International Space Camp 1997 se konal 24.7. - 3.8. 1997.
Výběrové řízení se uskutečnilo v pražském
Planetáriu
25. dubna. Na této akci nás reprezentovali Lukáš M. (Gymnázium Přípotoční,
Praha) a David Kříž (Střední průmyslová škola strojní, Uherské Hradiště).
Doprovázel je gymnaziální profesor fyziky RNDr. Zdeněk Kluiber, CSc.
Následující text pochází přímo od Lukáše M. - jednoho z účastníků akce. Vyšel
i v časopise Astropis.
NASA ISC 1997
Lukáš M.
Pod pojmem Národní úřad pro letectví
a vesmír (NASA) si každý vybaví celou řadu kosmických projektů: přistání
člověka na Měsíci, detailní snímky (nejen) planety Neptun, raketoplán,
HST, atd. Americký kosmický program však není jen to, co občas vidíme v
televizi či novinách, to je pouze ta “nejdražší” část, řekli by kritici
NASA - daňoví poplatníci a členové Kongresu, samozřejmě.
NASA
pořádá každoročně prestižní akci ISC, International
Space Camp. Mezinárodní kosmický kemp je určen pro vybrané studenty
a profesory z celého světa, kteří se zajímají o kosmonautiku, astronomii
a příbuzné obory a chtějí rozšířit své znalosti a zkušenosti. U.S.
Space & Rocket Center v Huntsville, stát Alabama, je pak to
pravé místo.
ISC je jedinečná a naprosto unikátní akce, jediná svého druhu na světě,
která dává mladým lidem možnost poznat kosmický program doslova face-to-face.
Dalo by se říci, že malé a nenápadné městečko Huntsville (na některých
mapách ho totiž ani nenajdete, má pouze jeden milion obyvatel) skutečně
žije vesmírem. Např. první, co vás po přistání zaujme, je letiště, které
vnitřkem připomíná spíše muzeum kosmonautiky: desítky modelů kosmických
lodí, skafandry, družice a sondy, raketoplán, HST i kosmická stanice nad
hlavami návštěvníků-cestujících. Na každé křižovatce je potom kromě dopravních
značek také cedule s nápisem SPACE CENTER, která udává směr. Není divu,
v Huntsville je totiž největší kosmické centrum na světě, NASA’s George
C. Marshall Space Flight Center (MSFC), Leader of America’s Space Program.
Letos, na přelomu července a srpna, proběhl v Huntsville již osmý ročník
ISC, třetí, kterého se opět účastnili i hoši z České republiky. Již v květnu
nám však z NASA poslali speciální manuál s odbornými výrazy a akronymy,
které jsme měli pečlivě nastudovat, abychom vůbec byli schopni účastnit
se simulovaných misí raketoplánu – žádná legrace.
Ubytování
v modulech tzv. kosmické stanice bylo velice působivé. Válce velikosti
nákladového prostoru raketoplánu, resp. laboratoře SPACELAB, poskytovaly
sedmi lidem pouze minimální a nezbytný prostor pro přežití – rozměry byly
1:1, tedy stejné jako ve vesmíru, chyběla pouze mikrogravitace.
Program ISC má několik stupňů. Společně s dalšími 82 zástupci ze 24
zemí celého světa jsme se účastnili třetího, nejnáročnějšího: ADVANCED
SPACE ACADEMY™, který byl založen právě v roce 1997. Kromě toho byl součástí
také projekt Teacher of The Year, kterého se účastnilo 50 profesorů z USA,
nejlepší z každého státu. Jako studenti jsme byli rozděleni do pěti týmů
pojmenovaných podle významných osobností kosmického programu: Von Braun,
Shepard, Armstrong, Gagarin a Terezscovova. Jako obvykle, dostali jsme
časový plán, který nás zaměstnával od 6:30 do 23:30 – přednášky, simulátory,
exkurze, virtuální realita. Každý tým měl trochu jiný program a jednotlivé
akce na sebe přesně navazovaly, takže všechny simulátory byly maximálně
využity. Rozdělení bylo provedeno tak, aby žádní dva účastníci ze stejné
země nebyli v jednom týmu.
Aby
byla všechna zařízení plně využita, byli jsme rozděleni do třech pozic:
PLT, MS a PS. Piloti měli na starost řízení raketoplánu od startu po přistání.
Letoví specialisté (Mission Specialist) ovládali mechanickou ruku RMS (Remote
Manipulator System), prováděli výstupy EVA (Extra-Vehicular Activity) a
zachycovali a opravovali poškozené družice. Palubní specialisté (Payload
Specialist) potom experimentovali na kosmické stanici. Simulátor kabiny
raketoplánu je absolutně dokonalý. Monitory místo oken, ovládací panely,
tři obrazovky CRT (Cathode Ray Tube) i všechny ostatní prvky jsou naprosto
dokonalou napodobeninou skutečného stroje.
