| M.označení |
Start |
Přistání |
Délka letu |
Poznámka |
| 1993-005A |
24.01.1993 |
22.07.1993 |
179d 0h44m |
13. základní posádka stanice Mir
|
Posádka : Manakov,G.M.[VE]
| Poliščuk,A.F.[PI]
[ Popis letu | Obrázky | Experimenty
]
Popis
letu : (Přehled kosmonautiky v roce 1993, Ing. Marcel Grün)
Start lodi Sojuz TM-16 se uskutečnil z
Bajkonuru dne
24.01.1993. Posádku tvořili: velitel Genadij
Michajlovič Manakov a palubní inženýr Alexandr
F. Poliščuk. První den letu byl věnován kontrole systémů a běhen 4.
oběhu se uskutečnila první korekce dráhy, po níž byly její parametry 51,61°,
89,94 min, 251-292 km. Na 5. oběhu byl upraven sklon dráhy (parametry 51,62°,
89,97 min, 255-291 km), při třetím manévru (26.01.) byla dráhy zvýšena
na úroveň orbitálního komplexu (parametry 51,62°, 92,41 min, 391-394 km).
Setkávací manévr proběhl až do vzdálenosti 150 m automaticky, poté byla
loď ručně přivedena k přednímu uzlu na modulu Kristall
(kolmo k hlavní ose stanice), vybaveného novým androgynním stykovacím zařízením.
Manévr byl snímán TV kamerou, protože šlo o první letové testování systému
pro připojování raketoplánů. Konstrukce zařízení APAS-89, poprvé předvedeného
na výstavě v Paříži r. 1989 vychází ze zkušeností se systémem ASTP. Ke
spojení došlo 26.01. v 07:31. Poprvé byla pilotovaná loď připojena kolmo
na osu stanice a poprvé se staly součástí komplexu tři lodě - dva Sojuzy
a jeden Progress. Po jednom oběhu posádka přestoupila do stanice Mir
. Krátce poté se uskutečnila tisková konference s kosmonauty, při níž byly
zveřejněny hlavní cíle letu, vč. tří výstupů do prostoru, plánovaných na
polovinu dubna 1993.
Bezprostředně po přechodu do komplexu začaly společné experimenty. 27.01.
byly otvorem v hlavním bloku vysunuty do prostoru různé konstrukční materiály,
aby byly vystaveny působení kosmického prostředí. poté byly studovány jejich
deformace pomocí zařízení Elektrotopograf. 28.01. se uskutečnil experiment
Resonance, zaměřený na sledování dynamických vlastností komplexu. Následujícího
dne začaly přípravy k návratu na Zemi. Solovjov i Avdějev velmi intenzivně
cvičili v obleku Čibis a kontrolovali svůj kardiovaskulární systém. 31.01.
večer (už 01.02. MČ) přestoupili kosmonauti do lodi Sojuz
TM-15, ve 21:20 byl uzavřen hermetický průlez a zahájeny přípravy na
sestup.
Přesně o půlnoci UT se loď oddělila od komplexu a po brzdicím manévru,
který začal kolem 03:00 nad Afrikou a trval 255,6 s, vstoupila do atmosféry.
Měkké přistání se uskutečnilo 01.02. v 03:50 asi 100 km SZ od Arkalyku,
KZ.
Nová,
13. základní posádka se začala připravovat na originální experiment, který měl
být původně realizován již v říjnu 1992, avšak postupně se odkládal.
04.02. v 00:45 se od komplexu Mir
oddělila automatická nákladní loď Progress
M-15, byla zorientována podélnou osou směrem k Zemi a pozvolna se vzdalovala.
Při tom byla sledována z paluby stanice TV kamerou. Ve vzdálenosti asi
180 m bylo v 00:53 otevřeno speciální pouzdro o hmotnosti asi 40 kg na
přídi lodi, obsahující složené zrcadlo Znamja (po oddělení 1992-071C, 22449)
z pohliníkované umělohmotné kevlarové folie o tl. 0,005 mm (hmotnost asi
4 kg, cena 60000 USD). Ta se po rozrotování rychlostí 570°/s odstředivou
rychlostí během tří minut rozevřela na průměr asi 20 m. Při dosažení vzájemné
vzdálenosti asi 230 m se rotace zpomalila na 84°/s. Plachty, vyrobené v
NPO Energija za spolupráce konsorcia „Kosmická regata" bylo nejprve
použito k pokusům s osvětlením zemského povrchu: během krátkého experimentu
měl paprsek ozářit postupně území od Francie, přes Německo, Československo
až po Bělorusko v šířce asi 4 km. Po několika minutách se plachta Znamja
oddělila od lodi a byla využita k technickým testům, souvisejícím se stavbou
slunečních plachetnic. Pohybovala se po počáteční dráze 51,62°, 92,39 min,
390-393 km, ale již následujícího dne zanikla v hustých vrstvách atmosféry.
