvoubarevná fotografie zemského obzoru (4)
MSC-12 Měření kontrastu pozemních orientačních bodů (7, 10)
T-1 Výzkum rádiového spojení během návratu do atmosféry (3)
T-2 Vizuální navigace (12)
D-1 Fotografie objektů na obloze (5)
D-2 Fotografování blízkých objektů ve vesmíru (5)
D-3 Zjišťování velikosti hmoty (11)
D-4 Spektrální rozložení záření vesmírného pozadí (5, 7)
D-5 Navigace pomocí zákrytu hvězd (7, 10)
D-6 Fotografie zemského povrchu (5)
D-7 Spektrální rozložení záření umělých i přirozených kosmických objektů (5, 7)
D-8 Měření úrovně radiace v kosmické lodi (4, 6A)
D-9 Jednoduchá navigace (4, 7)
D-10 Řízení polohy lodi na základě radiačních měření (10, 12)
D-12 Autonomní manévrovací jednotka (AMU) (9A)
D-13 Pozorovací schopnosti kosmonautů (5, 7)
D-14 Polarizace rádiových vln vysokých a velmi vysokých frekvencí (9A)
D-15 Přístroj pro noční vidění (11)
D-16 Zkoušky pracovního nářadí (12)
S-1 Fotografie zodiakálního světla (5, 9A, 10)
S-2 Růst vajíček mořského ježka (3)
S-3 Růst žabích vajíček (8, 12)
S-4 Současné působení pronikavé radiace a beztíže na krev (3, 11)
S-5 Synoptická fotografie terénu (4, 5, 6A, 7, 10, 11, 12)
S-6 Synoptická fotografie oblačnosti (4, 5, 6A, 7, 10, 11, 12)
S-7 Spektrofotometrie mraků (5)
S-8 Ostrost vidění (5, 7)
S-9 Nukleární emulze (11)
S-10 Sběr mikrometeoritů na Ageně (9A, 10)
S-11 Fotografie záření zemského horizontu (9A, 11, 12)
S-12 Sběr mikrometeoritů na Gemini (9A, 10, 12)
S-13 Fotografie hvězd v ultrafialovém oboru (10, 11, 12)
S-26 Měření "iontové brázdy" za letící družicí (10, 11)
S-29 Fotografie libračních bodů soustavy Země-Měsíc (12)
S-051 Vítr ve velkých výškách (spolupráce s Francií) (12)
LÉKAŘSKÉ EXPERIMENTY
Označení Předmět
---------------------------------------------------------
M-1 Adaptace srdečního svalu na beztížný stav (5, 7)
M-3 Cvičení za letu (4, 5, 7)
M-4 Fonokardiogram (4, 5, 7)
M-5 Rovnováha tělových tekutin (7, 8, 9A)
M-6 Demineralizace kostí (4, 5, 7)
M-7 Rovnováha vápníku v těle (7)
M-8 Studium spánku za letu (7)
M-9 Funkce lidského ústrojí stability (5, 7)
a) Písmeno A za pořadovým číslem dostaly pokusy GT-6 a GT-9 proto,
že se prakticky celá náplň letového programu změnila.
b) Z celkového počtu jsou odečteni tragicky zahynulí V. I. Grissom
a E. H. White.
c) MSC - Manned Spacecraft Center (Houston), T - technické pokusy
(Technical), D - pokusy pro ministerstvo obrany (Department of Defence), S -
vědecké pokusy (Science).
Čísla v závorkách určují při kterém letu se pokus konal.
Článek byl z L+K převzat se svolením Mgr. A.Vítka (přepis
zajistil a poznámky doplnil M.Filip)
Přehled letů programu Gemini (k článku Blíženci přiblížili cíl v L+K
č.7/1967)
| Pokus |
Posádka
velitel
pilot
|
Start
datum
hodina
(SEČ)
|
Přistání
datum
hodina
(SEČ)
|
Váha
lodi
(kg)
|
Trvání
letu
(hod)
|
Oběhů
|
Setkání
|
Spojení
|
Výška
min.
max.
|
Činnost mimo
loď (EVA)
|
Přistání (a)
|
Poznámka
|
GET
(d) |
x |
GET
(d) |
x |
trvání
(hod)
|
druh
(f) |
přes
nost (km) |
loď |
| GT-1 |
-
|
8.4.1964
|
12.4.1964
(b)
|
- |
- |
- |
- |
- |
- |
- |
321
161
|
- |
- |
-
|
- |
Bezpilotní, návrat neplánován
|
|
GT-2
|
-
|
19.1.1965
15.04.00
|
19.1.1965
15.22.16
|
- |
0.18.16
|
-
|
- |
- |
- |
- |
170
-
|
- |
- |
48
|
Lake Champlain
|
Balistický let
|
|
GT-3
|
Virgil I. Grissom
John W. Young
|
23.3.1965
15.24.00
|
23.3.1965
20.16.31
|
3220
|
4.52.31
|
3
|
- |
- |
- |
- |
224
162
|
- |
- |
111
|
Intrepid
|
První změny dráhy pilotované kosmické lodi
|
|
GT-4
|
James A. McDivitt
Edward H. White, Jr.
