Když jsem viděl snímky z přistání nové čínské experimentální kosmické lodě, tak jsem si vzpomněl na sovětský film Kin-Dza-Dza! Podoba trochu vzdálená, ale něco tam je.
Obě lodi projektu Sea Launch přistály začátkem roku v přístavu Slavjanka na Dálném východě. Tuto sestavu koupila privátní ruská letecká společnost S7 Group, její odnož S-7 Space od původních majitelů Sea Launch. Má používat plánované rakety Sojuz 5 a zřejmě i Sojuz 6 , neboť to byla právě S-7 Space, kdo prosazoval novou raketu Sojuz 6 s motorem RD 180 v prvém stupni. Taková raketa má větší naději na přestavbu s otočným křídlem, než Sojuz 5. Znovu-použitelnost raket si společnost S-7 Space vyhlásila za cíl. Raketa Sojuz 6 bude rovněž od počátku navrhována pro plně automatický start.
Z mořského startu v moři na Dálném východě mohou provádět všechny starty s inklinací od 49° výše (jichž je většina). To bude velká výhoda proti původnímu Sea Launch. Pro přímé lety na GSO může sestava odplout k rovníku.
Zřejmou podmínkou pro zahájení projetu je návrat k normální letecké dopravě po Coronaviru, aby S-7 Group měla peníze na tento projekt a dokončení vývoje Sojuz 6
[upraveno 23.5.2020 11:37]
Podle toho co jsem vyčetl (berte prosím bez záruky. Není to z primarniho zdroje) tak hořelo okolo vypouštěcího ventilů dole, proto nechávají nejdřív metan odvetrat vypařováním
Zatím není jasné, co způsobilo požár. Jelikož je metanová nádrž stále pod přetlakem, zatím k ní nebyli vysláni technici a tlak pravděpodobně postupně vypařováním a ventilací klesne a bude možno zkontrolovat na místě, co se stalo.
[upraveno 21.5.2020 17:43]
Se Starship SN4 to po včerejším požáru nevypadá moc dobře. Uzávěra, která měla skončit včera v 18 hodin místního času byla prodloužena o 24 hodin. Nádrže jsou možná pořád ještě pod tlakem.
Pokiaľ ste sa v minulých rokoch bavili vyhľadávaním miest pristátia apollo a sond na snímkoch LRO, tak lander Chang'e a následne aj vozítko Yutu uvidíte prakticky "okamžite".
15. měsíční den strávilo vozítko Yutu 2 [Jü-tchu 2] opatrným objížděním 20m kráteru, který sám o sobě neměl výrazné okraje a nebyl moc vidět. V popředí je vidět i menší kráter, jehož detail je na posledním snímku.
V průběhu 16. měsíčního dne byl problém najít vhodné „spací místo“. Terén byl komplikovaný a míst vhodných k hibernaci bylo málo. Nakonec řidiči vozítko odstavili na místě, kde zastavili a shodou okolností které také splňovalo i podmínky pro zaparkování. Mezi vhodné podmínky patří dostatečně rovný a pevný povrch bez rizika sesuvu do některého z mnoha se vyskytujících kráterů a možnost zaujmout vhodnou polohu vzhledem ke Slunci - nastavení panelu slunečních článků.
Na snímku je kráter, kolem kterého projelo vozítko během 16. měsíčního dne. V kráteru je údajně materiál podobný roztavenému sklu. Měl by to být stejný případ jako v kráteru, který vozítko zkoumalo během 9. měsíčního dne. V tomto případě vozítko zřejmě projelo jen kolem bez bližšího zkoumání.
V průběhu 16. měsíční noci, kdy vozítko ještě „spalo“, zahájili řidiči v Pekingském kosmickém řídícím středisku komplexní analýzu terénu a začali plánovat další cestu. Zjistili, že terén je posetý krátery a cesta mezi nimi je úzká. Přemýšleli jakou cestu mají vybrat. Snad po „hřebenu“ mezi krátery? Na obou stranách jsou krátery a „štěrk" a všude hrozí riziko sesunutí regolitu. Řidiči se nad situací mračili a hledali řešení. „Kudy se vydat?“ Nakonec s řešením přišel hlavní vedoucí týmu řidičů: „Pojďme to projet uprostřed!“ Ostatní řidiči byli zmatení, protože nevěděli, jak to hlavní vedoucí myslí.
Vpravo je červeně vyznačený nepravidelný kráter (prohlubeň). Žlutě jsou označeny místa se svahem (plytší krátery). A bylo nutno mezi nimi projet.