05.02. se uskutečnilo nové přiblížení lodi Progress
M-15 ke stanici Mir (na vzdálenost
200 m) v rámci nácviku dálkového ovládání automatických lodí z palubní
desky komplexu. Let ve formaci trval 12 minut a v jeho závěru loď přešla
na nezávislou dráhu, z níž byla 07.02. navedena do zemské atmosféry, kde
zanikla.
20.02. si posádka připomněla výročí uvedení stanice Mir
na oběžnou dráhu a odborníci při této příležitosti konstatovali, že provoz
orbitální stanice bude udržován nejméně do konce roku 1996.
V době osobního volna kosmonautů pokračovala jejich radioamatérská aktivita.
Na palubě je od února 1991 zařízení IC 228 (5/25W) + TNC + PC/AT laptop,
dále DJ-120 Alinco a TNC2, nyní se před provozem FM upřednostňuje hlavně
provoz PR, rovněž na frekvenci 145.550 MHz. Manakov má značku U9MIR, Poliščuk
R2MIR (na Zemi má vlastní koncesi RV3DP).
Od 01.01.1993 platí nové značení R-Rusové, HAM číslo kosmonauta, MIR
- stanice. Volacím znakem pro kolektivní stanici je R0MIR, volací značka
R0MIR-1 je vyhrazena pro provoz PR. Kosmonauti, kteří již stanici navštívili
v minulosti, budou však nadále užívat původní volací znak s U. QSO potvrzuje
RV3DR, QSL je nejlépa zaslat na adresu P.O. Box 73, Kaliningrad-10 City,
Moscow Area, 141070 (informace od OK1OM).
Automatická nákladní loď Progress
M-16 odstartovala z Bajkonuru
21.02.1993 v 18:32. Na palubě byly zásoby a náhradní díly pro zabezpečení
provozu komplexu Mir o hmotnosti 2598 kg.
Během dvou dnů a po třech změnách dráhy domanévrovala obvyklým způsobem
k orbitálnímu komplexu. s nímž se 23.02. ve 20:18 spojila ze strany modulu
Kvant 1 (-X). Stanice Mir
se poté pohyboval a po dráze s parametry 51,62°, 92,36 min, 388-392 km.
02.03. kosmonauti instalovali nové klimatizační zařízení, které nákladní
loď přivezla. 05.03. rovněž vyměnili jednu jednotku telekomunikačního systému,
zajišťujícího spojení via družici ALTAIR (Kosmos 2059). V dalších dnech
byl do modulu Kvant 2 instalován
dodatečný gyroskopický stabilizátor, přivezený také lodí Progress
M-16. Dva dny se posádka zabývala rovněž výměnou některých elektronických
prvků.
09.03. instalace pokračovala a rovněž bylo dokončeno přečerpávání okysličovadla
z nádrží lodi do nádrží komplexu. 19.03. byly dokončeny práce, související
s elektronickým vybavení modulů Kristall
a Kvant 2. Rovněž se uskutečnily
dvě korekce dráhy motorem této nákladní lodi. 23.03. měl komplex dráhu
s parametry: 51,62°, 92,32 min, 390-414 km.
26.03. v 06:50 se Progress M-16
oddělil a kosmonauti jej dálkově řídili tak, aby letěl ve formaci ve vzdálenosti
70 m od komplexu a poté se s ním kolem 07:07 znovu spojil. Následujícího
dne (27.03.) ve 04:21 se definitivně oddělil a vlastním raketovým motorem
byl naveden do hustých vrstev atmosféry, kde zanikl.
Další automatická nákladní loď Progress
M-17, na jejíž palubě bylo umístěno rekordních 2603 kg zásob, odstartovala
z Bajkonuru dne
31.03.1993 v 03:34. Předběžná dráha (51,70°, 88,52 min, 186-216 km) byla
při 4. a 5. oběhu korigována (51,62°, 90,13 min, 250-312 km) a po dalším
sbližovacím manévru byla 02.04. v 05:16 připojena k astrofyzikálnímu modulu
Kvant stanice Mir,
jejíž dráha měla poté nové parametry 51,62°, 92,44 min, 393-395 km.
