| 03.11.2006 - 17:09 - J2930 | |
|
citace:
http://www.exploratorium.edu/transit/
nadherne stranky! srdce grafikovo plesa :-) |
| 05.11.2006 - 01:05 - Adolf | |
|
Nesmírně mě potěšil článek o tom, co všechno jsou vědátoři schopni vyčíst ze současné záplavy snímků Marsu:
http://www.astro.cz/clanek/2565
Nepříjemné na tom je jen fakt, že to není moc příznivé pro minulé podmínky pro život na této planetě aspoň v jeho vyšších formách. Nicméně můj úžas nebere konce např. u následujících tvrzení:
"Objevili jsme zřetelnou hranici mezi vulkanickými regiony a oblastmi, které byly poznamenány přílivy vody," říká Neukum. Všude, kde na Marsu probíhala vulkanická činnost, roztopil se podpovrchový vodní led a voda pak tekla v proudech po povrchu planety. Některé z objevených říčních koryt vznikly nedávno (z geologického hlediska). "Například na úpatí sopky Olympus Mons byly pomocí kamery HRSC objeveny důkazy tekoucí vody z období před 30 milióny roků," dodává Neukum.
Z čeho tam, pro boha, vyčetli třeba tu časovou značku!?
 ____________________
Áda |
|
citace:
Z čeho tam, pro boha, vyčetli třeba tu časovou značku!?
Většinou se datace geologických útvarů na planetárních tělesech bez atmosféry, nebo s velmi řídkou atmosférou (jako je Mars), odvozují od počtu kráterů na jednotku plochy a jejich eroze (impakty, nebo v případě Marsu větrnou erozí).
____________________
Antonín Vítek |
| 05.11.2006 - 10:05 - Hawk | |
|
//Nepříjemné na tom je jen fakt, že to není moc příznivé pro minulé podmínky pro život na této planetě aspoň v jeho vyšších formách.
Neztrácej víru, podle Sagana by tam mohli žít třebas formy podobné ledním medvědům .
Já si ani moce nepřeju ,aby na Marsu existoval život, jen by to zkomplikovalo případné pilotované mise na tuto planetu. A do vzdálenější budoucnosti by mohl marťanský život zkomplikovat jeho terraformaci, vznikaly by organizace na ochranu původního života, Redpeace apod.
|
| 05.11.2006 - 13:54 - Adolf | |
|
citace:
Většinou se datace geologických útvarů na planetárních tělesech bez atmosféry, nebo s velmi řídkou atmosférou (jako je Mars), odvozují od počtu kráterů na jednotku plochy a jejich eroze (impakty, nebo v případě Marsu větrnou erozí).
To se bez možnosti detailního terénního výzkumu aspoň na Měsíci musí dost problémově kalibrovat. To bě mě zajímalo, jestli k současné úžasné už tisícisolární rovery něja významně přispěly ke kalibraci této chronometrie. |
| 05.11.2006 - 14:19 - Adolf | |
|
citace:
Já si ani moce nepřeju ,aby na Marsu existoval život, jen by to zkomplikovalo případné pilotované mise na tuto planetu. A do vzdálenější budoucnosti by mohl marťanský život zkomplikovat jeho terraformaci, vznikaly by organizace na ochranu původního života, Redpeace apod.
Fakt je ten, že až tam přiletíme, tak zaprasit a zasvinit Mars bude snadnější a nikomu nebude vadit, když si tam postavíme prasečí chvlívky, nasadíme půdní bakterie atp. 
Na druhou stranu by bylo fajn, kdybychom mohli porovnat náš vzorec života s nějakým komparativním typem úplně jinak vzniklého života nebo aspoň dlouhodobě se zcela izolovaně vyvíjejícího. Také existuje hypotéza, že hlubinné horninné archey jsou ve skutečnosti jednak domanintní formou života tady na Zemi, ale také původní formou - že právě v horkých chemicky aktivních prostárách hluboko pod zemským povrchem vznikl a až druhotně se rozšířil na nehostinný povrch. Kdyby se tato hypotéza měla pravdu, těžko by se pochopitelně dokazovala. Nicméně, kdyby pravdu měla, byla by šance, že na Marsu je to podobné. V hlubinách planety by si klidně mohly lebedit archey, ačkoliv povrch by mohl zůstat bez života či zde život mohl zaniknout po zhoršení podmínek. Mohlo by tedy zajímavé najít jakoukoliv tamní formu života z hlediska pochopení života našeho.
