Mercury MA-9 ”Faith 7”
Popis příprav, průběhu a výsledků kosmického letu
Časopis Křídla vlasti č.4/1963
• Na duben 1963 je plánován let dalšího amerického kosmonauta,
jímž bude pravděpodobně major G. Cooper, 35 letý důstojník amerického letectva.
Tentokrát se počítá s více než 18 oblety Země; let by tedy trval déle než 24
hodin.
Technické vybavení kosmické kabiny Mercury - Atlas 9 má být
zdokonaleno. Přibudou dvě další baterie (z celkem 5 baterií budou mít 4 po 3000
Wh a jedna 1500 Wh; baterie budou schopny krýt celkovou spotřebu energie za
letu, popřípadě ještě dalších dvanáct hodin - aby byl zajištěn provoz vysílačů,
kdyby se nepodařilo najít kabinu ihned po přistání), zásoba peroxydu vodíku
pro stabilizační rakety se zvýší o 7,5 kg, množství kapalného kyslíku o 2 kg
atd. Protože celková váha kabiny nemá přesáhnout 1500 kg, bude nutno vyrovnat
váhový přírůstek tím, že se vymontuje 150 kg těžký periskop a některé z rádiových
přístrojů (tak např. kosmonaut W. M. Schirra je přesvědčen, že většina rádiového
provozu - na němž se může podílet příliš široký okruh osob - je úplně zbytečná
a znemožňuje, aby se kosmonaut plně soustředil na řízení kosmické lodi a ostatní
důležité úkoly).
* * *
Časopis Křídla vlasti č.4/1963
• Z různých výroků představitelů amerického úřadu pro letectví
a kosmický prostor (NASA) lze soudit, že startem kosmické kabiny Mercury - Atlas
9 budou pravděpodobně zakončeny lety výzkumného programu Mercury.
* * *
Mercury Atlas MA-9 ”Faith 7”
Start : 15.května 1963, 14.04 SEČ
Mezinárodní označení : 1963-015A
Místo startu : USA, Florida, Cape Canaveral, Launch
Center LC - 14
Posádka : Leroy
Godon Cooper
Váha kosmické lodi : 1400 kg
Výška a sklon oběžné dráhy : hp -161 km, ha - 267 km,
32,53°
Oběžná doba: 88,77 min.
Datum přistání : 16.5.1963
Doba letu : 34 h 20 min.
Počet obletů Země : 22
Úkol : úspěšně ukončit program Mercury a různé vědecké
úkoly (pozorování světelného zdroje o hmotnosti 4,5 kg).
Výsledek letu : Cooper pozoroval během svého letu světelný
zdroj, který se oddělil od kabiny. Na 19.oběhu se porouchala automatika, proto
kosmonaut řídil ručně sestup atmosférou a přistál necelých 6 km od hlídkující
letadlové loďě "Kearsarge" u ostrova Midway v Pacifiku.
* * *
Časopis Křídla vlasti č.11/1963 – Kosmonautika - kalendář
(jl) 15. května 1963 ve 14.04 hodin středoevropského času
byla z mysu Canaveral vypuštěna raketa typu Atlas, která vynesla na oběžnou
dráhu kosmickou kabinu “Faith 7" se čtvrtým americkým kosmonautem, 36letým majorem
letectva Leroyem Gordonem Cooperem.
Také v tomto připadě byl start zdokonalené verze nosné rakety
Atlas (tah 163 300 kp; váha rakety s kosmickou kabinou 117 tun) několikrát odložen,
naposled 14. května v 16.00 hodin, 12 minut před plánovaným startem; kosmonaut
strávil v kabině přes 4 hodiny. Příčinou byly opět technické závady, zjištěné
teprve v poslední fázi startovních příprav a hlavně vážná porucha radarového
zařízení nejdůležitější kontrolní stanice, umístěné na Bermudách.