09.04. kosmonauti pracovali s francouzskými dozimetry, s nimiž měřili
mj. úroveň radiace podél dráhy letu. 19.04. ve 21:45 vystoupili nad Čínou
oba kosmonauti do kosmického prostoru. Během 5 h 25 m namontovali na povrch
astrofyzikálního modulu Kvant
zařízení pro ovládání slunečních panelů. Při práci však kosmonauti ztratili
kliku pro ovládání ručního jeřábu a proto byl druhý výstup odložen z 23.04.
na květen, až nejbližší příští nákladní loď dopraví na oběžnou dráhu novou
kliku. Nepříjemnou závadou byla porucha ventilačního systému Poliščukova
skafandru. Dalších několik dní se posádka věnovala opravě zařízení na regeneraci
vody, systému zásobování elektrickou energií a palubního počítače. 27.04.
se uskutečnilo rádiové spojení s posádkou raketoplánu Columbia (STS-55).
Ve dnech 07. - 10.05. kosmonauti prováděli astrofyzikální a technologické
experimenty. realizovali sérii měření úrovně ionizovaného záření francouzským
zařízením Nausicaa a v rámci experimentu Resonance testovali dynamické
charakteristiky orbitálního komplexu.
Automatická nákladní loď Progress
M-18 s obvyklými zásobami pro družicovou stanici Mir
a navíc se zařízením o hmotnosti asi 100 kg pro připravovaný program ALTAIR,
odstartovala z Bajkonuru
22.05.1993. Start byl vzhledem k havárii při navedení družice Kosmos 2243
na oběžnou dráhu posunut o tři dny proti plánu. Uskutečnil se v 06:42 (výsledná
předběžná dráha: 51,61°, 88,77 min, 188-240 km) a další let postupoval
podle obvyklého scénáře (nejprve při 4. oběhu změna sklonu: 51,62°, 90,18
min, 255-311 km, pak při 5. oběhu doladění perigea na 261 km a po dvou
dnech od startu dosažení dráhy komplexu). 24.05. v 08:25 se loď připojila
k přednímu osovému stykovacímu uzlu základního bloku - poprvé v historii
byly připojené dvě nákladní lodě současně (Progress
M-17 a M-18). Nová dráha měla parametry: 51,62°, 92,36 min, 390-391
km.
28.05. začalo přečerpávání pohonných látek do nádrží ODU. Po celý následující
týden kosmonauti vykládali přivezené zásoby a zařízení, prováděli reinstalaci
nový elektronických prvků do palubního počítačového systému a vyměnili
vodní čerpadla v obvodu systému tepelné regulace. Tyto práce byly dokončeny
04.06. a téhož dne bylo motoru lodi použito ke korekci dráhy komplexu.
18.06. od 17:25 do 21:58 oba kosmonauti vystoupili průlezem v modulu
Kvant 2 do volného prostoru.
Mj. instalovali náhradní kliku pro ruční ovládání teleskopického výložníku
(tzv. jeřábu) a připojili k němu druhý servomotor. Rovněž provedli přípravu
na přemontování dvou panelů slunečních baterií typu „harmonika" z
modulu Kristall na Kvant.
Po jejich výstupu byly na dráze registrovány čtyři nové předměty, 27.06.
pátý.
Dne 01.07.1993 odstartovala z Bajkonuru
kosmická loď Sojuz TM-17 s posádkou
ve složení: velitel Vasilij V.
Ciblijev, palubní inženýr Alexandr
Alexandrovič Serebrov a kosmonaut výzkumník Jean-Pierre
Haigneré (Francie). Start se uskutečnil přesně ve 14:32:58 a v T-529
s došlo k navedení lodi na předběžnou dráhu (51,62°, 88,72 min, 197-225
km). Expedice ALTAIR se uskutečnila na základě dohody mezi RKA a CNES z
28.07.1992 a navazovala na předchozí společný let. Startu se zúčastnili
mj. ministr obrany P.Gračov, velvyslanec Francie P.Morel a ředitel CNES
J.-D.Levi.
Po standardních korekčních manévrech na 4. a 5. oběhu se loď nacházela
na dráze s parametry 51,62°, 90,25 min, 220-354 km. Dne 03.07. bylo dosaženo
dráhy orbitálního komplexu a při 32. oběhu bylo přibližování zastaveno
nad Brazílií asi 170 m od stanice , aby mezinárodní tým mohl nafilmovat
manévry s nákladní lodí Progress
M-18, která mu musela nejprve uvolnit místo (v té době byla u stykovacího
zařízení Kvant 1 (-X) připojena
loď Progress M-17 a u zařízení
Kristall (-Y) loď Sojuz TM-16).