Kdyby se tam našel nový život, vznikla by spousta nových potíží (např. s nějakými ochránci marťanské havěti), ale také spousta opravdu nových poznatků a nové výzvy. Jakákoliv opravdu obrovská nová příležitost bude znamenat opravdu obrovské nové potíže. Takže obecně budu preferovat nové příležitosti před absencí potíží, které jsou s nimi spojeny. |
|
Fakt je ten, že až tam přiletíme, tak zaprasit a zasvinit Mars bude snadnější a nikomu nebude vadit, když si tam postavíme prasečí chvlívky, nasadíme půdní bakterie atp.
Na druhou stranu by bylo fajn, kdybychom mohli porovnat náš vzorec života s nějakým komparativním typem úplně jinak vzniklého života nebo aspoň dlouhodobě se zcela izolovaně vyvíjejícího. Také existuje hypotéza, že hlubinné horninné archey jsou ve skutečnosti jednak domanintní formou života tady na Zemi, ale také původní formou - že právě v horkých chemicky aktivních prostárách hluboko pod zemským povrchem vznikl a až druhotně se rozšířil na nehostinný povrch. Kdyby se tato hypotéza měla pravdu, těžko by se pochopitelně dokazovala. Nicméně, kdyby pravdu měla, byla by šance, že na Marsu je to podobné. V hlubinách planety by si klidně mohly lebedit archey, ačkoliv povrch by mohl zůstat bez života či zde život mohl zaniknout po zhoršení podmínek. Mohlo by tedy zajímavé najít jakoukoliv tamní formu života z hlediska pochopení života našeho.
Kdyby se tam našel nový život, vznikla by spousta nových potíží (např. s nějakými ochránci marťanské havěti), ale také spousta opravdu nových poznatků a nové výzvy. Jakákoliv opravdu obrovská nová příležitost bude znamenat opravdu obrovské nové potíže. Takže obecně budu preferovat nové příležitosti před absencí potíží, které jsou s nimi spojeny.
Já bych řekl, že na Marsu těžko jsou ( nebo taky byly) inteligentní formy života.- A jestli ano, tak už by o nich lidé věděli- tedy pokud jsou ve viditelném pásmu našich očí, nebo spíše přístrojů. Takže pokud na Marsu něco je, ale my ( jako lidé) to nemáme šanci vidět ( nebo s tím mít jakýkoli kontakt), tak nás to nemusí zajímat. Něco jiného by bylo, kdyby tam bylo něco, co se při expanzi lidí do vesmíru ( konkrétně tedy na Mars) ukáže, že žije- a je nebo není inteligentní. Pak by zřejmě ( v přípdě, že by to něco na to mělo schopnosti) záleželo spíše na tom, jestli by oni byli schopni se s lidmi "domlouvat", nebo by si mysleli bůhví co a chtěli by ty nezvané návštěvníky (to jako lidi) vyhubit. Ale to jsou jen takové představy- coby kdyby.....
Až budou mít lidé dokonalejší prostředky, aby cesty na Mars a dál byly rutině uskutečnitelné, tak toho určitě začnou využívat. Řekl bych, že hlavně pro těžbu toho, co na zemi dochází, možná i pro vyvážení odpadků,....... ( určitě je toho víc, ale mě ve chvíli napadlo jen tohle).
|
|
citace:
citace:
Většinou se datace geologických útvarů na planetárních tělesech bez atmosféry, nebo s velmi řídkou atmosférou (jako je Mars), odvozují od počtu kráterů na jednotku plochy a jejich eroze (impakty, nebo v případě Marsu větrnou erozí).
To se bez možnosti detailního terénního výzkumu aspoň na Měsíci musí dost problémově kalibrovat. To bě mě zajímalo, jestli k současné úžasné už tisícisolární rovery něja významně přispěly ke kalibraci této chronometrie.
ano, ono datování pomocí plošné frekvence kráterů dává pouze relativní chronologii. absolutní chronologie se získá škálováním dat z našeho Měsíce (i na tělesech s atmosférou - stáří povrchu Venuše je tak odhadován na 500-750 milionů let) - ten je vhodný protože:
1) Měsíc nemá atmosféru, která by malé meteority zničila před jejich dopadem na povrch
2) máme dovezené vzorky z Měsíce, kterým může být pomocí radioizotopového datování určeno absolutní stáří
rovery nemají na palubě technologii potřebnou k určení absolutního stáří. četnost kráterů ale není tak úplně jednoduchá záležitost i přes to, že se někteří vědci tváří, že je to pro ně hračka a všemu rozumí ... třeba různost původu impaktních těles nebo nerovnoměrnost pokrytí povrchu Měsíce impakty můžou věci zamotat. ____________________
|
|
citace:
Z čeho tam, pro boha, vyčetli třeba tu časovou značku!?