Hlavní vedoucí využil příležitosti a nakreslil na mapu zaoblenou jízdní trasu ve tvaru písmene „S“. „Podívejte se! Co tohle?“ Řidičům se rozšířily oči. To byla „boží operace“. Elegantní „S“, při kterém se vyhnou nebezpečným kolizním kráterům a většině „štěrku“. Ale řidiči se takové trasy trochu obávali. „Požadavky na takovou trasu jsou poměrně vysoké. Mohou vůbec vozítko ovládat tak přesně?“ Ale hlavní vedoucí si byl jistý: „Uvolněte se! Jezdíme po Měsíci. Jsme profesionálové.“ Řidiči se tedy připravili na další den a čekali až se vozítko probudí.
V kráteru Von Kármán začalo svítat 15. dubna, ale vozítko Yutu 2 [Jü-tchu 2] i přistávací modul Chang'e 4 [Čchang-e 4] setrvávaly ještě v hibernačním stavu, ve kterém přečkávaly mráz čtrnáctidenní měsíční noci. Během měsíční noci teplota povrchu běžně klesá na -190 °C, ale přístroj na měření teploty povrchu umístěný na přistávacím modulu v minulosti naměřil i -200 °C. Vhodné světelné podmínky nastaly až 16. dubna 2020, kdy se ve 12:57 UT probudilo vozítko Yutu 2 [Jü-tchu 2]. Po téměř 16,5 hodinách jej, jako obvykle druhý v pořadí, následoval přistávací modul. Na Zemi bylo v tom okamžiku 05:25 UT 17. dubna 2020. Oba kosmické stroje byly plně funkční a zahájily tak 17. měsíční den na odvrácené straně Měsíce.
Po pečlivém nastavení všech parametrů řidiči konečně dokončili naplánování "pohádkové procházky", protože jízda musela být provedena s vysokou přesností. Po probuzení vozítka byl vyslán příkaz k pohybu a řidiči se nemohli dočkat okamžiku, kdy budou moci zkontrolovat projetí naplánované trasy.
Po zastavení udělali řidiči kontrolní zpětný snímek právě projeté „S křivky“. Vyjeté stopy přesně odpovídaly naplánované křivce.
Před polednem se vozítko zastavilo před dalším velkým kráterem. Řidiči tak opět stáli před rozhodnutím kudy se vydat dál. Dle snímků a map měli dvě možnosti. Severozápadní cesta byla přímá a krátká (asi 60 m), ale procházela složitou terénní oblastí s krátery. Naopak severovýchodní cesta byla plošší, ale také delší (asi 100 m) a terén v dálce bylo obtížné odhadnout. Každá cesta měla své výhody a nevýhody. Protože se řidiči nemohli rozhodnout, tak nechali vozítko přepnout do klidového módu na období polední přestávky s tím, že po polední přestávce popojedou s vozítkém o jeden pojezd na západ a pak se podle terénních údajů rozhodnou kam dál.
24. dubna byl pátý Čínský vesmírný den. Na Statio Tianhe [Stacio Tchien-che] panoval klid polední pauzy, kdy vozítko čekalo na zmírnění žáru slunečních paprsků. Ale řidiči na Zemi měli naopak plné ruce práce. Přenastavovali měření výšky Slunce nad horizontem. To je důležité pro automatické probouzení vozítka z hibernace. Řidiči korigovali odchylku 1,7°. Je to malá odchylka, ale při součtu nepříznivých okolností by jakákoliv chyba mohla způsobit ztrátu vozítka. Domnívám se, že tato kalibrace souvisí s pohybem Měsíce kolem Slunce. Jelikož Měsíc má sklon rotační osy vzhledem k ekliptice jen asi 1.5°, tak v průběhu roku se výška Slunce nad obzorem (při porovnání ve stejný měsíční čas) mění v rozmezí asi 3°. Takže jednou za čas musí řidiči přenastavit hodnoty pro probouzení vozítka. I díky této rekalibraci mohli řidiči vypočítat a najít vhodné „spací místo“ na severozápadní cestě.
Odpoledne řidiči přejeli s vozítkem do vyhlédnutého „spacího místa“, kde se vozítko otočilo a pořídilo zpětný pohled na ujetou trasu 17. měsíčního dne. Napravo je vidět první úsek dne ve tvaru „S křivky“. Vlevo blíže k obzoru je vidět přistávací modul Chang'e 4 [Čchang-e 4], který je ve vzdálenosti 292 m. A na obzoru je jihovýchodní val kráteru Von Kármán.
V závěru 17. měsíčního dne, na koncovém bodu LET01704, ve vzdálenosti 3 metry jihozápadně byl vyfocený malý impaktní kráter o průměru 1,3 m a hloubce asi 20 cm, na části jeho povrchu je materiál s vysokou odrazivostí. Povrch se zjevně liší od jasu okolní lunární půdy. Kráter bude předmětem zkoumání během 18. měsíčního dne.
