M.označení |
Start |
Přistání |
Délka letu |
Poznámka |
1985-034A |
29.04.1985 |
06.05.1985 |
7d 0h09m |
Spacelab |

Posádka :
Overmyer,R.F.[VE]
| Gregory,F.D.[PL] | Thornton,W.E.[MS]
| Thagard,N.E.[MS] | Lind,D.L.[MS]
| Van den Berg,L.[PS] | Wang,T.G.[PS]
[ Popis letu | Obrázky
| Experimenty | STS-51-B
v NASA ]
Popis
letu : (převzato z L+K 20/85 se svolením Mgr. A.Vítka)
STS-51-B
VĚDCI
Ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc.
ANTONÍN VÍTEK, CSc.
Challenger, po zrušení letu 51-E zbavený rovnou na rampě obou družic
a poté ve VAB i odhazovací nádrže, putoval do OPF, kde byly začátkem března
zahájeny přípravy k jeho letu s družicovou laboratoří Spacelab 3.
Spacelab 3 byl prvním operačním letem této západoevropské univerzální
stavebnicové laboratoře. Následoval po zkušebním letu Spacelabu (viz
L + K 60, 1984, č. 5, s.182), protože astronomicky orientovaný Spacelab
2 byl v důsledku zpoždění dodávky pointačního zařízení IPS odložen na léto
letošního roku.
Pro let 51-B laboratoř sestávala z dlouhého přetlakového modulu, vybaveného
experimentálním zařízením pro uskutečnění 15 pokusů, především z oblasti
materiálového výzkumu v beztížném stavu a z oblasti kosmické biologie a
lékařství.
V nákladovém prostoru Challengeru přibyly ke kosmické laboratoři ještě
dva kontejnery GAS, oba s družicemi určenými k vypuštění během letu, a
nosná konstrukce MPESS se spektrometrem ATMOS.
Osádku Challengeru tvořili velitel plk. Robert F. Overmyer, veterán
z letu STS-5, pilot, nováček plk. Frederick D. Gregory, letoví specialisté
dr. William E. Thornton (STS-8), dr. Norman E. Thagard (STS-7), dr. Don
D. Lind (nováček) a vědci - specialisté pro užitečné zatížení dr. Lodewijk
van den Berg a dr. Taylor Wang, oba profesí spíše fyzici.
Den před startem Challengeru byly do Spacelabu 3 umístěny také klece
se 2 opicemi a 24 krysami. Pokud by ke startu nedošlo v průběhu nejbližších
tří dnů, bylo by nutné tato zvířata vyzvednout, ošetřit, klece vyčistit
a opakovat proceduru nakládání se skluzem dalších 3 dnů.
Naštěstí to nebylo zapotřebí, protože Challenger odstartoval podle plánu
29. dubna v 16.02.18 UT se zpožděním 2 min 18s, zaviněným závadou na pozemním
počítači v čase T-4 min. Kruhová dráha raketoplánu ve výši 352 km se sklonem
57° k rovníku vedla tentokrát také nad Evropou.
Pracovní den osádky byl rozdělen do dvou dvanáctihodinových směn, což
umožňovalo plné využití vědeckých přístrojů. Denní, zlatou směnu tvořili
Overmyer, Lind, Thornton a Wang, noční, stříbrnou, pak Gregory, Thagard
a van den Berg. Hned zkraje nastaly potíže s klecemi: systém ventilace
měl zajišťovat, že zbytky potravy a fekálie se shromáždí v příslušných
kontejnerech. Konstruktéři však neuvážili, že při otevření klecí a při
doplňování potravy stačí nepatrný pohyb, aby všechno vyletělo ven. Situaci
zhoršovaly i tyčinky lisované potravy, které v ovzduší Spacelabu vysychaly
rychleji než se čekalo a již od druhého dne letu se strašně drobily.
