Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Pilotované lety > Sojuz TM > Sojuz TM-20
tisk 
M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1994-063A 03.10.1994 22.03.1995 169d 5h21m 17. základní posádka stanice Mir


Posádka Sojuzu TM-20
Posádka : Viktorenko,A.S.[VE] | Kondakovová,J.V.[PI] | Merbold,U.D.[KV](SRN)

Znak letuPopis letu : (Přehled kosmonautiky v roce 1994 a 1995, Ing. Marcel Grün)

Dne 03.10.1994 odstartovala z Bajkonuru kosmická loď Sojuz TM-20 s posádkou ve složení: velitel Alexander Stěpanovič Viktorenko, palubní inženýr Jelena Vladimírovna Kondaková a kosmonaut výzkumník Ulf Dietrich Merbold (Německo). Počáteční dráha měla parametry: 51.65°, 88.76 min, 194-233 km.

Let se uskutečnil na komerční bázi v rámci programu ESA EuroMir-94 (60 mil. USD).

Start byl o den posunut s ohledem na lepší využití pohonných látek pro setkávací manévr a uskutečnil se ve 22:42:30 (časně ráno 04.10. místního času, tedy 37 let po startu Sputniku 1 z téže rampy). Přihlíželi mu mj. kosmonauti Thagard a Dunbar[ová], kteří trénují v Rusku. Po dvou obvyklých manévrech bylo dosaženo dráhy orbitálního komplexu (51.65°, 92.46 min, 393-397 km). Připojení k Miru se uskutečnilo 06.10. V 00:05 ve vzdálenosti 150 m došlo k softwarové chybě řídicího počítače lodi. Po krátké poradě s vedoucím letu V. Solovjovem velitel lodi přepnul v 00:20 na manuální ovládání a s pomocí kolegyně Kondakové, která mu sdělovala údaje z orbitální sekce Sojuzu, dokončil manévr ručně v 00:28 (při 34. oběhu, nad Čínou).

Posádky obou Sojuzů (celkem 6 osob, tj. o jednoho více než pro kolik byla stanice dimensována) pracovaly po celý měsíc společně. Ve volném čase byly velmi intenzívni při navazování radioamatérských kontaktu (Merbold měl volací znak DP3MIR). Merbold začal své úkoly plnit již několik hodin po navedení na dráhu.

Znak mezinárodního letuVýzkumný program expedice EuroMir-94 (volací znak Víťaz) obsahoval 29 experimentů, připravených pod patronací ESA v Německu (14), Francii (7), Nizozemí (3), Itálii (1), Dánsku (1), Belgii (1), Rakousku (1) a USA (1). 10 kg výzkumného zařízení vezla loď Sojuz TM-20. Výsledky byly zaznamenávány do jednoduchých formulářů a každý den po dobu minimálně 20 minut měl Merbold možnost být s odborníky v přímém kontaktu prostřednictvím video-konferenčního systému DICE firmy Matra Marconi Space. Většina z nich byla zaměřena na lékařství a biologii (22 experimentů, převážně německých a francouzských, které navazovaly na předchozí výzkum); 4 pokusy se týkaly materiálového výzkumu v podmínkách mikrogravitace a 3 byly věnovány technologii.

10.10. se pomocí systému DICE uskutečnil rozhovor s H. Kohlem, který navštívil středisko v Kolíně n. R. (zahájený slovy kancléře: "Před 11 lety jsme spolu hovořili, pamatujete se ?").

V noci z 11./12.10. došlo k nečekanému výpadku v energetickém systému, způsobenému přetížením maximálně namáhaným systémem zabezpečení životních podmínek, množstvím zapojených přístrojů a častým opakováním videokonferencí se značnou spotřebou osvětlení. Mimo provoz byly navigační systém i automatická kontrola polohy stanice (vč. stabilizačního gyroskopu). Pozemní řídicí středisko muselo téměř všechny spotřebiče odpojit, protože celý Mir byl v té době odkázán jen na nabité akumulátory lodi Sojuz TM-19 a neprodleně zahájilo postupné oživování a dobíjení systému. Posádka musela po několik dní ručně řídit orientaci slunečních panelů a manévrovat pomocí motorového úseku lodi Sojuz TM-19. 12.10. bylo šest z 12 akumulátorů opět v činnosti, 13.10. v poledne bylo dosaženo 60% normální energetické hladiny a dobito bylo 7 akumulátorů; takže Merbold s Poljakovem mohli začít s energeticky méně náročnými experimenty. 14.10. Malenčenko a Musabajev vyměnili 3 akumulátory v základním bloku stanice a od 18.10. byl celý systém již zcela v pořádku. Zkazily se však některé lékařské vzorky v mrazničce a několik experimentů bylo nutno opakovat. Materiálové pokusy byly odloženy - čtyři z nich měl Merbold uskutečnit v české peci CSK-1, která už je na palubě stanice řadu let. Protože však na peci došlo k technické závadě, kosmonauti "objednali" několik potřebných součástek na Zemi (doveze je Progress v listopadu), experimenty provedou později Rusové sami a výsledky dopraví na Zemi Atlantis v létě 1995.