Loď Progress M-18 se 03.07.
v 15:58:16 oddělila od předního osového uzlu (+X) a poté, co se od komplexu
bezpečně vzdálila, dokončil Sojuz TM-17
setkávací manévr. Pozvolna se přibližoval rychlostí 0.27 m/s a 03.07. v
16:24:05 se připojil k právě uvolněnému stykovacímu zařízení. Nové parametry
dráhy: 51,62°, 92,39 min, 388-395 km. V 17:45 (ve výšce 389 km nad Malou
Asií) mezinárodní posádka přestoupila na palubu stanice Mir.
Progress M-18 byl 04.07. naveden
do hustých vrstev atmosféry, v nichž posléze zanikl. Během sestupu se ve
výšce kolem 130 km od lodi oddělilo návratové pouzdro Raduga s výsledky
výzkumů (147 kg), které přistálo téhož dne v 17:05 poblíž rusko-kazachstánských
hranic.
Během třítýdenního společného letu byly realizovány následující výzkumné
práce, které až na výjimky pokračovaly ve výzkumu, provedeném v rámci předchozí
expedice ANTARES (1992).
Lékařsko-biologické experimenty: Orthostatisme (LMB, Tours a Univ.Cl.-Bernard,
Lyon) - účinky beztížného stavu na kardiovaskulární systém kosmonauta a
jeho hormonální mechanismus (součástí byla Echographie), Diuresis a Tissue
- studium lidské tkáně, konkrétně měření tloušťky kůže pomocí zařízení,
které poprvé použil Flade při experimentu HSD v rámci expedice MIR 92,
Vinimal (LPN, Paris) - výzkum orientace a percepce kosmonauta, mj. pomocí
malé palubní centrifugy, Illusion (LNH, Marseille) - studium adaptace senzomotorického
systému člověka na změnu gravitace, Biodose (CEA) - výzkum biologických
účinků kosmického záření a stupně radiačního rizika, Nausicaa (CEA/ISPM)
- monitorování úrovně radiace na orbitální stanici, probíhal průběžně a
nyní byl uzavřen, Immunologie (INSERM) - sledování imunitního systému kosmonauta
před a po letu.
Nově byly zařazeny experimenty: Téléassistance - při kterém mohou odborníci
na Zemi v Toulouse přímo sledovat a řídit průběh kosmických experimentů
(předmětem byl Orthostatisme, zejména používání srdečního echografu As
de Coeur fy. Matra Marconi, s nímž se začalo 08.07.), Synergies - výzkum
úlohy vestibulárního systému při kontrole dynamické rovnováhy a funkci
svalů.
Dva francouzské experimenty (Exeq, DERTS - studium vlivu těžkých iontů
na různé elektronické prvky, Microaccélerometre, CNES - dlouhodobé měření
úrovně mikrogravitace na stanici) byly realizovány na palubě stanice Mir
průběžně od srpna 1992 a nyní došlo k jejich ukončení. Další experiment
z expedice ANTARES - Alice (CEN, Saclay) - byl zaměřen na výzkum chování
kapalin a změny jejich fáze kolem kritického bodu.
Po třech dnech pobytu ve vesmíru se Haigneré již subjektivně adaptoval
na stav beztíže, avšak do zcela normálního stavu se dostal až 10. den letu.
Po dvou týdnech se jeho výkonnost podle testů ustálila na 95%. Pracoval
obvykle 8 hodin denně, poté prováděl zhodnocení výzkumů a drobné opravy,
průměrně hodinu věnoval radioamatérským kontaktům ve francouzštině (volací
znak F6MIR), hodinu denně obvyklému fyzickému tréninku a zhruba 5 hodin
denně spal (před usnutím se uklidňoval pohledem na Zemi).
21.07. byly výzkumné práce ukončeny (jejich plán byl splněn na 105%,
pouze při realizaci experimentu Alice došlo k technickým problémům a pokus
bude ukončen později) a kosmonauti zahájili přípravy k návratu na Zemi.
22.07. umístili na průlez modulu Kristall
setkávací optický terč pro navádění amerického raketoplánu ke stanici.
Loď Sojuz TM-16 se oddělila od komplexu 22.07.
v 02:56 a po brzdicím manévru přistál její návratový modul 22.07. v 06:41:20
asi 140 km východně od Džezkazganu (KZ) v místě o souřadnicích 69.36° v.d.,
47.39° s.š. Přesnost přistání byla necelé 3 km.
Příští společná expedice se uskuteční v r. 1996 pod názvem CASSIOPEA,
bude trvat dva týdny a posádka již byla jmenována (Afanasjev,
Usačov a Claudie
André-Deshays[ová]). Náklady na obě expedice mají být 165.75 mil. F,
z toho 38.35 mil. F formou kontraktů pro sdružení Energija.
Aktualizováno : 30.03.2002
[ Obsah | Pilotované
lety | Sojuz TM ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm16/index.htm)
