citace:Článek je natolik dopletený, že z něj neznalý člověk nemá téměř nic.
Nicméně po dekódování z toho vyleze, že zkombinovali fotovoltaiku s ohřívadlem. 30% energie se přemění na el. energii, 50% na teplo.
Nic co by samo o sobě bylo převratné. Nejmodernější experimentální fotočlánky mají účinnost přes 40% ve variantě s koncentrací energie.
Máte pravdu - další věty to popisují skutečně takto - kde by byla zajímavá i výroba teplé vody + případně i přitápění(na topení to bude jistě málo - toto asi dá málokdo na zahradu - spíše je to vhodné k nějaké kotelně co v létě jen ohřívá vodu a v zimě by to mohlo ušetřít část paliva na topení) by to mohlo mít smysl.
Najskôr - nešlo
Neviem o pulzačnom motore s ťahom vyšším ako cca 10kN - motor Agrus Aa 014 zo strely V-1 mal ťah 2,2/3,3kN.
Problém je v okrem iného tom, že s rastúcim ťahom klesá frekvencia pulzov (Argus mal pracovnú frekvenciu cca 40-45 Hz). Dosiahnuteľné frekvencia činnosti je totiž takmer priamo závislá na rýchlosti letu a na rozmeroch, predovšetkým na dĺžke, spaľovacej komory. Komora je totiž plnená takmer výlučne náporom vzduchu. A keďže s rasúcim výkonom rastie objem spaľovacej komory, nutne klesá pracovná frekvencia. Problém je i v tom, že sa mení charakteristika ťahu - kým pri vysokých frekvenciách má kolísanie ťahu charakter vibrácií, so znižovaním frekvencia získava charakter rázov a s rastúcim výkonom sú rázy samozrejme stále silnejšie... To spôsobuje veľké problémy pri konštrukcii celého zvyšku stroja.
a co zvazok velkeho poctu motorov? tym by sa tie razy trochu vyhladili a stupol by tah. Hmotnost bude vacsia, ale je to viac ako vykompenzovane usporou na okyslicovadle.
Pripadne, moze to posluzit ako booster zaveseny na klasicky prvy stupen. Trochu by to vylepsilo Isp stupna.
Trochu možno... Pulzačné motory majú mizerné TWR
TTD Argus As 014
Length: 144 inches (3.66m)
Max diameter: 22 inches (588mm)
Tailpipe diameter: 15 inches (380mm)
Tailpipe length: 69 inches (1.75m)
Weight: 344lbs (153kg)
Static thrust: 500lbs
Max thrust: 800lbs
Fuel consumption: 3.4lbs/lb/hr
->TWR: 1,45 - 2,325
Takže aj keby sa podarilo motor zväčšiť a odľahčiť, nedá sa s tým TWR príliš zlepšiť (možno tak na 5 až 7, ale skoro isto nie nad 10) - jedným z dôvodov je výstupná rúra, ktorá sa prakticky nedá skrátiť, pretože funguje ako rezonátor a plyny, ktoré ňou prúdia, riadia podtlakom otváranie a zatváranie klapiek na vstupe do spalovacej komory. Podobne sa príliš nedajú odľahčiť ani nasávacie klapky, pretože ich konštrukcia a nosná konštrukcia, na ktorú sú uchytené, musí znášať tlaky a tlakové rázy v spaľovacej komore.
Bezklapkový pulzačný motor je na tom ešte horšie - je síce extrémne jednoduchý, ale TWR má kvôli rezonančnej trubici na vstupe ešte mizernejšie - a odľahčiť sa to nedá, pretože časť rezonančnej trubice na vstupe sa zahrieva pomali rovnako, ako samotná spaľovacia komora a výstupný rúra. [Upraveno 14.12.2013 Alchymista]
neviem ci sa to tu rozoberalo, anyway... celkom priamociary a jednoduchy koncept fuzneho pohonu. Bublinka duteria-tricia sa vstrekne do komory motoru, kde je stlacena hlinikovym prstencom, ktory sa zborti silnym magnetickym polom. Vzniknuta plynovo-kovova plazma vyleti z motora usmernena magnetickym polom.
Elektrina sa ziskava klasicky zo solar. clankov (t.j. NEpotrebujeme ziskavat energiu z fuzie), na prevadzku by stacilo oplachtenie ISS. Motor funguje v pulznom rezime a na odlet k marsu treba 3 dni prevadzky.