Podle plánu měl L. G. Cooper uskutečnit 22 obletů v trvání
34 hodin 19 minut (doba jednoho obletu 88 minut 7 vteřin) na oběžné dráze o
apogeu 267 km a perigeu 160 km, jejíž rovina svírala s rovinou rovníku úhel
32,5°, a přistát 17.5. v 00.23 hodin na hladině Tichého oceánu, 110 - 125 km
jihovýchodně od ostrova Midway (popřípadě v některé z deseti dalších vyznačených
oblastí - mezi mysem Canaveral, Havajským souostrovím, Filipínami a Japonskem
- v nichž bylo v pohotovosti 22 lodí a 100 letadel).
Při třetím obletu (zahájeném v 17.06 hodin) byla z kabiny vymrštěna
koule o průměru 15 cm a váze necelých 5 kg se dvěma xenonovými výbojkami, které
vysílaly ve vteřinových intervalech asi 10 hodin intenzívní světelné signály
(intenzita 600 000 wattů), viditelné na vzdálenost 24 km. Oběžná dráha tohoto
kosmického "majáku", vypuštěného poblíž jihozápadního pobřeží Afriky,
se poněkud lišila od oběžné dráhy kosmické kabiny; světelné signály mohl kosmonaut
poprvé pozorovat při čtvrtém obletu. Další pokus, při němž se měl zjišťovat
aerodynamický odpor kulového tělesa v řídkých vrstvách atmosféry, se však nezdařil:
Cooper se dvakrát bezvýsledně pokusil vypustit balón z plastické hmoty, upoutaný
na 30 metrů dlouhém lanku.
Program
letu zahrnoval také televizní, filmové a fotografické snímkování noční oblohy,
zvířetníkového světla, oblačnosti a zemského povrchu (kosmonaut pořídil několika
speciálními kamerami celkem 5000 snímků - mj. fotografoval například oblačnost
nad Afrikou a Indickým oceánem), měření intenzity kosmického záření, směrování
antén palubní rádiové aparatury (v závislosti na orientaci kosmické lodi v prostoru)
a konečně dočasné vyrovnání tlaku v kabině s tlakem vnějšího prostředí.
Foto: Major Gordon Cooper -
Snímek: ČTK
Vzhledem k závadám automatického řídicího systému, zjištěným
krátce po zahájení 18. obletu, řídil pak kosmonaut kosmickou kabinu nepřetržitě
5 hodin, až do přistání; musel orientovat a stabilizovat kabinu a při posledním,
22. obletu uvést v činnost pomocné raketové motory, které snížily rychlost kosmické
lodi před vstupem do hustých vrstev atmosféry a uvedly ji na tzv. přistávací
dráhu. V poslední fázi letu byl Cooper odkázán pouze na rádiové povely (které
mu předával z kontrolního střediska první americký kosmonaut J. Glenn) a na
údaje palubních přístrojů. Poslední oblet zahájil Cooper 16. května ve 23.09
hodin středoevropského času. Tři minuty po půlnoci uvedl - v pětivteřinových
intervalech - v činnost tři brzdicí raketové motory; kosmická kabina “Faith
7" byla v té době východně od Šanghaje. Sestup do hustých vrstev atmosféry,
při němž byla kabina vystavena účinkům aerodynamického ohřevu - teplotě přibližně
1650° C, trval asi 11 minut, za dalších 5 minut, v 00.19 hodin, se otevřel brzdicí
padák a v 00.24 hodin dne 17. května přistála kosmická kabina na hladině Tichého
oceánu, ve vzdálenosti 6,4 km od letadlové lodi “Kearsarge", hlídkující v určené
oblasti přistáni. Z letadlové lodi, jejíž posádka zpozorovala kabinu klesající
pod padákem v 00.21 hodin, startovaly okamžitě tři vrtulníky se záchrannými
družstvy. Za 36 minut po přistání, přesné v 01.00 hodin, byla kosmická kabina
“Faith 7" s kosmonautem vyzvednuta jeřábem na palubu.
L.
