Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Pilotované lety > Sojuz T > Sojuz T-15
tisk 
M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1986-022A 13.03.1986 16.07.1986 125d 0h01m 1. základní posádka na stanici Mir

Posádka Sojuzu T-15
Posádka : Kizim,L.D.[VE] | Solovjov,V.A.[PI]


Popis letu : (podle Přehledů kosmonautiky 1986 se svolením RNDr. P. Lály CSc)

Kizim a Solovjov v trenažéru lodi Sojuz T       První přelet mezi dvěma orbitálními stanicemi. Velitelem dvoučlenné posádky (volací znak MAJAK) byl plk. Leonid Denisovič Kizim (nar. 5.8. 1941, v týmu kosmonautů od r. 1965, třetí kosmický let), palubním inženýrem Vladimír Alexejevič Solovjov (nar. 11.11. 1946, v týmu od r. 1978, druhý kosmický let).

      Nosná raketa byla vypuštěna ve 13.33 SEČ. Pro úsporu paliva bylo manévrování ke stanici Mir prodlouženo na dva dny (jednodenní manévrování vyžaduje 60 - 70 kg pohonných hmot v automatickém režimu a 100 - 120 kg v ručním, zatímco dvoudenní pouze 14 - 20 kg). Po přiblížení na 20 km byl navázán radarový kontakt a od 200 m bylo zahájeno ruční řízení. Po natočení stanice Mir vhodným směrem kosmonauti připojili loď k přednímu spojovacímu uzlu 15.3. ve 14.38 SEČ nad rovníkovou částí Atlantského oceánu (plánovaný čas 14.50 až 15.08 SEČ). Na dalším oběhu (po prověření hermetičnosti spojení) kosmonauti přešli na palubu stanice.

      Úkolem první posádky na stanici Mir byla prověrka systémů a jejich uvedení do chodu. V obytné části stanice byla teplota 24°C, tlak 860 torr, výška dráhy komplexu 332 - 354 km, perioda 91,2 min. Do 11 hod. dne 18.3. vykonala stanice Mir 420 oběhů kolem Země. Ve dnech 21.3. - 20.4. byla k zadnímu spojovacímu uzlu stanice připojena nákladní loď Progress 25 (mezinárodní označení 1986-023A). Kromě práce s lodí kosmonauti zkoušeli různé způsoby řízení letu komplexu a prověřovali činnost palubního výpočetního systému. Byla fotografována Halleyova kometa a zkoušeny dynamické vlastnosti orbitálního komplexu v experimentu REZONANS (také při korekci dráhy). Dne 29.3. byl vyzkoušen nový systém rádiového spojení s řídícím střediskem pomocí systému LUČ. Využívá se geostacionární družice Kosmos 1700 (mezinárodní označení 1985-102A), umístěné nad 530 v.d. (blízko poledníku Bajkonur) a pracující v oblasti 11 a 14 GHz. Družice umožňuje spojení téměř na polovině každého oběhu při využití autonomně (počítačem) naváděné antény na stanici. Vizuální pozorování a snímkování zemského povrchu ruční kamerou začalo 4.4., a to nad Střední Asií, Ukrajinou a Kavkazem. Snímkované oblasti se postupně posunovaly podle měnícího se osvětlení. Dne 7.4. se konala několikahodinová tisková konference pomocí spojového systému Luč.

      Ve dnech 26.4. - 22.6. 1986 byla k zadnímu spojovacímu uzlu připojena druhá nákladní loď Progress 26 (mezinárodní označení 1986-032A). Kosmonauti ji vyložili a začali se připravovat k přeletu na stanici Saljut 7, která po předčasném odletu předchozí posádky 21.11. 1985 obíhala Zemi v bezpilotním režimu. Kosmonauti naložili do orbitální sekce lodi Sojuz T-15 asi 150 kg aparatury (především náhradních dílů). Mezitím byla provedena korekce dráhy komplexu Saljut 7 / Kosmos 1686 tak, aby byla pouze o málo vyšší než dráha stanice Mir. Ta se pohybovala v době zahájení manévru o 30° pozadu za stanicí Saljut - což odpovídá lineární vzdálenosti asi 3500 km. Obě stanice se postupně přibližovaly - při závěru manévru byly vzdáleny pouze 200 km, takže manévry samotné kosmické lodi byly energeticky málo náročné (nepřesáhly 35 m/s) parametry dráhy Miru byly: perioda 90,9 min, výška 304,3 - 358,6 km, stanice Saljut: 91,249 min, 336,4 - 369,9 km.