Když na hvězdárně v HK odhalovali ten big model Marsovského "Údolí Marinerů", tak se tam o dataci mluvilo taky. Zazněly tam i názvy 3 epoch, které jsem si soukromě pochopil jako ekvivalent prvo-, druho-...hor na Zemi.
Obávám se, že víc z toho už asi interpretovat nedokážu. ____________________
--
MIZ |
|
Mam takovy dojem ze pra-,prvo- ... az ctvrtohory jsou definovany primarne podle fauny a flory - ikdyz zde urcite bude souvislost s geologickymi procesy.
Na Marsu to bude mozna definovano na vek pred potopou, v prubehu potopy a po ni. Pokud tam nejaka fauna a flora byla, tak v ni budou samozrejme take zasadni rozdily. |
|
citace:
citace:
Z čeho tam, pro boha, vyčetli třeba tu časovou značku!?
Když na hvězdárně v HK odhalovali ten big model Marsovského "Údolí Marinerů", tak se tam o dataci mluvilo taky.
Tuto sobotu 11.11.2006 v 17:00 bude na Hvězdárně a planetariu v Hradci Králové přednáška na téma " Mokrý nebo suchý Mars?", přednáší Prof. Ing. Milík Tichý, DrSc. z ČVUT Praha. Určitě se tam bude o problémech tvarování povrchu Marsu a případné dataci mluvit.
A v sobotu 18.11.2006 v 17:00 odhalujeme další model. Je to "Měsíční kráter Tycho". V rámci odhalení (kráteru, ne nějaké girl) bude stručně promluveno o Měsíci a programu Apollo. Je to vynikající pomůcka jak lidu vysvětlit proč se na Měsíc v úplňku astronomové neradi dívají.
Těším se na shledanou marťani. a luňané |
| 06.11.2006 - 18:17 - Anonym | |
|
| Geologicke jednotky jsou definovany na zaklade vyznamnych geologickych ci paleontologickych udalosti, ne tedy nutne jen na paleontologickych. Na Marsu to je zatim podle relativniho poctu impaktnich krateru v jednotlivych oblastech. Nejstarsi geol. obdobi na Marsu je Noachske (do 3,6Ga coz by melo odpovidat vice jak 200 krateru vetsich nez 5km na 10.000km2), pak Hesperske (do 2,9 az 3,3Ga, ~65 krateru vetsich 5km na 10.000 km2) a nakonec Amazonske. Pro srovnani do 2,5Ga mame na Zemi archaikum (skoro zadne horniny), do 570Ma proterozoikum (malo hornin) a teprve pak mame vetsinu nam znamych hornin a vrstev (fanerozoikum). |
|
| ehm, zapomnel sjem se prihlasit:) |
|
niekolko peknych videi - co dokaze roboticka ruka
http://www.shadowrobot.com/hand/videos.shtml |
|
tak pokud NSF nenajde nekoho, kdo by byl ochoten se podilet na provoznich nakladech, tak nam do roku 2011 zavrou Arecibo  http://www.newscientistspace.com/channel/astronomy/dn10449-worldclass-radio-telescopes-face-closure.html (cesky na blogu, viz nize) ____________________
|
| 07.11.2006 - 18:27 - Hawk | |
|
Reality show Astronaut Idol - vítěz poletí do vesmíru.
http://www.blisty.cz/2006/10/19/art30835.html |
| 07.11.2006 - 18:46 - Olda | |
|
| S Virgin Galactic v roce 2009, Tak zapoměli říct, že pokud to vyjde, tak vítěz nepoletí do kosmu, ale jen se zůčastní letu letadlem do extrámní výšky |
| 07.11.2006 - 18:57 - Hawk | |
|
| Za hranice od které začíná vesmír se považuje výše 100 km. |
| 07.11.2006 - 19:13 - Olda | |
|
| Kosmický let začíná tam, kde loď dosáhne první kosmické rychlosti a je navedena na oběžnou dráhu. |
| 07.11.2006 - 19:37 - Hawk | |
|
citace:
Kosmický let začíná tam, kde loď dosáhne první kosmické rychlosti a je navedena na oběžnou dráhu.