Na rozdiel od inych konceptov v tomto pripade autori tvrdia, ze vsetky casti systemu laboratorne overili a dokonca namerali neutrony. Na dokaz toho ze nieco na tom bude, ziskali od NASA financovanie do druheho kola Advanced propulsion concepts (to sa podarilo celkovo dvom teamom)
Takze - kde je hacik? Je mozne ze od rychlej medziplanetarnej dopravy nas deli cca 6 rokov?
citace:Podle mě svojí roli v opotřebení kol hraje i hmotnost RTG generátoru... vždyť to váží tunu, celé.
Curiosity má na Zemi hmotnost 899 kg, na Marsu je to 338 kg.
Zdroj MMRTG jen 45 kg (Země), resp. 16,9 kg (Mars), což je pouze 5% celkové hmotnosti.
V procesu opotřebení kol to nehraje žádnou roli - těžiště roveru je v podélném i příčném směru téměř přesně uprostřed a rocker-boogie výkyvný podvozek roznáší zatížení na všechny kola zcela rovnoměrně.
Hmotnost [kg] zůstává stále stejná bez ohledu na gravitačním zrychlení, mění se síla [N], kterou je těleso přitahováno k povrchu tělesa (ta závisí na gravitačním zrychlení). [Upraveno 17.1.2014 dodge]
citace:Hmotnost [kg] zůstává stále stejná bez ohledu na gravitačním zrychlení, mění se síla [N], kterou je těleso přitahováno k povrchu tělesa (ta závisí na gravitačním zrychlení).
OK, pokud bychom chtěli slovíčkařit, můžeme říct, že setrvačná hmotnost roveru se nemění; na jiném kosmickém tělese se projeví změna jeho gravitační hmotnosti (tíhy).
Spokojen?
citace:Hmotnost [kg] zůstává stále stejná bez ohledu na gravitačním zrychlení, mění se síla [N], kterou je těleso přitahováno k povrchu tělesa (ta závisí na gravitačním zrychlení).
OK, pokud bychom chtěli slovíčkařit, můžeme říct, že setrvačná hmotnost roveru se nemění; na jiném kosmickém tělese se projeví změna jeho gravitační hmotnosti.
Spokojen?
Neexistuje "gravitační" hmotnost, nejde o slovíčkaření ale o zmatek v základních fyzikálních veličinách a pojmech.
citace:Neexistuje "gravitační" hmotnost, nejde o slovíčkaření ale o zmatek v základních fyzikálních veličinách a pojmech.
Wiki:
Jako gravitační hmotnost se označuje míra, kterou na sebe gravitačně působí hmotná tělesa. Základním vztahem pro gravitační hmotnost je Newtonův gravitační zákon, který lze zjednodušeně zapsat (pro tělesa zanedbatelných rozměrů) ve tvaru:
F = G{ m_1 m_2 / r^2}
kde F je gravitační síla působící mezi dvěma hmotnými tělesy, G je gravitační konstanta, m1 a m2 gravitační hmotnosti těles a r jejich vzdálenost. Kolikrát větší gravitační hmotnost má těleso, tolikrát větší silou bude gravitačně působit na jiná hmotná tělesa.
citace:... mění se síla [N], kterou je těleso přitahováno k povrchu tělesa (ta závisí na gravitačním zrychlení).
Kdybychom chtěli být přesní, tato síla nezávisí pouze na gravitačním zrychlení, ale taky na odstředivém zrychlení v závislosti na rychlosti rotace planety a zeměpisné šířce.
citace:... mění se síla [N], kterou je těleso přitahováno k povrchu tělesa (ta závisí na gravitačním zrychlení).
Kdybychom chtěli být přesní, tato síla nezávisí pouze na gravitačním zrychlení, ale taky na odstředivém zrychlení v závislosti na rychlosti rotace planety a zeměpisné šířce.
... no tomu se standardně říká "tíha". ;-)
A tíhové zrychlení je kombinace gravitačního a odstředivého zrychlení na daném místě. ;-)
Abychom zkrátili pojmy a přiblížili je praxi, pak pojmu „gravitační hmota“ se běžně říká „váha“ dříve v kp, nyní v N. Ta samozřejmě závisí na hmotě tělesa (gravitačním zrychlení na něm), ale i na rychlosti rotace planety a zeměpisné šířce. Je však téměř vždy udávaná již očištěná od odstředivých sil.
Hmotě v kg se v praxi také říká hmota a je to pevná vlastnost tělesa ať je kdekoliv. Její jednotka kg představuje hmotu, které síla 1N udělí zrychlení 1m/s2 (v inerciálním prostředí).