Schéma přeletu ze Saljutu 7 na stanici Mir       Orbitální přelet kosmonautů Kizima a Solovjova trval 29 hodin a byl zahájen 5.5. 1986 (po 51 dnech pobytu na stanici Mir) Kosmonauti ve skafandrech vstoupili do lodi Sojuz T-15, která se ve 13.12 SEČ oddělila od stanice Mir. Oddělení se uskutečnilo bez zapnutí motoru, aby nebyly znečištěny panely slunečních baterií stanice. Během 19 oběhů kolem Země byly provedeny dvě korekce dráhy (celkem 4 impulsy), kterými se loď přiblížila na vzdálenost 5 km ke stanici Saljut 7. Závěrečnou etapu řídila posádka ručně pomocí laserového dálkoměru, optického zaměřovače a mikropočítače. K volnému zadnímu uzlu stanice Saljut 7 se Sojuz T-15 připojil 6.5. 1986 v 17.58 SEČ (u předního uzlu je připojen modul Kosmos 1686).

      Úkolem kosmonautů bylo nejprve prověřit stav systémů, případně je opravit a uvést do chodu. Tato činnost jim zabrala první dny pobytu. Geofyzikální experimenty začaly snímkováním Ukrajiny, krasnodarského a stavropolského kraje, Zakavkazska a Černého a Kaspického moře. Pomocí spektrometru ASTRA zjišťovali kosmonauti vlastnosti atmosféry v okolí stanice. Magnetickým spektrometrem MARIJA byl měřen tok vysoceenergetických částic, na čs. krystalizátoru ČSK 1 byly provedeny experimentální tavby. Aparaturou KATE 400 pořídili kosmonauti přes 400 záběrů, mj. i černobylské jaderné elektrárny, kde došlo 26.4. 1986 k havárii.

Model nosníku       Na 28.5. byl stanoven první výstup kosmonautů do volného prostoru. Příprava začala v 5 hodin SEČ, vlastní výstup začal v 6.43 SEČ a trval do 3 hod 50 min. Kosmonauti odmontovali francouzský sběrač meteorického prachu a panely se vzorky technických a biologických materiálů (SPIRAL, ISTOK, RESURS, MEDUZA aj.). Hlavním úkolem však bylo vyzkoušet 15 m dlouhý trubkový nosník, který byl na stanici Saljut 7 dopraven v modulu Kosmos 1686 ve složeném stavu. Celé zařízení (včetně vysouvacího a zasouvacího agregátu URS - Ustrojstvo razvoračivanija i svoračivanija) má hmotnost 150 kg, samotný nosník 20 kg (vyroben ze slitiny hliníku a titanu). Experiment byl připraven v kyjevském ústavu elektrického svařování J. O. Patona. Příprava experimentu trvala asi 1 hod 46 min - po této době zahájila sovětská televize přímý přenos, při kterém byl vidět vztyčený nosník. Rozložení nosníku provedli kosmonauti poloautomatickým zařízením, složení ručně. Nakonec umístili kosmonauti na jednom průzoru stanice experimentální systém přenosu dat ve viditelném oboru spektra.

      Práce s unikátním nosníkem pokračovaly při druhém výstupu, který začal 31.5. 1986 v 5.57 SEČ a trval pět hodin (oba kosmonauti vystoupili do kosmu celkem osmkrát na celkovou dobu 31 hod 40 min). Kosmonauti tentokrát rozvinuli nosník na délku 12 m ručně a instalovali na něm zařízení pro zjištění jeho deformací při různých zatíženích (v době přímého televizního přenosu vyšplhal L. Kizim do poloviny nosníku). Přístrojem FON byly měřeny parametry atmosféry v okolí stanice a již dříve instalovaným optickým přenosovým systémem BOSS (Bortovaja optičeskaja sistema svjazi) zahrnujícím polovodičový laser s výkonem 3 mW byl proveden experimentální přenos digitální informace do přijímacího bloku uvnitř stanice. Po provedených pokusech kosmonauti nosník opět složili a celé zařízení demontovali. Na uvolněné plošině instalovali zařízení MIKRODEFORMATOR, které umožní dlouhodobé studium chování různých slitin při cyklickém zatížení. Nakonec kosmonauti ještě vyzkoušeli zdokonalené přenosné svařovací zařízení URI (Universalnyj ručnyj instrument).