První kosmická rychlost není k návštěvě vesmíru nutná.
|
| 07.11.2006 - 20:17 - Olda | |
|
| Trvám stále na svém, v tomhle mě Hawku nepřesvědčíte. |
|
citace:
Trvám stále na svém, v tomhle mě Hawku nepřesvědčíte.
takže pokud by se objekt pohyboval po velmi protáhlé trajektorii, která by ho při návratu k Zemi přivedla zpět do atmosféry a ne na oběžnou dráhu, tak podle vás ve vesmíru vůbec nebyl? ona definice 100 km výšky mi přijde docela rozumná ... ____________________
|
|
První kosmická rychlost není k návštěvě vesmíru nutná.
Ona je pravda, že první kosmická rychlost není k návštěvě vesmíru nutná, ale taková návštěva vesmíru vám bude na nic a ještě bude extrémě těžké se vrátit zpátky na zem. Vemte si třeba raketoplán: Kdyby se jeho dráha při startu nezakláněla aby nabral první kosmickou rychlost pro dosažení oběžné dráhy, tak by sice vesmíru dosáhl, ale na jak dlouho!- po chvíli by prostě spadl zpět na zem, nebo na nejbližší vesmírné těleso s gravitací- takže spíše na zem.
Prostě kdyby raketoplán letěl jako šipka nahoru, tak by sice chvíli ve vesmíru byl, ale potom by spadnul na zem a to by žádný tepelný štít nevydržel- to by totiž ten raketoplán padal kolmo jako meteorit. |
| 07.11.2006 - 22:07 - Polda | |
|
citace:
Kosmický let začíná tam, kde loď dosáhne první kosmické rychlosti a je navedena na oběžnou dráhu.
Trosicku motate dva pojmy. A to "let do kosmu" a "kosmicky let". Kosmicky let asi opravdu neabsolvuje, ale do kosmu poleti... |
| 07.11.2006 - 22:13 - Polda | |
|
citace:
Prostě kdyby raketoplán letěl jako šipka nahoru, tak by sice chvíli ve vesmíru byl, ale potom by spadnul na zem a to by žádný tepelný štít nevydržel- to by totiž ten raketoplán padal kolmo jako meteorit.
Meteority nepadaji kolmo - a navic v jejich pripade vubec nejde o SMER, ale o RYCHLOST. Totez v pripade navratu kosmickych lodi.
Treba SpaceShipOne leti kolmo vzhuru (sice nikoliv daleko) - a prakticky zadny tepelny stit nepotrebuje. |
|
Let do kosmu nemuze byt nejak absolutne definovan. Dosazeni orbitalni rychlosti je vzdy relativni pojem vztazeny k nejakemu objektu. Cela Zeme i vsechno co se nachazi v jejim vyhradnim gravitacnim vlivu obiha stejne kolem Slunce prislusnou orbitalni rychlosti.
Jako jedina logicka definice letu do "kosmu" mi prijde dosazeni urcite vysky nad zemi - tedy opeusteni jiste casti Zemske atmosfery. Definujte si to jak chcete. Je mi uplne jedno jestli je to 100 km nebo 1000km. |
|
Meteority nepadaji kolmo - a navic v jejich pripade vubec nejde o SMER, ale o RYCHLOST. Totez v pripade navratu kosmickych lodi.
Treba SpaceShipOne leti kolmo vzhuru (sice nikoliv daleko) - a prakticky zadny tepelny stit nepotrebuje.
Alejá jsem myslel, že kdyby raketoplán letěl jak šipka nahoru, tak by se dostal na oběžnou dráhu, ale potom když by zase PADAL DO ATMOSFÉRY, tak by to jeho tepelný štít neměl šanci vydržet.
____________________
Tomáš Kovařík |
|
citace:
Meteority nepadaji kolmo - a navic v jejich pripade vubec nejde o SMER, ale o RYCHLOST. Totez v pripade navratu kosmickych lodi.
Treba SpaceShipOne leti kolmo vzhuru (sice nikoliv daleko) - a prakticky zadny tepelny stit nepotrebuje.
Alejá jsem myslel, že kdyby raketoplán letěl jak šipka nahoru, tak by se dostal na oběžnou dráhu, ale potom když by zase PADAL DO ATMOSFÉRY, tak by to jeho tepelný štít neměl šanci vydržet.