G. Cooper je prvním kosmonautem, který bez pomoci automatického řídicího systému
bezpečně přistál v určené oblasti; podle názoru odborníků “to dokázal lépe než
automatický systém". Za kosmického letu trvajícího 34 hodiny 20 minut - 1 oblet
trval 88.45 minut (plánovaná doba 34 hodiny 19 minut) překonal Cooper na oběžné
dráze vzdálené od Země 160—265 km (vypočítané hodnoty nejmenší a největší vzdálenosti
oběžné dráhy od Země: 160—267 km) vzdálenost téměř 960 000 km a dosáhl maximální
rychlosti 28 074 km/h (předpokládaná střední rychlost 28 233 km/h).
Foto: L.G.Cooper – po přistání
na palubě lodi USS “Kearsarge"
* * *
COOPEROVY ZÁŽITKY Z VESMÍRU
MYS CANAVERAL 20. května 1963 (ČTK) - Na nedělní tiskové
konferenci uspořádané na mysu Canaveral za přítomnosti asi 3000 novinářů líčil
kosmonaut major Cooper své zážitky a pozorování z cesty vesmírem.
Někteří senzacechtiví novináři se kosmonauta otázali, zda při
svém letu nad územím Čínské lidové republiky objevil nějaká “vojenská tajemství".
Major Cooper odpověděl, že mohl pozorovat jen města a reliéf zemské půdy. Dodal,
že fotografické snímky, které pořídil, nepředstavují ve svém celku nic jiného
než to, co je zajímavé “z ryze fotografického hlediska". Zdůraznil, že úsilí
Spojených států o pronikání do vesmíru sleduje “mírové cíle" a že nashromážděné
informace budou “sděleny všem členům mezinárodního vědeckého společenství".
V této souvislosti je pozoruhodná zpráva agentury “France Presse".
Uvádí se v ní, že příslušník početného štábu odborníků projektu “Mercury" dr.
Richard Pollar, řekl v neděli novinářům, že některá optická pozorování majora
Coopera i patrně jeho fotografické snímky budou utajeny. Agentura AFP uvádí,
že kosmonaut strávil nad územím ČLR vlastně celých 30 minut, protože toto území
přelétával při devátém, desátém, jedenáctém a dvaadvacátém obletu. Viditelnost
byla výborná. Když se novináři ptali dr. Pollarda, co Cooper při přeletech ČLR
“mohl vidět", odpověděl dotázaný rovněž otázkou: “Děláte si legraci?"
Na dotaz, zda jeho let uzavírá program projektu “Mercury",
Cooper odpověděl, že podle jeho osobního názoru by další lety v rámci tohoto
programu znamenaly velký přínos. Vedoucí činitelé tohoto programu se nyní přiklánějí
k názoru, že by bylo lépe v projektu pokračovat, neboť pro četné technické závady,
jež se v jeho průběhu vyskytly, nesplnil projekt očekávání a nelze tedy mluvit
o jeho plném úspěchu. Význačný činitel Národního úřadu pro aeronautiku a kosmický
prostor dr. Robert Seamans, který byl na tiskové konferenci rovněž přítomen,
poznamenal, že v nejbližší době bude definitivně rozhodnuto o tom, zda má být
v rámci projektu “Mercury" uskutečněn nějaký další let.
* * *
Příčinou poruchy automatického řízení sestupu kosmické lodi
Faith 7, kterou řídil kosmonaut Gordon Cooper, bylo selháni dvou svorek umístěných
v kalibrátoru zesilovače, kde se mění signály různých systémů kosmické lodi
na povely. Zkouškou systému po letu bylo zjištěno, že příčinou byla koroze svorek
způsobená vlhkostí. Výsledky zkoumání prý budou uplatněny v lepší ochraně
spojů. Jinak řízení kabiny fungovalo při zkoušce normálně.
Všechny čtyři kosmické lodě, které vynesly americké kosmonauty,
byly po návratu pečlivě prozkoumány, zda nemají na sobě stopy po zásahu mikrometeority.