Nevím, zda je vhodné místo pojmu hmota uvádět „hmotnost“ a zvláště ne pak tímto pojmem vyjadřovat váhu tělesa, to vede k zmatkům.
citace:Abychom zkrátili pojmy a přiblížili je praxi, pak pojmu „gravitační hmota“ se běžně říká „váha“ dříve v kp, nyní v N. Ta samozřejmě závisí na hmotě tělesa (gravitačním zrychlení na něm), ale i na rychlosti rotace planety a zeměpisné šířce. Je však téměř vždy udávaná již očištěná od odstředivých sil.
Hmotě v kg se v praxi také říká hmota a je to pevná vlastnost tělesa ať je kdekoliv. Její jednotka kg představuje hmotu, které síla 1N udělí zrychlení 1m/s2 (v inerciálním prostředí).
Nevím, zda je vhodné místo pojmu hmota uvádět „hmotnost“ a zvláště ne pak tímto pojmem vyjadřovat váhu tělesa, to vede k zmatkům.
Tak tímhle jste spíše zmatek zavedl. To jsou takové inženýrské zmotaniny.
Hmotnost tělesa je na gravitačním poli nezávislá. Gravitační hmotnost je mírou vzájemné gravitační interakce těles, setrvačná hmotnost vyjadřuje míru, jakou se těleso "brání" zrychlení. Obě hmotnosti jsou přesně identické, proto nemá větší smysl je zde rozlišovat. Mluvme jen o hmotnosti, to postačí.
Tíhová síla je... no, všichni vědí, co je to tíhová síla, je to síla, kterou těleso v gravitačním poli tlačí na podložku.
Všechno to, co nazýváte odstředivým (síla, zrychlení), je ve skutečnosti dostředivým, protože vektor směřuje do středu otáčení, nikoli z něj. Ale to už je jen taková rigorózně fyzikální poznámka, klidně mluvte dál o odstředivosti, rozumět si i tak budeme. [Upraveno 17.1.2014 Vilík] [Upraveno 17.1.2014 Vilík]
citace:... no tomu se standardně říká "tíha". ;-)
A tíhové zrychlení je kombinace gravitačního a odstředivého zrychlení na daném místě. ;-)
Přesně tak.
A není to jejich kombinace, ale když už tak vektorový součet. ;-)
Vím, ale ... ;-)
... mám zkušenost, že většina lidí nemá jasno v pojmu "vektor" a pojem "vektorový součet" už je pro ně úplná španělská vesnice. Naproti tomu pod slovem "kombinace" si to intuitivně dokáží představit. Takže to občas používám na naše zákazníky. ;-)
Na čem se pracuje v Ondřejově (4): Předpověď slupky v galaxii NGC3923: cesta k ověření alternativní teorie gravitace?
Dnes je nejuznávanější teorií popisující pohyb kosmických těles obecná teorie relativity, jejímž speciálním případem je klasická newtonovská dynamika tak, jak se ji učí i studenti středních škol. Klasická dynamika však nesprávně vysvětluje např. rotační křivky galaxií, tedy závislost průměrné rychlosti rotace galaxie na vzdálenosti od jejího středu. Nesoulad je nejčastěji vysvětlován přítomností skryté látky (temné hmoty). Nesoulad mezi pozorováním a předpovědí lze alternativně vysvětlit i tím, že popis newtonovskou mechanikou není správný, vznikla modifikovaná newtonovská dynamika (MOND). Michal Bílek a jeho kolegové z AsÚ vysvětlili na základě aplikace MOND strukturu slupkové galaxie NGC3923 a navíc učinili předpověď, na jejímž základě lze hypotetickou platnost MOND přímo otestovat.
Many people fail to realize just how much energy there is locked up in matter. The nucleus of any atom is an oven of intense radiation, and when you open the oven door, that energy spills out; oftentimes violently. However, there is something even more intrinsic to this aspect of matter that escaped scientists for years.
Že by konečně zachycena? Tajemná temná hmota nám možná prýští ze zářícího Slunce
RT
October 19, 2014
Evropská kosmická observatoř zachytila neobvyklý signál, o němž britští astronomové věří, že by mohl být první přímou detekcí projevů temné hmoty. Toto zjištění by mohlo být historickým průlomem v našem chápání vesmíru.
Věří se, že na neviditelnou temnou hmotu – která ani neemituje, ani neabsorbuje světlo – připadá 85 procent hmoty vesmíru, a panuje o ní domněnka, že to ona vysvětluje gravitaci, která udržuje galaxie pohromadě, aby se neroztrhaly na kousky.