Pardon- raketoplán by se nadostal na oběžnou dráhu, ale jen prostě do vesmíru ____________________
Tomáš Kovařík |
|
citace:
Let do kosmu nemuze byt nejak absolutne definovan. Dosazeni orbitalni rychlosti je vzdy relativni pojem vztazeny k nejakemu objektu. Cela Zeme i vsechno co se nachazi v jejim vyhradnim gravitacnim vlivu obiha stejne kolem Slunce prislusnou orbitalni rychlosti.
Jako jedina logicka definice letu do "kosmu" mi prijde dosazeni urcite vysky nad zemi - tedy opeusteni jiste casti Zemske atmosfery. Definujte si to jak chcete. Je mi uplne jedno jestli je to 100 km nebo 1000km.
Definice hranice vesmíru (tj. definování "kosmického letu" překročením nějaké výšky) nebyla nikdy přijata globálně a pro všechny účely. Hlavním důvodem byly účely politicko-vojenské. Pěkně je to rozebráno JUDr. Malenovským, byť v době dávno minule, ale všechno, co řekl, bohužel stále platí.
Podívejte se na:
http://mek.kosmo.cz/zaklady/pravo/malen81.htm
http://mek.kosmo.cz/zaklady/pravo/malen78.htm
To je, co se týče delimitace kosmického prostoru z hlediska mezinárodního práva.
Ameerické vojenské letectvo si postavilo řadu různých výšek jako hranice kosmického prostoru, zejména v souvislosti s lety raketoplánu X-15. Ještě předtím pro potřeby ustavování rekordů v kosmických letech si FAI dala jako hranici kosmického prostoru plochu, nacházející se v kolmé výčce 100 km nad geopiedem a za kosmický let pokládala jakoukoli část trajektorie letu, která celá ležela "nad" touto hraniční plochou.
Z hlediska praktické kosmonautiky se nejčastěji o hranici mezi atmosférou a kosmickým prostorem beze taková plocha, na které dochází k měřitelnému negativnímu zrychlení (deceleraci) kosmické lodi (pilotované). Američané v samém počátku stanovili takovouto dynamickou definici, přičemž v projektu Apollo byla upřesněna na výšku, ve které při návratu od Měsíce začne půvobit přetížení 0,005 g. Ono to vycházelo ve výškách kolem 400 000 stop, což je v metirické soustav 121,62 km. Samozřejmě, že velikost přetížení nezávisí jen na výšce, ale také na rychlosti, úhlu vstupu do atmosféry a zajména na tzv. balistickém koeficientu tělesa, tedy na jeho aerodynamických vlastnostech (koeficient Cx) a plošníém zatížení (m/A). Přesto u raketoplánu, který je aerodynamicky jemnější naž Apollo, podrželi tuto referemnční výšku. Rusové u Sojuzů považují za chranici výšku 100 km.
S delimitací kosmického prostoru souvisí také definic, co je to kosmické těleso. To bylo nutno definivoat již ¨na samém počátku kosmické éry, a vzala si to na triko organizace COSPAR (Commitee on Space Reaseach). Ta definovala umělé kosmické těleso bohužel dost vágně, protože tehdy předpokládala, že se státy v rámci OSN brzy dohodnou na definici hranice kosmického prostoru, ale přece jen se jí můžeme i dnes oreintačně řídit. Zní:
"Umělým kosmickým tělesem nazýváme objekt zhotovený lidskou rukou, který v kosmickém prostoru vykoná nejméně jeden úplný oběh kolem Země, nebo setrvá v kosmickém prostoru po dobu nejméně 90 minut."
Z tohoto hlediska by ale Gagarin neletěl na umělém kosmickém tělese, protože jeho loď nevykonala celý oběh kolem Země a i kdybychom vzali nejnižší americkou hranici vesmíru (50 mil, čili 80 km), tak při celkéové době letu od startu do přistání 108 minut tam nad touto hranicí nepobýval těch potřebných 90 minut. Ale všichni zamhouřili oči...
Co se týče skoků za "hranici vesmíru" na SS-1, tak to za kosm,ický let považovat skutečně nelze.
____________________
Antonín Vítek |
| 08.11.2006 - 18:02 - Anonym | |
|
citace:
Co se týče skoků za "hranici vesmíru" na SS-1, tak to za kosm,ický let považovat skutečně nelze.
Ale za uvažovanou hranici 100km se dostane => do vesmíru, což pro dobrý pocit stačí! |