Během každé mise byla dostupná tři stanoviště: Orbiter, Space Station
(SS) a Mission Control (MC). Každý tým tak obsadil všechny pozice nezbytné
pro kosmický let; během startu byla místnost LC (Launch Control) zároveň
MC. Často však docházelo k záhadným časovým posunům mezi jednotlivými palubami
i mezi stanovišti, např. během startu palubní specialisté na dolní palubě
raketoplánu měřili tlak ostatním členům posádky, kteří se chystali na opravu
družice během EVA. V řídícím letovém středisku Mission Control probíhalo
vše obdobně. “We have T: - 00:00:15 and counting!”, postupuji podle manuálu
NASA a monitoru počítače v souladu s předstartovní sekvencí, zatímco na
hlavní obrazovce (4 x 5 m) několik metrů před námi raketoplán právě opouští
věž. Nejzajímavější je pohled na kosmickou stanici, kde místo experimentů
probíná disko. Na monitoru SHPI (moje pozice v MC) se objevuje problém,
BACKUP C/W (Caution & Warning). Upozorňuji letového ředitele na vnitřním
okruhu a poté přepínám na vnější kanál B (komunikace se stanicí). Ve sluchátkách
na audio-line jasně a zřetelně slyším to, co ukazuje video-line na monitoru:
hlasité stereo.
Naše
mise neprobíhaly přesně podle plánu, což bylo způsobeno relativně nízkou
morálkou pracovního kolektivu a také minimální týmovou spoluprací, která
je během kosmických letů naprosto nezbytná, o čemž jsme se sami přesvědčili.
V programu jsme dále měli například potápění S.C.U.B.A. v ohromné
vodní nádrži s napodobeninou nákladového prostoru raketoplánu, kde jsme
v hloubce 10 m uvolňovali družice, které poté vyplavaly na hladinu. Seděli
jsme ve speciálním křesle, které prudce rotovalo ve všech třech osách (v
každé ose dvakrát ze sekundu), jiné naopak napodobovalo šestinovou gravitaci
na Měsíci.
Navštívili
jsme ohromný areál MSFC, kde jsme v budově Boeing spatřili U.S. Habitation
Module a část vzdušného zámku. Je to jediné místo v USA, kde mohou
návštěvníci na vlastní oči vidět součásti budoucí mezinárodní
kosmické stanice ISSA (International Space Station Alpha). Viděli jsme
rozsáhlý komplex historických testovacích ramp, na kterých v 50. a 60.
letech NASA zkoušela všechny nové raketové motory, v 70. letech zde probíhaly
vývojové práce na program Space Shuttle. Věž pro testování motorů měsíční
rakety Saturn 5 je jediná
na světě, která vydrží tah ďábelských 35MN pěti motorů F1. Prošli jsme
se stanicí Alpha, jejíž model 1:1 je zde umístěn. Viděli jsme také hlavní
řídící centrum NASA pro palubní operace a vědecké experimenty na stanici
SPACELAB i historickou montážní budovu, ve které NASA v 60. a 70. letech
vyráběla měsíční vozidla Lunar Rover a později panely slunečních
baterií pro stanici SKYLAB.
V MSFC jsou kromě jiného umístěny i servery NASA Spacelink (http://spacelink.msfc.nasa.gov),
elektronický informační systém, který představuje po NASA (http://www.nasa.gov)
další ohromný celek dat nejen o kosmonautice. Po návštěvě MSFC jsem neváhal
ani minutu, domluvil jsem se s řidičem autobusu NASA Tour a do kosmického
centra jsme se vydali ještě jednou.
Účastnili jsme se programu Mars Rover V.R. Na počítačích jsme
nejdříve nastavili parametry vlastního vozidla (21’’ monitory ale především
Intel Pentium II 266MHz MMX™ s 256MB RAM a 6GB HDD je podle pracovníků
NASA nezbytným minimem stejně jako 3D Akcelerátor, neboť i na těchto strojích
pouhé spuštění programu virtuální reality trvá několik minut). Poté jsme
nasedli do jednoho ze dvou vozidel, které odpovídalo již nastaveným parametrům,
a s přístroji 3D VISOR (nezbytnými pro virtuální realitu) jsme se vydali
na vědeckou expedici po Marsu, zatímco ostatní členové týmu sledovali naši
pozici na třech monitorech: pohled pilota, pohled specialisty a celková
konfigurace a postavení vozidla.
Navštívil nás také trojnásobný astronaut NASA R.
