| M.označení |
Start |
Přistání |
Délka letu |
Poznámka |
| 1981-034A |
12.04.1981 |
14.04.1981 |
2d 6h21m |
1.zkušební let STS |
Posádka : Young,J.W.[VE]
| Crippen,R.L.[PL]
[ Popis letu | Obrázky
| Experimenty | STS-1 v L+K 14-15/81
| STS-1
v NASA ]
Popis
letu
První
start raketoplánu. Raketoplán Columbia pilotovaný veteránem kosmických
letů, padesátiletým Johnem Youngem
(pátý start) a nováčkem, třiačtyřicetiletým námořním kapitánem Robertem
Crippenem, odstartoval z rampy 39A na KSC ve 12:00 UT. Startovací motory
SRB se po 2 min.12s. hoření oddělily a na padácích dopadly do Atlantiku,
asi 250 km od pobřeží. Odtud je lodě dotáhly zpět na kosmodrom, kde budou
připraveny k novému použití. Hlavní motory SSME skončily svoji činnost
8min.34s. po startu. Columbia měla rychlost 7.8 km/s a pohybovala se po
dráze 24-150 km. Oddělila se hlavní nádrž ET a její zbytky dopadly do Indického
oceánu 3900 km od místa startu. 10min32s po startu byl proveden manévr
OMS-1 a 44min po startu bylo manévrem OMS-2 dosaženo kruhové dráhy ve výšce
240 km se sklonem 28.5° k rovníku. Další dva manévry v T+6h21min a v T+7h05min
posunuly dráhu do výšky 273-276 km.
Vlastní
náplň letu byla zcela technická, protože hlavním smyslem prvního startu
bylo prověřit chování konstrukce a systémů za letu v kosmu. Důležitou operací
bylo otevření dveří 18m dlouhého a 4.6m širokého nákladového prostoru.
Otevřením dveří je podmíněna správná funkce chladicího systému, jehož radiátory
jsou na jejich vnitřní straně. Správnou funkci pohonného mechanismu dveří
ověřili kosmonauti dvojím otevřením a zavřením. Raketoplán byl po většinu
letu v poloze "na zádech", která posádce umožňovala vizuální
pozorování zemského povrchu. Na začátku druhého dne vyzkoušeli kosmonauti
po dobu tři a čtvrt hodiny gravitační stabilizaci, při níž je raketoplán
namířen podélnou osou k Zemi. Ukázalo se, že tento způsob stabilizace ušetří
v průměru 4 kg paliva za hodinu letu.
Přípravy
na přistání zahájili Young
a Crippen asi 6 hodin před
brzdícím manévrem. K němu došlo 14.04.1981 v 17:22 UT nad Indickým oceánem.
Posádka pak otočila raketoplán kolem příčné osy a zafixovala jej s podélnou
osou zvednutou o 40° k horizontu. V této poloze vstoupila Columbia o 28
minut později do atmosféry rychlostí 24x vyšší, než rychlost zvuku, ve
výšce 120 km, 7070 km od místa přistání. Na exponovaných místech pláště
se teplota zvýšila na 1480°C a vyniklý ionizovaný plyn způsobil na 17 minut
ztrátu spojení. Raketoplán přelétl pobřeží Kalifornie ve výšce 43 km rychlostí
M=6.5 a přiblížil se od severozápadu k letecké základně Edwards, určené
k přistání. Nad ní přilétl ve výšce 16 km už téměř rychlostí zvuku. Ve
výšce 10 km provedl Young náklon
o 35° a zahájil táhlou levou zatáčku o 210°, po které se při klesání 60
m/s dostal do kursu přistávací dráhy 23 na dně vyschlého solného jezera.
Po vysunutí podvozku ve výši 120 m se Columbia dotkla země 54h20m52s po
startu. Přistávací rychlost 345 km/h měla vertikální složku jen 30 cm/s.
K úplnému zastavení potřeboval raketoplán 2734 m.
Důkladná poletová prohlídka ukázala dobrý celkový stav stroje.
Na povrchu pláště bylo zjištěno asi 300 drobných mechanických poškození,
ale bylo zapotřebí vyměnit jen 3 desky tepelné ochrany. Úspěšné provedení
prvního ze čtyř zkušebních letů raketoplánu tak dokázalo reálnost myšlenky
vícenásobně použitelného kosmického dopravního prostředku.
Aktualizováno : 12.12.1997
[ Obsah | Pilotované
lety | STS ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-1/index.htm)
