| M.označení
| Start
| Přistání
| Délka letu
| Poznámka
|
| 1986-022A
| 13.03.1986
| 16.07.1986
| 125d 0h01m
| 1. základní posádka na stanici Mir
|
Posádka : Kizim,L.D.[VE]
| Solovjov,V.A.[PI]
Popis letu :
(podle Přehledů kosmonautiky 1986 se svolením RNDr. P. Lály CSc)
První přelet mezi dvěma orbitálními stanicemi.
Velitelem dvoučlenné posádky (volací znak MAJAK) byl
plk. Leonid Denisovič Kizim (nar. 5.8. 1941, v týmu kosmonautů od
r. 1965, třetí kosmický let), palubním inženýrem
Vladimír Alexejevič Solovjov (nar. 11.11. 1946, v týmu od r. 1978,
druhý kosmický let).
Nosná raketa byla vypuštěna ve 13.33 SEČ. Pro úsporu
paliva bylo manévrování ke stanici Mir prodlouženo na dva
dny (jednodenní manévrování vyžaduje 60 - 70 kg pohonných
hmot v automatickém režimu a 100 - 120 kg v ručním, zatímco
dvoudenní pouze 14 - 20 kg). Po přiblížení na 20 km byl
navázán radarový kontakt a od 200 m bylo zahájeno ruční
řízení. Po natočení stanice Mir vhodným směrem kosmonauti
připojili loď k přednímu spojovacímu uzlu 15.3. ve 14.38 SEČ
nad rovníkovou částí Atlantského oceánu (plánovaný čas 14.50
až 15.08 SEČ). Na dalším oběhu (po prověření hermetičnosti
spojení) kosmonauti přešli na palubu stanice.
Úkolem první posádky na stanici Mir byla prověrka
systémů a jejich uvedení do chodu. V obytné části stanice
byla teplota 24°C, tlak 860 torr, výška dráhy komplexu 332
- 354 km, perioda 91,2 min. Do 11 hod. dne 18.3. vykonala
stanice Mir 420 oběhů kolem Země. Ve dnech 21.3. - 20.4.
byla k zadnímu spojovacímu uzlu stanice připojena nákladní
loď Progress 25 (mezinárodní označení 1986-023A). Kromě
práce s lodí kosmonauti zkoušeli různé způsoby řízení letu
komplexu a prověřovali činnost palubního výpočetního
systému. Byla fotografována Halleyova kometa a zkoušeny
dynamické vlastnosti orbitálního komplexu v experimentu
REZONANS (také při korekci dráhy). Dne 29.3. byl vyzkoušen
nový systém rádiového spojení s řídícím střediskem pomocí
systému LUČ. Využívá se geostacionární družice Kosmos 1700
(mezinárodní označení 1985-102A), umístěné nad 530 v.d.
(blízko poledníku Bajkonur) a pracující v oblasti 11 a 14
GHz. Družice umožňuje spojení téměř na polovině každého
oběhu při využití autonomně (počítačem) naváděné antény na
stanici. Vizuální pozorování a snímkování zemského povrchu
ruční kamerou začalo 4.4., a to nad Střední Asií, Ukrajinou
a Kavkazem. Snímkované oblasti se postupně posunovaly podle
měnícího se osvětlení. Dne 7.4. se konala několikahodinová
tisková konference pomocí spojového systému Luč.
Ve dnech 26.4. - 22.6. 1986 byla k zadnímu spojovacímu
uzlu připojena druhá nákladní loď Progress 26 (mezinárodní
označení 1986-032A). Kosmonauti ji vyložili a začali se
připravovat k přeletu na stanici Saljut 7, která po
předčasném odletu předchozí posádky 21.11. 1985 obíhala Zemi
v bezpilotním režimu. Kosmonauti naložili do orbitální sekce
lodi Sojuz T-15 asi 150 kg aparatury (především náhradních
dílů). Mezitím byla provedena korekce dráhy komplexu
Saljut 7 / Kosmos 1686 tak, aby byla pouze o málo vyšší než dráha
stanice Mir. Ta se pohybovala v době zahájení manévru o 30°
pozadu za stanicí Saljut - což odpovídá lineární vzdálenosti
asi 3500 km. Obě stanice se postupně přibližovaly - při
závěru manévru byly vzdáleny pouze 200 km, takže manévry
samotné kosmické lodi byly energeticky málo náročné
(nepřesáhly 35 m/s) parametry dráhy Miru byly: perioda 90,9
min, výška 304,3 - 358,6 km, stanice Saljut: 91,249 min,
336,4 - 369,9 km.
