International Space Camp 1995 se konal 38.7. - 6.8.1995.
Na této akci nás reprezentovali Petr Kubánek a Martin Hrubý (Gymnázium
Arabská, Praha). Doprovázela je RNDr. Zdeňka Hamhalterová.
Následující text pochází přímo od Petra Kubánka - jednoho z účastníků
akce.
International Space Camp 95
(převzato z L+K 5/96)
U.S. Space & Rocket Center je umístěno poblíž města Huntsville v
Alabamě a sousedí s MSCF - Marshall Space Flight Center - střediskem NASA
pro kosmické lety. Od roku 1970 slouží široké veřejnosti jako návštěvnické
středisko. MSCF a muzeum kosmické a letecké techniky. V jeho prostorách
se také nalézá Space Camp, ve kterém zájemci mohou absolvovat ukázky výcviku
astronautů. V celých Spojených státech je toto zařízení velmi populární.
Jeho kurzů se účastní každý týden téměř po celý rok na 200 frekventantů.
International Space Camp - ISC je akce, jejíž šestý ročník se zde konal
od 28.července do 6.srpna 1995. Poprvé v jeho historii se ho mezi účastníky
z 23 zemí světa ze všech pěti kontinentů zúčastnili i zástupci České republiky.
Bylo to nezapomenutelných devět dnů, vyplněných jak teoretickými přednáškami
pracovníků NASA, tak praktickým výcvikem v simulátorech, potápěním, nácvikem
práce v beztíži a spoustou dalších činností.
Nejdříve ze všeho bych se rád vrátil k vlastnímu výběru. Pozvánku původně obdrželo
Ministerstvo zahraničních věcí ČR, které ji postoupilo Ministerstvu školství,
mládeže a tělovychovy ČR. To do užšího výběru zařadilo dvě gymnázia - Gymnázium
Arabská a Voděradská. Každé mělo delegovat 2 účastníky a jednoho profesora.
Z nich měl být proveden výběr konečného týmu. Bohužel, z Gymnázia Voděradská
se nikdo nepřihlásil. Podmínky zněly: věk 15-18 let, plynulá znalost angličtiny,
zájem o fyziku, matematiku, počítače a astronomii. Účastník si měl hradit letenku
do Atlanty a zpět a pojištění. Nakonec všechna místa obsadilo moje gymnázium,
Gymnázium Arabská.
V mezidobí do odletu jsme nezaháleli - v americké knihovně Wilsona Woodroowa
se mi podařilo vypůjčit si Space Shuttle Operational Manual a snažili jsme
se nastudovat něco dopředu. Pravidelně jsme se prokousávali asi 100 zkratkami
týkajícími se STS (Space
Transportation System) a dalšími zhruba 200 odbornými výrazy, které nám
z ISC zaslali.
Já jsem odlétal již 18. července. Zbytek týmu odlétal 28. července a
večer kolem desáté byl v Atlantě na letišti, kde je očekával zástupce U.S.
Space & Rocket Center, který je odvezl do hotelu. Tam jsme se také
setkali - já již plně aklimatizovaný na americký čas a alespoň částečně
zvyklý na 100 stupňová vedra (100 stupňů Fahrenheita, samozřejmě, což je
něco kolem 40°C) a 90% relativní vlhkost. Pořadatelé nám vydali identifikační
karty s našimi jmény a názvem země - přesto že jsme na všech formulářích
uváděli Českou republiku, na naší kartě bylo napsáno Czechoslovakia. Všichni
se za tuto chybu velice omlouvali a nakonec nám vydali opravenou kartu
s názvem země Czech Republic.