Nečistota
z klecí se dostala přes celý spojovací tunel až do obytných prostor raketoplánu,
což Overmyer komentoval lapidárně: "Jo, opičí fekálie v pilotní kabině,
to není žádná sranda!" A hlas z pozadí k tomu dodal: "Kolik let
už jim říkáme, že tyhle klece nebudou fungovat!"
Jelikož však všechna použitá zvířata byla vypěstována tak, aby byla
prosta patogenních bakterií, neohrožovala kontaminace prostoru raketoplánu
bezprostředně zdraví jeho osádky.
Kinetózou byla k všeobecnému překvapení postižena pouze jedna z obou
opic, která zprvu odmítala i ručně podávanou potravu, takže hrozilo její
uhynutí. Teprve pátý den letu přijala od Thorntona sušenou banánovou tyčku
a pak už žrala sama z automatického korýtka.
K vypuštění jedné z družic, plánovanému původně až ke konci letu, došlo
už v T+4 h 14 min. Změna v programu byla způsobena devítivoltovou suchou
baterií, která je součástí vypouštěcího zařízení v GAS. Jelikož však při
jednom z předchozích letů právě baterie tohoto typu vlivem vakua vyschla
a přestala proto fungovat, rozhodlo řízení letu s operací neotálet. I tak
se podařilo vypustit pouze družici Nusat, zatímco u družice GLOMR se o
15min později procedura nezdařila.
Z
celkového počtu 15 experimentů pracovalo od počátku bez problémů pouze
12. U zařízení pro studium dynamiky kapek v beztížném stavu selhala zdrojová
jednotka, ale Wang (po konzultaci se Zemí) ji nahradil dodávkou elektřiny
přímo z palubní sítě, i když přitom musel demontovat celý kryt aparatury.
U přístroje simulujícího dynamiku atmosféry Slunce, Jupitera a Saturna
zlobil zřejmě řídicí mikroprocesor. Po 19 ze 60 plánovaných pokusů selhal
také spektrometr ATMOS, umístěný vně přetlakového modulu. Vysazení přístroje
způsobil únik chladicího plynu z helium-neonového laseru, používaného pro
kalibraci nastavení zrcátek v interferometru přístroje.
Jediným experimentem, který se vůbec nepodařilo uvést do chodu, zůstala
francouzská širokoúhlá kamera pro snímkování hvězd v ultrafialové oblasti,
která se měla 8 hodin po startu vysunout z přechodové komory ve stropě
Spacelabu. Zdeformovaný mechanismus dvířek však zabránil jejich otevření
a kosmonauti z bezpečnostních důvodů nedostali povolení pokusit se o jejich
opravu.
Pro přistání Challengeru byla tentokrát zvolena základna Edwards AFB
v Kalifornii. Větší výběr přistávacich drah a jejich větší délka vyhovovala
velké přistávací hmotnosti Challengeru (96 600 kg) a umožňovala mu dodržet
nezbytnou větší přistávací rychlost a s tím spojený delší doběh.
Brzdicí
manévr uskutečnili motory OMS kosmonauti Overmyer a Gregory přibližně hodinu
před přistáním nad Indickým oceánem jihovýchodně od Madagaskaru, přičemž
záměrně zlikvidovali nadbytečnou zásobu 1,5 tuny pohonných hmot, aby se
těžiště Challengeru posunulo více dopředu. Raketoplán přistál na dráze
17 s mírným větrem v zádech 6. května v 16.11.05 UT po letu trvajícím 7
dní a 9 minut. Piloti dostali pokyn, aby maximálně využili brzd, takže
doběh činil pouze 2537m. Přitom brzdy i protiblokovací systém fungovaly
bezvadně a k popraskání disků nedošlo.
Během dvou a půl hodiny po přistání byla zvířata z Challengeru vyložena
a odeslána do Houstonu. Tam byly krysy po převážení usmrceny a rozeslány
experimentátorům. Opičky byly výzkumníkům předány živé.
Raketoplán Challenger putoval 11. května zpět na Cape Canaveral.
Aktualizováno : 16.07.1997
[ Obsah | Pilotované
lety | STS ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-51b/index.htm)