Orbitální přelet kosmonautů Kizima
a Solovjova trval 29
hodin a byl zahájen 5.5. 1986 (po 51 dnech pobytu na stanici
Mir) Kosmonauti ve skafandrech vstoupili do lodi Sojuz T-15,
která se ve 13.12 SEČ oddělila od stanice Mir. Oddělení se
uskutečnilo bez zapnutí motoru, aby nebyly znečištěny panely
slunečních baterií stanice. Během 19 oběhů kolem Země byly
provedeny dvě korekce dráhy (celkem 4 impulsy), kterými se
loď přiblížila na vzdálenost 5 km ke stanici Saljut 7.
Závěrečnou etapu řídila posádka ručně pomocí laserového
dálkoměru, optického zaměřovače a mikropočítače. K volnému
zadnímu uzlu stanice Saljut 7 se Sojuz T-15 připojil 6.5.
1986 v 17.58 SEČ (u předního uzlu je připojen modul Kosmos
1686).
Úkolem kosmonautů bylo nejprve prověřit stav systémů,
případně je opravit a uvést do chodu. Tato činnost jim
zabrala první dny pobytu. Geofyzikální experimenty začaly
snímkováním Ukrajiny, krasnodarského a stavropolského kraje,
Zakavkazska a Černého a Kaspického moře. Pomocí spektrometru
ASTRA zjišťovali kosmonauti vlastnosti atmosféry v okolí
stanice. Magnetickým spektrometrem MARIJA byl měřen tok
vysoceenergetických částic, na čs. krystalizátoru ČSK 1 byly
provedeny experimentální tavby. Aparaturou KATE 400 pořídili
kosmonauti přes 400 záběrů, mj. i černobylské jaderné
elektrárny, kde došlo 26.4. 1986 k havárii.
Na 28.5. byl stanoven první výstup kosmonautů do
volného prostoru. Příprava začala v 5 hodin SEČ, vlastní
výstup začal v 6.43 SEČ a trval do 3 hod 50 min. Kosmonauti
odmontovali francouzský sběrač meteorického prachu a panely
se vzorky technických a biologických materiálů (SPIRAL,
ISTOK, RESURS, MEDUZA aj.). Hlavním úkolem však bylo
vyzkoušet 15 m dlouhý trubkový nosník, který byl na stanici
Saljut 7 dopraven v modulu Kosmos 1686 ve složeném stavu.
Celé zařízení (včetně vysouvacího a zasouvacího agregátu URS
- Ustrojstvo razvoračivanija i svoračivanija) má hmotnost
150 kg, samotný nosník 20 kg (vyroben ze slitiny hliníku a
titanu). Experiment byl připraven v kyjevském ústavu
elektrického svařování J. O. Patona. Příprava experimentu
trvala asi 1 hod 46 min - po této době zahájila sovětská
televize přímý přenos, při kterém byl vidět vztyčený nosník.
Rozložení nosníku provedli kosmonauti poloautomatickým
zařízením, složení ručně. Nakonec umístili kosmonauti na
jednom průzoru stanice experimentální systém přenosu dat ve
viditelném oboru spektra.
Práce s unikátním nosníkem pokračovaly při druhém
výstupu, který začal 31.5. 1986 v 5.57 SEČ a trval pět hodin
(oba kosmonauti vystoupili do kosmu celkem osmkrát na
celkovou dobu 31 hod 40 min). Kosmonauti tentokrát rozvinuli
nosník na délku 12 m ručně a instalovali na něm zařízení pro
zjištění jeho deformací při různých zatíženích (v době
přímého televizního přenosu vyšplhal L. Kizim do poloviny
nosníku). Přístrojem FON byly měřeny parametry atmosféry
v okolí stanice a již dříve instalovaným optickým přenosovým
systémem BOSS (Bortovaja optičeskaja sistema svjazi)
zahrnujícím polovodičový laser s výkonem 3 mW byl proveden
experimentální přenos digitální informace do přijímacího
bloku uvnitř stanice. Po provedených pokusech kosmonauti
nosník opět složili a celé zařízení demontovali. Na uvolněné
plošině instalovali zařízení MIKRODEFORMATOR, které umožní
dlouhodobé studium chování různých slitin při cyklickém
zatížení. Nakonec kosmonauti ještě vyzkoušeli zdokonalené
přenosné svařovací zařízení URI (Universalnyj ručnyj
instrument).
