Spolek
SPACE a později skupina
LSG tvoří
počátek setkávání fanoušků kosmonautiky u nás.
Spolek SPACE (Spolek Pracovníků v AstronautiCE)
byl neoficiální (úřady neschválený a nikdy neregistrovaný) spolek fandů, který
vznikl v roce 1961. Stanovy připravil A. Vítek k 1.1.1963. Cílem spolku bylo
sbírání informací o kosmickém výzkumu, které v té době byly velice obtížně získatelné.
Od ledna 1963 připravoval A. Vítek z podkladů od členů spolku speciální měsíčník
(Space News Herald). Počet členů a jejich složení se časem měnilo, ale jádro
tvořili následující lidé: Petr Lála, Pavel Koubský, Marcel Grün, Jiří Kroulík,
Karel Pacner a Antonín Vítek. Spolkem ale prošla i celá řada dalších lidí (např.
Jan Liška nebo František Kantor).
Bližší informace přinesl následující rozhovor s dr. A.Vítkem o klubu SPACE
v L+K 19/1969.
NÁŠ ROZHOVOR s dr. Antonínem VÍTKEM, tajemníkem klubu
SPACE
Rozhovor pro časopis Letectví + Kosmonautika s dr. A.VÍTKEM připravila Š.
NAVRÁTILOVÁ (L+K č. 19/1969)
Snímky: K. Masojídek
o
SPACE klubu
Toníku, dovol toto oslovení, ale i naši čtenáři Tě dobře znají, a tak se
nám bude lépe povídat. Členové SPACE klubu jsou vlastně rozšířeným zázemím redakce;
kdy a jak jste vznikli?
Když budete mít trochu štěstí, tak tohle číslo by mohlo vyjít k osmému výročí
vzniku našeho klubu. Ale ty úplné začátky, ty se táhnou ještě o rok zpět do
minulosti, někdy do prosince roku 1960. Tehdy v planetáriu běžel kurs kosmonautiky
a samozřejmě na takové akci jsem chybět nemohl. Jako posluchač ovšem. A tam
jsem se seznámil se dvěma stejně starými fandy. Sedávali jsme spolu a po přednáškách
jsme ještě dlouho diskutovali sami. Když kurs skončil, tak nám bylo líto se
dále nescházet. Dohodli jsme se, že se budeme jednou za měsíc scházet a v besedách
sami pokračovat. Ale klub jsme tomu ještě neříkali.
To až na podzim roku 1961 jsme byli s Honzou Liškou v knihovně a diskutovali
nad nějakým časopisem, myslím že to byla Interavia. Se zájmem nás poslouchal
takový červenolící mladík, Pavel Koubský, a když jsme se zvedli k odchodu, tak
se k nám přitočil a říkal: “To mě hrozně zajímá, atd. atd. a kde jste to sehnali..."
Slovo dalo slovo, já mu řekl: “Tuhle sobotu se sejdeme ještě s jedním podobným
fandou, přijď taky." A on hned, že přijde a že by s sebou vzal ještě svého
kamaráda. A taky přišel, s Petrem Lálou. A tehdy, bylo to 7. října 1961, jsme
se rozhodli, že založíme klub. Postupně se přidali další, hlavně ze Štefánikovy
hvězdárny na Petříně. Nakonec jsme zakotvili a získali přístřeší v Městské stanici
mladých techniků.
Co
je hlavní náplní Vašich schůzek?
Dá se říci velmi stručně - diskuse. Jsme takřka výlučně diskusní klub, protože
těžko můžeme v našich podmínkách dělat více. Mám na mysli např. experimentální
práci, dejme tomu se sondážními (třeba meteorologickými) raketami. Několik z
nás se účastnilo i optického pozorování družic, a to hlavně naši členové z petřínské
hvězdárny. Diskusi si pochopitelně zpestřujeme čas od času promítnutím nějakého
nového filmu s kosmonautickou tematikou.
Odkud čerpáte informace a jak zpracováváte jednotlivé prameny?
Největší část našich znalostí a vědomostí pochází pochopitelně z odborných
zahraničních časopisů. V tom nám hodně pomáhá i vaše redakce, svým výběrem časopisů.