V Atlantě jsme zůstali pouze jednu noc. Hned příští den jsme vstávali
v 7.00 hodin, posnídali a ihned nastupovali do autobusů. Stále bylo o čem
povídat, protože vedle studentů z 23 zemí zde byli i jejich profesoři a
k tomu dalších 50 profesorů ze Spojených států. Autobusy nás provezly Atlantou
(budoucím olympijským městem), zavezly nás do World of Coca-Cola (Atlanta
je také městem Coca-Coly, the Coca-Cola Company zde byla založena), navštívili
jsme přírodopisné muzeum Atlanty (okolí Atlanty je proslaveno nálezy pozůstatků
pradávných ještěrů) a nakonec jsme se zastavili v Chattanooga, kde jsme
navštívili mimořádně zajímavé Tennessee Aquarium.
Konečně jsme dorazili do Hunstville - již zdálky jsme mohli vidět obrovský
"model" raketoplánu v měřítku jedna ku jedné a typickou věžičku Saturnu
1 B.
Raketoplán, který vévodí celému areálu výcvikového střediska je vlastně
sestaven z různých částí, které sloužily při testech nebo při skutečných
letech. Vnějším vzhledem se od skutečného raketoplánu příliš neliší, ale
chybí mu samozřejmě přetlaková kabina pro posádku, nákladový prostor, nákladová
vrata, dlaždice tepelné ochrany a mnoho dalších zařízení. I tento raketoplán
- neraketoplán má vlastní jméno. Jmenuje se "Pathfinder" (Průkopník) -
v letectví obvyklé pojmenování pro první stroje svého druhu. Pathfinder
není instalován ve vertikální pozici jako na odpalovací rampě, ale je horizontálně
uchycen na čtyřech mohutných podstavcích, takže se pod ním dá projít. Prostor
pod ním slouží k různým ceremoniálům.
Po příjezdu jsme rychle vyložili zavazadla a odebrali se do takzvaného
Habitatu, který má strukturou připomínat časově hodně vzdálenou kosmickou
stanici - naše šestilůžkové pokoje byly vlastně obrovskými válci, jejichž
rozměr odpovídal rozměrům nákladového prostoru raketoplánu - 4 m v průměru,
10 m na délku. Byly rozloženy kolem centrální místnosti se schodišti a
vše kolem mělo pojmenování z kosmonautického slovníku - nebyla tam okna,
ale průzory, místo nouzových východů únikové moduly, klimatizace, která
byla spásou po pobytu venku ve čtyřicetistupňovém vedru se nazývala podpora
životních funkcí. Nejvíce mě zaujal nápis před vstupem - "No Earth food
allowed beyond this point, please" (Prosíme, nevnášejte jakékoliv pozemské
jídlo). Po ubytování nám byly rozdány učebnice a zapůjčeny kombinézy. Potom
následovalo osobní volno - výjímečně. Pouze jsme se museli seznámit se
závaznými pravidly chování v celém areálu.
Další den jsme znovu vstávali v neuvěřitelných 7 hodin ráno a po snídani
jsme po instruktáži pomáhali při přípravě startu horkovzdušných balónů.
Jakmile byly balóny připraveny, vzal pilot do koše vždy dva dobrovolníky,
kteří se s ním vznesli tak asi 5 metrů nad zem, poté přistáli a ihned nasedl
další pár.
Po
obědě následoval nácvik uvítacího ceremoniálu - ten se odehrával ještě
v civilním oblečení. Poté přišel čas na první lekci, která oficiálně zahájila
náš výcvikový program. Následovala lekce o orientaci v raketoplánu a poté
skutečný uvítací ceremoniál v národních krojích - vyfotografovali jsme
se s bývalým astronautem Mikem Mullanem před simulátorem raketoplánu, předali
naši vlajku a pronesli pozdravný projev. Měli jsme štěstí, že se naše kroje
daly nosit i ve čtyřicetistupňovém vedru, což Finové či Norové o svých
krojích říci nemohli... Další dny již byly zaplněny výlučně přednáškami
a praktickým výcvikem. Vše probíhalo od 8 hodin ráno do 10 hodin večer,
navazovalo perfektně na sebe, pouze s půlhodinovou přestávkou na oběd a
večeři a jedno až dvouhodinovým odpočinkem.