Po návratu do stanice kosmonauti pokračovali v běžných
vědeckotechnických experimentech. Zajímavý byl experiment
SPORT, při kterém 10.6. vybírali nejlepší metody udržování
fyzické kondice. Byly ukončeny biologické experimenty
v aparaturách OAZIS, BIOGRAVISTAT a SVETOBLOK a získané
materiály (některé z nich byly v kosmických podmínkách tři
roky - např. semena) připravili k návratu na Zemi. Na závěr
svého padesátidenního pobytu na stanici Saljut 7
zakonzervovali její systémy a na palubu kosmické lodi
přenesli asi 400 kg nejrůznějších dosud použitelných
aparatur a také výsledky experimentů. Celkem bylo odvezeno
22 různých přístrojů (elektroforetické poloautomatické
zařízení EFU-Robot, astrofyzikální aparatura PCN, kardiograf
ARGUMENT, čs. fotometr EFO, kamera dálkového průzkumu KATE
140 atd.).
Kosmická loď Sojuz T-15 se od stanice Saljut 7 oddělila
25.6. 1986 v 15.58 SEČ. Tím skončila pilotovaná část letu
stanice, která byla vypuštěna 19.4. 1982 (mezinárodní
označení 1982-033A). Pracovalo na ní šest základních a čtyři
krátkodobé posádky - celkem 21 kosmonautů, z toho
Džanibekov
třikrát a Savická,
Kizim
a Solovjov dvakrát. Se stanicí se
spojilo celkem 25 kosmických lodí (15 bezpilotních). Po
odletu kosmonautů byly provedeny 19. - 22.8. velké korekce
dráhy, které ji navedly do výšky 474 - 492 km (perioda 94
min), kde budou prováděny dlouhodobé zkoušky aparatury.
Korekce byly provedeny motorickým systémem stanice i
připojené lodi Kosmos 1686. Schéma přeletu kosmické lodi
Sojuz T-15 mezi stanicí Saljut 7 a Mir bylo obdobné prvnímu
přeletu. Předchozími manévry byly dráhy změněny tak, že na
nižší (a tedy rychlejší) dráze byl Saljut, zatímco Mir byl o
25 - 30 km výše a přes 3000 km vpředu. Během 19 obletů kolem
Země kosmonauti opět provedli dvě dvouimpulsové korekce
dráhy a pomocí automatického systému Igla se přiblížili ze
20 km na 50 m (na nových lodích typu Sojuz TM bude
instalován modernější naváděcí systém KURS, který je
kompatibilní s rádiovou aparaturou na stanici Mir). Vzhledem
k tomu, že kosmonauti měli k dispozici ještě starou verzi
automatiky (aby se mohli spojit se starou stanicí), bylo
připojení k přednímu uzlu stanice Mir opět ruční. Došlo
k němu 26.6. ve 20.48 SEČ (opět asi o 19 min dříve proti
plánu). V nádržích lodi zůstalo ještě 420 kg pohonných hmot,
zatímco pro přistání na Zemi stačí pouze 250 kg. Stanice Mir
se v té době pohybovala ve výši 343-372 km s periodou 91,4
min a na palubě byla teplota 16 - 21°C.
V závěrečných dnech letu kosmonauti pokračovali ve
vědeckých výzkumech, především v dálkovém průzkumu Země
(zejména Sachalinu, Dušanbe, ledovců Pamíru, Ťan-šanu a
Kavkazu, vulkánů a vodních nádrží). Od 2.7. do konce letu
probíhal experiment GEOEKS-86, kterého se účastnily
příslušné organizace socialistických zemí. Součástí
experimentu bylo i snímkování vybraných oblastí z letadel i
pozemní měření. Na závěr letu kosmonauti zintenzívnili
tělesné cvičení a lékařskou kontrolu svého stavu. Ukládání
získaných výsledků do kabiny lodi Sojuz T-15 a konzervace
systémů stanice začaly 11.7. Celkem strávili kosmonauti na
stanici 70 dní.
K oddělení od stanice Mir
došlo 16.7. v 9.09 SEČ na 2313. oběhu Miru a
1971. oběhu lodi. Vlastní sestup byl zahájen zapálením motoru na 205 s v rovníkové
oblasti Atlantiku. Kabina s kosmonauty měkce přistála 16.7. ve 13.34 SEČ v cílové
oblasti 55 km severovýchodně od Arkalyku v Kazašské SSR. Byl to poslední let
kosmické lodi pod označením Sojuz T. Letecky byli
kosmonauti dopraveni na kosmodrom
a 30.7. se vrátili do Moskvy.
Aktualizováno : 28.10.2001
[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz T ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_t/so-t15/index.htm)