Ta byla po více než 30 let záhadou – nyní však vědci v britském Leicestru našli potenciální stopu. V datech získaných z téměř 15 let měření Evropské kosmické agentury v orbitální observatoři XMM-Newton byl objeven nevysvětlitelný signál. Studie astronomů z University of Leicester bude publikována v pondělí v měsíční svodce pro žurnál Královské astronomické společnosti.
„Rentgenové (X) záření z pozadí oblohy, tj. po odfiltrování jasných zdrojů paprsků X, se jeví jako neměnné, kdykoliv se na ně podíváte,“ vysvětloval vedoucí autor článku Andy Read v tiskovém prohlášení. „V tom X záření pozadí jsme však objevili sezónní signál, který nemá žádné konvenční vysvětlení, je však v souladu s objevením axionů.“
Axiony jsou hypotetické částice temné hmoty, po kterých až dosud neúspěšně pátrala Evropská organizace pro jaderný výzkum (CERN) sídlící ve Švýcarsku. Kdyby tým z Leicesteru opravdu zjistil axion, tak jsou ty částice neuvěřitelně lehké, s hmotností kolem sto miliardtiny hmoty elektronu.
„Je-li ten model správně, tak by to docela dobře mohly být axiony, na co se díváme, a ty by mohly vysvětlit část temné hmoty, o které všichni věří, že existuje,“ řekl Read listu Guardian.
Výzkumníci si všimli zvláštní složky signálů z pozadí, která byla větší v létě než v zimě. Intenzita paprsků X se zvedla přibližně o 10 procent, kdykoliv tato kosmická sonda zkoumala hranici zemského magnetického pole přivrácenou ke Slunci.
Poté, „co byly všechny možné příčiny této variability pečlivě uváženy a přesvědčivě vyloučeny,“ přišli astronomové s novým nápadem, který se vymykal tradiční fyzice. Read ho označil jako opravdu „exotický“ nápad.
Jsou to axiony, které „jádro Slunce opravdu vytváří a opravdu se v zemském magnetickém poli přeměňují na měkké záření X, čímž významně vzroste ta složka sezónní variability“ záření pozadí, vysvětluje v tomto spise profesor Fraser.
President Královské astronomické společnosti Martin Barstow řekl: „Tohle je úžasný výsledek. Bude-li potvrzen, bude to první přímá detekce a identifikace těch nepostižitelných temných částic, a to bude mít zásadní dopad na naše teorie o vesmíru.
Prověření těchto zjištění může zabrat několik let, Read ale řekl, že podobný signál detekovala i NASA Observatoř záření X Chandra. „Během pár let bychom mohli být schopni zdvojnásobit datovou sadu z XMM-Newton a podívat se na to s vyšší přesností,“ řekl.
Astronomové z Leicesteru se podělili o své vzrušení nad těmito objevy, které „by se mohly ukázat být skutečně průlomové a potenciálně otevřít okno k nové fyzice a mohly by mít ohromné důsledky, ne jen pro naše chápání pravé povahy X záření oblohy, nýbrž i pro identifikaci temné hmoty, která je dominantní složkou obsahu hmoty v kosmu.“
První zmínky o existenci temné hmoty se objevují v návrzích švýcarského astronoma Fritze Zwickyho ve 30. letech. Vědci studující temnou hmotu desítky let podceňovali obrovitost její přítomnosti ve vesmíru. Tak tomu bylo do roku 2012, kdy nové techniky měření hmotnosti odhalily, že poblíž Slunce by měla být „spousta“ temné hmoty.
dalo by sa vyjadriť "v percentách" (tak nejak..), koľko práce na ochrane zeme pre vesmírnym žiarením odvedie zemské magnetické pole, a koľko atmosféra zeme?
citace:dalo by sa vyjadriť "v percentách" (tak nejak..), koľko práce na ochrane zeme pre vesmírnym žiarením odvedie zemské magnetické pole, a koľko atmosféra zeme?
Myslim si, ze by to slo alespon ramcove spocitat. Ale procenta budou zavadejici, protoze magneticke pole bude mit svoje limity. Spise bych to vzal na naboj za cas nebo neco jineho, na to tu budou fundovanejsi. Obecne, magneticke pole odkloni castice reagujici na elmg pole. Co projde + zbytek co na pole nereaguje pohlti atmosfera. Ta ma okna, ve kterych projde na zem z daneho pasma temer vse, prikladem je viditelne svetlo a pasma, ve kterych to neni mozne nebo je to velice obtizne.