Zvlášť pečlivému zkoumání mikroskopem byly podrobeny průzory kabin. Pouze na
průzoru Cooperovy kabiny byla nalezena plochá jamka o průměru asi 4 mm, která
by svědčila na zásah mikrometeoritem. Zdá se, že nebezpečí zasažení kabiny mikrometeoritem
je v blízkosti Země velmi malé.
* * *
Někteří pracovníci projektu uvažovali ještě o letu MA-10, jehož
trvání mělo být prodlouženo až na čtyři dny. Loď měla být pro tento let speciálně
upravena. Zástupci NASA ale nedávali realizaci tohoto návrhu příliš naděje.
Podle nich přicházel v úvahu pouze při neúspěchu letu MA-9. Ten však byl
úspěšný a tak plán na další let programu Mercury byl odvolán. Zelenou dostal
projekt Gemini.
* * *
Časopis Křídla vlasti č.15/1963
Podle prohlášení amerického Národního úřadu pro Letectví a
kosmonautiku (NASA) byl let G.Coopera posledním letem výzkumného programu Mercury,
jehož všechny body byly prý úspěšně splněny. Vedoucí činitelé NASA tvrdí, že
by další podobný let byl bezúčelný, a že takto ušetřené prostředky – kolem 10
miliónů dolarů – pomohou urychlit přípravné práce na výzkumných programech Gemini
a Apollo (setkání a spojení kosmické lodi s nosnou raketou na oběžné dráze
kolem Země a start k Měsíci).
Američtí kosmonauti naopak zastávají názor, že by desátý start
kosmické kabiny typu Mercury ,,užitečně vyplnil” příliš dlouhou přestávku v kosmických
letech, protože se zahájením pokusů plánovaných programem Gemini nelze, ani
v nejpříznivějším případě, počítat dříve než za 1 1/2 roku.
* * *
“JAKÉ ÚKOLY MĚL PODLE PROGRAMU GORDON COOPER, A KTERÉ Z
NICH SPLNĚNY NEBYLY?"
Časopis Křídla vlasti č.4/1964
Pro Cooperův let byly stanoveny tyto hlavni úkoly:
1. Studium vlivu beztížného stavu, trvajícího delší dobu, na
organismus kosmonauta.
2. Prověření práceschopnosti kosmonauta v těchto podmínkách.
3. Zjištění vhodnosti úprav, provedených na kosmické kabině
“Faith 7".
4. Prověrka činnosti sledovací sítě a ostatních pracovních
celků programu “Mercury" při jednodenním kosmickém letu.
5. Měřeni úrovně radiace uvnitř kabiny po celou dobu letu.
Vedle toho byla stanovena řada úkonů a prací přímo kosmonautovi:
Počínaje 16. obletem, pořizoval Cooper několika fotoaparáty
černobílé i barevné snímky hvězd, zemského povrchu, oblačnosti, Měsíce a ,,zvířetníkového
světla,,. Fotografoval rovněž za nejrůznějších meteorologických podmínek obzor.
(Takto získaných znalosti o jeho viditelnosti má být využito při konstrukci
navigačního systému kosmické lodi Apollo). Celkem bylo získáno asi 5000 snímků.
(Mluvčí NASA později řekl, že některá Cooperova optická pozorování a fotografie
jsou vojenského významu a neuvažuje se o jejich zveřejnění.)
Při 3. oběhu vypustil Cooper (poblíž jihozápadního pobřeží
Afriky) z kosmické kabiny světelný maják. (V kulovitém tělese, které se pak
pohybovalo po oběžné dráze, poněkud bližší zemi, než “Faith 7", byly xenonové
výbojky, jež dávaly - při výkonu 600 000 W - záblesky jasnosti Polárky jednou
za vteřinu.) Cooper je mohl sledovat až počínaje 4. oběhem. Sledoval také zdroj
světla intenzity 3 milionů svíček, zapnutý na dobu 3 minut u Bloemfontein v
Jižní Africe. Obě pozorování opět poslouží k vypracování navigačního systému
Apollo, hlavně pro údobí sestupu do atmosféry.