      Po návratu do stanice kosmonauti pokračovali v běžných vědeckotechnických experimentech. Zajímavý byl experiment SPORT, při kterém 10.6. vybírali nejlepší metody udržování fyzické kondice. Byly ukončeny biologické experimenty v aparaturách OAZIS, BIOGRAVISTAT a SVETOBLOK a získané materiály (některé z nich byly v kosmických podmínkách tři roky - např. semena) připravili k návratu na Zemi. Na závěr svého padesátidenního pobytu na stanici Saljut 7 zakonzervovali její systémy a na palubu kosmické lodi přenesli asi 400 kg nejrůznějších dosud použitelných aparatur a také výsledky experimentů. Celkem bylo odvezeno 22 různých přístrojů (elektroforetické poloautomatické zařízení EFU-Robot, astrofyzikální aparatura PCN, kardiograf ARGUMENT, čs. fotometr EFO, kamera dálkového průzkumu KATE 140 atd.).

      Kosmická loď Sojuz T-15 se od stanice Saljut 7 oddělila 25.6. 1986 v 15.58 SEČ. Tím skončila pilotovaná část letu stanice, která byla vypuštěna 19.4. 1982 (mezinárodní označení 1982-033A). Pracovalo na ní šest základních a čtyři krátkodobé posádky - celkem 21 kosmonautů, z toho Džanibekov třikrát a Savická, Kizim a Solovjov dvakrát. Se stanicí se spojilo celkem 25 kosmických lodí (15 bezpilotních). Po odletu kosmonautů byly provedeny 19. - 22.8. velké korekce dráhy, které ji navedly do výšky 474 - 492 km (perioda 94 min), kde budou prováděny dlouhodobé zkoušky aparatury. Korekce byly provedeny motorickým systémem stanice i připojené lodi Kosmos 1686. Schéma přeletu kosmické lodi Sojuz T-15 mezi stanicí Saljut 7 a Mir bylo obdobné prvnímu přeletu. Předchozími manévry byly dráhy změněny tak, že na nižší (a tedy rychlejší) dráze byl Saljut, zatímco Mir byl o 25 - 30 km výše a přes 3000 km vpředu. Během 19 obletů kolem Země kosmonauti opět provedli dvě dvouimpulsové korekce dráhy a pomocí automatického systému Igla se přiblížili ze 20 km na 50 m (na nových lodích typu Sojuz TM bude instalován modernější naváděcí systém KURS, který je kompatibilní s rádiovou aparaturou na stanici Mir). Vzhledem k tomu, že kosmonauti měli k dispozici ještě starou verzi automatiky (aby se mohli spojit se starou stanicí), bylo připojení k přednímu uzlu stanice Mir opět ruční. Došlo k němu 26.6. ve 20.48 SEČ (opět asi o 19 min dříve proti plánu). V nádržích lodi zůstalo ještě 420 kg pohonných hmot, zatímco pro přistání na Zemi stačí pouze 250 kg. Stanice Mir se v té době pohybovala ve výši 343-372 km s periodou 91,4 min a na palubě byla teplota 16 - 21°C.

      V závěrečných dnech letu kosmonauti pokračovali ve vědeckých výzkumech, především v dálkovém průzkumu Země (zejména Sachalinu, Dušanbe, ledovců Pamíru, Ťan-šanu a Kavkazu, vulkánů a vodních nádrží). Od 2.7. do konce letu probíhal experiment GEOEKS-86, kterého se účastnily příslušné organizace socialistických zemí. Součástí experimentu bylo i snímkování vybraných oblastí z letadel i pozemní měření. Na závěr letu kosmonauti zintenzívnili tělesné cvičení a lékařskou kontrolu svého stavu. Ukládání získaných výsledků do kabiny lodi Sojuz T-15 a konzervace systémů stanice začaly 11.7. Celkem strávili kosmonauti na stanici 70 dní.

      K oddělení od stanice Mir došlo 16.7. v 9.09 SEČ na 2313. oběhu Miru a 1971. oběhu lodi. Vlastní sestup byl zahájen zapálením motoru na 205 s v rovníkové oblasti Atlantiku. Kabina s kosmonauty měkce přistála 16.7. ve 13.34 SEČ v cílové oblasti 55 km severovýchodně od Arkalyku v Kazašské SSR. Byl to poslední let kosmické lodi pod označením Sojuz T. Letecky byli kosmonauti dopraveni na kosmodrom a 30.7. se vrátili do Moskvy.


Aktualizováno : 28.10.2001

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz T ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.


(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_t/so-t15/index.htm)

Stránka byla vygenerována za 0.146436 vteřiny.