V kráteru Von Kármán se Slunce chýlilo k západu a tak se vozítko muselo přichystat k přepnutí do hibernačního módu. Vypnutí nastalo 29. dubna 2020 ve 12:36 UT. Přistávací modul Chang'e 4 [Čchang-e 4] se přepnul ten samý den ve 21:30 UT, což bylo o téměř 9 hodin později.
Pohled směrem budoucího průzkumu.
Vozítko během 17. měsíčního dne ujelo 23,225 m. Vypadá to, že se čínští plánovači rozhodli, že pojedou svým obvyklým tempem a cílová čedičová oblast ve vzdálenosti 1,8 km je jen dlouhodobým cílem výzkumu. Celková ujetá vzdálenost narostla na 447,68 m. Vozítko se nachází ve vzdálenosti 292 m severozápadním směrem od přistávacího modulu.
Ujetá vzdálenost:
1. měsíční den 44,185 m
2. měsíční den 75,815 m
3. měsíční den 43 m
4. měsíční den 15,9 m
5. měsíční den 11,76 m
6. měsíční den 22,33 m
7. měsíční den 24,88 m
8. měsíční den 33,13 m
9. měsíční den 13,661 m
10. měsíční den 5,108 m
11. měsíční den 28,852 m
12. měsíční den 26,438 m
13. měsíční den 12,636 m
14. měsíční den 9,56 m
15. měsíční den 32,533 m
16. měsíční den 24,667 m
17. měsíční den 23,225 m
----------------------------- Celkem: 447,68 m
Andrew Jones zveřejnil na svém účtu na Twitteru snímky, které pořídila americká sonda LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter). Má zřejmě dobrý zdroj v GSFC (Goddard Space Flight Center) nebo na Státní univerzitě v Arizoně, protože se mně nepodařilo dohledat zdroj snímků a i uvedením svého jména na snímcích naznačuje, že snímky jsou (prozatím) exkluzivní. Stejně jako on se ptám: „Najdete na nich vozítko Yutu 2 [Jü-tchu 2]?“ (Vidět je.):
Vozítko Yutu 2 [Jü-tchu 2] a přistávací modul Chang'e 4 [Čchang-e 4] vyfocené v říjnu 2019 během 11. měsíčního dne. (Zdroj: NASA/GSFC/Arizona State University/Andrew Jones)
Vozítko Yutu 2 [Jü-tchu 2] a přistávací modul Chang'e 4 [Čchang-e 4] vyfocené na Štědrý den 24. prosince 2019 během 13. měsíčního dne. (Zdroj: NASA/GSFC/Arizona State University/Andrew Jones)
28. dubna 2020 Čínská národní vesmírná agentura (CNSA) zveřejnila druhou sadu vědeckých údajů výzkumu na odvrácené straně Měsíce, které by měly pocházet z období 3. a 4. měsíčního dne. Byla zveřejněna data z nízkofrekvenčního radiového spektrometru LFRS (Low Frequency Radio Spectrometer), který je umístěný na přistávacím modulu Chang'e 4 [Čchang-e 4]. Z přístrojů na vozítku Yutu 2 [Jü-tchu 2] byla zveřejněna data z panoramatické kamery PCAM (Panoramic Camera), podpovrchového radaru LPR (Lunar Penetrating Radar) a viditelného a blízko-infračerveného spektrometru VNIS (Visible and Near-Infrared Imaging Spectrometer). Uvolněná data jsou ve formátu PDS (Planetary Data System), který není běžně "čitelný". Celkem je to 1 471 souborů o celkovém objemu 7,18 GB a jsou přístupná zde: http://moon.bao.ac.cn/pubMsg/detail-CE42EN.jsp . Odkazy vedou na stránky v čínštině a pro stahování dat je nutné se na serveru zaregistrovat. Tak atraktivní snímky, jako z první sady uvolněných dat už nemůžeme čekat, ale předpokládám, že se časem dočkáme i dalších zajímavých vědeckých výsledků.
Druhý statický zážeh StarShip SN4 s motorem Raptor SN20 19. května 2020 v 18:00:54 UT. Poté zdá se následoval menší požár ve spodní části s následným hašením.
Nejspíš bude třeba další statický zážeh, než se poskočí.
No, to by bylo hodně špatné, kdyby naISS nebyl lepší energetický systém, když je ta stanice o generaci novější a stavěla se mimo jiné na základě zkušeností s provozem Miru
Ostatně zvažovaný Mir2 už měl taky být energeticky jinde.