Při 4. oběhu vypnul kosmonaut klimatizaci kabiny a zůstal chráněn
jen nezávislým klimatizačním okruhem skafandru. Teprve při 21. obletu znovu
zapojil kabinový systém. Během této doby opakované měřil teplotu v kabině.
Při 6. oběhu se Cooperovi ani při opakovaném pokusu nepodařilo
vypustit mnohobarevný balón, upevněný na 30 m dlouhém nylonovém laně, který
měl sloužit jednak k posouzeni viditelnosti předmětů v kosmu, jednak ke zjištěni
aerodynamického odporu řídkých vrstev atmosféry.
Při 10.—13. obletu spal. Probudil se sám, bez “budíčku” ze
Země.
Při 18. obletu prověřoval Cooper funkce aparatury družice.
Bylo provedeno televizní vysílání (kamera snímala obraz kosmonauta a údaje některých
přístrojů) a rovněž proběhla lékařská měření.
Při 19. a 20. obletu zkoušel Cooper směrovou anténu, určenou
pro družicovou loď Gemini.
Při 19. obletu došlo k selhání automatického řízeni letu: Kontakty
jednoho relé zkorodovaly účinkem nepatrných stop vody, rozprášených při manipulaci
s poškozeným kontejnerem pitné vody. Přispěla k tomu i čistá kyslíková atmosféra
v kabině. Proto musel Cooper uskutečnit nedobrovolný a neplánovaný experiment
- sestup družicové lodi - včetně zážehu retro-raket - jen s ručním řízením na
hladinu Pacifiku. Přitom byl v nepřetržitém rádiovém spojení s J. Glennem, který
mu z paluby speciální lodi, plující jižně od Japonska, dával nezbytné instrukce.
Aby byla smůla dovršena, byl v kritické době jejich hovor rušen krátkovlnným
vysíláním jedné turecké rozhlasové stanice. Cooper nakonec přec jen úspěšně
přistál pouhých 6400 m od cílové lodi USS “Kearsarge" a tak potvrdil, že člověk
může přesností práce předčit i automatický elektronický systém. Např. Schirra,
který přistával se zapnutou automatikou, dopadl podstatně dál od cíle).
Během letu se vyskytly i další obtíže: Pro poruchu kontejneru
s vodou nemohl kosmonaut skoro vůbec pít, ani si upravit k jídlu exsikovanou
potravu (celková dávka 2376 kalorii). Nebyl rovněž proveden pokus s dekompresí
kabiny, protože vázlo odstraňováni sražené vodní páry ze skafandru. Měl rovněž
potíže se získáváním vzorků moče (tento fakt vzbudil značný zájem a vyvolal
salvu smíchu u ostatních amerických kosmonautů, přítomných na Cooperově tiskové
konferenci) a rovněž s regulací teploty v kabině, což je ostatně už chronická
vada, známá ze všech předchozích amerických kosmických letů.
-drG-
* * *
"ČETL JSEM, ŽE MĚL COOPER PŘI SVÉM LETU KOLEM ZEMĚ
ZRAKOVÉ HALUCINACE. JE TO PRAVDA?"
Časopis Křídla vlasti č.18/1964
Opakovanými vyšetřeními bylo prokázáno, že rozlišovací schopnost
oka (individuálně velmi variabilní) je větší než se dosud uvádělo: Jestliže
paprsky, vycházející ze dvou bodů, budou svírat úhel větší než 15 úhlových vteřin
(dosavadní názor: alespoň 34 úhl. vt.), pak je bude oko vnímat pomocí dvou čivých
elementů (čípků) v místě nejostřejšího vidění na oční sítnici a mezi těmito
čípky zůstane jeden ,,neosvitnutý” (tzv. “minimum separabile") a pozorovatel
bude schopen opravdu oba body vzájemné rozlišit.
Na základě těchto opravených poznatků se připouští, že L. G.