Dost časopisů také chodí do technické knihovny. A kromě toho, řada z nás je
zaměstnána na ústavech Československé akademie věd, které mají bohatě zásobené
knihovny nejrůznějšími vědeckými časopisy, ve kterých se najde mnoho zajímavého
z hlediska kosmonautiky.
Hoši z Ondřejova pak mají ještě další možnost. V rámci svého zaměstnání v Astronomickém
ústavu ČSAV se účastní různých mezinárodních symposií (např. COSPARu) a vracejí
se bohatě zásobeni novými poznatky a materiály.
Co se týče zpracování - to si dělá více méně každý sám podle svého. Zpočátku
jsme si vedli lístkovou kartotéku, ale to nám brzy přerostlo přes hlavu, tak
jsme toho nechali, i když toho dost lituji.
Když však létají kosmonauti, tak potřebujeme čerstvější zprávy, než nám mohou
dát časopisy. To jsme pak odkázáni na poslech přímých reportáží. Dá se to zvládnout
skutečně s velmi prostým zařízením, jak tady vidíš. Obyčejné rádio, magnetofon
a pár nadšenců kolem.
Jsou
podobné kluby v zahraničí a spolupracujete s nimi?
Ano, jsou, na různé úrovni. Například ve Francii jsou podobné kluby, ovšem
mají mnohem vyšší cíle. Jsou podporovány státem a za spolupráce profesionálů
dokonce konstruují a vypouštějí sondážní rakety. My tak vysoko nemíříme. Spokojujeme
se převážně pasivním zájmem a s popularizační činností. Myslím tím například
přednášky a psaní článků.
Ptala jsi se, zda s některým takovým klubem spolupracujeme. Na to musím odpovědět
záporně.
Vaše Články v L + K mají vysokou odbornou úroveň, ta vyžaduje i přiměřenou
kvalifikaci. Jakou průpravu mají vaši členové?
Většina z nás má buď dokončené vysokoškolské vzdělání, nebo vysokou školu studuje.
Jsme tam tři chemici - z toho jeden docent! - dva astronomové, nukleární fyzik,
dva elektroinženýři, architekt, několik strojařů, jenom biolog nám víceméně
chybí.
Jaké je věkové složení členů?
Většina z nás je mezi dvaceti a třiceti léty. Nejstaršímu je okolo čtyřicítky,
nejmladšímu devatenáct.
Máte
rozděleny oblasti zájmů a jak?
Ano, ale není to zcela vyhraněné; já se například zajímám hlavně o projekt
Apollo, Honza Kolář se speciálně zabývá skafandry, Grün má v kompetenci západoevropské
kosmické projekty, docent Plešek je náš odborník přes paliva, dr. Petr Lála
je odborník na nebeskou mechaniku atd.
Jak vypadá tedy zpracování obsáhlého materiálu pro náš časopis?
Když jde o skutečně obsáhlejší článek, tak se na to dá několik lidí dohromady.
Dohodnou se obvykle na schůzce klubu, pak se seženou materiály, udělají se výpisky,
materiál se seřadí a nakonec se všichni spolupracovníci sejdou a napíše se koncept.
Ten se obvykle na schůzce dá k obecnému přečtení, jestli tam nejsou nějaké boty,
a pak se to teprve pustí k vám. To ovšem, když je dost času. Někdy se také stává,
že něco honíme ještě v korekturách - a to potom nadáváte ...
Závěrem dovol takovou běžnou otázku: co ještě potřebujete k plné spokojenosti?
K plné spokojenosti? Člověk není nikdy plně spokojen. Ale to je normální i
prospěšné, protože by jinak neexistoval pokrok a tedy ani kosmonautika. Skromné
přání by třeba bylo, aby byl lepší papír, aby v Letectví lépe vycházely fotografie.
A kdybych byl neskromnější, aby to nebylo tak nesmírně obtížné podívat se osobně
na nějaký kosmodrom ...
Děkujeme za rozhovor.
Přepis textu: M.Filip, 28.4.2003
Aktualizováno : 20.02.2020
[ Obsah | Kosmonautika
v Česku ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/cz/space/index.htm)