Otázka taky je, proč Kačenka označuje Mir jako slepenec, když je ISS také z dílů... [upraveno 19.5.2020 18:32]
Skylab bol v princípe "ruský modul". Dokonca viac - bol kompletnou samostatnou stanicou, vrátane vedeckého a experimentálneho vybavenia a zásob.
ISS bola počas stavby opakovane bez posádky, pretože prvý vypustený modul - Zarja - zabezpečoval všetky potrebné funkcie.
quote:Navíc samotný modul se nemůže ideálně orientovat vůči slunci a tedy efektivita chlazení i FV panelů není nic moc.
Pochopiteľne - pretože je zabudovaný v zostave stanice. Orientácia stanice sa riadi požiadavkami efektívnosti a funkcie zásobovania energiou a chladenia plnia iné diely zostavy, ktoré to robia efektívnejšie.
quote:Nejvýkonější ruský modul je Zarja. Disponuje ustáleným elektrickým výkonem 3kW
V zostave stanice zrejme viac produkovať nepotrebuje.
"Zlepenec" šiestich podobných modulov - stanica Mir - produkoval v záverečnej fáze využívania 25-30kW. Skylab mal plánovaný elektrický výkon >10kW, po strate jedného "krídla" solárnych panelov (pri štarte) mal k dispozícii necelých 8kW.
quote:Čo ťa vedie k domnienke, že sa na "ruský modul" nie je technicky možné nainštalovať väčšie zdroje energie?
Nejvýkonější ruský modul je Zarja. Disponuje ustáleným elektrickým výkonem 3kW, což při palubním napětí 28V znamená, že vedením teče 108 Ampér, kabely i konektory jsou velké a těžké a musí být dimenzovány na zkratový proud 250A (najděte si na netu jak velký je běžný pozemský kabel s konektorem na 250A). Jsou zde významné problémy s chlazením ztrátového tepla drátů a konektorů (vakuum izoluje). Celý povrch modulu Zarja už je pokrytý pomocnými aparáty (radiátory chlazení, nádrže paliva, ...). Tady už nic navíc neumístíte.
Navíc samotný modul se nemůže ideálně orientovat vůči slunci a tedy efektivita chlazení i FV panelů není nic moc. Toto vede na ne zcela optimální tepelný režim a na nutnost natahání různých doplňujících vedení a hadic vnitřkem stanice (včetně vzduchových rukávů).
Takovýhle modul energeticky neutáhne třeba modul experimentu AMS-2 (spotřeba 7kW), nebo MELFI (špičková spotřeba 4kW).
Celková spotřeba stanice nyní je až 70kW. A tento výkon musíte i uchladit.
Naproti tomu samostatně orientované FV panely ISS dávají 240kW špičkového výkonu.
Celý systém na koncích základního nosníku s bateriemi a natáčenými chladícími radiátory napájí vysokonapěťový rozvod stanice s ustáleným výkonem 124kW.
quote: ... Ale potom musí montáž prebiehať tak, aby počas celej doby montáže, až do momentu dosiahnutia "samostatnosti", bola k budovanej stanici dopravná loď nepretržite pripojená.
ISS byla budovaná po nějakou dobu bez stálé posádky a bez trvalé orientace a stabilizace.
ps: ... a co třeba Skylab, který opakovaně byl bez posádky?
Čo ťa vedie k domnienke, že sa na "ruský modul" nie je technicky možné nainštalovať väčšie zdroje energie?
Bývanie v dopravnej lodi je síce možné, ale rozumne realizovateľné len v prípade použitia SpX-SS, prípadne - veľmi obmedzene - raketoplánu. Musí totiž zabezpečiť posádku po dobu potrebnú na plánované montážne činnosti pri výstupoch do otvoreného vesmíru.
Zrejme ti uniká zásadná vec - "To", čo dopravíš na cieľovú orbitu ako prvé v poradí, musí byť schopné "základých funkcií" - komunikácie, stabilizácie dráhy a priestorovej orientácie, spojenia sa s ďaľším objektom/dielom. Dokonca "to" môže byť len dočasná súčasť budúcej stanice - keď budovaná stanica získa všetky nevyhnutné základné funkcie z iných dielov, tento diel sa môže odpojiť či prípadne aj zlikvidovať.
Samozrejme, "To" môže to byť aj dopravná loď s posádkou. Ale potom musí montáž prebiehať tak, aby počas celej doby montáže, až do momentu dosiahnutia "samostatnosti", bola k budovanej stanici dopravná loď nepretržite pripojená.
[upraveno 18.5.2020 12:19]
= Nejsou nové příspěvky od poslední návštěvy