|
3.6.1965
16.16.00
|
7.6.1965
18.12.12
|
3450
|
97.56.12
|
62
|
- |
- |
- |
- |
296
160
|
0.20
|
U
|
89
|
Wasp
|
První americká činnost mimo loď (EVA), L+K č. 16/1965,
str. 531
|
|
GT-5
|
L. Gordon Cooper, Jr.
Charles P. Conrad, Jr.
|
21.8.1965
15.00.00
|
29.8.1965
13.55.14
|
3560
|
190.55.14
|
120
|
- |
- |
- |
- |
350
162
|
- |
- |
169
|
Lake
Champlain
|
První použití palivových článků. L+K č. 21/1965 str.
698
|
|
GT-7
|
Frank Borman
James A. Lovell, Jr.
|
4.12.1965
18.30.03
|
18.12.1965
15.05.34
|
3828
|
330.35.31
|
206
|
- |
- |
- |
- |
328
162
|
- |
- |
22
|
Wasp
|
Dlouhodobý let. Cílové těleso pro GT-6A. L+K č.
4/1966, str. 140
|
|
GT-6A
|
Walter M. Schirra, Jr.
Thomas P. Stafford
|
15.12.1965
14.37.26
|
16.12.1965
16.28.50
|
3800
|
25.51.24
|
17
|
5.18
|
1x
|
- |
- |
311
161
|
- |
- |
20
|
Wasp
|
První setkání na vzdálenost asi 30 cm. L+K č. 4/1966,
str. 140
|
|
GT-8
|
Neil A. Armstrong
David R. Scott
|
16.3.1966
17.41.02
|
17.3.1966
04.22.28
|
3632
|
10.41.26
|
7
|
5.35
|
1x
|
6.33
|
1x
|
300
157
|
- |
- |
2
(c)
|
Mason
|
První spojení. Nouzové přistání. L+K č.
10/1966, str. 384, č. 13/1966, str. 503
|
|
GT-9A
|
Thomas P. Stafford
Eugene A. Cernan
|
3.6.1966
14.39.33
|
6.6.1966
15.00.33
|
3680
|
72.21.00
|
46
|
4.15
|
3x
|
- |
- |
311
159
|
2.07
|
U
|
6
0,7
(c)
|
Wasp
|
Setkání s náhradním cílem ATDA. L+K č. 15/1966, str.
582
|
|
GT-10
|
John W. Young
Michael Collins
|
18.7.1966
23.20.27
|
21.7.1966
22.07.06
|
3630
|
70.46.39
|
44
|
5.21
|
2x
|
5.52
|
1x
|
764
160
|
0.49
0.39
|
S
U
|
6
|
Guadal-
canal
|
Použití Ageny k dosažení výše
764 km. Setkání se dvěma cíli. L+K č.18/1966, str.704
|
|
GT-11
|
Charles P. Conrad, Jr.
Richard F. Gordon, Jr.
|
12.9.1966
15.42.26
|
15.9.1966
14.59.34
|
3630
|
71.17.08
|
45
|
1.16
|
5x
|
1.32
|
4x
|
1375
161
|
0.44
2.13
|
U
S
|
3
|
Guam
|
Setkání na 1. oběhu. Výškový rekord 1375 km. L+K č. 23/1966,
str. 900
|
|
GT-12
|
James A. Lovell, Jr.
Edwin A. Aldrin
|
11.11.1966
21.46.30
|
15.11.1966
20.21.01
|
3715
|
94.34.31
|
59
|
3.46
|
4x
|
4.14
|
4x
|
304
161
|
2.29
2.06
0.51
|
S
U
S
|
5
|
Wasp
|
Tři EVA v rekordním trvání 5 hodin 28 minut. L+K
č. 1/1967, str. 20
|
| - |
Celkem
|
-
|
-
|
-
|
969.51.36
(e)
|
609
|
-
|
16x
|
-
|
10x
|
-
|
12.20
|
-
|
-
|
-
|
-
|
Vysvětlivky:
a – udána vzdálenost od vlajkové lodi záchranné flotily;
b – datum zániku;
c – vzdálenost od vypočteného místa přistání;
d – doba, která uplynula od startu do uskutečnění uvedené akce;
e – jen pilotované lety;
f – druh EVA: U – zcela mimo kabinu (Umbilical),
S – ve dveřích (Stand-Up).
Aktualizováno : 11.06.2001
[ Obsah | Pilotované
lety | Přehled lodí a kosmonautů
| Gemini ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/gemini/lk.htm)