Mike Mullane, který vyprávěl o běžných problémech života ve vesmíru,
včetně velmi humorných historek, jež zažil během kosmických výprav na raketoplánu,
a samozřejmě nám podepisoval své knihy. V závěru jsme se vyfotili i se
čtyřnásobnou astronautkou Dr. Kathrin
Thorntonovou, která je mj. držitelkou světového rekordu v délce
pobytu ve skafandru mimo kosmickou loď. O významné osobnosti NASA tedy
nebyla nouze, letos oproti předcházejícím ročníkům chyběl pouze ředitel
NASA Daniel Goldin.
Třikrát jsme byli ve fantastickém 3D kině IMAX na Destiny in
Space, Dream is Alive a Cosmic Voyage. Z fyzikálního hlediska je velice
zajímavým projektem tzv. Space Shot, věž vysoká 60 metrů, ke které
je připevněno devět sedadel. Ta jsou (po obsazení dobrovolníky) hydraulickým
systémem vystřelena na vrchol věže. Po přetížení 4G následuje na dobu 3sec
stav beztíže během volného pádu. Je zvláštní, že 4G se moc neliší od 1G
a kromě toho, že jste téměř okamžitě ve výšce 55 metrů, si to ani neuvědomíte.
Zato stav beztíže je horší, naštěstí jsme na Space Shot nešli po obědě.
Centrifuga
vytváří obdobným způsobem podle zákona akce a reakce 3G po dobu 8 minut
(takové jsou podmínky při startu raketoplánu), ale ani během této doby
není rychlá rotace téměř znát.
U.S.
Space & Rocket Center je umístěno poblíž dálnice, takže již z dálky
člověka upoutá vysoká raketa Saturn 1B a ohromný raketoplán Pathfinder,
stroj, který byl testován na konci 70. let (nejen) v MSFC Pathfinder je
umístěn horizontálně na čtyřech mohutných podstavcích, takže se pod ním
dá projít a tento prostor je zároveň využíván pro různé ceremoniály. V
rámci ISC jsme se účastnili dvou těchto ceremoniálů, na začátku jsem měl
dokonce možnost (stejně jako ostatní účastníci) vystoupit na pódium a krátce
představit naši zemi, jak je v ISC tradicí. Byl to nezapomenutelný pocit
hovořit k 700ti-členému publiku z celého světa, pouze mezi hosty z USA
patřili např. zástupci místní university, pracovníci MSFC i další odborníci
NASA, astronauti, ředitel kosmického centra, ale i zástupci U.S. Air Force,
U.S. Navy, FBI, CIA a další, a to celé pod raketoplánem Pathfinder. Takové
vystoupení nemohla pokazit ani teplota 45°C ve stínu a 100% relativní vlhkost,
podmínky, které panují v Alabamě.
Dodejme, že tento první raketoplán/neraketoplán je vyroben ze dřeva
a kovu a není schopen samostatného letu ani v atmosfáře. Má ale stejnou
hmotnost i vyvážení jako dnešní skutečné stroje, neboť byl použit při letových
prověrkách na hřbetě ještě mohutnějšího, dnes již proslulého letounu Boeing
747-400-SCA (Jumbo Jet). Pathfinder následovala známější Enterprise, která
uvolnila místo Columbii, atd.
V
ohromném raketovém parku potom semozřejmě nechybí legendární Saturn
5, který je z jistých důvodů (např. výška 112 m) umístěn, narozdíl
od trochu menší verze 1B, raději horizontálně, stejně jako v Houstonu a
na Floridě. V raketovém parku chybí pouze Titan III E Centaur a budoucí
ISSA, přitom součásti některých modelů jsou skutečné, jako například tři
hlavní motory SSME (Space Shuttle Main Engine) již zmíněného Pathfinderu,
špička bloku SRB (Solid Rocket Booster) nebo motory rakety Saturn 5. Nějaký
hardware samozřejmě obsahuje také muzeum kosmonautiky, které je mimochodem
největší na světě. Jmenujme např. skafandry posádky Apollo 1, velitelskou
sekci Apollo 16, fragment stanice SKYLAB, který dopadl do Austrálie,
a měsíční hornina stará přes 3,3 miliardy let, kterou přivezli (resp.
se kterou přilétli) astronauti z expedice Apollo 12.
ISC je program, který sjednocuje lidi z celého světa v jediný celek,
tým, který tvoří instruktoři i vědci NASA, astronauti, studenti i profesoři,
a důležité je, že jsme se o tom mohli přesvědčit i MY, zástupci z České
republiky, neboť i to je program NASA.
Děkujeme
všem, kteří se účastnili organizace ISC 1997. Jsou to především pánové
Petr Kubánek, student MFF UK a první český účastník ISC v roce 1995 a ing.
Marcel Grün z pražského planetária. Dále společnost Hewlett-Packard, která
podpořila naši cestu, a také naši rodiče.
Lukas M, 1997.
http://www.mcc.cz/lukas/
Aktualizováno : 23.02.2008
[ Obsah | Kosmonautika
v Česku | International Space Camp ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/cz/isc/1997/index.htm)