Poslední expedice raketoplánu Endeavour v rámci mise STS-61, která
proběhla na sklonku roku 1993, představovala dosud nejkomplikovanější opravářskou
záležitost, jakou kdy astronauti v kosmickém prostoru museli provést. Jak
je čtenářům jistě dobře známo, čekali na jejich zásah netrpělivě hvězdáři
z celého světa, protože šlo o družicovou observatoř Hubble Space Telescope,
neboli Hubbleův kosmický dalekohled, ve zkratce HST.
HST byl vynesen do vesmíru raketoplánem Discovery před čtyřmi roky,
24. dubna 1990. Krátce po uvedení observatoře do provozu se však ukázalo,
že vinou vadného měřicího zařízení ve výrobním závodu Perkin Elmer bylo
hlavní zrcadlo dalekohledu chybně vybroušeno. Objevila se u něj tzv. kulová
aberační chyba, takže optický systém se nedal přesně zaostřit.
Aktivní životnost dalekohledu byla plánována na 15 let, takže už před
jeho vypuštěním se počítalo s periodickými obslužnými návštěvami pomocí
raketoplánu. Při nich měly být zastaralé typy vědeckých přístrojů nahrazeny
novými, modernějšími a při té příležitosti měli astronauti také opravit
závady, které by se eventuálně vyskytly.
Zjištěná zásadní konstrukční vada však znamenala, že hlavním úkolem
prvého obslužného letu HST SM-01 (Hubble Space Telescope Servicing Mission
One) bude odstranění optické chyby zrcadla.
K tomu účelu byl připraven soubor malých, přesně vybroušených zrcadel,
který měl posloužit jednotlivým přístrojům na dalekohledu asi tak, jako
krátkozrakému člověku pomáhají brýle. Skleněné čočky však v tomto případě
nepřipadaly v úvahu, protože pohlcují ultrafialové záření v jehož oblasti
se pomocí HST provádí řada astronomických pozorování.
Soubor zrcadel pro jednotlivé přístroje byl na návrh vědeckých pracovníků
uložen do prázdného modulu STAR (Space Telescope Axial Replacement), určeného
původně pro montáž astronomických přístrojů.
Poněkud výjimečné postavení zaujímala širokoúhlá planetární kamera,
s jejíž výměnou se počítalo tak jako tak. Do nového modelu WF/PC-2 byla
korekční optika zabudována přímo při výrobě.
Kromě optické vady zrcadla se krátce po uvedení HST do provozu objevil
další konstrukční nedostatek: panely slunečních baterií se při přechodu
ze světla do stínu a naopak pokaždé rozkmitaly a tím pravidelně porušovaly
stabilitu HST v prostoru. Proto bylo rozhodnuto baterie předčasně vyměnit,
i když s něčím takovým se měli zabývat až opraváři při letu HST SM-02 po
5-6 letech.
Větší nároky na stabilizační systém zřejmě také způsobily poměrně rychlé
vyřazení tří ze šesti úhloměrných gyroskopů z provozu. V poslední době
dělil HST od nuceného přerušení práce už jen jediný eventuální výpadek
dalšího gyroskopu. S méně než se třemi gyroskopy nebylo totiž průzkumné
zaměřování dalekohledu možné, i když pro jeho zachycení raketoplánem postačovala
hrubá stabilizace, takže selhání třeba všech úhloměrných gyroskopů by bylo
opravářské misi nepřekáželo.
Další drobné závady se vyskytly také na elektronické výbavě HST, kupř.
na jednom jeho palubním počítači, na systému magnetické detekce polohy
a také na zdrojích elektrického proudu.
V zadní části nákladového prostoru byl přípravek FSS (Flight Support
System), v podstatě montážní plošina, na níž byl později usazen dalekohled
HST. FSS také zprostředkoval napojení dalekohledu na obslužné elektrické
systémy raketoplánu.
Další důležitou součást užitečného zatížení tvořil SAT (Solar Array
Transporter) umístěný v přední části nákladového prostoru. SAT v sobě skrýval
dvojici nových slunečních baterií.
Pracovní nářadí bylo uloženo ve schránce ORUC (Orbital Replacement Unit
Carrier) spolu se zbytkem náhradních dílů a s novou kamerou WF/PC-2.
Aktualizováno : 14.08.1997
[ Obsah | Pilotované
lety | STS | STS-61
]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-61/exp.htm)