0 weekendu 15./16.10. použil Merbold systém DICE pro soukromý rozhovor se svou rodinou. 19.10. Merbold vyučoval z vesmíru: 25 žáků ze států ESA a 20 nizozemských školáků se sešlo v návštěvním středisku ESTEC, kde s nimi byl W. Ockels a odkud po téměř 30 minut přímo hovořili s Merboldem.

29.10. zaznamenali novináři nový rekord Evropana na oběžné dráze: držitelem dosavadního byl Chrétien (25 d na stanici Mir v r. 1988). Malenčenko a Musabajev se začali v obleku Čibis připravovat na pozemské podmínky, zatímco Poljakov prověřil jejich kardiovaskulární systémy. 01.11. dokončili biotechnologické experimenty Biocryst a Maksat, Merbold se soustředil na závěrečné lékařské testy a ověřoval funkci počítače Lepton.

02.11. byly dokončeny přípravy k návratu v lodi Sojuz TM-19, kam byly z výsledků uloženy jen vzorky tělních tekutin a některé magnetofonové pásky s daty a filmy o celkové hmotnosti 16 kg (ostatní musí počkat na stanici až na odvoz raketoplánem). Pro ověření provozuschopnosti systému KURS byl pozměněn harmonogram letu, prodlouženého o jeden den. Bylo rozhodnuto, aby posádka Sojuzu TM-19 provedla inspekční oddělení a znovu připojení ke stanici - v případě závady setkávacího systému se měla vrátit na Zemi.

02.11. v 10:30 došlo k oddělení lodi, která se poté vzdálila 190 m od stanice. Protože systém KURS tentokrát fungoval bezchybně, došlo po 35 minutách volného letu (tj. v 11:05) znovu k připojení ke komplexu a spokojenou posádku čekalo ještě jedno stěhování biologických vzorků do mrazniček na stanici. 03.11. byl pro ESA významným dnem, protože její druhý kosmonaut (Clervoy) právě startoval v raketoplánu s převážně evropským výzkumným zařízením laboratoře ATLAS-3 (viz STS-66).

04.11. se Malenčenko, Musabajev a Merbold před televizní kamerou slavnostně rozloučili se svými kolegy a v 07:29 se Sojuz TM-19 podruhé a již definitivně odpojil od Miru. Kolem 10:45 se jednotlivé moduly kosmické lodi vzájemně oddělily a velitelská kabina po průletu atmosférou úspěšně přistála v 11:18 (04.11.1994) asi 9 km od plánovaného místa, tj. 79 km severovýchodně od městečka Arkalyk na území Kazachstánu. Přistání bylo později charakterizováno jako drsné vzhledem k prudkému bočnímu větru, který kabinu po prvním kontaktu s povrchem Země ještě jednou nadzdvihl a smýkl s ní. Několik minut poté již byla posádka usazena do připravených křesílek, odpovídala na otázky novinářů a pózovala pro fotografy společně s kazachstánským presidentem N. Nazerbajevem. Ten byl třetí hlavou státu, která se obtěžovala přiletět kosmonautům v ústrety (R. Nixon: Apollo 11 a R. Reagan: STS-4).

Znak OE-17Na oběžné dráze zůstali Viktorenko a Kondaková (EO-17) a samozřejmě veterán Poljakov. Jejich výzkum byl zaměřen především na lékařskobiologické problémy. Plánovaný návrat po rekordním letu byl posunut z 09.03.1995 na 26.03.1995 v lodi Sojuz TM-20.

Automatická nákladní loď Progress M-25 (první ze dvou pro EO-17), která odstartovala z Bajkonuru 11.11.1994, nesla asi 2000 kg zásob, náhradní díly (mj. pro českou pec CSK-1) a návratové pouzdro Raduga.

Start se uskutečnil s jednodenním zpožděním proti původnímu plánu v 07:22. Ve výšce 49 km (T+108 s) se oddělil 1. stupeň, ve výšce 84 km se oddělila záchranná raketová věž, ve výšce 167 km (109 s poté) se oddělil 2. stupeň a v T+529 s se po oddělení od 3. stupně dostala loď na výchozí dráhu (51.63°, 88.72 min, 184-238 km). Prvním dráhovým manévrem (11.11.1994) byly parametry změněny na 51.64°, 90.15 min, 257-306 km, druhým se loď dostala na dráhu blízkou dráze orbitálního komplexu (51.65°, 92.43 min, 393-395 km). 13.11. v 09:04 se uskutečnilo bezporuchové automatické spojení s orbitálním komplexem.

Několik hodin poté kosmonauti začali s vykládkou. Tato práce jim zabrala plné dva dny, poté instalovali přivezená zařízení výměnou za dosluhující systémy a nakonec přečerpali palivo a okysličovadlo z lodi do stanice (Progress M-25 však zůstal součástí komplexu do poloviny února 1995).

Do 18.11.1994 vykonala stanice Mir 50000 oběhů kolem Země a od svého startu urazila 1.9 mld. km.