Byli jsme rozděleni do 3 týmů pojmenovaných podle středisek NASA - Kennedy,
Johnson a Marshall (obvykle jsou čtyři - přidává se k nim Goddard). Každý
tým byl rozdělen na tři specializace, každá specializace měla vlastní přednášky
a praktická cvičení. První specializace - Aerospace - zahrnovala základy
letu, techniku pilotáže raketoplánu, včetně schopnosti reagovat na závady
v systému, navigaci, výcvik na centrifuze, základy meteorologie a hydrologie.
Další specializace nesla název Engeneering - zabývala se opravami družic,
činností mimo kosmickou lod', konstrukcí družic, použitím manipulátoru
RMS, konstrukcí raketových motorů, manévrovací jednotkou MMU. Třetí specializací
byla Technology - pokusy ve vesmíru, "první pomoc", potápění, práce v laboratořích
Spacelab a Spacehab, plánování a příprava experimentů.
Kromě specializovaných přednášek a cvičení byly některé přednášky společné,
např. život ve vesmíru, historie vesmírných letů, konstrukce raket a raketových
motorů, jednotlivé části letu raketoplánu, kosmická stanice - a hlavně
tu byl společný cíl: uspět při všech misích a zvládnout nástrahy instruktorů,
kteří nám na panelech simulovali závady. Když vám začne z nádrže samovolně
vytékat odpadní voda, tak je všechno ještě jakž takž v pořádku, ale pokud
vám začne ubývat kyslík, teplota vystoupá na 42 stupňů Celsia (normál je
22-27), nebo vám naopak začne přibývat oxid uhličitý, je všechno jinak.
Řešení těchto problémů není popsané - operační středisko musí najít příčinu
a poté vyhledat ve čtrnáctisvazkové příručce NASA, týkající se raketoplánu,
řešení. Simulovány byly i potíže zdravotní. A instruktoři nám nedali pokoj,
zkoušeli všechno možné. Tak například při startu dvanáctihodinové mise
nám selhal po zhruba pěti minutách letu jeden motor - což se zatím stalo
pouze u jediného startu, STS-51F.
Naštěstí to vždy byla pouze simulace. I když závadu neodstraníte nebo na
něco zapomenete, bude se vám v průběhu mise na obrazovkách místo oken stejně
promítat start, pohledy na Zemi, poloha Země se bude měnit podle polohy
raketoplánu apod.
Rád bych se ale vrátil k místu, kde se mise odehrávají. Pro Level II
jsou k dispozici dvě operační střediska, dva raketoplány (Atlantis se Spacehabem
a Endeavour se Spacelabem a simulátorem kanadské ruky) a dvě kosmické stanice
- z nichž jedna byla v době našeho pobytu bohužel mimo provoz.
Simulátory
raketoplánů byly fantastické. K dispozici jsme měli zhruba 100 tlačítek
rozmístěných na deseti deskách. Ve skutečnosti řada z nich je nefunkčních,
bez jakékoliv možnosti jejich kontroly. Pokud bychom například při přistávání
(14 sekund před dotykem) zapomněli vysunout podvozek, nezjistili bychom,
jak bychom dopadli (asi dobře, podvozek může pomocí radiového povelu vysunout
operační středisko). Některé přepínače jsou na panelech pouze nakresleny
- někdy vás instruktoři zkoušejí, zda nějaké tlačítko skutečně existuje.
Uprostřed přístrojové desky jsou dva počítačové monitory a jedna televizní
obrazovka. Na tu může instruktor přepnout záběr z přibližně 15 kamer umístěných
na raketoplánu a kosmické stanici.
Kosmická stanice byla spíše rájem našich kolegů ze specializace technology
nebo engeneering. Ti zde měli možnost provádět spoustu experimentů - dokonce
jeden údajně velice zajímavý, složitý a drahý pokus týkající se DNA. Bohužel,
těchto pokusů se nikdo z nás nezúčastnil - snad se k nim dostane někdo
z našich následovníků.