Cooper mohl z výšky 160 km vidět dvě kontrastní linie o šířce 38 cm nebo dva
kontrastní body, jestliže byly tyto detaily vzdáleny od sebe alespoň 150 cm.
dr. G.
* * *
Úryvek z článku ,,Nejrychlejší lidé světa,, - kapitola
o Mercury MA-9
Časopis Křídla vlasti č.24/1964 – E.Banaszczyk
Let
Waltera Schirry představoval svým způsobem střední etapu mezi dvěma předcházejícími
lety Američanů a do budoucna plánovaným delším letem, který měl trvat nejméně
24 hodin. Start k tomuto letu se uskutečnil konečně 15. května 1963 pomocí
rakety “Atlas", jež vyvinula tah 130 tun.
V kosmické kabině “Faith 7" byl šestatřicetiletý major
letectva Gordon Cooper, nejmladší ze sedmičky astronautů, do nedávna
zkušební pilot a během letu Waltera Schirry jeho dubler.
Dlouhodobý pobyt kabiny “Mercury" si vyžadoval daleko více
než předtím větší zásoby kyslíku i živobytí a samozřejmě i paliva pro motory
i kromě toho byla americká kabina poprvé vybavena televizní kamerou. V důsledku
toho všeho byla kosmická loď těsná jak nikdy předtím a Cooper se do ní musel
vsoukat. Jeho poloha byla velmi nevýhodná; během celého letu se nemohl hnout
z křesla.
Start rakety “Atlas” se uskutečnil na základně Canaveral v
8.04 hod. “Faith" dosáhla zakrátko oběžné dráhy při vzdálenostech 160 a 263
kilometrů. Jeden oblet Země trval 89 minut.
Počínaje 19. obletem prožil Cooper skutečně velkou příhodu:
zařízení, které mělo během posledního obletu zapojit brzdicí motory, se poškodilo.
Kosmonaut musel v závěrečné fázi letu převzít úplně do rukou manévrování kabinou
a zaujmout takovou polohu při sestupu do atmosféry, aby žáruvzdorná strana byla
otočena směrem k Zemi. Kdyby to nebyl dokázal, shořela by loď jako meteorit.
Cooper se stal skutečným kosmickým pilotem a výborně složil
těžkou zkoušku. Nad vlnami Tichého oceánu se otevřely dva brzdicí padáky. Po
34 hodinách a 20 minutách letu, během nichž “Faith" uskutečnil 22 obletů Země,
následovalo šťastné přistání na mořskou hladinu a kosmická loď byla pomocí potápěčů
vytažena na palubu letadlové lodi. Po opuštění kabiny dostal Cooper závrať,
což bylo pochopitelné po tolika silných prožitcích: zakrátko však přišel k sobě.
Cooperovým letem byla ukončena realizace programu “Mercury".
Zúčastnilo se jej 6 amerických kosmonautů. Poslední ze sedmičky, Donald Slayton,
byl ze skupiny odvolán pro indispozici organismu. Program “Mercury" popohnal
kupředu americké snahy v oblasti dobývání kosmického prostoru. Avšak američtí
kosmonauti, nepochybně smělí a moudří letci, nedokázali se vyrovnat svým sovětským
kolegům. Americká raketová technika nebyla s to vyrovnat se technice sovětské.
Američané přistoupili k realizaci programu “Gemini", který
plánuje let dvou kosmonautů po oběžné dráze v jedné kosmické kabině. Loď typu
“Gemini" je pochopitelně větší než “Mercury"; bohatší a lepší je i její vybavení.
Při zpátečním letu do atmosféry má být použito speciálního křidla “Rogallo".
V současné době probíhají s tímto typem kosmické lodi zkoušky.
Fotografie k článku: Snímek: NASA
Raketa Atlas startuje 15.5.1963 s kosmickou
lodí "Faith 7"
----------------------------------------------
Přepis článků : M.Filip, 24.4.2005
Aktualizováno : 04.05.2015
[ Obsah | Pilotované
lety | Mercury | MA 9
]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/mercury/ma-9/kv1.htm)