MUDr. Poljakov systematicky prováděl odběry tělních tekutin a ultrazvukovou sonografii. Pro získání informací o stavu radiace byla použita starší francouzská aparatura Nausica, kosmonauti rovněž sledovali hladinu zvuku uvnitř obytné části stanice. V polovině prosince se lékař zaměřil na výzkum lidského kardiovaskulárního systému, psychofyziologické odezvy a měření fyzické způsobilosti k práci. Astrofyzikální výzkum pokračoval studiem především galaktických a extragalaktických rentgenových zdrojů.

Dne 20.12. kosmonauti kontrolovali úroveň radiace uvnitř částí stanice a měřili tok mikrometeoritů vč. zjišťování jejich působení na materiály vně komplexu. 21.-23.12. se věnovali výzkumu srdeční činnosti, studovali viscerální oběh Viktorenka a Kondakové pomocí skanovacího echografu a Poljakov rovněž zkoumal svůj vestibulární aparát. Konec roku byl pro kosmonauty ve znamení velkého úklidu stanice a rozhovorů s rodinami.

Orbitální komplex Mir měl koncem roku 1994 celkovou hmotnost 93649 kg, délku 33 m, maximální rozpětí modulů asi 28 m. Hermetizované moduly o max. průměru 4.35 m měly celkový objem 372 m3. Celkem 11 panelů slunečních baterií o ploše 224 m2 poskytovalo 27.8 kW. Dne 27.12. se komplex Mir pohyboval po dráze s parametry: 51.65°, 96.3 min, 391-412 km.

Nový rok oslavila na oběžné dráze šampaňským 17. základní posádka (EO-17), kterou tvořili A. Viktorenko, J. Kondaková a V. Poljakov, který startoval lodí Sojuz TM-18 dne 08.01.94 (10:05:34) a na orbitálním komplexu byl od 10.01.94 (11:50). Jejich výzkum byl zaměřen především na lékařskobiologické otázky. 08.01.95 strávil V. Poljakov celý rok na oběžné dráze a vyrovnal tak rekord Titova a Manarova z r. 1988.

11.01.95 všichni tři kosmonauti přestoupili do lodi Sojuz-TM 20, oddělili se od komplexu a ze vzdálenosti 160 m se znovu připojili k přednímu podélnému uzlu, aby vyzkoušeli automatický systém Kurs, který selhal r. 1994 při příletu nákl. lodi Progress M-24. Samostatný let trval od 08:57 do 09:23.

06.02.95 od 18:16 do 21:13 se k Miru přiblížil raketoplán Discovery/STS-63. Minimální vzdálenost mezi Spacehabem a Kristallem byla 11 m (v 19:21 ve výšce 394 km nad Tichým oceánem). Po letu ve formaci (asi 10 min) následovalo oblétnutí Miru ve vzdálenosti 120 m a v 21:13 se obě tělesa začala vzdalovat.

10. a 20.02.95 byla zvýšena dráha komplexu.

16.02.95 ve 13:03 se od komplexu oddělila loď Progress M-25 a později téhož dne zanikla v atmosféře. Uvolnila tak stykovací uzel pro další nákladní loď, která v té době již byla na cestě.

Start Progressu M-26 se uskutečnil v 16:48, a 17.02.95 (v 18:21) byla připojena k zadnímu uzlu modulu Kvant [1]. Kromě obvyklého nákladu nesla i 100 kg amerických vědeckých zařízení.

15.03.95 (02:26:38) se Progress M-26 oddělil od stanice Mir. Několik hodin poté se uskutečnil brzdicí manévr, který loď v 05:30 navedl do hustých vrstev atmosféry, v nichž zanikla. Zánik byl pozorován 15,26.03.95 (06:15) východně od N. Zélandu.

16.03.95 v 07:45:26 se k zadnímu uzlu komplexu Miru (modul Kvant [1]) připojila loď Sojuz TM-21 s rusko-americkou posádkou na palubě. Posádka vstoupila do komplexu v 09:30.

Poprvé v historii bylo na oběžných drahách kolem Země současně 13 lidí - posádky E0-17, E0-18 na Miru a 7 kosmonautů na palubě raketoplánu Endeavour/STS-67.

20.03.95 od 17:00 do 17:40 se uskutečnila tisková konference s rusko-americkou posádkou stanice Mir, při níž byly otázky kladeny jak z Moskvy, tak z Floridy a poté začala příprava k návratu E0-17. Mj. bylo do Sojuzu přemístěno 50 kg filmových záznamů uskutečněných experimentů.

21.03.95 krátce po 21:00 předchozí posádka E0-17 opustila Mir, kolem 21:30 se uzavřel průlez a krátce po půlnoci UT se loď Sojuz-TM 20 oddělila od komplexu. v 03:08 proběhl brzdicí zážeh a 22,17.03.95 (v 04:03:50) loď úspěšně přistála v zasněžené stepi severovýchodně od Arkalyku (uváděno 22, 36 nebo 55 km).


Aktualizováno : 30.03.2002

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz TM ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.


(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm20/index.htm)

Stránka byla vygenerována za 0.160467 vteřiny.