Operační středisko zaměstnává šest lidí, sedících před obrazovkami počítačů.
Ty monitorují veškeré údaje, řeší všechny problémy a vydávají všechna povolení
k pokračování programu podle letového plánu i podle čehokoliv jiného (zdravý
rozum mezi to jiné rozhodně patři). Mezi nimi je i instruktor - "Sim God",
který způsobuje všechny problémy. Pokud vám však řešení trvá poněkud delší
dobu nebo se na něm nemůžete domluvit, napovídá.
Simulace sice spíše připomínají hru, ale přesto (nebo spíše proto) jsou
vyvrcholením celého programu. V jejich průběhu je kladen důraz hlavně na
jednu schopnost, kterou Američané většinou postrádají a Evropané ji také
neovládají zrovna nejlépe - schopnost týmové práce. Na ní většinou závisí
úspěch celé mise. Totéž platí o řídicím středisku a kosmické stanici -
všude potřebujete pomoc těch druhých.
Rád bych věnoval ještě pár řádků přilehlému muzeu a návštěvnickému centru
NASA o kterém by se daly popsat celé stránky. Takže pouze ve stručnosti,
co zde najdetevenku: všechny důležitější americké i jiné rakety, namátkou
německou V-2, Redstone,
Jupiter C, Saturn 1 B,
Saturn
5, vojenské rakety Pershing, několik typů protiletadlových raket i
s transportéry, průzkumné letadlo SR-71 používané NASA, několik použitých
SSME, model (opravdu pouze model) měsíčního povrchu s modelem lunárního
modulu v životní velikosti. V budově naleznete výcvikové středisko Space
Campu se zmíněnými simulátory, několik nikdy nevypuštěných družic, zbytek
Skylabu, který spadl
kdesi v Austrálii, kabinu Apola
16, originální skafandr z Apolla
16, simulátor měsíčního modulu Apolla,
karanténní přívěs, který po tři týdny po návratu obývali astronauti z Apola
11 a 12,
několik měsíčních kamenů, nepoužitý Skylab,
nepoužitý přistávací modul i s roverem, simulátor MMU. Je zde i několik
"pohyblivých" kinosálů se simulací a mezi tím spousta dalších artefaktů
NASA doplněných o řadu fotografií a popisek. Absolvovali jsme i cestu po
Marshall Space Flight Center.
Zkušenost získaná pobytem v ISC je po všech stránkách výjimečná a zcela
jedinečná. Letos se uskuteční ISC 96 s
ještě lepším programem a větším počtem účastníků. Pozvání pro zástupce
České republiky je již potvrzeno.
Studujete střední školu (věk od 15 do 18 let) ?
Umíte plynně anglicky?
Máte zájem o kosmonautiku?
Chcete prožít neobvyklé dobrodružství?
A jste pro to ochotni něco udělat?
Pak neváhejte a přihlašte se do konkursu na účast v "International Space
Camp" v USA.
Seznámíte se s činností Marshall Space Flight Center NASA, získáte nové
poznatky a absolvujete část výcviku astronautů včetně několika simulovaných
letů raketoplánem na skutečných trenažérech v U.S. Space & Rocket Center
(Huntsville, Alabama). To vše spolu s mladými lidmi z dalších zemí světa.
Je to skvělá hra a neopakovatelná příležitost k poučení!
Náklady na pobyt a výcvik plně hradí NASA. Na cestovné (Praha - Atlanta
a zpět, cca 20 000 Kč) slíbili přispět čeští sponzoři.
Písemné přihlášky přijímá Ing. M. Grün, Planetárium
HaP, Královská obora 233, 17021 Praha 7, příp. Vám zašle poštou bližší
podrobnosti.
Aktualizováno : 30.07.1997
[ Obsah | Kosmonautika
v Česku | International Space Camp ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/cz/isc/1995/index.htm)