Hlavním nákladem byla sluneční sonda Ulysses, vyrobená v západní Evropě,
která byla usazena na vrchol třístupňové sestavy. Šlo o dvoustupňový IUS,
doplněný ještě stupněm PAM-S. Celkem to znamenalo 19 969 kg užitečného
zatížení (na vlastní sondu Ulysses z toho připadalo jen 370 kg!).
Sluneční sonda Ulysses, zdánlivě vypuštěná od Slunce, byla gravitačním
polem Jupiteru vymrštěna vysoko nad rovinu ekliptiky. Pak proletěla nejprve
nad jižním a posléze i nad severním pólem Slunce.
Ještě první den letu aktivovala posádka automatický experiment Chromex-2
(Chromosome and Plant Cell Division in Space). Ten se, jak z anglického
názvu patrno, zabývá studiem vlivu beztíže na změny v chromosomech a v
procesu buněčného dělení rostlinných buněk v tkáňových kulturách.
Dalším biologickým experimentem byl PSE (Physiological System Experiments),
Zde šlo především o odzkoušení modulu pro chov laboratornich zvířat ve
stavu beztíže. Systém byl, ovšem s problémy, prověřován již při letu STS-29,
v březnu 1989. Tentokráte si však osádka raketoplánu nemohla stěžovat ani
na únik krmiva, ani na pronikavý zápach, šířící se z biologického modulu
s krysami.
Druhý den letu probíhal ve znamení vědeckých pokusů. Astronauti uvedli
v činnost zařízení SSBUV (Shuttle Solar Backscatter Ultra Violet Experiment),
určené ke studiu ultrafialového záření odráženého atmosférou (zjišťování
obsahu ozónu v ovzduší).
Na palubě probíhal automatický experiment IPMP (Investigation into Polymer
Membrane Proeessing) pro firmu Batelle.
Bill Shepherd a Tom Akers vyklopili z nákladového prostoru dálkový manipulátor
RMS, na jehož konci, poblíž zápěstního kloubu, byla umístěna deska se vzorky
slunečních článků užívaných na družicích typu Intelsat 6. "Kanadskou
ruku" pak natočili tak, aby deska s bateriemi směřovala proti směru
letu. Pokus označený ISAC (Intelsat Solar Array Coupon) slouží ke zjištění,
do jaké míry budou poškozeny sluneční články družice Intelsat 6 F-2 působením
atomárního kyslíku v blízkosti Země.
Poslední experiment byl velice atraktivní: v přetlakové komoře byl zapálen
vzorek filtračního papíru a proces hoření zachycovaly dvě kamery. Pokus
byl charakterizován zkratkou SSCE, neboli Solid Surface Combustion Experiment.
Aktualizováno : 11.08.1997
[ Obsah | Pilotované
lety | STS | STS-41
]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-41/exp.htm)
