Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Sondy > Program Luna E-3 (SSSR)
tisk 

Program Luna E-3

SSSR


Program E-3 je jedním z nejméně známých kosmických projektů Sovětského svazu. Jeho cílem bylo provést fotografický průzkum odvrácené strany Měsíce především v oblastech, které nebyly pokryty fotografiemi Luny 3. V rámci programu se uskutečnily dva pokusy o dosažení Měsíce, oba skončily vinou chybné funkce nosné rakety neúspěšně.

Fotografování odvrácené strany Měsíce se právem řadí mezi nejvýznamnější úspěchy kosmické techniky roku 1959. Bylo provedeno jediným vypuštěným exemplářem sondy řady Luna E-2A - stanicí Luna 3. Málo známý je fakt, že tento projekt měl mít pokračování v programu Luna E-3 (někdy také označovaný jako Luna-V), který měl vyvrcholit startem automatických meziplanetárních stanic v dubnu 1960. Tento projekt představuje jeden z nejlépe utajených sovětských vesmírných programů. Více než třicet let o něm nebylo ani nejmenších náznaků a ani západní výzvědné služby nenarazily na jakoukoliv stopu po tomto programu. Dosud nebyly publikován žádný obrazový materiál o těchto sondách.

První zmínka o programu se objevila v časopise Speceflight (Vol.38 No.6) v příspěvku od T. Varfolomějeva. Podle něho se v roce 1958 v Matematickém institutu Akademie věd prováděly teoretické práce, které měly analyzovat možnosti fotografování odvrácené strany Měsíce a přenos snímků na Zemi. Z těchto prací vyplynulo, že pro zkoumané blízké období existují pouze dvě možnosti startovního okna. První se otevíralo v říjnu 1959 a Měsíc měl být fotografován poté, co sonda mine Měsíc na odletové dráze. Druhé okno připadalo na duben 1960 a tehdy měla být Luna fotografována před příletem sondy. Obě tyto varianty převzal vedoucí OKB-1 Sergej Koroljovov. Pro první misi byl stanoven termín 1959-10-041959-10-06 a druhé okno bylo určeno na 1960-04-151960-04-17.

V prvním zmiňovaném okně se uskutečnil již výše zmíněný pokus se sondou Luna 3. Tato sonda nesla fotografickou aparaturu se dvěma objektivy (ohnisková délka 200 mm, f/5.6 a ohnisková délka 500 mm, f/9.5). Pro Koroljova tím byl úkol fotografování odvrácené strany splněn a o další pokračování neměl příliš zájem. Propagátorem nové mise se stal Mstislav Keldyš, který požadoval snímky lepší kvality než předala Luna 3. Kromě toho po misi Luny 3 zůstávalo asi 30% povrchu odvrácené strany neznámé a nová sonda toto území měla zachytit. Jeho úsilí bylo podpořeno zvláštním usnesením ÚV KSSS a Rady ministrů. Pro novou příležitost fotografovat Měsíc měla být použita aparatura s objektivem s ohniskovou délkou 750 mm.

Popis

Sondu vyvinula a provozovala konstrukční kancelář OKB-1.

Přesný popis nebyl zveřejněn, dá se však předpokládat, že se jednalo o modifikovanou stanici programu Luna E-2A. Následující text popisuje tuto variantu.

Rotací stabilizovaná sonda tvaru válce s klenutými dny má průměr 0.95 m a délku bez antén 1.3 m. Poblíž horního okraje vystupuje na obvodu límec trojúhelníkovitého průřezu s vnějším průměrem 1.2 m. Válcový povrch je pokryt sekcemi slunečních baterií. K válcové části a ke dnům jsou připevněny vědecké přístroje zkoumající kosmické prostředí, orientační plynové trysky a tyčové antény. Z horního dna vyčnívají objektivy fotografické aparatury.

Těleso sondy je hermeticky uzavřené a uvnitř jsou instalovány chemické baterie a další technické systémy stanice. Systém tepelné regulace je tvořen soustavou žaluzií na vnějším povrchu. Hlavním zařízením uvnitř hermetické části je kamerový systém spolu s palubním zařízením na vyvolání filmu a převodem obrazu na rádiový signál.

Hmotnost sondy je udávána přibližně 280 kg, spolu s aparaturou na posledním stupni nosné rakety je vyneseno užitečné zatížení 435 kg.

Vědecké vybavení

Na palubě sondy se nacházejí následující soubory vědeckých přístrojů:

  • fotografická aparatura se dvěma objektivy určená ke snímkování odvrácené strany Měsíce;
  • 4 protonové lapače iontů pro průzkum plynné složky korpuskulárního záření Slunce a meziplanetárního prostředí;
  • 2 piezoelektrické detektory mikrometeoritů;
  • senzor kosmického záření.

Uskutečněné starty

Název COSPAR Start Hodnocení
E-3 No.1 - 1960-04-15 Třetí stupeň nosné rakety se předčasně vypojil a sonda nezískala rychlost, která by dostačovala k letu k Měsíci.
E-3 No.2 - 1960-04-19 Nosná raketa havarovala krátce po startu.

Literatura

  1. Sven Grahn - The E-3 Lunar probes of 1960 - http://www.svengrahn.pp.se/histind/E3/E3.htm

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 0

Verze pro tisk


(originál je na https://spaceprobes.kosmo.cz/index.php?cid=56)

Stránka byla vygenerována za 0.172011 vteřiny.